Subjektivní vnímání času

Každý to zná, někdy čas letí, jak splašený, někdy se vleče k nepřežití. Jak je to možné? Proč nemáme subjektivně pocit konstantního plynutí času? Žijeme v minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti?





Nejprve by bylo vhodné zjistit, co je to čas.
Není to tak jednoduché, jak to vypadá. K určování času je potřebné definovat něco jako rychlost, a také vzdálenost. Takže pak se dá říct, že čas je matematický předpis, který určuje dobu než se těleso přemístí z bodu A do bodu B. Čas je definován pro potřeby lidí z doby otáčení Země kolem Slunce (den) a z doby za kterou Země oběhne Slunce (rok). Pro potřeby techniky se čas určuje podle počtu kmitů atomu Cesia. Podle toho, co o tom tvrdí fyzika, je čas jednou z 27 základních souřadnic, kterými se dá popsat vesmír. Pro přesnost se jedná o 3 nekonečně dlouhé délkové souřadnice, jednu nekonečně dlouhou souřadnici časovou, 6 velmi krátkých (svinutých) souřadnic popisujících fermiony, 16 velmi krátkých (svinutých) souřadnic popisujících bosony, a k tomu jedna nekonečně dlouhá souřadnice, kolmá na všechny ostatní, která je tam proto, aby to všechno fungovalo a teoretičtí fyzikové se mohli seriózně zabývat zkoumáním paralelních vesmírů.

Subjektivní rychlost času
Opustíme-li však fyzikální mikrosvět a vesmírný makrosvět a soustředíme se na obyčejné lidské starosti, tak ze své každodenní zkušenosti můžeme vyjádřit poznatkem, že subjektivně čas plyne různě rychle. To je prostě fakt.

Míšin zákon zrychlování subjektivního vnímání času
Je všeobecně známo, že v dětství čas plyne výrazně pomalu. Kdo si to ještě pamatuje tak ví, že v dětském věku měl k dispozici nesmírné množství času. Postupem doby bylo času méně a méně, a pokud se zeptáte nějakého seniora, tak vám potvrdí, že čas letí tak rychle, že se to ani nedá registrovat. To je divné, že? Máme tedy jistým způsobem všichni vrozenou schopnost postupně zrychlujícího se subjektivního vnímání času.

Moje úžasná dcera vymyslela geniálně jednoduché vysvětlení. Subjektivní vnímání času je nepřímo úměrné délce života. Pro desetileté dítě tvoří jeden rok života celých 10% doby, po kterou je na světě. Avšak pro stoletého člověka tvoří jeden rok života 1% doby, po kterou je na světě. Pro stoletého musí být subjektivně jeden rok života prožit a uvědomen si 10 krát rychleji než u dítěte. Vnímání času se tedy zrychluje nepřímo k celkové délce života.

Zpomalení subjektivního času
To však není všechno. Rychlost subjektivního plynutí času lze vědomě i podvědomě regulovat. Osoby vystavené nebezpečným situacím velmi často tvrdí, že vnímání času se výrazně zpomalilo. Například doba před nárazem při autonehodě je natolik dlouhá, že lidé jsou schopni do nejmenších podrobností popisovat, co, kdy, kde, jak se stalo, a mají pocit, že ačkoliv se jednalo o dobu několika vteřin, v jejich subjektivním vnímání se jednalo o dobu podstatně, často násobně delší.

Zatím jsme se bavili o podvědomém zpomalení času. Co nám však brání v tom, abychom si uměli čas zpomalit vědomě?

Nic.

Jestliže umíme zpomalit plynutí času podvědomě, tak to musí jít i vědomě. Této skutečnosti jsou si vědomi trenéři míčových sportů, kteří své svěřence, kterým dělá potíže trefit míč, nabádají, aby si v příslušné době zpomalili čas, a pak budou mít dost času na to rozmyslet se, jak, kam a jakou silou míček odpálit. Tato technika přišla původně z bojových sportů, takže bude známější spíše zastáncům asijských bojových umění, ale pokud chce někdo vydělávat sázením na vítěze v boxu, stačí si při nástupu bojovníků všímat, který z nich je ve větším transu, a z toho usoudit, že to je pravděpodobný kandidát na vítězství.

Zrychlení subjektivního času
Už víme, že si subjektivně umíme čas zpomalit. Nemělo by nám tedy činit žádné problémy čas zrychlit. Zrychlení času je natolik všeobecně známé, že o tom nikdo nepochybuje. Stačí si třeba jen vzpomenout na chvíle strávené s milovanou bytostí, aby si každý uvědomil, že čas tehdy pádil, jak splašený a nebylo ho nikdy dost. Tvůrčí lidé znají další stavy, když se zahloubají do duševní práce natolik, že se dostanou do stavu, popisovaném psychologií jako „flow" nebo „zone", což je stav, kdy člověk je natolik soustředěn na vykonávanou práci, že čas naprosto nevnímá. Opuštění tohoto stavu nastává většinou tehdy, když se člověk podívá na hodinky a řekne: „Sakra, to už je tolik hodin?"

Žijete v minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti?
Již víme, že lidé subjektivně vnímají čas různě. Také víme, že plynutí rychlost plynutí času umíme zrychlovat, či zpomalovat. Nemělo by nás tedy překvapit, že si můžeme svobodně vybrat, kde v čase budeme žít.

Jestliže se chceme rozhodovat, kde v čase chceme žít, tak bychom měli nejprve zjistit, ve které časové rovině se momentálně nacházíme.

Minulost
Lidé žijící v minulosti, jsou lidé, kteří se ve společnosti projevují tím, že všem vykládají věty typu: „A pamatuješ, jak jsme tenkrát... Vzpomínáš si, jak jsme se tehdy... načež následuje popis nějaké notoricky známé situace, která přítomné naprosto nezajímá, protože si ji buď vůbec nepamatují, nebo jí nebyli přítomní, nebo na tom neshledávají nic, proč by si ji měli připomínat. Lidé žijící v minulosti často tvrdí, že v minulosti bylo všechno lepší, tráva byla zelenější, vzduch vzduchovanější a ani ten sex už není to, co býval.

Pokud lidé žijící v minulosti pořádají sešlost, ta se často nese v ukazování fotografií ulepených děcek, promítáním nestravitelných záběrů z dovolené se záběry nařvaného hostitele a jeho nikterak vábné partnerky při vyvalování se u moře, dále záběry hromad historicky cenného kamení a další podobné hnusárny.

Lidé žijící v minulosti jsou většinou nespokojení se stávajícím stavem života, takže utíkají do minulosti, kde všechno bylo tak skvělé.

Přítomnost
Lidé žijící v přítomnosti se vyznačují tím, že žijí pouze současným okamžikem a nic jiného je nezajímá. Minulost už byla a není nijak zajímavá, s budoucností si není třeba dělat žádné starosti, takže podstatné je to, co je dnes. Z hlediska aktivního přístupu k životu je tento stav považován za nejhodnotnější, protože lidé žijící přítomností se dokáží radovat z maličkostí a intenzivně si vychutnávají každou chvilku svého života.

Mezi mírné nevýhody tohoto přístupu k životu patří jistá náchylnost k lehkomyslnosti ohledně časů budoucích, takže proč bychom nepropili poslední peníze teď, když je tu tak skvělá nálada. Co bude zítra, bude až zítra, takže na tom momentálně vůbec nezáleží.

Životem v přítomnosti se zabývají hlavně takzvané přírodní národy, dále nejrůznější new-age náboženská hnutí, vyznavači přírodního způsobu života a nemalé procento vyznavačů života v přítomnosti tvoří také kavárenští povaleči a intelektuální snobové.

Budoucnost
Lidé žijící v budoucnosti se projevují tím, že se projevují větami typu: „Až dostuduji... Až si našetřím... Až odrostou děti... až... až... až...

Lidé žijící v budoucnosti jsou duchem nepřítomní, většinou mají uštvaný výraz, jsou soustředění na nějaký blíže nedefinovaný cíl v budoucnosti a projevují se hlavně stížnostmi na překážky, které jim osud hází pod nohy, což jim zabraňuje se konečně dobrat příslušného cíle a konečně začít žít.

Velmi často se lidem žijícím v budoucnosti stává, že když dosáhnou svého cíle, nevědí, co mají konkrétně dál dělat, nedaří se jim „konečně začít žít" jsou frustrováni z toho, že dosažená současnost je nezajímavá a šedivá, takže tuto svoji nespokojenost řeší tím, že si okamžitě vytyčí nový cíl a vrací se opět do známého stavu, kdy žijí budoucností. Pokud neustálým vytyčováním nových cílů a jejich naplňováním stráví celý život, zjišťují pak s údivem, že prožili celý život neustálým čekáním na něco, co se nedostavilo, a stávají se zatrpklými.

Další variantou jejich životního vývoje je, že se z nich stávají vhodní kandidáti na náboženské/esoterické osvícení. Po prozření jsou lehce identifikovatelní, protože nespokojenost, že strávili celý život v budoucnosti a teď objevili víru pravou, z nich dělá fanatické vyznavače příslušné víry, ať už se jedná o uctívání přírodních bohů domorodých šamanů kmene Dum-dum, nebo víru ve všemohoucnost esoterické matematiky.

Lidem žijícím v budoucnosti se často stává, že během života přicházejí o manželky, kamarády a vztahy, aniž by si toho všimli, protože tím, jak žijí v jiné časové rovině než okolí, nejsou se svým okolím příliš v kontaktu, takže se lehce přihodí, že životní partner toho má dost. Lidem žijícím v budoucnosti se často splní životní cíle, protože jsou většinou cílevědomí a pracovití. Mírnou nevýhodou je fakt, že když se rozhodnou začít žít přítomností, zjišťují s údivem, že jaksi, již nemají s kým.

Recept na spokojený život
Dá se říci, že když se dva lidé potkají, tak by se kromě toho, že si sdělí své poznatky o tom co je nového, měli sdělit i přibližné časové souřadnice svého momentálního pobytu proto, aby se vůbec byli schopni potkat. Tím myslím potkat mentálně. Aby se nemíjeli v čase.

Pokud jste se svým životem nespokojeni, jednou z prvních otázek, kterou byste si měli položit, je ve kterém čase žijete. Žijete v minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti? V jakém čase žijí vaši partneři, vaši přátelé, vaše děti? Když se vám podaří setkat na jednom místě s lidmi na kterých vám záleží, nemíjíte se v časové rovině? A pokud zjistíte, v jakém čase žijete, lze to změnit?

Samozřejmě, že to lze změnit. Vnímání času je subjektivní záležitost, a proto si můžete vnímání času zrychlovat, nebo zpomalovat. Stejně tak se můžete vědomě rozhodnout, ve kterém čase chcete a budete žít, ať už se jedná o minulost, přítomnost, nebo budoucnost. Je důležité, abyste žili ve stejném čase, jako vaši blízcí, a když to bude potřeba, uměli se přesunout z momentální časové roviny do té, která lépe odpovídá příslušné situaci.

Nebuďte stereotypní, nesetrvávejte tvrdošíjně v jednom čase. Naučte se pohybovat časovými rovinami podle svého uvážení tak, aby vaše časová přítomnost, byla pro každou životní situaci optimální.

Shrnutí
Vnímání času je různé v různých situacích a závisí na věku.
Vnímání času se dá pomocí nejrůznějších technik zrychlit, nebo zpomalit.
Je dobré zjistit, jestli žijete v minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti
Ještě lepší je zajistit, abyste žili ve stejné časové rovině, jako vaši blízcí.
Pokud na vás útočí čerstvě prozřevší, jedná se s největší pravděpodobností o osobu, která se právě šokově vyrovnává se skutečností, že její minulý život stál za prdlajs.




Související články:
Cestování časem.
Definice času




Rubrika: Teorie všeho | 7.06.2009, 19:00:00