úterý 12. ledna 2010

Definice času

Lidstvo a především vědce neustále žene kupředu snaha pochopit svět okolo nás, nebo snaha ho alespoň popsat nebo matematicky vyjádřit, formulovat jeho zákony, a vytvořit relevantní předpovědi. Nejrůznější dnešní skoro teorie "všeho" jako je např. teorie strun nebo konkurenční teorie smyčkové kvantové gravitace operují se základními pojmy jako jsou čas a prostor.


Pokud se však snažíme nalézt definice těchto pojmů narážíme na mnoho překážek. Zaměřím se na pojem čas. V minulosti bylo vysloveno mnoho definic. Ty fyzikální mají jednu vadu, která se mi moc nelíbí, a to, že čas pouze popisují ve prospěch fyzikálních rovnic, ale neříkají co to čas vlastně je. Jen popisují jeho účinky ve fyzikálních teoriích.

Filozofové se zase často dopouštějí jisté chyby, a to že definují čas pomocí pojmů, které jsou ve svém základu postaveny na čase. Používají slova jako trvající, neustálý, stávají se, atd.. Jistě cítíte, že tato slova nelze pro definici času použít z výše uvedeného důvodu.

Použijeme-li Aristotelův model definice, pak musíme nalézt nejbližší nadřazený pojem a druhový rozdíl, který čas odlišuje od ostatních věcí splňujících kritéria nadřazeného pojmu.

Musíme se tedy zamyslet, co může existovat nezávisle na čase a prostoru. Možná dojdeme k závěru, že tímto pojmem je informace. Informace je virtuální věc avšak o její existenci nepochybujeme. Jistě si lze představit informaci jako něco nezávislého na čase a prostoru. Pokusíme se tedy čas definovat pomocí pojmu informace. Zbývá jen ukázat jak se čas liší od ostatních informací*.

Můj myšlenkový postup byl následující. Uvažoval jsem na základě čeho člověk usuzuje na plynutí času. Je nepochybné, že tím je paměť. Člověk bez paměti nemůže usuzovat na minulost a v podstatě ani na přítomnost, natož z ní odvozenou budoucnost.

Představme si tedy robota, který bude fotoaparátem zaznamenávat informace o přítomnosti v jeho okolí. Pořizuje snímky v jistých intervalech a ukládá je do paměti. Dokáže lehce určit, která událost se stala dřív, a která později. Jednoduše se podívá na umístění dané informace, daného snímku v paměti. Pokud má v paměti očíslované kolonky, pak každý nový snímek se ukládá do kolonky s číslem o jedna vyšší než byla kolonka předchozí. Jenže čísla kolonek a jejich uspořádání je jakási vnější informace, něco navíc, něco pomocného. Potřebujeme k tomu prostor, jenže co když prostor nebudeme mít k dispozici?

Formulujme si tedy otázku: Pokud dostaneme množinu informací bez vnější struktury (čísla kolonek), jak určíme, která informace (událost) se stala dřív? Jinak řečeno pokud robotovi snímky zamícháme, kolonky zničíme a zahodíme, jak robot určí pořadí událostí?

Je zřejmé, že řešením bude vnitřní struktura informace. Pokud by totiž robot do každého nového snímku zakódoval i všechny snímky předchozí, mohl by pak následně určit jejich pořadí i bez použití strukturované paměti a tedy i bez potřeby prostoru atd.. Jednoduše si přepsal vnější informaci o struktuře do vnitřní struktury informací. Čas tedy bude plynout v takové množině informací, ve které každá informace obsahuje všechny "předchozí". Množina tedy musí splňovat jistou pyramidovitou strukturu.

Čas lze tedy definovat jako jistý způsob vnitřního uspořádání informace.

Autor: Jaroslav Pernica

Pozn. Pokud chceme stanovit zda v daném systému plyne čas, musíme být jaksi mimo daný systém, abychom mohli zaznamenat tuto pyramidovitou strukturu informací.

* nutno podotknout, že informaci zde chápu jako množinu, tj. že informace může mít svoji vnitřní strukturu.

_________________________________________________________________

Pozn.
Zaznamenal jsem, že na tuto definici času odkazují "vědci" z webu barvyzivota.cz. (Konkrétně http://www.barvyzivota.cz/drupal/files/validita_a_reliabilita_metody.pdf) Vzhledem k tomu, že z fyzikálního hlediska je tato definice špatně a že závisí na jedné z nejméně deseti definic pojmu informace, tak je to od těch chlapců velmi odvážné.

Nezvývá než jim doporučit, aby všechny své závěry založené na této definici hodili do koše a začali pěkně znova. Jesli tohle je věda, tak já jsem čínský bůh srandy.







Související články:
Subjektivní vnímání času
Cestování časem
Čas, přítomnost a její subjektivní vnímání




Rubrika: Teorie všeho | 12.01.2010, 2:00:00

78 komentářů:

  1. No nevím, to se mi nezdá. Informace sama o sobě neexistuje, vždy je vázána na nějakého nositele, stejně jako vědomí na hmotu. No a kde byl \"čas\" těsně po Velkém třesku? Dnes lze Hubbleovým teleskopem sledovat světlo galaxií, \"staré\" miliardy let. Čili v době, kdy neexistovala organizovaná hmota, schopná udržet jakoukoli informaci a tudíž neexistoval ani čas... Ta definice není o čase, ale jeho vnímání. Dokonce bych řekl, že čas je na informacích či dezinformacích nezávislý. Ale dokázat to, pochopitelně, nemůžu. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Informace sama o sobě neexistuje, vždy je vázána na nějakého nositele, stejně jako vědomí na hmotu."...a co představuje onen nositel? Nepochybně opět informace, a tak dále, a tak dále, pokud to takto nepokračuje do nekonečna, zjevně musíme dojít k bodu, kde zjistíme, že prvotní informace sama o sobě existovat může.

      Vymazat
  2. Jaroslav Pernica12. ledna 2010 23:08

    Vycházím z definice informace na wiki. \"Ve vědě je informace nehmotná skutečnost, související s uspořádáním\". Myslím si, že cokoliv existuje, tak samo o sobě už nese informaci minimálně o své existenci.

    OdpovědětVymazat
  3. cas chapu jako posloupnost zmen.
    je A a pak najendou je B a pak C. Kdyz jsem zrovna B tak to A je minulost a mozne C´, C´´, C´´´, C´´´´ je budoucnost:o))

    jak je mozne ze minulost je urcena a budoucnost neurcena? Protoze v minulosti byl jiz stav vybran (pozorovan) ale budoucnost je cela mnozina potencialnich stavu. Vyberem moznosti C kolabuje a stane se z ni minulost. konkretni draha.

    OdpovědětVymazat
  4. taky bych chtela rict ze cas je mozne definovat jen v pripade ze existuje zmena. ze tuhle zmenu lze zaznamenat (pozorovat)
    jestli se nam vytvoril pomoci mysli a smyslu system ktery umoznuje detekovat v rychle posloupnosti stav snimaneho okoli tak se automaticky musle vytvorit i system ktery tohle rychle snimani okoli dava do spojiteho retezce.
    my jako subjekt (pozorovatel) v nasi mysli kolabujeme kazdou vterinu nekolikrat tvz objektivni skutecnost ackoliv teoreticky by nemelo byt mezi nami (subjektem) a objektem zadneho rozdilu. TEn rozdil, ta bariera je vytvorena prave snimaci a mysli (vytvorenim oddeleneho ja)
    Zrusenim teto bariery se staneme soucasti viru a chaosu existence. aniz bychom byli schopni odhlait posloupnost zmen a cas. budeme kmitat na urcite hladine svtovreni jako elektron na energeticke hladine.

    OdpovědětVymazat
  5. jeste jednou velka omluva, ze jsem neodpovedela na otazku jak dostaneme zpet informaci z robota, ktery jen zaznamenava stavy bez casove posloupnosti.
    jednoduse. Dostaneme ji jako chaotickou informaci. Vsecky mozne stavy budou najednou pritomny. nemuzeme vybirat protoze neni prostor ani pozorovatel.

    Rekneme ze se nejakym neznamy zpusobem prece jen nejaka usporadana varianta (informace) z robota vybere. (vypadne).

    A cesta k tomuto jednomu usporadanemu stav se pak vytvori automaticky. Jako linearni vetev. zpetna posloupnost zmen. Kterou ovsem dana informace ktera se usporadava ze stavu O do stavu vybraneho vidi jako sled casu. Jako vyvoj.

    Uff. to jsem magor, co? :o)))

    OdpovědětVymazat
  6. Jaroslav Pernica13. ledna 2010 16:54

    1, jsem taky magor:D
    2, myslím, že slovo změna je odvozeno od \"měnit se v čase\". Tudíž k jeho definici je potřeba zavést čas. A tedy můj názor je, že nemůžete definovat čas pomocí změn. Je to jaksi rekurzivní nebo tak něco. Z podobného důvodu podle mě nelze nalézt definici slova existence, neboť každá definice je založena na slovu \"je\", které je závislé zpětně na existenci.

    OdpovědětVymazat
  7. dyt to ve 4 rikam. ze zmena je cas. zmena a cas je totez. ekvivalnece. rikam ze pokud mam zmenu tak mam i cas a muzu je zkusit definovat (jinak)

    pokud nemam cas tak nemam ani zmenu. takze cas jsem zkusila popsat v 4 jako subjektivni vnimani posloupnosti zmen. jako nas pocit. muzeme rict iluzorni pocit vznikly oddelenosti naeho ja membranou smyslu a mysli.

    OdpovědětVymazat
  8. Jaroslav Pernica13. ledna 2010 20:56

    stále to moc nechápu, na jedné straně souhlasíte, že je to ekvivalentní a na druhé definujete čas zase pomocí téhož pojmu. Možná se snažíte říct, že spojitost času je jen náš pocit, nicméně oddělenost našeho já membránou smyslů a mysli stále nechápu. Zřejmě nemám dostatečné IQ, abych to pochopil.

    OdpovědětVymazat
  9. Definice času pomocí informace, přináší potíže protože definic informace je mnoho. Pokud vyházíme definice antropocentrické, tak zbudou tři, které se mi líbí. Informace definovaná pomocí pravděpodobnosti, což vede k entropii. Informace definovaná jako míra složitosti systému ze které se vychází v článku. Informace jako korekční člen ve zpětnovazebních (biologických) obvodech, což vede k definici paměti. Z první definice by pak vyplývalo, že čas je funkcí entropie, druhá je popsána v článku, ze třetí že čas je funkcí paměti. Každá definice informace vede k jinému chápání času a i když se dá uvažovat o jednotlivých částech, spáchat definování času tak aby vyhovovalo všem definicím informace v podstatě nejde, neboť to vede ke složitým konstrukcím náchylným ke zřícení.
    Raději budu čas definovat pomocí pohybu, čímž dojdu k mnohem jednoduššímu popisu. Bohužel zápis pomocí pohybu může vést k rozšířené hypotéze, že čas jako takový neexistuje. To platí pokud čas posuzujeme lokálně.
    Problém však nastane ve chvíli, pokud zavedeme do systému relativistické efekty. Pak dojde k tomu, že na stejném pohybu založená měření času se začnou lišit v různých pohybujících se soustavách.
    Čas bude plynout v různých soustavách různě rychle. Těžko si představit, že to co neexistuje trvá různě dlouho.
    Takže aniž bych definoval, co přesně čas je, mohu jen velmi obecně konstatovat, že čas je jednou ze základních vesmírných souřadnic. Pokusy o bližší definici vedou k potížím.

    OdpovědětVymazat
  10. pane Pernico, vase IQ je urcite naprosto v poradku. Abych napravila svuj zmateny popis tak si vyberu z Vladovych moznosti variantu 3, ze cas je funkci pameti. asi mam opet problem definovat co je pamet. ale kdyz reknu ze je to nejaka kombinace elktrickych impulzu, ktera se opakovane registruje tak cas je asi vyhodnoceni tohoto procesu mysli.

    OdpovědětVymazat
  11. ratko, paměť vzniká tak, že se do libovolného systému zavede zpětná vazba. Pokud se omezím jen na digitální logiku, tak každá zpětná vazba rozšiřuje počet řešení příslušné logické rovnice 2x (stejně jako přidání nové proměnné na vstup). Je evidentní, že se zvyšujícím se počtem zpětných vazeb roste množina všech rešení (fázový prostor) logické rovnice exponenciálně. Řešení takovéto logické rovnice je tedy závislé, nejen na vstupních stavech současných, ale také na vstupních stavech minulých. Přivedením určité logické kombinace na vstup a porovnáním výstupů lze zjistit, jaká hodnota byla nastavena na vstupu v minulém kroku. Jinými slovy vznikne paměť.
    Pokud je zpětná vazba digitální vznikne číslicová technika. Pokud není zpětná vazba digitální, ale analogová, vznikne regulační technika, nebo biologie.

    OdpovědětVymazat
  12. jeste me neco napadlo na tuto vetu pana Pernici:
    Čas tedy bude plynout v takové množině informací, ve které každá informace obsahuje všechny \"předchozí\". Množina tedy musí splňovat jistou pyramidovitou strukturu.

    je to fraktal a \"pyramidalni struktura\" jsou jednotlive iterace.
    Kdyz si predstavime ze snimace nasi mysli snimaji a otiskuji stav nekolikrat za vterinu dostavame fraktal s prakticky \"nekonecnem\" iteraci.

    OdpovědětVymazat
  13. bohuzel jsem to zcela nepochopila.
    myslela jsem spise biologickou pamet. kdy se aktivizuje vmozku nejakym zazitkem prakticky cela soustava vlaken v urcite kombinaci impulzu. Jedna pametova jednotka (treba strom) muze byt rozlozena pres celou hlavu jako kombinace aniontu drasliku zvenku nebo zevnit myelinovych vlaken (zde nejsem znalec ale nejak to souvisi s propustnosti K+) Tento vzorec se proste otiskne v nejak nekde a muze se opet reprodukovat ve stejne (nebo temer stejne) podobe.
    Souhrn vsech techto otisku, kterych jsou urcite miliardy je pamětˇ. Když se spusti určita kombinace tak vyrezonuje s podobnou kombinaci a my neco vnimame.
    Nase mysl je pry v tomhle samostana takze nasemu \"oddelenemu ja\" serviruje to co sama chce a co si mysli ze bychom jakoze chteli vedet. Mysl jiz funguje v \"case\" jako pristroj. Jako robot. nase mysl je jiz robot ve smyslu uvahy pana Pernici. Uz ma vyhodnocene informace.
    Co ale bezi mimo tohoto vyhodnocovani a trideni ciste v kvantove chaoticke forme nevime. Protoze furt narazime na nasi mysl. nas tridici robot. kdyz ho dokazeme odsunout tak mozna nahledneme na system fungovani casu. Ale pres mysl to urcite nepujde.

    OdpovědětVymazat
  14. domnenku, ze si nase mysl dela co chce a nam to jen sdeluje, jsem nekde cetla. nemam to overene. Pry se v mozku pomoci EEG dalo vysledovat rozhodnuti mysli o nekolik vterin driv nez to dotycny \"vedome rozhodl sam\" Osobne si myslim ze mysl je pristroj ktery zajistuje rozhrani mezi vnejsim bezcasovym a bezprostorovym \"necim\" a nasim tzv. regulernim svetem s minulosti a budoucnosti.

    OdpovědětVymazat
  15. ratko, asi to vysvětluju blbě. Podstatou sdělení měl být fakt, že paměť je vytvořena zpětnou vazbou. Jedna zpětná vazba vytvoří jednu paměťovou buňku. (Z toho žije počítačový průmysl.) V biologických systémech se nedá zjistit kolik zpětných vazeb v systému je, (počet neuronů x počet možných zpětných vazeb = velmi_mnoho) a navíc signál není digitální, ale analogový (další řádové zesložitění, protože analog se musí pro převod na digitál vzorkovat). Z této složitosti plyne odlišné chápání paměti u biologických systémů a technických systémů. Chtěl jsem jen poukázat na to, že principiálně je to stejné.
    Ad 14, bych vysvětlil pomocí analogie s vykonáváním programu. Řešení programu je také známo dříve, (například vznik správné hodnoty v nějakém registru) a potom je třeba aktivovat podporogramy, které tuto hodnotu vydolují a pošlou na nějaké zobrazovací zařízení, přičemž je zde určitá časová prodleva.
    Stejně u mozku. Výpočet (řešení) má mozek už hotové (pomocí příslušných neuronových sítí) a posílá ho do \"zobrazovací jednotky\", kde dojde k uvědomění si rozhodnutí a nějaké pozorovatelné akci. Prodleva mezi dokončením výpočtu a akcí trvá prý řádově okolo 1 - 2 sekund. (přesně nevím)

    OdpovědětVymazat
  16. 15. tojo, taknejak si to (asi) predstavuju akorat s rozdilem, z u pocitacu to funguje tezkopadne jelikaz asi linearne (jedno po druhem nebo v radach):o)) V mozku to podleme bezi najednou, synchronne. Proste to zazni jako akord. Vypocet nabiha az kdyz zacnu vybirat z variant (z potencialu moznosti). Ale jednotlive obrazy se odrazeji synchronne. najednou.
    nemam nic spolecneho s digitalnitechikou a u nas na VS byly pocitace jeste analgovoe s elektronkami, takze nerozumim tomuto novemu svetu techniky.
    Ale moc ti dekuji za tuto uvahu i za trpelivost.
    TEma me moc zajima. Zajima me zejmena ve vztahu k vecem ktere me presahuji a kterym nerozumim. Kterym nerozumim od meho detstvi.
    Ridim se spise citem. Jak to citim, proto i moje nazory jsou casto naivni a neodpovidaji stavu vedy a techniky.

    OdpovědětVymazat
  17. Jaroslave, problém s definicí času je podobný problému s definicí síly. Fyzika se snažila definovat sílu zhruba 200 let a stejně se to nepovedlo, nebo docházelo k definicím v kruhu (tautologii). Současná fyzika již sílu definovat nepotřebuje a sílu chápe jen jako matematický předpis, pomocí kterého vypadne nějaké číslo, které je pak nazváno silou.
    Článek se mi líbí, můj názor na problém je shrnut v komentáři 9.

    ratko, ještě k paměti. S přidáváním zpětných vazeb se (paměti) se množina všech řešení (fázový prostor) zvětšuje exponenciálně. Již při malém počtu zpětných vazeb se fázový prostor blíží nekonečnu, takže to zvonku vyzerá ako chaotický systém. V tomto fázovém prostoru jsou pak stabilní pouze některá řešení. Pro tyto systémy se pak nedá vypočítat exaktní řešení, ale lze využít teorii pravděpodobnosti. Pokud totiž neznáme celou histori, nelze exaktní řešení nalézt, lze však vypočítat pravděpodobnosti jednotlivých stavů. Pokud je systém dostatečně složitý, a není známa jeho úplná historie, pak se jeví jako by se choval chaoticky (stejné vstupní stavy produkují různé výstupní stavy). Lze to vykládat také tak, že systémy s pamětí mohou produkovat něco jako svobodnou vůli, nebo náhodu.

    OdpovědětVymazat
  18. Jaroslav Pernica14. ledna 2010 22:24

    Jo, souhlasím, největší problém je asi s tou definicí informace. Současná fyzika zřejmě také nepotřebuje definovat čas jinak než jak to dělá, jenže bohužel já své definice a teorie tvořím nezávisle na potřebách fyziky :D.

    OdpovědětVymazat
  19. Nevím, jestli moje připomínka není obsažena v diskutovaném. Já bych čas bral jako míru (veličinu, průvodní jev) děje.
    Bez děje nemá čas smysl, není. Pokud se nic, ale opravdu nic, neděje, čas neexistuje, nemá význam. Je to možná náročné na představu, ale napadá mne jenom jedno prostředí, kde neprobíhá žádný děj. To je nicota. Až v \"něcotě\" má čas smysl, protože až v \"něcotě\" dochází k ději. A připustím-li definitivní zastavení všech dějů, je jasné, že i čas ztratí smysl - zanikne.
    Proto se mi čas jeví jako veličina a informací je příslušný stav této veličiny.

    OdpovědětVymazat
  20. Jaroslav Pernica14. ledna 2010 23:37

    Já myslímm, že je to zase tautologie.

    OdpovědětVymazat
  21. Pouze zdánlivě. Vy jádřil jsem se asi neobratně a nevím přesně jaká možná tautologie je míněna. Proto vyloučím obě možné tautologie, jež jsem je uvedl v příspěvku.
    1. \"Já bych čas bral jako míru (veličinu, průvodní jev) děje.
    2. \"Čas je veličina a informací je příslušný stav této veličiny\".
    Příklad:
    Sdělení:\"Mám kilogram mouky.\"
    Mám mouku (informace o mně, o mém stavu). Ta mouka, co mám, má určitou vlastnost (hmotnost), je jí 1000 gramů. (informace o mouce, o stavu mouky).
    Sdělení, že je jí kilo, tedy není tautologií se sdělením, že jí mám. Je ale jasné, že pokud nějakou mouku mám, má nějakou hmotnost, protože hmotnost je veličinou, průvodním jevem mouky.
    Je nesmyslné (zavádějící, tautologické) sdělení: \"Mám nula gramů mouky\". Nelze zjevně mít něco neexistujícího. Neexistující mouce přiznávat existující vlastnost (hmotnost). Ta vlastnost (hmotnost) je mírou (veličinou, průvodním jevem) existence mouky.
    Proto se domnívám, že čas je vlastností děje stejně, jako je objem vlastností třírozměrných těles.

    Konstrukce existence objektivního, na ději nezávislého času je podle mne esoterický blud. Ale čas existuje, vím to, právě jsem se koukal na hodinky. A získal informaci, že je 15.1.2010 6:22. Musím vstávat. Dobré ráno!

    OdpovědětVymazat
  22. Dobrý večer! Dovolím si navázat na laický komentář z rána. Byl poněkud uspěchaný a je to na něm poznat.
    Upřesním onu tautologii v tvrzení \"Mám nula gramů mouky\".
    Mám nicotu. Tvrdím, že z mouky. A ta \"nicota\" je tedy důkazem, že to chybějící (to, co nemám) je mouka. To je ta tautologie, onen důkaz kruhem. Při tom je jasné, že nemám lískové oříšky.

    Pokusím se dovysvětlit vztah děje a času. Je podle mne zavádějící odlišovat \"fyzikální čas\" a \"filozofický čas\" odlišnou definicí. Je pouze čas. A to filozofy i fyziky.
    Čas je mírou (veličinou, průvodním jevem) děje. Od děje se tedy čas odvozuje.
    Onen uváděný robot pořizuje řadu snímků v čase, zachycuje děj tím, že jej fotografuje v posloupnosti času. Uspořádám-li fotky v jiné posloupnosti, podle jiného kritéria, mohu vytvořit i jiný, avšak pouze virtuální, děj. Děj, který se nestal. Nebyl a není, jeho existence je klamná a zdánlivá, virtuální.
    Protože se čas odvíjí od děje, pak je jasné, že probíhá v jednosměrné posloupnosti (návaznosti). Příčina nenavazuje na následek. Proto mohu mít zpětný děj, ale pouze v čase dopředu.
    Prostě může být zpětný děj, třeba led ze zmražené vody roztaje, ale nelze \"vyndávat oběd z huby na talíř.\" Nezmrzlá voda neroztaje.

    Jsou \"různé časy\"? To je prekérní dotaz. Ale odpověď je jednoduchá. Jsou. Jsou totiž různé děje.
    Opět se pokusím o osvětlení na příkladech uvažovaných dějů.

    Fyzikálně:
    1. Pohybuji se vyšší rychlostí blízkou rychlosti světla (jeden děj). Můj čas běží v závislosti na tomto ději (jeden čas).
    2. Pohybuji se nižší rychlostí zanedbatelnou vůči rychlosti světla (jiný děj). Můj čas běží v závislosti na tomto ději (jiný čas).
    Fyzika má na to i rovnici, která to popisuje a vcelku uspokojivě platí.

    Filosoficky:
    1. 10 let (jeden čas) pro život psa (jeden děj) má prakticky velký význam.
    2. 10 let (druhý čas) pro samovolný rozpad uranu 238 (druhý děj) má prakticky zanedbatelný význam.

    Ale mělo by zůstat platit, že čas vnímaný filozofem i fyzikem je ve vesmíru stejný. Jsou to prakticky kvalitou stejní pozorovatelé jednoho fenoménu, a to kvalitou stejné veličiny - času. Tento čas je pro filozofa i fyzika prakticky stejný. Rozdíl mezi filozofem a fyzikem je z hlediska vesmíru zanedbatelný.
    Pokud se vytváři nějak kvalitativně jiný čas pro fyziky a filosofy, pak je to esoterie. Fyzika a filozofie nejsou parametry \"různosti času\". Ani fyzika, ani filozofie nejsou děj.

    Bylo by toho ještě mnoho, co by se dalo dodat. Ale na hodinkách mám informaci, že je 15.1.2010 22:32. Půjdu spát. Ráno vstávám venčit psa. Kdyby to bylo jinak, třeba v Bolívii a bez psa, tak by to bylo jinak. Pokračoval bych úvahou o kvantování a vnímání, minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Ale třeba zítra či jindy se k tomu dostanu, jak mi dovolí můj čas a jiné okolnosti.
    Dobrou noc.

    OdpovědětVymazat
  23. Omlouvám se, mám v předešlém příspěvku podstatnou chybu.
    Jde o vyjádření:\"Proto mohu mít zpětný děj, ale pouze v čase dopředu.\". Je to špatně. Správně by mělo být:\"Proto nemohu mít zpětný děj, pouze děj vratný, který je pokračováním již proběhlého děje.\"
    Omlouvám se za tuto chybu, která vznikla velmi špatným vyjádřením. Svou myšlenku jsem tady vyjádřil úplně blbě.
    Na omluvu dodávám, že komentáře píšu z voleje a dost klopotně. Neustále tápu a hledám vhodná slova a vyjádření ve snaze v tom neudělat zmatek a nevytvořit z toho mysterium. Tady jsem to fakt zvoral.
    Naopak se mi povedlo uvést, že příčina může být i sama sobě následkem. A to je kravina, ne?

    OdpovědětVymazat
  24. Milosi, a ted k ty svoji uvaze prideji informaci. Co se stane s informaci kdyz fenomen neni?
    Nejdriv to byl pes a pak to neni nic. Zmizela i informace ze kdysi existoval pes?

    Vemem to na velky tresk. Vesmir je a pak najednou neni. Zmizela i veskera informace ze nekdy nejaky vesmir existoval?

    OdpovědětVymazat
  25. Ratko, informace je také fenomén, a to fenomén vázaný na nositele.
    Zanikne-li fenomén, kterého se informace týká, zůstane informace vázaná na nositele.
    Fenomén a informace o fenoménu nejsou totéž.

    Opět použiji příklad.
    Vezměme si teoretického psa Buba, kterého znám jen já.
    Já si toho psa Bubu prostě budu pamatovat, i když umře. Existence informace o psovi (třeba, že je to Buba) je nezávislá na psovi a závislá na mé existenci.
    Když zaniknu, zanikne i informace o tom psovi, protože jej od mé smrti nebude nikdo znát. Informace o něm zanikne, i když mne pes přežije.

    Nikdo ho totiž nebude znát a informace o něm tedy nebude do té doby, dokud ho nepozná někdo jiný. Pokud toho psa někdo jiný pozná, vznikne jiná informace o psovi. Bude to nakonec Pajda.

    U vesmíru, jak ho chápu já, je to jinak, ale taky jednoduché. Vesmír není informace, ale je nositelem informace o sobě. Se zánikem vesmíru zanikne i informace o něm.
    Když zanikne vesmír, tak už nebude nikdo, kdo by si ho pamatoval nebo nic, co by ho připomínalo. Tak to je zcela v pořádku, on taky nebude nikdo, komu by to vadilo a kdo by se tím zabýval.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jen dodám: Ale čas plyne dále i bez jakýchkoliv informací.

      Vymazat
  26. aha, takhle. Kdyz zanikne pes, tak informace o psovi zustane v nasem mozku pozorovatele jako zapis.
    Kdyz zahyne vesmir, zustane informace o zaniklem vesmiru zapsana v pozorovateli vesmiru. Kolik je vesmiru? jako psu?? mozna i vic. a kdo je pozoruje aby si informace o nich zapsal do sveho mozku?

    co kdyz vedomi pretrvava i se zanikem vesmiru. Co kdyz vedomi je vecne a muze pozorovat v momente stvoreni.

    OdpovědětVymazat
  27. znovu.
    v hlave se nam zapisuje a vyhodnocuje (odrazi) pomoci neuronove site nejaky obraz \"sveta\". Je nakombinovan z toho co je \"viditelne\" a co neviditelne a nepochopitelne (kvantovy mikrosvet)

    Tenhle obraz se vyprojektuje ve nasem vedomi a je zavisly na existenci naseho tela. Kdyz nase telo mizi, mizi i obrazy v nasem vedomi. nase vedomi potrebuje telo aby si mohlo vyrabet obrazy z okolniho \"sveta\".
    Jak funguje cas ve vedomi? Podle me spousti linearne prave zrozenim a vytvorenim tela. Tim si vedomi muze radit obrazky jeden za druhy dokud telo neumre.
    Az telo umre, zustava vedomi jen jako smouha plna prozitku ktere nejsou razeny casove. Ktere vytvareji STAV. V tomhle stavu pak vedomi setrvava staticky (bez prostoru a casu) dokud si nespusti novou serii obrazku a prozitku.

    OdpovědětVymazat
  28. tim samozrejme naznacuju, ze se domnivam ze vedomi je zakladni platno, na ktere se promita svet. Je to ten bod nula. prazdnota. to na cem se jevy odehravaji. A kdyz svet zmizi, tak vedomi pretrvava aby si pri novem stvoreni sveta opet neco prozilo. Jnak by to pro nej byla vecna nuda. nesnesitelna :o)

    OdpovědětVymazat
  29. Pro Ratku: Vesmír je jeden a je v něm všechno. Není něco, co by bylo mimo něj. Je-li něco mimo, pak to není vesmír.
    Čas ve vědomí existuje, je jím pojímán a vnímán (dřív/potom, bylo/je...).
    Vědomí je vázáno na nositele, nikoli nositel na vědomí. Existence psa také není vázána na informaci o něm.
    Mám několik nejasností:
    Není mi jasný rozdíl mezi světem a vesmírem, je to totéž? Obsahuje vědomí informace?
    Pak ještě: Bod nula reálně neexistuje. Existuje až bod jedna (viz kvantování Velký třesk - lískový oříšek).

    OdpovědětVymazat
  30. pod svetem rozumim treba ruzne vesmiry. Ruzne netity. SAm pises ze pes je a pak neni. TAkze taky si predstavuju ze nejaky vesmir je a pak zase neni. kdyz je tak je to bod 1 a kdyz neni tak 0. Proste neni. Svet je existence, ktera se muze nejak projevit. TReba jako vesmir. Snazim se uvazovat v podobnem duchu jak pises 27. Rozvijim to dal.

    OdpovědětVymazat
  31. Může být neprojevený svět?
    Podle mne, když něco není, tak to něco není. Esoterika, empirie, tautologie?

    OdpovědětVymazat
  32. nevim. predstavuju si to jako vakumm z ktereho se vynoruji castice. ZAdna esoterika. Ta operuje porad s empirickymi symboly.
    myslim ze muze byt neprojevene \"neco\" jako druha strana projeveneho. STav kdy projevene neni projevene? Kdyz je 1 tak musi byt i 0.
    ale to je spise logicka uvaha.
    zda muze existovat jen kladna stranka existence nebo i jeji pozadi.

    OdpovědětVymazat
  33. Právě to je to jádro pudla - vakuum.
    Vakuum je jinak (fyzikálně) vyjádřená absolutní nicota. Pozor, absolutní! Opravdu tam nic není, ani nějaké pozadí, ani hranice (rozhraní). Ve flašce, z které byl vyčerpán vzduch, není vakuum. Tam je jen vzduchozprázdno...
    Ve vakuu není totiž ani ta flaška. Nicota se projevuje nicotou. Nicota není neprojevená něcota.

    Zároveň je tu poukázán jiný zdánlivý rozpor - jestli může být neprojevené něco. Může.
    Za příklad si vezmu radioaktivitu. Ta byla, i když jsme ji neznali. Radioaktivita se neprojevila dík vědcům, ta byla dík vědcům poznána.
    Moje poznání i schopnost poznání rozhodně nejsou toho času absolutní. A vždycky budou subjektivní, zatížené mými možnostmi a schopnostmi, mou chybou. My, subjekty, jsme vždy subjektivní a \"objektivní\" je naše, více či méně podložená, konstrukce.
    Čím míň je podložená, tím je subjektivnější s menším výhledem na obecnější platnost (pravdivost).
    Naše poznání je tedy závislé na nás. Na kom jiném?
    Proto se může objevovat tolik kazatelů kravin, kteří káží o spatření neviděného, neprojevených projevech.
    Třeba takový zázrak, který není nic jiného, než uskutečnění nemožného. Nonsens, protože jestliže to bylo uskutečněno, pak je to možné.
    To, že to nedokážu, že to není v mých schopnostech, je věc jiná. Každý subjektivně umíme jen něco.
    Já třeba nemám hudební sluch, nerozpoznám tóny, neurčím je. Ale hudbu slyším. Jsem schopen se naučit noty, ale nikdy při čtení notového zápisu nebudu schopen slyšet hudbu a ani slyšenou hudbu nebudu schopen zapsat do not. Ale hudba, noty, tóny a můj hudební \"hluch\" jsou.
    Byl by zázrak, kdybych dokázal dokázal zapsat \"Kočka leze dírou\" do notových partů pro víc nástrojů i s \"kudrlinkami\". Opravdu nejsem Smetana. Žádný zázrak...

    Není zápor bez kladu, rub bez líce. Jsou to relativní veličiny, které jsou dány vzájemným vztahem. Zanikne-li vztah (relace), pak to nemá vůbec obsah. Nula je pojem, ale také nemá vůbec obsah.
    Nula čeho? Velkých třesků? Lískových oříšků? Nula existuje jen jako pojem. Je to stejná abstrakce jako rub bez líce.

    OdpovědětVymazat
  34. nerozumime si. ja si neumim predstavit vakuum, ale muzu verit fyzikum, kteri rikaji ze vakuum je plne zivota. Dvojice castic z nej vyskakuji aby ihned zanikly. TAkze zvenci to vypada jako NIC, ale neni z toho nic se porad vynoruje a zanika NECO. nemam duvod jim neverit.
    Znam to jen z popularnevedeckych poradu jako napr. s Grygarem.
    takze kdyz on rika ze z NIceho (vakua) muze vyskocit neco (dvojice castic) a opet ve vakuu zmizet a stat se NIcim nemylsim si ze si to vymyslel, vytah z prstu.

    TAkhle nejak mozna vznikl i nas VEsmir, vyskocil z niceho v prvnim tresku a opet se do nej vrati. Kde je ta druha pulka (antimaterie) nikdo nevi, nikdo nevi proc zbylo po velkem tresku vice materie nez antimaterie. ale budiz. treba se to dozvime po pokusech v Cernu.
    spravne by se mel vychrstnout vesmir z niceho a pak zase v nic anihilovat.
    MOzna je tajemstvi v cerne hmote a energii, ktera se tak intenzivne hleda.
    Ale to mi je jedno.
    Pro meje dulezite ze tento princip je mozny. Z niceho je vychrstnute neco jako plus/minus a opet zmizi v nicem. A furt dokola.
    Kdyz se me budes Milosi ptat co ta Nula je, tak muzu uprimen odpovedet ze nemam nejmensi tuseni. akorat muzu tusit potencial vsech moznosti, ktere z ty nuly muzou vychrstnout.
    TAkze kdyz se zeptas Nula ceho? Orisku? tak odpovi ano, i orisku. i psu. i lidi. i hvezd. i stromu i.... vseho co kdy existovala o existovat muze. Uvnitr ty nuly (nevim jak je to mozne) je potencial vsech moznosti ktere muzou byt stvoreny jako existence. Proc teda jednou nejaka moznost stvorena je a pak zase neni? Na to odpovida pak treba buddhismus nebo i jine vychodni nauky. Ale zadna z ni nerekne co je v ty NULE. Oni rikaji co je kdyz se z nuly rozleti energie existence jako zakladni sily plus a minus. Nule se rika nirvana

    OdpovědětVymazat
  35. Obdivuji Vás, Miloši. Já bych takovou trpělivost neměl. :)

    Ratko, vy s pojmy žonglujete, to je hrůza!

    Prvně si vakuum představit umíte: [34] \"predstavuju si to jako vakumm z ktereho se vynoruji castice.\" A pak zase ne, protože slepě věříte fyzikům? Nemluvě o tom, že argument vyšší autoritou je podraz. Odpovídá na to buddhismus nebo i jiné východní nauky? A jak prosímvás? Formou důkazu, fakticky?

    Nezlobte se na mě, ale nezbývá mi než tvrdit, že vůbec nevíte o čem Miloš psal a o čem je řeč, jen plácáte a nahodile používáte odborné termíny jak se Vám hodí do krámu.

    OdpovědětVymazat
  36. Gulagu, no nevim. To ano. To priznavam. TAky jsem moc vdecna Milosovi a dekuju mu taky za trpelivost. Vnasim do toho vseho chaos, uznavam.

    Na otazku jak odpovidaji vychodni nauky na otazku existence a neexistence, muzu taky reagovat jen neodborne a chaoticky. Proste ji maji zahrnutou ve svem uceni. Existenci jako vecny pohyb a zmenu, pomijivost. Nirvanu jako prazdnotu. Ale to se zase poustim na tenky led.
    A co myslite tim podrazem. To jsem nepochopila. KOho jsem podrazila a cim?
    Uz nemusite na me reagovat. Berte to ze me mrzi, pokud to nekdo pochopil jako obtezovani. nemam zajem nekoho obtezovat. a nezlobim se. mejte se fajn.

    OdpovědětVymazat
  37. 37:
    \"Odpovídá na to buddhismus nebo i jiné východní nauky? A jak prosímvás? Formou důkazu, fakticky?\"

    Podat \"faktický důkaz\" o nicotě?
    Takový požadavek mi přijde dost nelogický.

    OdpovědětVymazat
  38. Omlouvám se. Když ten komentář po sobě zpětně pročítám, zjišťuji, že působí hrubě, neomaleně, útočně a nepřátelsky. Ale na tvrzení, že neopatrně používáte (\"žonglujete s\") pojmy, musím trvat.

    Větou \"Nemluvě o tom, že argument vyšší autoritou je podraz.\" jsem nenaznačoval, že byste někoho přímo podrážela. Jen to, že \"Vědci tvrdí/vědcům můžeme věřit.\" je samo o sobě nefér argument.

    39 Hehe, dobře Vy. :) Na tohle mě nenachytáte. Jen jsem chtěl od Ratky zjistit, jak na TO buddhismus a jiná východní náboženství odpovídá.

    OdpovědětVymazat
  39. OK, Milosi. jako absolvent VS technickeho smeru mam asi z titulu me zivotni historie vetsi slabost pro vedatory a matematiky nez mystiky. no mela jsem. Cim dal tim vic se posouvam smerem k mystice ackoliv nemuzu argumentovat zadnym faktem nybrz jen a jen vlastnim prozivanim. Zni to tak blaznive a absurdne, ze se pokazde chytam vedy jako stebla slamy, kdyz se mi zda ze blaznim prilis. Nevim zda silenstvi muz byt rizeno. TAk nejak v pudu sebezachovy clovek porad drzi oprate a rika si, ze je to jen hra. Hra slov, hra vet, hra na argumenty.
    Jsem rada, ze se jednalo s tim podrazem jen o tohle. To je taky jen hra slov.

    OdpovědětVymazat
  40. Vy jste mi ale číslo, vám povim! :)

    Začíná se mi Váš nihilismus a zjevné šílenství zamlouvat. A obrat \"stébla slámy\" je prostě kouzelný! Teď se zhluboka nadechnětě, vždyť skutečný svět přece nemusí být tak komplikovaný. Vždyť je úplně jedno, jestli nic neexistuje, nebo všechno neexistuje. Osobně tyto informace přijímám jen jako takovou zajímavost. Bylo by domýšlivé se domnívat, že mi lidé jsme schopni s naším \"jediným správným\" pohledem pochopit tato tajemství vesmíru.

    PS. Pochybuji, že by se šílenství dalo ukočírovat, ať už se snažíme držet opratě sebezuřivěji. :)

    OdpovědětVymazat
  41. aha, ated jsem si vsimla ze jsem zamenila Jmena milose a gulaga (ta poznamka o nihilismu me opet zaktivizovala) :o)) a bum!je to tam. zase chyba. presne tak. nejvyssi cas si opet nasadit hlavu a odkracet do pracovniho housti. a nasadit mimikry rozumu

    OdpovědětVymazat
  42. Uf! Delší čas jsem se nedostal na net, tak ted aspoň na chvili do toho vpadnu. Za mé neúčasti aspoň debata nabrala na otáčkách. Jsem rád, měl jsem chvíli pocit, že trpím samomluvou.

    Ratko, máš pravdu, že především esoterie se ohání empirickými symboly. Nikoli empirií, ale empirickými symboly, kterým dává nepoznatelný (prázdný) obsah. Je to zdánlivá empirie.
    Takovým produktem zdánlivé empirie je právě i ta nula.

    Mám rád paradoxy, tak si ještě dovolím poznámky. Bude to takové motto k procházce pracovním houštím. Bylo to heslo Marcela Blocha (Dassaulta):
    \"Podle všech známých zákonů by čmelák neměl létat. Naštěstí o tom neví a tak létá!\"
    Protože neznal neznámé zákony, tak vyvíjel podle těch známých zákonů celkem dobré aeroplány a nezabýval se vývojem čmeláků.

    Je šílené nasazovat si mimikry rozumu. Je rozumější si nasadit mimikry šílenství.

    Je to totiž velmi smutné a osamělé řemeslo - mít pravdu. Pravda se však neodvozuje od smutku a osamění, ale naopak. Dobrou noc!

    OdpovědětVymazat
  43. Přispěl bych tím, že pracovním postupem esoterie, je definovat nějaký pojem bez fyzikálního, společenského, případně libovolného jiného smyslu a pak z něj logicky odvozovat nějaké závěry. Logické odvození může být formálně naprosto správé a výsledek je pak prezentován jako čirá pravda.
    Pokud se stejný postup použije v oblasti o kterých maji všichni větší povědomost, tak dojdeme k úžasným teoriím typu http://vlada.bloguje.cz...vetlo.php které působí směšně. Předkládané esoterické teorie jsou stejně směšné, i když tak nepůsobí.
    Je to dáno tím, že z počátečního nesmyslu se dá logickým postupem odvodit naprosto cokoliv. Jak smysl, tak nesmysl. A pokud se použije logicky správné odvozování, je těžké tento výsledný nesmysl vyvrátit.

    OdpovědětVymazat
  44. Minulost již neexistuje a budoucnost ještě neexistuje a bez minulosti a budoucnosti žádný reálný čas existovat nemůže,čas tedy reálně neexistuje.

    OdpovědětVymazat
  45. Tím samozřejmě nechci v žádném případě tvrdit,že čas neexistuje vůbec,bez iluze času nejsme schopni o čemkoliv přemýšlet či cokoliv vytvářet a důvodně se obávám,že snad ani existovat v tomto světě.

    OdpovědětVymazat
  46. Jardo, mám jen připomínku, že je poměrně matoucí, když něco, co neexistuje plyne různě rychle za různých rychlostí.

    OdpovědětVymazat
  47. Tak to by jsi mi musel napsat od kolika do kolika to plyne,mám vtíravý pocit,že to je od 0 až kamsi do nekonečna v závislosti na pozorovateli, jesli pozorovatel bude mrtvolou a nebo Bohem,i tak mám pocit,že mi tu předhazuješ pohyb ne čas,protože,když něco plyne tak se to snad hýbe a jedná se o energii.

    OdpovědětVymazat
  48. Vlado,když tak mi zkus nějak lépe popsat ten tvůj čas,například tím,že prokážeš reálnou existenci minulosti,páč bez ní není žádného času, nemůže být,jinak samozřejmě rozumím tomu,že věci se pohybují různě rychle za různých rychlostí,poněvadž jsem živý a iluze času jest nezbytnou součástí mého žití,stejně jako u každého jiného živého tvora.

    OdpovědětVymazat
  49. Mám na mysli vznik paradoxu dvojčat, či případ kmitání dvou atomů cesia, kterýžto jeden ponechám na zemi a druhý vynesu do výšky, např. 200 m nad zem a co se stane, atomy původně kmitající shodně, se rozejdou ve frekvenci, a najednou produkují různě dlouhé časové okamžiky. Což, vzledem k tomu, že by čas něměl existovat, jest podivné. Ještě horší je, že se dá spočítat o kolik se čas zpomalí, což je taky divná vlastnost něčeho, co neexistuje.
    Takže aniž bych se pokoušel definovat, co čas je, omezím se na již uvedenou obecnost, že čas je jednou z vesmírných souřadnic. To by snad mohlo vyhovovat z důvodu prokazatelné existence i z hlediska toho, že vlastně nikdo neví co to je.

    OdpovědětVymazat
  50. No je mi líto,ale vše o čem píšeš je o pohybu,co myslíš tím \"produkují různě dlouhé časové okamžiky\",vždyť to je pouhá abstrakce popisující již neexistující minulost,také nevidím nic divného v tom jestliže atomy původně kmitající shodně, se rozejdou ve frekvenci,proč ne.V žádném případě to nedokazuje existenci minulosti.Dále píšeš \"Ještě horší je, že se dá spočítat o kolik se čas zpomalí, což je taky divná vlastnost něčeho, co neexistuje.\" Ty Vlado,ty šibale,to je zase o pohybu,zpomalit se může jen něco co se pohybuje,opět záměna času s pohybem.Aby jsi prokázal reálnou existenci času je opravdu nezbytné dokázat,že reálně existuje minulost,jinak mluvíme každý o něčem jiném.Kolikrát se také velmi podivuji nad tím jak se současná věda zcela vážně zabývá něčím o čem se vlastně neví vůbec nic o prokazatelnosti času nemluvě.

    OdpovědětVymazat
  51. Ještě poznámku.Nemusíme chodit do mikrosvěta ani do makrosvěta,funguje to tady úplně stejně,jenom si zbytečně děláme složitým něco,co ve skutečnosti vůbec složité není,nehledě na to že naše poznání jak mikrosvěta tak makrosvěta má své hranice,což je dáno naším vnímáním,které je přizpůsobeno rozměru ve kterém se nacházíme,a proto pak můžem pak vnímat např. děje mikrosvěta jinak než ve skutečnosti jsou.

    OdpovědětVymazat
  52. Jo, jo ovšem mohu ještě namítnout, že čas existuje ovšem neexistují vzdálenosti. Vzdálenost je jenom forma času, protože se pomocí času dá měřit. Žijeme vlastně v neexistujícím prostoru, ale v existujícím čase.

    OdpovědětVymazat
  53. Podle mého vzdálenosti jsou pouhou abstrakcí neboli abstraktní dráhou pohybu.Existenci času jsme neprokázali pomocí reálně existující minulosti a tak raději zůstanu u tvrzení,že vzdálenost je forma dráhy pohybu,poněvadž se dá měřit pomocí jiné dráhy pohybu např.pohybovým měřidlem nazývajícím se hodiny.Poslední větě rozumím,ale dovolil jsem si ji přeložit takto:Žijeme v prostoru,který je vlastně sám o sobě ničím,protože vůči prostoru se nepohybuje vůbec nic,ale v existujícím pohybu,který také nazýváme časem,zvláště ten náš vlastní,pohyb našeho jakéhosi generátoru v našich hlavách přeměňujícího pohyb na vnímání času.Jinak dík za pokec,měj se.

    OdpovědětVymazat
  54. Vlado nevím jestli jsi nad tím někdy přemýšlel,ale jestliže je i vzdálenost pouhou abstrakcí a tím i pohyb,podle mne ano jako všechno ostatní,potom lze důvodně pochybovat o nějaké skutečné reálné velikosti vesmíru,no myslím,že si člověk maluje všechno po svém,asi musí,čemu bychom potom měli věřit,když vše co máme jsou jen a jen ty abstrakce,které jsou pro nás vlastně realitou.

    OdpovědětVymazat
  55. Jardo, lidem je naprosto jedno, jaký je stav současného poznání. Ńěkolik tisíc let si mysleli, že je země placatá a nebránilo jim to spokojeně, nebo nespokojeně prožít své životy a pár těch, kteří žijí v abstraktním prostoru nebo čase to nevytrhneme.

    OdpovědětVymazat
  56. Vlado,nemyslím si,že by člověk měl uvažovat cestou,kterou jsem tu ve svých příspěvcích předvedl,dokonce mám za to,že tento způsob uvažování patří do černé díry.Proto tě moc prosím,aby jsi alespoň ty poslední čtyři mé komentáře vymazal,v případě,že tak učiníš moc dík,ahoj.

    OdpovědětVymazat
  57. Absolutní pravda je jedna,tou je bod nula,od tohoto okamžiku je vše relativní.

    OdpovědětVymazat
  58. [59] Jardo, na základě vašeho přání byly komentáře smazány.

    OdpovědětVymazat
  59. pochopitelně nemohu dokázat nic ačkoliv všechno vím.otázka zní PROČ.
    Kdo mi odpoví z těchto všech kteří znajíony teorie.
    Mnoho popsaného papíru nic nemnění.

    OdpovědětVymazat
  60. No jistě,prázdný papír rovná se bod nula,čili absolutní pravda.Popsaný papír,informace z nichž každá má svůj protiklad,čili život a votomtoje.

    OdpovědětVymazat
  61. Ahoj jsem daniel a je mi 17 let. Myslím si že čas obecně definovat nejde protože čas není jeden. Podlé mé teorie je časů několik (přesně nekonečno) pokud chceme definovat čas musíme říct pro jakou rychlost ho definujem. Skaždou rychlostí je jiný čas(pozor! jiný čas ale stejný prostor) jestliže je pro každý čas jiná rychlost zde jednoduše z mé teorie odvodit teorii sem přidám (jsou to jen mé poznámky)



    Potenciální rychlost obejktu = 1 jestliže čas pro objekt s touto potencionální rychlostí je stejný jako čas pro objekt jehož rychlost(normální) je roven 0
    =>nelze měřit čas tak jak jej nazýváme! Čas lze mněřit pro nějaký objekt s nějakou potencionální rychlost objektu.


    definice časové funkce

    pro nárust rychlosti o 1Km odpovídá 1 nárust potecionální rychlosti objektu

    nárust potecionální rychlosti objektu stanovíme tak že

    seřídíme dvoje hodiny tak aby naměřená hodnota času pro potencionální rychlost objektu = 1 byl stejný (pro provedení definice za nejvížší možné rychlosti jaké člověk

    dokáže dosáhnout je potřeba měřit čas na co nejmeší rozdíli času jaké dokážem měřit (čím menší úseky dokážem měřit tím bude definice přesnější))
    jedny hodiny necháme v rychlosti 0 od seřízení druhé hodiny od seřízení dáme do nejvižší rychlosti které dokážem (zatím neproveditelné, nedokážem uvést těleso do jiné

    rychlosti aniž by nebylo chvíly v jiné (rychlost postupně zvětšujem))
    tento stav nemněníme přesně jednu jednotku času, poté druhé hodiny zastavíme (jednotka času je volně zvolitelná vysvětlení níže ,opět zatím neproveditelné nedokážem

    uvést těleso do rychlosti 0 aniž by nebylo chvíly v jiné rychlosti)
    zjistíme poměr obou hodin (ty co byly v Potenciální rychlost obejktu = 0 budou pozadu oproti druhým)

    poznámka:protože rychlost je vyždy na začátku měření a na konci měření rovnoměrně zrychlená (respektive spomalená) je třeba zvýšit přesnost tím že čas měření v obou

    rychlostech bude co největší. ovšem ať bude délka měření časů jakkoliv velká nikdy nebude přesnost 100%

    fakt:
    poměr množství času = kolik sekund které jsme naměřily na hodinách s větší rychlostí připadá na jednu sekundu při rychlosti 0
    poměry množství času pro dva objekty o různých potencionálních rychlostí objektů je pro jakýkoli měřený čas objektů s Potenciální rychlostí obejktu = 1 stejný.


    poté trojčlenkou vypočítáme potencionální rychlost pro rychlost ve které byl měřěn čas druhých hodin
    => víme o kolik se zvedne potencionální rychlost objektu při zvíšení rychlosti o 1 jednotky ve které jsme měřily (nejlépe kilometry)








    čas je tedy jen projevem rychlosti (aspoň podle mně, je mi 17 tak mně prosím hned nezabijte :-D pokud se mílím)

    PS: Omlouvám se za gramatiku

    OdpovědětVymazat
  62. Legitione, to je příjemná úvaha. Čas je závislý na rychlosti, ale také na gravitaci. Takže hodiny v různých výškách jsou různě rychle. Ačkoliv to vypadá, že nevíme co to čas je, tak ho umíme naprosto přesně spočítat. Dokonce při započtení relativistického času dostaneme mnohem přesnější hodnoty polohy pomocí GPS, než když relativistické výpočty času vypneme.

    OdpovědětVymazat
  63. Gravitace kruci! Ale není to zas taková překážka gravitace jde ruku v ruce stouto teorii jen jí musím trochu upravit...

    Gravitace ovlivňuje čas, ano souhlas, ale moje teorie je platná obecně pro stejné gravitační podmínky. Pro jiné gravitační podmínky se teorie musí upravit. Ale i tak.

    Čas je závislí na rychlosti. Ale rychlost sama o sobě beze času neexistuje a nelze jí provést. Tudíž jak může být čas na ní závislí???

    z toho usuzuji že nejde definovat... (pro stejnou gravitaci, (aspoň myslím už se v tom docela plantám :-D))

    OdpovědětVymazat
  64. Pokud se chcete dozvědět, jakým způsobem věda v současné době pohlíží na vesmír, čas, vzdálenosti a tak vůbec, pak doporučuji:

    Kurz astrofyziky
    http://www.avc-cvut.cz...hp?id=1326
    sice se konkrétně časem moc nezabývá, ale je zde vysvětlen stávající Standardní kosmologický model vesmíru. (Ta matika není moc těžká a dá se přežít.)

    OdpovědětVymazat
  65. Pokud mají atomové hodiny měřit přesný čas kdekoliv,musí být určeny podmínky, mezi které kromě teploty a tlaku, bezesporu patří také síla gravitace.Nejsou-li dodrženy stejné podmínky provozu přesných atomových hodin na různých místech,může se jen hodně velký BLB divit,že jdou hodiny jinak a posléze k dovršení vší blbosti tvrdit,že jde o posuny toku času.S pozdravem fyzice sbohem.

    OdpovědětVymazat
  66. Od roku 2004 byla publikovaná v projektu Česká hlava teorie Generátory prostoročasů, která uvádí novou definici času. Čas nelze oddělit od prostoru a proto dosud všechny definice, které se pokoušejí vysvětlit jenom pojem čas , nutně selhávájí a mnohdy si pletou čas s jednotkou času, nebo dokonce čas s hodinami.
    Čas ani neplyne, ani neutíká ani neprchá. Čas a prostor se musí neustále v y r á b ě t zařízeními, která se jmenují generátory prostoročasů a tyto generátory prostoročasů generují (vyrábějí) čas i prostor najednou. Proto lze definovat čas i prostor, prostoročas, jako nehmotný výrobek pohybující se (měnící se) hmoty. Časů je tolik, kolik je jejich výrobců (generátorů) a těch je nekonečně mnoho. Takže kdo věří, že nějaký čas plyne a že vše se děje v (plynoucím čase), je na urovni naivků, kteří věří v Einsteinovu teorii relativity. Ten také věřil, že čas plyne, a že čas je to co ukazují hodiny.
    Protože po přečtení tohoto mého krátkého příspěvků se najde 99,9% kritiků, nechť si uvědomí zcela prostou pravdu, že generátorem našeho prostoročasu, tedy prostoru a času, v němž máme to štěstí žít, je naše planeta Země. Ta svou rotací kolem své osy a oběhem kolem řídící hvězdy Slunce, vyrábí zatím spolehlivě 24 hodin denně a poctvě rok za rokem, a svou hmotou prostor pro všechno, co na sobě veze. Lidé to většinou neví a zacházejí se zeměkoulí jako rakovinné buňky v hostitelském organismu. Čím dál rychleji ničí svůj generátor prostoročasu, bez kterého jsou ničím.
    Ing. Jiří Johan, Generátory prostoročasů, johan.jiri@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fascinující příspěvek, asi by si zasloužil čestné místo hned vedle příspěvku "Tma je rychlejší než světlo".

      Vymazat
    2. Přispěvateli "vlada" :
      asi jste se chtěl posmívat mému předchozímu článečku o generátorech prostoročasů.Abyste měl ještě výživnější téma sdělím vám následující důsledek teorie o generátorech prostoročasů:
      Jediným dosud prokazatelným smyslem fungování celého vesmíru je výroba prostoročasů.
      Máte-li jiný prokazatelný smysl fungování vesmíru, můžete se zase posmívat.
      Ing. Jiří Johan, Generátory prostoročasů

      Vymazat
  67. Odvážná tvrzení vyžadují nezvratné důkazy. Smyslem vesmíru je to, že žádný smysl nemá. A dovoluji si opravit vaše tvrzení, že Země si čas vyrábí. Ona si pouze modifikuje něco, co existuje nezávisle na její existenci.
    Ale jinak dobrý.

    OdpovědětVymazat
  68. Pro "vlada"
    Příroda nedělá nic co by nemělo smysl.Nesmysly si vymýšlejí jen lidé. Např. TR je brilantní příklad k ničemu nepotřebných nesmyslů. Země skutečně vyrábí čas i prostor zároveň, nemodifikuje "něco", jak si myslíte, a nevíte co je to něco. Ovšem čas je produkt (výrobek) pohybující se hmoty a jakýkoli čas ( ktrýkoli si vybavíte), se musí vyrábět, jinak to nejde.Ale abyste to pochopil, musíte zapomenout na mýtus o plynutí času.
    Ing. Jiří Johan, Generátory prostoročasů

    OdpovědětVymazat
  69. "TR je brilantní příklad k ničemu nepotřebných nesmyslů."???
    Leckterý přístroj ověřuje zpomalování času vlivem pohybu nebo gravitace

    OdpovědětVymazat
  70. Nejlegračnější na celé věci je to, že Věra Vrbenská, která vystupuje pod pseudonymeme Jiří Johan chodí vykřikovat svůj postoj ke světu na nejrůznější obskurní blogy, místo toho, aby své "objevy" předložila obvyklým způsobem vědecké veřejnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaký je ten obvyklý způsob? Můžete přeně popsat co by měla udělat?

      Vymazat
  71. Pokud to neví, tak se nedívím, že šíří své "objevy" na obskurních webech, kde může zaujmout maximálně idioty z facebooku, případně lidi bez technického vzdělání.
    Nicméně lze použít nějakou vyhledávací službu, například google, který na dotaz "citované vědecké časopisy" vyhodí na prvním místě odkaz:
    "Seznamte se: Nejprestižnější vědecké časopisy světa."
    http://ceskapozice.lidovky.cz/seznamte-se-nejprestiznejsi-vedecke-magaziny-sveta-fy5-/tema.aspx?c=A130330_031300_pozice_108144
    dále
    "Impaktované časopisy Citační index"
    http://knihovna.ujep.cz/soubory/ruzne/impakt.pdf
    poté
    "Impaktovaný časopis"
    http://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Impaktovan%C3%BD_%C4%8Dasopis
    případně
    "Kde hledat časopisy a konference pro publikování"
    http://veda.vse.cz/publikace/databaze-publikacni-cinnosti/kde-hledat-casopisy-a-konference-pro-publikovani/

    Obvyklý závěr je takový, že osoba, která nemá ponětí o způsobech publikování vědecké práce, ani neumí používat google a má závažné nejasnosti ve své genderové příslunosti, zřejmě nebude tou pravou osobou, která by mohla přispět něčím zásadním k současnjé úrovni poznámí.

    OdpovědětVymazat