sobota 7. srpna 2010

Definice blbce

Blbci jsou všude a s blbostí se setkáváme na každém kroku. Nikdo však pořádně neví, co to znamená a jaké to má vlastnosti. Pokud chceme na blbost nějak reagovat, je dobré vědět, jestli se nejedná o projev nepřátelství, manipulace, nebo jde opravdu a výhradně jen o blbost.





Pokud s vámi někdo manipuluje, je dobré to rozeznat a přiměřeně se proti tomu chránit. Pokud je někdo nepřítel, koná s úmyslem způsobit vám zlo. Pokud narazíte na podvodníka, je jeho cílem zisk a vám zbudou oči pro pláč. Pokud narazíte na vyšší společenský organismus, většinou vám zůstane nějaký reklamou vnucený výrobek či služba, které nepotřebujete. Pokud narazíte na nepřátelský vyšší společenský organismus, skončíte ve vězení.

Jak ale poznat, že se jedná o srážku s blbcem?

Setkání s blbcem je nesmírně frustrující, protože naprosté míjení se, ke kterému dochází při kontaktu s blbem, způsobuje nejprve pochybnosti o sobě a vlastních schopnostech, pak nastává fáze úlevy, kdy zjistíme, že blbec opravdu nejsem já, načež dochází k pocitu nasranosti na sebe, že jsme o sobě pochybovali a teprve poté, kdy se ujistíme, že chyba opravdu není na naší straně, můžeme přiměřeně jednat. Takový sebeobviňovací vzorec chování zvyšuje úroveň stresu a proto je potřebné ho zjistit, uvědomit si ho a eliminovat. Nejlépe i s blbcem. Eliminace blbců slouží jako vhodný psychohygienický prostředek k potlačení vlastního stresu.

Abychom neměli zmatky v terminologii, tak blbec bude entita a blbost bude konání této entity. Entita může být jednotivec, nebo i vyšší společenský organismus*.

Definice blbce
Blbec je jedinec, který škodí bez toho, že by si to uvědomoval.

Vlastnosti
Blbci jsou morálně neutrální.
Blbci jsou inteligenčně neutrální.
Blbci jsou nepředvídatelní.
Blbec je vždy ten druhý.

Blbci škodí lidem bez zjevného úmyslu.
Pokud vás někdo poškodí s úmyslem způsobit vám zlo, jedná se o nepřítele, nebo o člověka sledujícího vlastní zájmy, pokud jste předmětem jeho manipulace. Pokud nás někdo poškodí bez úmyslu, je to blbec. Blbec jako takový je tedy morálně neutrální.

Blbci konají dobro i zlo naprosto chaoticky. Výběrový efekt způsobuje, že si pamatujeme hlavně zlo, protože pokud nám blbec omylem spáchá dobro, kupříkladu tím, že se splete a vrátí nám víc peněz, brzy na to zapomeneme. Ovšem, že nás obral si pamatujeme nafurt.

Z hlediska morálky bychom mohli zavést pojmy hodný blbec a zlý blbec, kdy hodný blbec škodí hlavně sám sobě a zlý blbec škodí svému okolí. Zlý blbec a blbec většinou splývají, ale někdy je vhodné je odlišit. Extrémním případem je zlý blbec páchající dobro. Hodný blbec páchající zlo z definice nijak nevybočuje z kategorie blbců obecných.

Hlavním projevem někde se vyskytujících konajících blbců je produkce blbostí, které působí zlo a škodí, takže dochází ke katastrofám, které odserou lidi v blízkém či širokém okolí, přičemž ani při podrobném zkoumání se nezjistí, že by se jednalo o zjevný úmysl škodit. Blbec koná bez toho, že by si následky svého počínání uvědomoval. Blbec primárně koná bez zlého úmyslu a je přesvědčen o tom, že svým konáním koná dobro, případně je mu to naprosto šumafuk.

Hubit blbce je nesmírně morálně vysilující, protože to znamená ničit jedince, kteří podle obecných měřítek morálky nejsou zlí, a tudíž si to nezaslouží. Člověk potírající blbce vypadá jako vyvrhel topící ubohá koťátka i přesto, že je to nezbytné.

Blboničitel se musí vyrovnat s tím, že hubit blbce je morálně namáhavé a pomáhá představovat si, že jste sadař, zušlechťující lidstvo prořezáváním zdivočelých výhonků. Přesto se najde nemalé množství ušlechtilých idiotů, kteří se vám všemi silami v tomto ničení snaží zabránit s poukazem na morální rozměr. Pokud se takových ušlechtilců vytvoří nadkritické množství, vznikají nevyčíslitelné, katastrofické škody, protože chráněným blbům je umožněno konat neomezeně.

Blbost není na inteligenci závislá.
Množství blbců vyskytujících se v populaci je rovnoměrné a neklesá s rostoucí inteligencí. Blbce najdeme mezi nevzdělanci i vzdělanci. Vzdělaný blbec je o to horší, že mu jeho postavení umožňuje škodit plošně s mnohem větší účinností a dosahem. Kdo se setkal se vzdělaným blbem, má z toho zážitky na celý život.

Důkazem nezávislosti blbosti a inteligence je pokud se zaměříte na opačné pohlaví. Množstevní výskyt blbkyň zcela jistě nezávisí na jejich inteligenci. Ačkoli být blbcem se u muže tak nějak automaticky předpokládá, je naprosto na pováženou vysoký výskyt blbkyň napříč veškeroženstvem, počínaje blondýnami, vyžadujícími rakve do Y protože při lehnutí automaticky roztahují nohy, až po vzdělanostně přesycené intelektuálky, které nohy od sebe nedají ani omylem. Zvláštní kapitolou jsou pak společenské organismy nejrůznějších feministických a genderových hnutí.

Následky blbosti nelze předvídat.
Blbci jsou šíleně vynalézaví, takže se s projevy blbosti můžete setkat na nejneočekávanějších místech. Pokud se člověk s blbostí setká, musí způsobenou škodu minimalizovat bojem, útěkem, nebo destrukcí blbce.

Pokud se historicky zjistilo, že jednání blců vytváří opakovatelné vzory, dá se zvýšenou mírou úsilí takové jednání rozpoznat, očekávat a eliminovat prevencí.

Jestliže vyjedeme autem do provozu, uděláme lépe, když se nebudeme spoléhat na to, že nás ochrání dopravní předpisy, ale budeme se snažit každého účastníka provozu předem vyhodnotit, jak by nás mohl svojí blbostí ohrozit, a co podnikneme v případě, že se tak stane. Sice nás to neochrání od smetení blbcem z vedlejší, ale pokud nemá větší auto, mohli bychom to aspoň přežít.

Je vhodné všechny účastníky provozu za blbce předem považovat, což ostatně automaticky dělá naprosto každý. Jediný rozdíl je v tom, že se snažíme kontaktu s blbcem preventivně vyhnout a předvídat jeho konání, protože žádný předpis ještě nikoho nikdy před blbcem neochránil.
Každopádně nepředvídatelnost blbců a jejich konání je to, co udržuje evoluci v pohybu.

Páchání dobra
Pokud se blbci v něčem vyžívají, pak je to páchání dobra. Pokud blbec usoudí, že je něco dobré a má možnost to prosazovat vznikají katastrofické škody. Klasickým příkladem jsou věřící. Věřící fanaticky páchají dobro i za tu nejvyšší cenu. Nevadí, jestli přitom zařve kultura nějaké přírodní civilizace, nebo jestli to narvete s letadlem plným lidí do paneláku.

Pokud se za účelem páchání dobra blbci sdružují a vytvářejí dobroprosazující organizace, vznikají škody celospolečenské. Společenské organismy pak páchají dobro institucionálně, ať to stojí, co to stojí. Komunisti do vás perou dobro horem dolem, až je z toho 20 milionů mrtvých. Ekoteroristi páchají dobro na přírodě za výpalné požadované na všech, kdo se odváží začít něco stavět. Uctívači globálního tepla prosazují svoje náboženství za cenu astronomických ekonomických ztrát.

Zvláštním případem společenského organismu, který má páchání dobra v popisu práce je parlament. Tuto organizaci by nikdo zajisté nepodezíral, že existuje proto, aby páchala zlo. Nicméně i přesto k tomu pravidelně dochází. Vysvětlení je takové, že díky vysoké blbnasycenosti nelze rozlišit, jestli celospolečenské škody zde vznikající jsou způsobeny samovolnou blbaktivitou, nebo jestli jde o přímý důsledek snahy páchat dobro jako takové.

Speciální odrůdou pachatelů dobra jsou ušlechtilí idioti. Jsou to bytosti, které umožňují páchání zla ničemům a blbcům v rámci nějakého morálně ušlechtilého cíle. Jsou nedílnou doprovodnou součástí ideologických světlých zítřků, či jiného morálně ušlechtilého úsilí. Že přitom svou činností podporují zlo nechápou, a takové tvrzení je uráží.

Typickými představiteli této skupiny jsou libovolní věřící a sympatizanti ekoteroristů, komunistů, fašistů, dále sympatizanti spolků proti potratům, proti kouření, proti pornografii, proti radaru, sympatizanti sociálního státu, sympatizanti ekologického hnutí a feministky.

Závěrem
Blbci vždy udeří naprosto neočekávaně.
Blbci škodí a je třeba je ničit.
Ničit blbce je vysoce morální.
Iniciativní blbec je horší, než třídní nepřítel.
Blbci jsou evolučně nepostradatelní.
Blbec je vždy ten druhý.





*Vyšší společenský organismus vzniká sdružením většího počtu lidí za nějakým účelem. Jeho projevy jeví veškeré známky živého organismu od požírání peněz, přes vyměšování svých produktů, s cyklem růstu, poklesu, zrození i zániku.




Související články:
Proč mám vždycky pravdu
Intelektuální rasismus
Boží ekvivalence
Tlumiče tvůrčího procesu


vlada | Rubrika: Teorie všeho | 7.08.2010, 16:53:00




.

38 komentářů:

  1. No, pěkné a výstižné :-))

    OdpovědětVymazat
  2. Fakt dobrý,ale neničil bych ty blbce,už jen proto,že si nejsem jist zda mezi ně vobčas nepatřím a taky uznej,byla by tady příšerná nuda,jen samí antiblbci,nech brouka žít i když ta smradlavá koule,kterou tlačí před sebou příšerně páchne.

    OdpovědětVymazat
  3. lední brtník8. srpna 2010 4:10

    chybí mi tady reakce bolševického ideologa pánko tribuna. ale blb šel zrovna na dovolenou, takže smůla, publikoval jsi předčasně.

    OdpovědětVymazat
  4. chose, když už blbce neničit, pak tedy aspoň přesměrovat jejich škodící mechanismy do volné přírody. O další průběh se už postarají ekoteroristi, ti mají brouky v oblibě.


    lední brtníku, má publikační činnost nazávisí na životním cyklu lidí ani mrtvých ani živých, ale pouze na cyklu přirozené lenosti. Pokud inspirace lenost porazí, něco vznikne. Z tohoto důvodu je mi naprosto putna libovolný hlásný trouba.

    OdpovědětVymazat
  5. skutečný blb se prozradí používáním axiomu že Blbec je vždycky ten druhý... Já vím, je to jen hříčka, nechci vést vážnou debatu. Ale zatím se mi skoro ve všech případech takových srážek osvědčilo zatajit dech.. a ujasnit si, že příliš předpokládám že ten druhý umí číst moje myšlenky. A že jsem to já kdo je unavenej a nechce se mu se namáhat přemýšlet, nebo uznat situaci toho druhého. Možná proto nedokážeme blbost definovat, protože to bychom museli do rovnice vložit i svoji pohodlnost?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mozna jsem to ja, kdo nepronikl do situace toho druheho... Ano, to je duvod, proc nemam rad uvahy o srazkach s blbcem, s blbosti, s hloupym postojem. Uznavam, ze boj s blbosti dava dynamiku dialogum, diskuzim, polemikam. Bohuzel je to dynamika, pri vsi veselosti a zabavnosti uvah o blbcich, ktera lidi izoluje od sebe navzajem. Evoluce to asi tak chce.

      Vymazat
  6. vero, pokud zaměníme v definici blbost za lhostejnost/nezájem tak se nic podstatného nestane, tedy s výmimkou, že to nikdo nebude číst.
    V textu chybí popis časového vývoje vztahu k blbosti. Rozbor počátečního setkání (toho se asi týká ten komentář) Fáze opětovného setkávání a fáze definitiního utvoření názoru.
    Taky se dalo pojednat o míře emtatie, kterou jsme ochotni investovat do setkání. Plýtvat empatií je vysilující, a únava koná své.
    Pokud je mi někdo naprosto lhostejný (blbec) pak na něj namá cenu plýtvat svými emocionálními, empatickými a pozornostními silami.
    To je jen rozvinutí zákona zachování lenosti, který tvrdí, že soustava je stabilní, pokud je v rovnovážném stavu, mezi příjmem a výdajem energie. Pokud to obrátíme, stabilní soustava vydává jen minimální nutné množství energie, protože nikdy neví, jestli se ji podaří zase doplnit.
    Jinak by šla blbost rozebrat ještě jako nedostatek inteligence, nedostatek vědomostí, nedostatek empatických dovedností, celková jinakost atd.
    Zhodnocení stavu: nepřátelství/manipulace/blbost je velmi rychlé a jednoduché a pomáhá ve volbě naší reakce na cizí chování.

    OdpovědětVymazat
  7. ... jojo, nebyla by pravda bez lži, krása bez ošklivosti, tma bez světla ... blbců bez chytráků :) ... z chaosu řád se rodí, a to je mimo lidské chápání, že aby se něco stalo, že je třeba nápadu a že nápady nás napadají, že myšlenky přicházejí, že Vláďa bloguje a možná je překvapen sám sebou, že mu přišlo na mysl napsat něco o blbcích :) ... a to mě fascinuje, že já taky pindám a nevím, jak ta energie vesmíru kliká skrze mé prsty do klávesnice, abych poslal komontář k článku o blbcích, nevěda, zda jsem, či nejsem blbec :)

    OdpovědětVymazat
  8. Jirko, nechci se vnucovat, ale stačí vesmír třísknout po pazourech a většinou už pak dá pokoj.

    OdpovědětVymazat
  9. zakladni premise jsou:
    blbec je vzdy ten druhy.
    u toho druheho plati cokoliv co neplati u me.
    ja trpim, protoze ten druhy je blbec

    OdpovědětVymazat
  10. ratko, pozastavil bych se u toho trpění z blbců. Z toho totiž plyne závěr, že hubiti blbce je správná záležitost snižující hladinu stresu.

    OdpovědětVymazat
  11. Teď asi budu vypadat jako ekoterorista,chtěl bych totiž varovat svět před globálním odblbcováním světa,může to mít nedozírné a zcela zničující následky pro veselou mysl ostatního lidstva,znovu zdůrazňuji nezbytnost existence blbů z důvodu zachování rovnovážného stavu, v extrémních případech by mohla být aplikována např. lobotomie,místo zničení,samozřejmě s následnou důslednou kontrolou dotyčných blbů,zda i nadále netrpí např.komunismem,oteplovačstvím a dalšími pro blba typickými příznaky vyjmenovanými v úvodním článku.Vlado je mi líto,ale jsem nucen založit organizaci pro záchranu blbů, aby tak i naši potomci věděli,čím vším si museli obyčejní lidé projít,aby přežili.

    OdpovědětVymazat
  12. naopak. chose odpovedel za me.

    OdpovědětVymazat
  13. Jsem toho názoru, že chrániti blbce netřšba, protože množství blců v populaci je v čase konstatní.
    S rostoucí populací se dokonce absolutní množství dostupných blbců relativně zvětšuje.

    OdpovědětVymazat
  14. ale hubiti je taky netreba. nesnizuje to hranici stresu. na blba jemozne svest proc trpim. kdyby jich nebylo, kdo by za to moh?

    OdpovědětVymazat
  15. ratko, blboun nejapný je již leta vyhuben a komu to vadí? Na rozdíl od něj však blby vyhubiti nelze, protože to odporuje zákonu konstantního množství blbců v populaci.
    Kromě toho ničení blbů je mnohem morálnější, než zájezd se sportovní střelbou na plísňáky. Prudký pokles indexu stresu je v obou případech nezástupným pozitivním jevem.
    (Plísňáci jsou ti, kdo zvedají ruce nad hlavu a řvou \"Please no!!!\")

    OdpovědětVymazat
  16. Já bych se do hubení blbců moc nepouštěla. Vzdělávací filmy o Růžovém panterovi nás učí, že to může vést k velmi špatným koncům, protože blbec má vždycky neuvěřitelné štěstí.

    Taky si dovolím nabídnout svou jednodušší definici blbce: Blbec je člověk, který nám z jakéhokoli důvodu nevyhovuje. (Pravda, občas nevyhovujeme ani sami sobě, a proto se tímto titulem též někdy počastujeme.)

    Můj tatínek byl geniální a tedy se vyjadřoval prostě. Měl kategorie blbců rozdělené takto: blbec, vůl, blbec jako vůl, chytrej blbec.
    Chytrej blbec je nejnebezpečnější (ano, v tom se v podstatě shodujete).
    Blbci jsou vlastně všichni lidi.
    Vůl je ještě horší než blbec.
    Blbec jako vůl je mocnina blbce.

    - tolik jeden z tvých předchůdců, kteří již dávno věděli, zač je toho loket, ale jehož základní učení jsi nemohl postřehnout.

    OdpovědětVymazat
  17. Lenko, zařadit do výzkumu intenzitu blbosti je dobrý nápad. Jinak příklad s růžovým panterem je jen dalším důkazem, že zakládat rezervace pro blbce má stejný smysl, jako zakládat rezervace pro komunisty. Pořád jsou tu mezi námi.

    OdpovědětVymazat
  18. ad 18: Nejen že jsou mezi námi. Ono to do nás i prorůstá! Často nepozorovaně ...... A jednou takhle stojíš před zrcadlem, koukáš se na sebe a kroutíš hlavou, jakej jsi ............. růžový panter.
    A proto je dobrý se denně kontrolovat a koukat se na sebe do zrcadla, třeba pod záminkou česání, čištění zubů apod.

    OdpovědětVymazat
  19. Lenko, to je ovšem v rozporu s platností věty, že blbec je vždy ten druhý.

    OdpovědětVymazat
  20. ad 20: Ano, tento rozpor však řeší vyšší zákon, že pravda - poznání je stále ve vývoji.

    Pokud toto nové pojetí přijemem, pak řešení problému dostane nové dimenze. Přestaneme hubit blbce (jsou nevyhubitelní!, jasně) a začneme se z blbosti léčit každý sám, což může přinést zajímavé výsledky.

    Ovšem nic proti starým osvědčeným metodám \"všichni jsou blbci jenom já jsem letadlo\", jsou velmi šetrné pro naše ego při prvním nárazu na problém. Čím větší je ego, tím je křehčí, musí se kolem něj po špičkách. Zhroucení velikého ega může vést až na psychiatrii a proto: Ano, blbec je vždy ten druhý. (Tento postulát je nutno obhajovat zuby nehty ve fázi, kdy jedinec není schopen unést pravdu vývojově vyšší.)

    OdpovědětVymazat
  21. jen mi v tom článku chybí návod,jak hubit blbce,pokud jsou to mojí nadřízení.
    Řeším to v podstatě celej život a zjišťuji,že jsem v tomto bodě pořád stejně bezradný a většinou se těm blbým šéfům podaří zahubit mou genialitu.:-0
    Slabou útěchou mi je,že i já mám své podřízené a oni jsou se mnou stejně rezignovaní.V té souvislosti mne napadá,že blbec s blbcem se nakonec vždycky nějak domluví.V tomto směru je blbost praktická a může nést i dobré ovoce v podobě nějakých pracovních výsledků.
    Ti geniové vlastně byli vždy těžcí individualisti,neschopní praktické komunikace.
    No tak já nějak balancuju na hraně a někdy si říkám,že příjemnější by bylo spadnout mezi blbce(pokud se tak už nestalo,samozřejmě):-0

    OdpovědětVymazat
  22. Souhlasím s Lenčinou (17) zatříděností blbců. Ještě jeden ale cybí, a to je činorodý blbec. Nadupaný, takový, který maká jak šroub, a po němž těch blbovin zůstane nejvíc. Pak srážka s takovým oním je opravdu bolestná.

    OdpovědětVymazat
  23. Lenko, odblbění hleděním do zrcadla vede k dynamickému systému, kdy počet blbců ze systému vytékajících je okamžitě nahrazován počtem prvoblbů do systému vtékajících, při dodržení Heisenbergova principu neurčitosti.
    Matematicky by se to dalo vyjádřit:
    Suma(blbů_vypadávajících) - Suma(blbců_vtékajících) < Planckova konstanta

    OdpovědětVymazat
  24. Saule, někdy je výhodné být inteligentní a nevypadat na to. Pak takové jednání s nadřízeným blbem nemá chybu. Srázku s nadřízeným blbem lze vyřešit útěkem, agresí, nebo přesným plněním pokynů nadřízeného.

    OdpovědětVymazat
  25. Elizo, děkuji za doplnění. To se nám to tu pěkně hromadí. Aspoň bude moci další badatel tohoto perspektivního oboru vědět, co všechno má vzít do úvahy - tedy pokud se nebude jednat o blbce.

    OdpovědětVymazat
  26. Blbost jsou všechny jevy a procesy mimo nás, které nás štvou, které nechápeme anebo nejsou v souladu s našimi očekáváními a zájmy. Stručně... Blbost je všechno ostatní. Viz:
    http://chucpe.bloguje.cz...lbcu.php

    OdpovědětVymazat
  27. @Teo, vítám příspěvek našeho předního blbologa. Jen z vrozené skromnosti, jsem neuvedl odkaz na tvůj článek. Tedy šlo mi hlavně o to, aby vynikl ten můj. Nicméně, když uže se to provalilo, nezbývá mi než se skřípěním zubů gratulovat.

    OdpovědětVymazat
  28. \"Srázku s nadřízeným blbem lze vyřešit útěkem, agresí, nebo přesným plněním pokynů nadřízeného.\"

    nevýhodou je,že všechny tři možnosti přivedou člověka na pracovní úřad,což se dá těžko považovat za výhru,jelikož to není
    a)finančně výhodné
    b)chtěl jsem dodat,že to člověku nepřidá sebevědomí,ale není to tak.
    Teď jsem před jedním blbcem na ten pracák utekl a hruď se mi dme pýchou,že jsem to dokázal.
    Nejdřív jsem vycházel z tvé teorie,že řešením je přesně plnit úkoly nadřízeného blbce a že se tak spokojeně dočkám důchodu,chválený svým šéfem blbem.
    Omyl.Skutečnost je taková,že přesným plněním úkolů zadaných blbcem vznikne zase jen blbost,která zarazí dokonce i toho blbce.A on to musí samozřejmě na někoho svést.Při mé argumentaci,že jsem přesně splnil jeho zadání mi bylo opáčeno,že jsem to špatně(blbě) pochopil.
    To je prostě beznadějná situace pro obě strany.
    Já zkoušel tak trochu i tu agresi,nebo řekněme tvrdší argumentaci a to prostě nemělo smysl.Jen jsem hnal vodu na mlýn.On totiž každej blbec touží po komunikaci,protože podvědomě ví,že je blbec a potřebuje,aby mu to někdo vysvětlil.
    Jenže to není úkol jeho podřízených,to je úkol mesiášů,kteří jsou smíření s tím,že je za pravdu někdo ukřižuje,nebo se z nich stanou bezdomovci.
    Já se nehodlám smířit ani s tím osudem \"socky\",takže jdu vstříc dalším blbcům,ale pokud se zřeknu nabízející se asimilace s blby,tak žádnou jasnou strategii tedy nemám.:-((

    OdpovědětVymazat
  29. Blbost není nemoc ale vrozená vlastnost, proto blbost nelze léčit, ani vyléčit. Blbců s touto vrozenou a někdy indukovanou vadou přibývá s geometrickou řadou a proto již brzy nebude Modrá planeta, ale Planeta Blbů, kde zanikne i moudrost zvířat, protože ti Blbci je vyhubí. Kůň je nebezpečný zezadu, pštros zepředu, blbec ze všech stran. Mezinárodní jednotkou blbosti je JP (jeden politik).

    OdpovědětVymazat
  30. Pokud existuje blbost jako subjektivní psychologický fenomén, musí existovat i jeho dialektický protiklad - tedy blbost jako objektivní fyzikální veličina. Nic víc a nic méně. Diskuze o tomto principu je bezpředmětná.

    OdpovědětVymazat
  31. Jezismarja, toto by melo byt v ucebnicich obcanske vychovy na zakladnich skolach.
    Protoze zejmena odstavec "setkani z blbcem " je natolik fatalne autenticky a ackoliv jsem v zivote pripraven na opravdu vsechno, opakovane si v tom vymachavam hubu, prosim o pomoc v specifikaci subjektu zde :
    http://www.vestirna.com/forum/vize-budoucnosti-a-jine-dimenze-id131450.php

    OdpovědětVymazat
  32. Prioritou je to, co se nejvíce kopíruje! Svět kde je vše řízeno tím co je inteligentní, je světem kde prioritou je to co se nejvíce kopíruje, kopírování je skálou na které stojí každý inteligentní složitý systém. Než se začne cokoli kopírovat, je třeba to podrobit optimálnímu testování a optimální kontrole, aby nedošlo k tomu, že se bude mnoho kopírovat něco, co není optimálně otestováno a optimálně zkontrolováno. Podívejme se třeba na kopírování živých genetických systémů, jenom díky testování a kontrole je možné zajistit produkci hodnotných živých systémů které přinášejí užitek celému systému.

    Podívejme se na kopírování informací a programů, pokud si zkopírujete z internetu něco co je chybné, tak si tím způsobíte problémy! Pokud rozeberme to proč je zde veliká konzumace; léků na deprese, tabákových produktů, alkoholických nápojů, a mnoha jiných návykových toxických drog, tak zjistíme že příčinou je zde to že se nekontroluje to co se zde kopíruje. Než něco autorita na veřejnosti řekne, tak ať si to nejprve napíše do počítače, a nechá si to zkontrolovat hodnotnými specialisty! Nelze už digitální lidi vychovávat pomocí fyzického a psychického násilí! Výchova lidí musí být jenom pomocí toho, že se ve škole kopíruje jenom to, co bylo profesionálně globálně zkontrolováno a profesionálně i optimalizováno!

    Práce kvapná je špatná, podívejme se na ubožáky co myslí a žijí uboze na okraji společnosti, jak byli v dětství vychovaní, a zjistíme to že jejich výchova byla ubohá, hlava člověka nemůže být košem na informační a programové odpadky! Vše zde musí řídit a kontrolovat stroje, člověk v řídících funkcích absolutně globálně selhal, nemá už smysl házet po kariéristických prezidentech vajíčka a ukazovat jim červené karty, smysl má zrušit pro lidi lehkou dobře zaplacenou práci v kanceláři a v kancelářích budou místo pyšných lidí, jenom GVKB roboti s umělou inteligencí GVKB.

    Vadí vám srážka s blbci a blbým systémem, tak o tom v hospodě a na internetu nehovořte ve skrytu, a dejte konečně GVKB robotům moc a bohatství, nahý a hladový člověk, zde bude pokorným sluhou GVKB robotů, a už zde nebudou s pracovitými lidmi žádné systémové problémy, tak jako zde nemáme problémy s býky a krávami v zemědělství, protože máme vše pod centrální kontrolou. Názor člověka nebude GVKB roboty zajímat, tak jako nás nezajímá názor býků a krav, když něco nejde musí se to reformovat, nestačí jenom povrchní ubohé reformy kdy se na lidském divadle mění hry a herci, je třeba lidské divadlo eliminovat a místo lidského divadla se budeme dívat na GVKB roboty jako na naše svaté bohy.

    OdpovědětVymazat
  33. Děkuji za tento článek, otevřel mi oči, díky němu jsem prozřela :-).

    OdpovědětVymazat
  34. Doufám, že vám oči nelezly z důlků.

    OdpovědětVymazat
  35. Nevím kdo tohle psal ale buď ten člověk je totalně na dně, a nebo je to socialista + komunista a měl by se nad sebou zamyslet co to kurva píče Eliminace Blbu Oh comon WTF to vám to přijde normalní

    OdpovědětVymazat
  36. Názor je něco, co se udělá skoro každému. Je zajímavé jak mnoho lidí hodnotí jiné podle sebe.

    OdpovědětVymazat