Globální oteplování kontra inženýři

Diskuze s oteplovači je pokaždé zábavná a povědomí o tom, že klima si dělá, co chce, pomalu proniká i do české kotliny.




Dokonce i vrchní oteplovači ustupují ze své samolibosti a z pozice „všichni jste debilové“ se pomalu přesouvají do pozice „já nic, já muzikant“. Ostatně není divu. Průser se slunečními elektrárnami nasral všechny, kdo si nestihli pořídit klimaticky vysvěcené plachty na zdarma rozhazované peníze. Slušný člověk si teď, když potká klimatologa, odplivne a přejde na druhou stranu.

Není divu, že se řadami uctívačů tepla šíří stres a výbuchy emocí. Erupce vzteku, záchvaty pláče, či hysterický smích propukají zejména ve chvílích, kdy takto postižení jedinci zahlédnou, byť jen koutkem oka oficiálně neschválené grafy, nebo když neslyší každý den uklidňující mantru, že „letošní den/týden/měsí/rok byl ZASE teplotně rekordní“.

Zvýšená hladina adrenalinu však prý prodlužuje život, takže jsem se rozhlodl udělat něco pro zdraví místních klimatizátorů, a představit jim pohled na globální oteplování očima inženýra.

Kdo je Burt Rutan?Je to americký inženýr, který celý život navrhuje letadla a kosmické lodě. Je zmiňován v souvislosti s originálním designem lehkých, pevných a nezvykle vypadajících, energeticky účinných letadel. Proslavil se svým designem letounu Voyager, který jako první obletěl planetu bez přistání. Také navrhoval SpaceShipONe, kosmické plavidlo pro lety cestujících do vesmíru.

Prostě to není žádné ořezávátko, ale inženýr, který toho za svůj život dokázal víc, než kdejaký usoplený klimatolog, kterého nevzali na kvantovku a tak vystudoval počasí.

Určitě je zajímavé získat poněkud realističtější pohled na celou tu klimatickou atrakci.

Nuže, zde jest:

Kritika „vědy“ globálního oteplování z pohledu inženýra.

Burt Rutan

----------------------------------
Jednotlivé snímky PowerPointové prezentace jsou prokládány textem poznámek. Celá prazentace je pak ke stažení: anglické pdf anglický ppt český ppt české pdf. Po kliknutí na obrázek přijde jeho větší verze. (95 stran).
Doplnění.: Protože se vyskytly nejasnosti, tak poznámky jsou poznámky Burta Rutana v PowerPointové prezentaci. V pdf poznámky nejsou obsaženy protože je PowerPoint při ukládání do pdf neexportuje. Oproti originálu jsou v poznámkách navíc jen nečitelné texty od grafů a odkazy na zdroje. Nejedná se tedy o poznámky moje, jak se někdo mylně snažil pochopit.
Doplnění: Anglické pdf a ppt byly doplněny na verzi 4.3, překlady jsou verze 4.0
 ---------------------------------

Představím vám na tuto debatu naprosto odlišný pohled.
Nebudu předvádět pouze varovné grafy, jaké používají noviny a časopisy, ale představím vám množství nových grafů, ovšem sestavených tak, aby vás informovaly, nikoli vyděsily.

Inženýrská rozhodnutí a závěry mají reálné důsledky. Špatná rozhodnutí v mojí práci mohou způsobit bankroty firem, stejně jako mohou zabít piloty a pasažéry. Proto se inženýři musí soustředit na to, aby byli precizní, konzervativní a důvěryhodní, jak nejvíc to jde. Naproti tomu vědcům je povoleno strkat nos do všelijakých ulítlých teorií, které v mnoha případech ani nemohou být prokázány. Když se ukáže, že neměli pravdu, mohou se prostě bez následků přesunout k další teorii. A následky nehrozí ani od kolegů. Má celoživotní práce od dětství do současnosti byla zaměřena na návrh a vývoj letadel a kosmických lodí. Letecké testy jsou moje profesní specialita. Tudíž jsem vždy čelil výzvám stanovit přesnost a význam obrovského množství nesourodých dat. Často jsem byl žádán, abych uplatnil tyto interpretace při vývoji produktu, který musí být naprosto bezpečný a odolný.

Proč jsem studoval globální oteplení? Získal jsem dojem, že z mého pohledu je tu něco špatně. Po promoci na univerzitě, jen několik z nás bylo ochotno přijmout nabídku práce v oblasti Los Angeles kvůli smogu. Doslova to ničilo oči, když jste byli venku delší dobu. Teď je tu čisto a přitom aut je 4 až 5 krát více. Technologie vyřešila obrovský problém. Čelíme však v současnosti opravdové krizi?

Zajímám se o to, protože jsem zjistil, že reálný obraz celé situace je zcela opačný, než jak nám líčí média. Objevil jsem obrovské podvody v tom, jak byla data prezentována, a strávil jsem několik let studiem celé záležitosti. Tato prezentace shrnuje, co jsem objevil. Nepřistupoval jsem k práci z hlediska klimatologa, ale z naprosto odlišného úhlu pohledu, ve kterém jsem expert.

Komplikovaná data z nesourodých zdrojů mohou být zpracována a prezentována velmi různými způsoby a „potvrzovat“ mnoho rozličných teorií.

Po desetiletí, jako profesionální experimentální testovací inženýr jsem musel analyzovat pokusná data a sledovat pozměněná a současná data. Stal jsem se cynikem; Můj závěr – „když někdo agresivně prodává technický výrobek, jehož kvalita závisí na komplexních experimentálních datech, pak pravděpodobně lže“. A to je pravda ať už je výrobkem letadlo, nebo uhlíková bilance.

Od dětství mě fascinovalo, jakým způsobem média referovala o velkých hrozbách. Později jsem si povšiml, že svoji pozornost věnovala pouze těm, které obviňovaly lidstvo.

Paul Ehrlich ve své knize Populační bomba z roku 1968 varuje: „V 70. letech bude svět trpět hladomorem – stovky milionů lidí zemřou hlady bez ohledu na libovolný záchranný program, který bychom okamžitě začali realizovat.”

Jeho spoluautor a král nové vědy John Holdren vypočítal v roce 1980, že do roku 2020 hladomor v důsledku klimatických změn usmrtí miliardu lidí. Prosazoval „opatření ke kontrole porodnosti“ a věřil tomu, že 280 milionů Američanů je pravděpodobně „příliš mnoho“.

Stejně jako Ehrlich i Holdren zapomněl, že v těle sídlí mysl, která umí inovovat, vynalézat, nalézt způsoby, jak získat energii, najít náhradu pro vyčerpané zdroje a nalézt nové způsoby, jak zajistit potravu lidem. Následující hrozby vypadají jako by se vypařily. Hloupé hrozby, když se podíváte na fotografie naší planety.

Zákaz DDT celosvětově vyústil ve smrt desítek milionů lidí. Teprve nyní dochází v Africe ke zvratu. Hrozba ozónové díry zruinovala průmysl freonů, zlikvidovala americké supersonické lety a vyústila do méně kvalitního chlazení. Dnes již víme, že molekulární přechody vyžadují teploty o 100 stupňů (°F? °C?) vyšší než existují v horní atmosféře. A nyní také víme, že zde byly velké vědecké podvody v tomto ozónovém debaklu. Bohužel, ozonová díra kolísá. Vždy to tak bylo a nemá to nic společného s klimatizací a aerosolovým lakem na vlasy. Tyto dobré zprávy vám asi dnes večer v televizi neřeknou. Ve skutečnosti, kdyby to mělo znamenat, že snaha vystrašit vás, byl omyl, nikdy se to nedovíte.

A na závěr. Jediná reálná hrozba, která by mohla způsobit naše vymření je, kdyby nás trefil nějaký velký, rychle letící balvan.

Můj zájem o návrhy energeticky účinných zařízení pochází již ze studií na počátku 60. let.

Popis mého domu byl hlavním tématem v časopise Popular Science z listopadu 1989. Jeho hlavní výhoda se projevuje během pouštního léta. Je celý na elektřinu. Její spotřeba je větší během relativně mírných zim, než v parném létě – což je zcela obráceně, než u mých sousedů. Pasivní úspory energie bylo dosaženo za pomoci masivní izolace, svahem zeminy zasypaných vnějších zdí a masivní interiérové izolace. Pasivní interiérová teplota, za absence aktivního ochlazování udržuje teplotu na 28°C, v období pouštních letních maxim na 47°C. Pasivní interiérová teplota je třikrát nižší, než teplota venkovní půdy. Denní a noční teploty se mění pouze v rozsahu 2°C oproti venkovním změnám ve výši 20°C.  Můj majetek mi přinášel značné úspory v podobě soběstačnosti (dům a elektrické auto) po přidání větrných elektráren a solárních panelů hned poté, co to začalo být finančně výhodné.

Testovací ohřev vody sluncem byl v 70. letech využit k ohřevu vody v RAF – Rutan Aircraft Factory. Bylo to v době, kdy se ostatní zajímali pouze o cenu benzínu.

Auto na elektřinu EV-1 bylo nejlepší, které jsem kdy vlastnil. Používal jsem ho 7 let jako své hlavní auto. Bylo plně elektrické, s olověnými akumulátory a dojezdem 136 km. Bylo mi líto, že je General Motors stáhly z používání a sešrotovaly. Pořídil jsem si skutečný hybrid, jakmile začaly být dostupné (dojezd na elektřinu okolo 100 km). „Hybrid“ Prius není skutečný hybrid, protože je poháněn pouze benzínem. Skutečný hybridní vůz může ke svému pohonu používat jak benzín, tak elektřinu. V mé budoucnosti možná spatříte i „letadlo na zásuvku“.

Hlavní zájem o problematiku energetické účinnosti jsem začal projevovat v brzkých 70. letech, když můj výhled do pouště začal být zaneřáděný tisíci velikých komerčních větrníků. Jejich rozvoj byl v té době způsoben daňovými pobídkami v období dramatického růstu cen ropy a obavami z ropného zlomu. Svoji malou firmu jsem vybavil vlastnoručně vyvinutým pasivním solárním systémem na ohřev vody. Navrhl jsem si a postavil svůj Pyramidový dům, který byl uveden na obálce časopisu Popular Science v říjnu 1989 s titulem „Zcela energeticky nezávislý dům“. Svoje elektrické auto EV-1 jsem používal jako své hlavní po sedm let do doby, než GM zrušil leasing a odebral si ho zpět.

Inženýrská rozhodnutí a závěry mají své reálné následky. V mojí práci mohou způsobit bankroty firem, stejně jako mohou zabít piloty a pasažéry. Proto musí být inženýrský přístup precizní, konzervativní a důvěryhodný, jak jen to jde. Vědcům je na druhou stranu dovoleno strkat nos do bizarních teorií, které v mnoha případech ani nejde prokázat. Jestliže se ukáže, že neměli pravdu, přesunou své bádání k jiné teorii a nemá to žádné následky, dokonce ani u kolegů. Proto by měli inženýři a ne vědci podávat zprávy OSN, prezidentu Obamovi, Gordonovi Brownsovi a zákonodárcům celé planety. Vždyť v sázce je mnohem větší počet životů, než při letecké katastrofě. Představte si, že by certifikace leteckých firem probíhala na základě vědeckých metod používaných v klimatologii.

Tento inženýrský přístup není arogantní. Naopak. Je to výsledek pokorného přístupu k přírodě na profesionálním základě. Měl jsem mnohem víc neúspěchů, než úspěchů, ale bylo to tím, že jsem nevydával své chyby za svůj úspěch.

AGW – Co je na tom obrázku divného?

Hmotnost veškerého lidstva je 516 miliard kg (5x10^11 kg) = jedna milióntina veškeré organické hmoty na Zemi.

Po několik desetiletí jsem měl ve své pracovně velký glóbus s nepatrným, téměř neviditelným bodem, představující krychli, do které by se vešlo veškeré lidstvo. Ve vzpřímeném postoji zabere průměrný člověk plochu 0,24 m², takže všichni pohromadě zabereme plochu 21 km x 21 km.

Organická hmota naší půvabné Země bez lidstva bude samozřejmě značně větší. Při řešení problému budeme postupovat tak, že veškerou organickou hmotu stlačíme dohromady, a čímž nám vznikne doopravdy veliký kvádr o velikosti 724 km x 724 km x 518 m výšky. Naproti tomu, kdybychom nacpali dohromady veškeré lidi, nemohli bychom je na globusu najít ani za pomoci zvětšovací lupy.

Jedna osoba je nepatrná. V průměru váží 77 kg a vejde se do krychle o straně 40 cm. (0,07 m³) Takže složme je všechny dohromady do jedné krychle. Ano všech 6,8 miliard lidí. Strana krychle bude měřit 518 metrů.

Až zvětšením na měřítko Baltimore – Washington DC (58 km), uvidíme veškerý lidský druh stěsnaný do krychle (červená tečka vlevo od Washingtonské červené hvězdy. Modrá plocha představuje pohled shora na krychli o straně 518 mm, tvořenou veškerými lidmi této planety. Pohodlně se vejde mezi elipsu jižně od Bílého domu a Lincolnův památník. Strana krychle je zhruba stejně velká, jako budova Pentagonu.

Kdybychom umístili krychli k nám na území města Oshkosh ve Wisconsinu, tak by se vešla mezi Pavilon 7 a náměstí AeroShell.

Normální člověk je schopen obejít tuto lidmi tvořenou krychli během 20 minut. Lidé tvoří méně, než jednu milióntinu biologické hmoty Země. Termiti produkují více CO₂ než lidé. Domácí zvířata produkují více skleníkových plynů než veškerá auta na cestách. Mravenci jsou 100 krát těžší než lidstvo a to ještě dost dobře nerozumíme tomu, o co jim vlastně jde …..

Za použití aktualizovaných údajů (6,8 miliardy lidí, každý hmotnosti 77 kg), vytvoří celé lidstvo krychli o straně 0,52 km, přesněji 518 metrů. Biologická hmota lidstva tvoří jen pouhou milióntinu biologické hmoty Země.

Jak může toto nepatrné množství hmoty být odpovědné za usmažení, nebo jinými slovy zničení celé země? To nedává žádný smysl. Proto mě začala zajímat klimatická data a to, jakým způsobem jsou z nich vyvozovány závěry.

Změny teplot během posledního století dosáhly zhruba 0,53°C. Aby šlo zodpovědně spustit poplach, vědci musí předpovědět pro příštích sto let přinejmenším o 1,2° C větší růst, než byl v minulém století. Na mnoha místech je změna teplot každý den 14 krát větší a každý rok dokonce 50 krát. Každý vědec se soustředí na zkoumání pouze malé oblasti předmětu svého zájmu, nebo na oblast vymezenou grantem. Například úroveň moře, nebo teplotní řady z letokruhů stromů, korály, sedimenty atd. Ti, kteří to míchají všechno dohromady, většinou nejsou vědci, ale „apoštolové vědy“. Pro ně je výzvou vykouzlit přesvědčivý příběh z něčeho, co by nebylo možné, kdybyste vzali do úvahy všechna data. Takže si začnou data vybírat tak, aby podpořila to, co chtějí dokázat. Zhruba před čtyřmi lety jsem přestal mít zájem o své energeticky úsporné projekty, protože jsem začal registrovat nesrovnalosti ohledně alarmistické teorie globálního oteplení. Začal jsem zkoumat antropogenní (tj. lidmi vyvolané) globální oteplení (AGW), protože jsem ke svému údivu zjistil, že „důkaz“ o katastrofické AGW teorii je založen pouze na přesvědčení, že stačí ukázat, že lidmi produkované emise MOHOU způsobit nějaký zlomkový nárůst globálních teplot za desetiletí, přičemž každodenní změny teplot kolísají od 11 do 22°C a celoroční od 44 do 56°C. To vypadá jako dost nadpřirozený úkol.

Vědci musí své kriticky náročné předpovědi chování chaotického klimatického globálního systému založit na bezpočtu nesourodých teplotních měření často nepřesných teplotních senzorů, nebo na řadách náhradních teplotních dat. Toho klimatického systému, ve kterém probíhají desetileté cykly ve změně slunečních skvrn, 500 až 2000 let trvající teplotní cykly, běžně se tu vyskytují 85 tisíc let dlouhé cykly ledových dob, atd. – což jsou všechno přírodní efekty bez přispění člověka. Dokonce ale, i kdyby globální teploty byly způsobovány jednou příčinou, předpovídání budoucího vývoje oteplení z výsledků studia konfliktních naměřených údajů povrchu země, ovzduší, nebo oceánů by bylo nesmírně složité. S větším počtem takových jevů (intensita slunečního záření, srážky, tvary mraků, skleníkový jev, vztah ovzduší-moře, sopky, oceánské proudy atd.) jde o úlohu takřka zdrcující. Prostě jsem zjistil, že získat odpovídající důvěru v přesnost a správnost dlouhodobých předpovědí klimatických změn je nemožné.

Jde o nepřesnosti teplotních senzorů, nebo srovnávacích teplotních řad (chyba měření, rozptyl dat, nesprávné zpracování), nebo opravdu planeta rychle reaguje na něco, ať už je to co chce, rychlými změnami teplotních cyklů? Bez ohledu na to, čím by to mohlo být způsobeno, každý inženýr, který by potřeboval získat pro svůj projekt, nebo vývoj závěry založené na analýze dostupných klimatických dat by došel k závěru, že není možné (nebo etické) předpovídat budoucí zlomkovité změny desetiletých (stoletých) změn hodnot globálního oteplení z tohoto  chaosu v rozptylech dat, nehledě na další rozpory.

Možná si myslíte, že těchto 5 bodů je pravdivých a že mezi vědci vládne konsenzus, tj. debaty je konec.

Ovšem přinejmenším 3 až 4 tyto body jsou mnoha vědci zpochybňovány.

Cílem naší hry je přezkoumání jednotlivých bodů z inženýrského pohledu. Přezkoumání dat a způsobu jakým byly přijaty závěry. Ukáže se, že u všech 5 bodů má potíže a jsou pravděpodobně špatně nikoli pouze z pohledu správnosti dat, ale i z hlediska prezentace výsledků.

Budeme se zabývat postupně každým z nich.

http://www.ncpa.org/pdfs/GlobalWarmingPrimer.pdf

Studie množství průduchů z fosilních záznamů jezerních nalezišť v Dánsku z období Holocénu ukazuje, že úroveň atmosférického CO₂ byla před 9400 lety na úrovni 333 ppmv a před 9600 lety na úrovni 348 ppmv.

http://www.co2science.org/subject/t/summaries/earlyspringgrowth.php

Zdroj: www.C3headlines.com

The Telegraph, 16. října 2008. Bizarní vědecký kiks z posledního týdne přinesl otazník do debaty o teplotních rekordech, podpírajících světovou paniku z globálního oteplování. V pondělí oznámil, Goddardův institut pro kosmické studie (GISS), jeden ze čtyř hlavních ústavů odpovědných za monitorování globálních teplot, který řídí Al Gorův hlavní vědecký kumpán, Dr. James Hansen, že minulý měsíc byl nejteplejším říjnem v historii…. Národní oceánografický a atmosférický úřad (NOAA), registroval tou dobou v USA 63 rekordních sněhových srážek, 115 rekordů v nízkých teplotách, přičemž označil říjen za 70. nejteplejší během období 114 let.

Co stojí za vysvětlením této anomálie? Počítačová mapa GISS vykazovala napříč obrovskou oblastí Ruska teploty, které byly až o 10° C větší, než obvykle. Když se o celou záležitost začali zajímat odborníci ze dvou nejznámějších klimaskeptických blogů (Wats Up With That a Climate Audit), dospěli k překvapujícímu zjištění. Důvodem pro tyto bizarní teploty, byly teplotní záznamy z Ruska a okolí, které v žádném případě nepocházely z října. Hodnoty z minulého měsíce byly jednoduše přetaženy ze září do říjnového zpracování dat.

Chyba byla natolik do očí bijící, že po uveřejnění na blogu amerického meteorologa Antony Watse, a blogu Steva McIntyra, kanadského počítačového analytika, který se proslavil vyvrácením nechvalně známého „hokejového grafu“, GISS začal urychleně revidovat svá data. To však přineslo do věci jen další zmatek, protože jako kompenzaci snížení teplot Ruska, GISS začal tvrdit, že objevil novou „horkou skvrnu“ v Arktidě. To bylo v měsíci, kdy veškeré satelitní snímky Arktického moře ukazovaly prudké obnovování roztáté ledové plochy z doby před třemi týdny, a rozloha nového ledu byla o 30 % větší, než v minulém roce.

Závěr

Ačkoliv korelace nemusí být kauzalita a nepřítomnost korelace nemusí být nepřítomnost kauzality, fyzika atmosféry nás vede k přesvědčení, navíc podpořeného pozorováním, že přibližně 5 ze 6 odchylek z globálních teplotních odchylek lze připsat změnám v dlouhovlnném vyzařování v tropech. Tyto odchylky teplot „globálnímu oteplování“ nic nedluží, a vliv růstu koncentrace CO₂ je relativně zanedbatelný. Tento závěr je mimo jiné podporován omezeními v definici, ale také rozsahem vědeckého „konsenzu“ na klimatickou senzitivitu dalšího zvyšování koncentrace skleníkových plynů (Oreskes, 2004; IPCC 2007).

Čtvrtá zpráva OSN o klimatických změnách (IPCC 2007) potvrzuje, že počítačové modely předpovídají existenci jedinečné a jasně odlišitelného příznaku, spíše důkazu jako je otisk prstu, že antropogenní globální oteplování je způsobeno emisemi skleníkových plynů. Tento příznak je bezprostředně rozeznatelná tropická „horká skvrna“ ve střední výšce troposféry, zhruba v 10 km výšce nad zemským povrchem. Model předpovídá, že v „horké skvrně“ bude růst teploty ovzduší, měřený ve stupních Celsia za desetiletí, dvakrát až třikrát vyšší, než při zemském povrchu. V IPCC (2007) jsou tyto „horké skvrny“ považovány za příznak lidmi vyvolaného skleníkového oteplování. Je to vidět na vyobrazeních modelů skleníkového působení a všech ostatních vlivů zahrnujících dominantní skleníkový vliv. Není však viditelné na vyobrazeních působení slunečního a vulkanického vlivu, troposférického a stratosférického ozónu, nebo působení sulfátových aerosolů. Modely OSN proto v souladu s tím rozlišují mezi skleníkovým oteplováním a ostatními klimatickými vlivy. Přinejmenším všech pěr rozdílných modelů všeobecné cirkulace klimatu předpovídá existenci „horké skvrny“ antropogenního skleníkového oteplování v tropické střední troposféře.

Jenže ve vyobrazeních radiosond Hadley Centra, ukazujících současné pozorované teploty troposféry ve stejných výškách nad povrchem, které odpovídají výškám ve všech pěti počítačových modelech předpovídajících „horkou skvrnu“ tj. příznak antropogenického skleníkového oteplování, taková skvrna naprosto chybí. Opravdu, skoro úplně všechny pozorované teplotní trendy střední troposféry během posledního půl století nevykazují vůbec žádnou „teplou skvrnu“. A v jednom jediném pozorovaném případě, je rozsah pozorovaného efektu tak nedostatečný, že jím nelze potvrdit rozhodnutí OSN o velmi vysokém středním odhadu klimatické senzitivity na zesílení skleníkového efektu vlivem lidí. Také náš malý experiment naprosto selhal ve snaze názorně předvést pouhou existenci „horké skvrny“, jako příznaku antropogenního oteplování. Pozorované hodnoty jsou stále o řád menší, než je potřebné k důkazu vysoké klimatické citlivosti, jak tvrdí IPCC. Tyto nečekané výsledky představují velký problém pro tradiční teorii „globálního oteplování“ – problém, který není vyřešen ani v CCSP(2006), ani v IPCC (2007). Pozn.: Climate Change Science Program, www.climatescience.gov.

Thorne a kolektiv (2007) se pokusil vyřešit tento problém předpokladem, že chybové odchylky v pozorovaných datech jsou tak velké, že mohou v teorii zahrnovat i modelem předpovídané „horké skvrny“. Tj. že z malých teplotních rozdílů se nedá identifikovat teplotní trend a výsledky jsou vysoce závislé na výběru zvolených dat. Nicméně, základním zjištěním z pozorovaných dat je, že modely jsou vykonstruované, a jestliže v pozorovaných datech nelze najít příznak potvrzující, že antropogenní skleníkové oteplení existuje, tak tím spíše výstupy z teoretických modelů  založené na těchto datech budou zcela nepřiměřené. Žádné závěry o rozsahu a velikosti zvýšení teplotní odezvy v důsledku antropogenního vlivu na skleníkový efekt nemohou být tedy odůvodněně prezentovány.

Tato pozorování a experimenty uvedené v uvedeném grafu obsahují tucty odlišných pozorování teplot, ze kterých však žádné nepotvrzuje „horkou skvrnu“ jako příznak antropogenního skleníkového oteplení, předpokládaného počítačovými modely na kterých je OSN tak těžce závislá. V každém z těchto pozorování není teplotní trend ve troposféře větší než při povrchu, ale ve většině případů je menší.

Na základě studie Spencer a kolektiv (2007) je troposférický teplotní trend nyní 0,05± 0,07 ° C/10_let. Z toho plyne, že přínos antropogenního přínosu skleníkového efektu pro přízemní ohřívání je někde mezi -0,02 a 0,12° C/10_let, se střední odchylkou 0,5° C, což je přibližně jedna šestina odhadu OSN, který tvrdí, že zdvojnásobení koncentrace atmosférického kysličníku uhličitého zvýší teplotu o 3° C. Tento výsledek je v naprostém souladu se Schvartzem (2007), který podporuje závěry Lindzena (2006), kteří zcela odlišnou metodou vypočítali, že teplotní růst očekávaný ze zdvojnásobení koncentrace atmosférického CO2 bude na jedné polovině až jedné třetině střední odchylky odhadu OSN.

Může být nesoulad mezi předpovězenými a pozorovanými daty vysvětlen, jak předpokládá CCSP (Climate Change Science Program), neurčitostí v pozorovaných datech?

Velmi vysoká korelace mezi odchylkami v tropickém odcházejícím dlouhovlnném vyzařování a odchylkami v globálních teplotách dolní troposféry, odvozená z téměř naprosté nepřítomnosti korelace mezi soustavným růstem koncentrací CO₂ a chaotickými teplotními změnami naznačují, že to jsou počítačové modely, nikoliv reálná měření, které jsou asi špatně. Tato otázka může být definitivně zodpovězena pouze shromážděním dalších dat z měření: ale náchylnost CCSP (Climate Change Science Program) preferovat teoretické modely oproti přímým pozorováním je společná všem oficiálním představitelům klimatické vědy.

Nebo se nesoulad zvyšuje, protože předpovědi jsou odvozeny z rovnovážné klimatické reakce, zatímco pozorování nezbytně vykazují přechodovou odezvu?

Profesor Lindzen to komentuje tak, že tento rozpor v pozorováních a předpovědích nepůjde jednoduše vysvětlit, pokud přechodová odezva bude převyšovat rovnovážnou odezvu. Uzavírá, že méně než třetina pozorovaných trendů na povrchu je způsobena pravděpodobně vlivem globálního oteplení a dodává: “To je zhruba tak málo, že by tím sotva šlo něco dokázat v klimatické fyzice.”

Podle této analýzy „globální oteplování“ pravděpodobně není nebezpečné a velmi pravděpodobně není katastrofické.

100% selhání klimatických modelů
kladná zpětná vazba nefunguje

Tento graf má představit INFORMACE, nemá DĚSIT. Modrá čárkovaná čára extrapoluje přesná přímá měření CO₂. Ani další dvě století podobná tomu minulému by nebyla katastrofou, jenže nemáme dostatek fosilních paliv, abychom mohli produkovat emise tempem, jako během posledních 50 let.

Měli bychom však vědět, že nejde použít vyšších koncentrací CO₂ k ohřátí planety o víc, než jenom nepatrné množství, jak si ukážeme později. Nemůžeme to použít k odstranění hrozby příští doby ledové (naše největší hrozba po dopadu asteroidu a výbuchu v Yellowstonském parku).

Jaké je „optimální“ množství CO₂ v ovzduší? To nikdo neví, ale pravděpodobně je to několikrát větší koncentrace než ta současná. Koncentrace, které bychom dosáhli za 800 až 1200 let, pokud by současný růst koncentrace pokračoval. CO₂ však poklesne, až teploty začnou klesat v důsledku pokračování historického cyklu ledových dob.

Ropa bude přirozeně zdražovat tím, jak se bude stávat stále vzácnější a přírodní vzácnost je ten nejlepší důvod k vývoji alternativních zdrojů bez toho, že by se povedlo zničit ekonomiku. (V porovnání s vládní snahou o omezení spotřeby zdražením energií.) Nebylo by tedy lepší vyčerpat fosilní paliva DŘÍVE?

To je asi nejdůležitější stránka z celé přednášky.

Jiné vlivy na globální oteplování jsou mnohem silnější, než lidmi produkované emise. A tyto vlivy představují stabilní „regulátory teploty“ ne nějaké „body zlomu“, i když jsou pro modelování příliš chaotické.

Tyto vlivy budou řídit globální teploty do té doby, než se opět propadneme do doby ledové, navzdory našemu obrovskému přidávání „rostlinné potravy“ do ovzduší. To jsou důvody, proč si nyní většina vědců nemyslí, že naše emise způsobí klimatickou katastrofu (současná prohlášení z Ruska, České republiky, Indie, Číny, Austrálie a dalších zemí).

Proč se tedy nadále zaměřovat na lidmi produkovaný skleníkový plyn? Protože je to jediný jev, který lze modelovat, aby se ukázal jeho hodnověrný vliv na globální teploty, jak v  krátkodobém, tak v dlouhodobém termínu. (Samozřejmě při zanedbání všech ostatních jevů, tj. předpokládat, že tu nejsou jiné vlivy). Není to důvod k panice, ale jde o jediný, lidmi způsobený jev, který je podpořen vědeckými výpočty.

Lidé představují méně než jednu miliontinu pozemské biomasy.

Termiti produkují více CO₂, než lidé. Zemědělství produkuje více globálního oteplení, než auta na silnicích. Hmota všech mravenců je stokrát větší, než celého lidstva a ke všemu ani nevíme, o co jim doopravdy jde ….

Jak může toto nepatrné množství hmoty být odpovědné za usmažení, jinými slovy zničení celé planety? To nedává logický smysl. Proto mě začala zajímat klimatická data a také, jakým způsobem jsou z nich vyvozovány závěry.

Zjistil jsem, že nelze přijmout závěr o lidmi vyvolaném globálním oteplování, pokud se poctivě vezmou do úvahy další důvody. Je to podpořeno zjištěním, že klima až do teď vždy vykazovalo teplotní změny a to bez známek sebenepatrnější lidské aktivity. A navíc oteplovací efekt je primárně řízen výparem vody a nikoli CO₂, přičemž emise tvoří jen nepatrnou jeho část.

http://essayweb.net/geology/quicknotes/iceage.shtml
Ekvivalent teploty polárního oceánu je vypočítán za předpokladu, že veškerý led v okolí pólu roztál a proto jsou změny isotopu ¹⁸O závisle pouze na teplotních změnách.

Povšimněte si, že teplota během posledních 1000 let nijak zvlášť nevybočuje z teplot během posledních 10 tisíc let. Hodnoty CO₂ jsou neobvyklé za posledních 10 tisíc let, ale fakt, že nespustily neobvyklé oteplování naznačuje, že teorie globálního oteplování není platná, přičemž argument, že pokud se ještě bude CO₂ zvyšovat nastane „bod zlomu“ prostě není pravdivý. „Bod zlomu“ v minulosti nikdy nenastal.

Vliv osídlení na globální oteplení v Kalifornii
NASA Jet Propulsion Lab provedla celostátní výzkum teplotních záznamů v Kalifornii. Zhruba 50 % ze všech stanic vykázala malé, nebo žádné „globální oteplení“. Stanice ve velkých sídlech vykázaly více než dvojnásobné oteplení.
zdroj: www.worldclimatereport.com/index.php/2007/11/28/terminating-warming-a-look-at-california/
Studie: LaDochy, S., R. Medina, and W. Patzert. 2007. Recent California climate variability: spatial and temporal patterns in temperature trends. Climate Research, 33, 159-169.

Pokles počtu stanic a globální teploty
Meteorologické stanice umístěné ve městech trpí účinky městského teplotního ostrova (UHI). Teploty jsou díky UHI vyšší, než naměřené za normálních podmínek. Stanice na venkově stanice nejsou UHI ovlivňovány, pokud jsou správně umístěné, a proto měří teploty správně. Za srovnatelných podmínek naměří stanice na venkově nižší teploty, než ve městě.

Jestliže dojde k uzavření stanic na venkově, tak to ovlivní databáze globálních teplot, protože větší množství městských stanic s vyššími teplotami více procentuálně ovlivní globální teplotu. Graf ukazuje, že na počátku 90. let se množství meteorologických stanic celosvětově dramaticky snížilo, přičemž uzavírány byly hlavně meteorologické stanice mimo města (například na Sibiři).

Pokud by klimatologové řádně upravili hodnoty tepoty v závislosti na vlivu UHI, tak by to nemělo větší vliv. Naneštěstí klimatologové, kteří měli tu pravomoc, to neudělali. Proto se teploty pozemních meteorologických stanic odchylují od těch naměřených balónem, nebo družicemi.
-----------------------------------------------------------------------------
Sověti platili za zásobování svých základen v severských podmínkách libovolnou cenu.
Po změně této politiky sovětskou vládou, teploty vystřelily nahoru.
Uzavření základen mělo dopad na globální teploty.
Ruští vědci nyní veřejně tvrdí, že teplotní data globálního oteplení jsou nepoužitelná.

Surface temp fraud.pdf
V dobrovolnickém projektu, Antony Watts a více než 650 dalších dobrovolníků (www.surfacestations.org) zjistilo, že přes 900 z 1067 kontrolovaných meteorologických stanic na území USA z celkového poštu 1221, nesplňuje požadované technické specifikace. Pouhá 3 % stanic splnila všechna kritéria. Byly nalezeny stanice umístěné vedle ventilátorů klimatizace, obklopené asfaltovými plochami parkovišť a silnic, na rozpálených střechách a na chodnících poblíž budov, které absorbují a vyzařují teplo. Zjistili, že 68 stanic bylo umístěno v čističkách odpadních vod, produkujících teplo v důsledku biologického rozkladu nečistot. Bylo potvrzeno, že 90 % měřicích stanic porušovalo vlastní nařízení Národní meteorologické služby (National Weather Service), že stanice musí být vzdálena minimálně 30 m od libovolného umělého, nebo vyzařovaného zdroje tepla.

Očištění teplot o účinek městských teplotních ostrovů (UHI) v databázi teplot GISS s vrcholy okolo roku 1930 a 2000 tvořilo  mizerných 0,15°C. Lze předpokládat, že to samé bude platit celý svět, jestliže provedeme podobné úpravy vlivu UHI o 0,39°C  (http://climateaudit.org/2009/06/29/the-talking-points-memo/ ) na USA adjustovaných teplotách GISS. Dokonce ještě před publikováním verze 2, Balling a Idso (2002) zjistili, že úpravy provedené na základních datech USHCN „produkovaly statisticky významný, avšak neopodstatněný oteplovací trend“, který „zhruba odpovídá široce publikovanému oteplení o 0,5°C globálních teplot za minulé století“. Ve skutečnosti tu byl lineární trend vykazující mezi roky 1930 až 1995 ochlazení. „Už to tak vypadá, že „léčení teplot“ je v tomto případě mnohem horší, než jejich nemoc. A to pravděpodobně je! Ve skutečnosti to vypadá, že léčba tuto nemoc způsobuje.”

Adjustování a neadjustování i nadále kontaminuje data.

Ronald Coase, nositel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 1991, jednou řekl: “Když budete data mučit dostatečně dlouho, tak se nakonec přiznají.“ Oteplování během období v letech 1979 až 1998 může být vysvětleno pomocí přírodních cyklů, vlivem slunce a oceánů, protože se za tu dobu oteplilo srovnatelně s obdobím 1910 až 1940. Stejně tu bylo ochlazení od 40 do pozdních 70. let vyvolané změnami sluneční aktivity a vlivem oceánů. Budu mezi prvními, kdo připustí, že lidé mohou mít vliv na klima, ale tento efekt je převážně lokální.

Jak si ukážeme polovina z uváděného oteplení od roku 1900 jde na vrub změnám ve využití krajiny a rychlosti urbanizace. K dovršení pomalé degradace pozorovaného systému pak posouží koordinované úsilí o manipulování přístrojových dat. Tato manipulace pak produkuje zveličené oteplení, ze kterého je pak obviňován vliv lidstva. Nemůžeme to popřít: http://strata-sphere.com/blog/wp-content/uploads/hadcrut3_gmr_defra_report_200503.pdf.

Uniklé zprávy z Climategate potvrdily, že se o desetiletích úprav dat všechno vědělo. Data nebyla pouze jenom zhoršována kvantitativně a kvalitativně, ale byla cíleně manipulována. IPCC a vědci, kteří ho podporovali pracovali na tom, aby odstranili otravná data, jako středověké oteplení, malá doba ledová a to, co Tom Wigley v emailu označil jako „teplý blik ve 40. letech“ Pracovali také na tom, aby nafoukli současný oteplující cyklus, zakončený v roce 2001. Také došlo k nevysvětlitelnému ochlazení mnoha míst na počátku teplotních měření, což jen dále zvýšilo zdánlivý teplotní růst.

Ian “Harry” Harris, programátor Climate Research Unit (CRU), si zapisoval obrovské množství poznámek o chybách v datech a počítačových programech, které CRU používalo k sestavení své teplotní řady globálních odchylek povrchových teplot. Tyto poznámky, některé dlouhé 15 000 řádků byly uloženy v textovém souboru “Harry_Read_Me.txt”, což zhruba velikost uniklých emailu z Climategate. Následuje jeden z jeho komentářů –“zoufalý stav jejich (CRU) databáze“:

Vůbec žádná celistvost dat, je to jen narůstající katalog případů, dat jak je našli...Je mi velice líto, ale musím konstatovat, že to vypadá, že zbytek databáze je ve stejně špatném stavu, jako byla Austrálie.

Jsou tu stovky, ne-li tisíce párů podivných stanic, některé bez označení a další se překrývají s jinými stanicemi se stejným názvem a velmi podobnými souřadnicemi.

Vím, že by to měly být staré a nové stanice, ale proč jsou tu takové obrovské přesahy? Aarrggghhh! To je nekonečný děsný pohled.

„Celý projekt je v TAKOVÉM BORDELU. Není divu, že potřebuji terapii!!

Ještě kapka a vzdám to. Zase.

Ty historické změny jsou tak složité, že se do toho nemůžu moc pouštět, protože bych dostal infarkt a musel skončit.

Každý parametr má křivolakou historii ručních a poloautomatických zásahů, takže se nemohu jednoduše vrátit na začátek a spustit programový update.

Měl bych zahodit všechny své korekce – (zeměpisných) délek/šířek, názvů (JO!) a další.

Co mám, sakra, dělat s těmi zdvojenými stanicemi?

Burte:
„Globální“ teplotní změny jsou ve větším bordelu, než jsou lidé ochotni připustit. Na svém diapozitivu „Globální teploty – zpět do reality“  tvrdíš: „Pamatujte, současný růst CO₂ je neobvyklý“. Ale to není jisté. Data z ledovcových vrtů nejsou dostatečně přesná, i když jsou to nejlepší data která máme pro historickou minulost. Podívejte se na rozdíly v historických koncentracích CO₂ v různých ledovcových vrtech. Měly by být naprosto shodné v intervalu několika ppm, ale nejsou. A mnoho ledovcových vrtů (například Vostok) je vzorkováno příliš řídce, až 6000 let mezi sousedícími vzorky CO₂, takže vyvozovat z toho nějaká tvrzení o počasí, nebo krátkodobých změnách CO₂ je nepřiměřené.

Podobné je to u ledovcových vrtů i s měřením teploty. I když byla některá ledová jádra (například GISP2) vzorkována pro určení teploty v některých zajímavějších obdobích v intervalu od 10 do 20 let, normální vzorky měly interval 50 až 100 let. Kdybychom vzorkovali současné teploty každých 50 nebo 100 let, tak by lidé nyní neměli takové obavy.

Další věc, kterou jsem zaznamenal ohledně teplot z ledovcových vrtů, globální oteplení není globální. Skoro žádný teplotní záznam z ledovcových vrtů, není stejný jako ostatní, někdy dokonce nesouhlasí ani společná vrstva ledovců. To je však matoucí jen tehdy, pokud očekáváte stejné teploty a stejné trendy naprosto všude. Z moderních měření však víme, že to není pravda. Arktický led může ustupovat, zatímco v Antarktidě přibývat. A také grafy v mém tabulkovém kalkulátoru (zvětši si to na celý graf, nebo roluj doprava) ukazují, že rozsah teplotních změn GISP2 během meziledové doby klesá, zatímco Vostok ve stejném období roste.

Dokonce ani největší teplotní změna ze všech, naše vynoření z poslední doby ledové 10 až 12 tisíc let v minulosti není stejná na celé zemi. Ve skutečnosti byl Vostok teplejší již 2000 let předtím, než se začal ohřívat GISP2.

A dlouhodobý trend na mém teplotním grafu (aproximace polynomem druhého stupně) je nyní (přinejmenším posledních 4000 let) sestupný pro GISP2 a Vostok. Již spějeme k další době ledové (přinejmenším podle GISP2, a zřejmě i Vostok). Podle GISP2 sněhové poměry rostou (posledních 4000 let). Díval jsem se, jak končilo několik posledních meziledových dob a bylo to takhle: dlouhý pomalý pokles do další doby ledové.
David Lappi

Nepatřičná manipulace s daty a svévolné zamítání zjištění, které nepodporují předem připravenou ideu globálního oteplování způsobeného vlivem člověka je společná pro mnoho glaciologických studií o vlivu skleníkových plynů. I ve vědecky přezkoumávaných pracích jsem zaznamenal případy nepatřičného použití vědy. Naneštěstí se toto nepatřičné použití neomezuje jen na individuální publikace, ale také se objevuje v dokumentech národních a mezinárodních organizací. Na příklad IPCC zakládá své zprávy na zfalšované „jednoduché křivce“, ale ve své zprávě z roku 2001 [14] používá jako stěžejní tvrzení „hokejový graf“ teplot, který má prokazovat, že neexistovalo ani středověké teplotní optimum, ani malá doba ledová a že teploty ve 20. století byly nezvykle vysoké. Tato teplotní křivka byla lehkovážně přijata poté, co Mann a kol. publikoval svoje závěry v časopise Nature [15].

Po zdrcující kritice od dvou nezávislých skupin vědců stojících mimo klimatologii, (tj. těch, které nezaléval roční příval „klimatických“ dolarů), kteří přesvědčivým způsobem obvinili Manna a kol., že ve své studii použili nepatřičných manipulací s daty a jejich jednostranně ovlivněného výběru. Vyvstala otázka, jak mohl tento metodologicky ubohý článek protiřečící stovkám vynikajících studií demonstrujícím globální existenci středověkého oteplení a malé doby ledové, vůbec projít připomínkovým řízením časopisu Nature. A jak to mohlo projít připomínkovým řízením IPCC? Zřejmé vědecké slabiny IPCC a nedostatek nezaujatosti byl konstatován a kritizován v raných 90. letech v redakčních úvodnících Nature. [18, 19]. Ale nákaza, zdá se, přetrvává.

Závěr: Základem pro většinu závěrů IPCC o lidmi způsobenými klimatickými změnami předpoklad, že v před industriálním období, byly koncentrace CO₂ nízké. Tento předpoklad, založený na glaciologických studiích je však falešný. Z tohoto důvodu by se předpovědi IPCC neměly brát do úvahy pro národní a globální ekonomické plánování.

Klimaticky neschopný a ekonomicky katastrofální Kyótský protokol, založený na předpovědích IPCC byl prezidentem G.W. Bushem správně pojmenován jako „katastrofálně chybný“. Současně tuto kritiku následoval president Ruska, Vladimír Putin. Doufám, že jejich racionální pohled by mohl zachránit svět od obrovských škod vyvolaných uskutečněním doporučení založených na pokřiveném chápání vědy.

Teplota ze sedimentových vrtů, Grónské jezero
Graf ukazuje teploty získané ze sedimentů Grónského jezera. Výzkum prokázal, že během středověké oteplení zde existovaly vyšší teploty, než v současné době. Dále ukázal na mnohem vyšší teploty v období Holocénu. Alarmisté tvrdí, že současné teploty jsou nezvykle vysoké, a to není pravda.
www.co2science.org/data/mwp/studies/l2_qipisarqo.php
source: Kaplan, M.R., Wolfe, A.P. and Miller, G.H. 2002. Holocene environmental variability in southern Greenland inferred from lake sediments. Quaternary Research 58: 149-159.

Malá dob a ledová v Tibetu.
Historické letní teploty z Tibetské plošiny rozpětí zhruba 700 let. Dokonce letní tepoty během malé doby ledové byly větší, než ty v současné době. http://www.worldclimatereport.com/index.php/2008/01/24/tibets-temperature-story/#more-302
Gou, X; J. Peng, F. Chen, M. Yang, D.F. Levia, and J. Li. 2008. A dendrochronological analysis of maximum summer half-year temperature variations over the past 700 years on the northeastern Tibetan Plateau. Theoretical and Applied Climatology, DOI 10.1007/s00704-007-0336-y.

Rakouské Alpy: Středověké teploty vyšší, než současné
Teploty vyšší o 1 až 1,5°C.
Analýza  stalagmitů v rakouské jeskyni ukazuje, že středověké teploty převyšovaly současné.
http://www.co2science.org/data/mwp/studies/l1_spannagel.php
Adapted from Mangini et al. 2005 Geophysical Research Letters 34: 10.1029/2006GL028600.

Teploty v horách severního Pakistánu
Letokruhy ze stromů v Pakistánských horách vykazují vyšší teploty během středověkého otepení, což je v rozporu s tvrzením alarmistů, že se středověké oteplení omezovalo na oblast Evropy.
Source: http://pages.science-skeptical.de/MWP/MedievalWarmPeriod1024x768.html
Source:  http://www.wsl.ch/staff/jan.esper/publications/Treydte_2009_GCA.pdf

Jeskyně Nový Zéland.
Nový Zéland zažil Středověké oteplení, jeskyně na jižní polokouli potvrzuje teplotní data.
Badatelé byli schopni přesně dokumentovat historické teplotní záznamy teploty na Novém Zélandě, jižním ostrově. Teplotní rekordy sině indikují jak Středověké optimum, tak Malou dobu ledovou. To je v naprostém rozporu s podvrženým „hokejovým grafem“.
Zdroj: www.co2science.org/data/mwp/studies/l3_nzeastnorth.php
Studie: Lorrey, A., Williams, P., Salinger, J., Martin, T., Palmer, J., Fowler, A., Zhao, J.-X. and Neil, H. 2008. Speleothem stable isotope records interpreted within a multi-proxy framework and implications for New Zealand palaeoclimate reconstruction. Quaternary International 187: 52-75.

Teplota ze sedimentového vrtu, jezero Tsuolbamajavri, Finsko
„Historicky nebývalé oteplení v oblasti severního kruhu „Laponsko“ – oblast Norska, Švédska, Finska a Ruska.“ Rekonstrukce teplot založené na počtu rozsivek z Finského jezera Tsuolbamajavri ukazuje, že konečná fáze středověkého oteplení byla zhruba o 0,15°C výš, než teploty koncem 20. století. Alarmisté globálního oteplování tvrdí, že růst tepot ve 20. století byl nebývalý, obzvláště v severních zeměpisných šířkách poblíž polárního kruhu. Jak je vidět v grafu, sedimentové vrty z oblasti Laponska vykazují dvě periody na konci středověkého oteplení, jejichž teploty překračují současné teploty v Arktické oblasti. Nejtepleji bylo v období, kdy produkce CO₂ byla minimální, což zřetelně ukazuje, že oteplení vlivem lidmi produkovaných emisí je sporné.
Zdroj: www.co2science.org/data/mwp/studies/l1_tsuolbmajavri.php
Studie: Weckstrom, J., Korhola, A., Erasto, P. and Holmstrom, L. 2006. Temperature patterns over the past eight centuries in Northern Fennoscandia inferred from sedimentary diatoms. Quaternary Research 66: 78-86.

Středověké oteplení v Západní Kanadě.
Zimní teploty v ledovcovém poli Columbia. Za použití většího množství teplotních dat z ledovcového pole se ukazuje, že středověké oteplení a malá doba ledová existovaly.  To je v rozporu s tvrzením IPCC, že tato dvě období existovala jen v oblasti Evropy a Atlantiku.
Zdroj: www.co2science.org/data/mwp/studies/l2_columbiaice.php
Studie: Edwards, T.W.D., Birks, S.J., Luckman, B.H. and MacDonald, G.M. 2008. Climatic and hydrologic  variability during the past millennium in the eastern Rocky Mountains and northern Great Plains of western Canada. Quaternary Research 70: 188-197.

Jižní polokoule, Nový Zéland.
Teplotní údaje z jeskyně na Jižním ostrově, Nový Zéland dokazuje, že i na jižní polokouli došlo k středověkému oteplení ve stejné době jako na severní polokouli.
Zdroj: www.co2science.org/data/mwp/studies/l3_nzwestsouth.php
Studie: Lorrey, A., Williams, P., Salinger, J., Martin, T., Palmer, J., Fowler, A., Zhao, J.-X. and Neil, H. 2008. Speleothem stable isotope records interpreted within a multi-proxy framework and implications for New Zealand palaeoclimate reconstruction. Quaternary International 187: 52-75.

Historické teploty Mexický záliv
Současné teploty pod úrovní Středověkého optima
Klimatičtí alarmističtí vědci tvrdí, že současné tepoty jsou „bezprecedentní“. Alarmisté tvrdí, že středověké oteplení a malá doba ledová nebyly celosvětové jevy. Graf ukazuje, že obě tato tvrzení jsou nepravdivá, jak je vidět z naměřených dat Mexického zálivu. Tato data vyvracejí obě tvrzení.
zdroj: http://pages.science-skeptical.de/MWP/MedievalWarmPeriod1024x768.html
studie: http://www.marine.usf.edu/PPBlaboratory/paleolab_pdfs/Richey_etal_2007.pdf

Tepoty v sargasovém moři
Přístavní sedimenty ukazují, že se teploty měnily stejně jako jinde ve světě
Zdroj: http://c3headlines.typepad.com/.a/6a010536b58035970c0115707f226b970b-pi
Středověké teploty na úrovni moře Kalifornského zálivu, Mexiko
Podstatně teplejší než současné teploty

Historické teploty v Kalifornském zálivu, Mexiko
Sedimenty v Kalifornském zálivu dokazují, že Středověké optimum bylo výrazně teplejší, než současné oteplení.
Zdroj: www.co2science.org/data/mwp/studies/l2_pescaderobasin.php
Studie: Barron, J.A. and Bukry, D. 2007. Solar forcing of Gulf of California climate during the  past 2000 yr suggested by diatoms and silicoflagellates. Marine Micropaleontology 62: 115-139.

Grónský GISP2 ledovcový vrt – 10000 let
Zdroj R.B. Aley, The Younger Dryas cold interval as wieved from central Greenand. Journal of Quarternary Science Revidews 19:213-226

Teploty Vostok, Antarktida – 12000 let
Zdroj: David Lappi, joannenova.com.au

Není zázrak, že vědci, kteří jenom zkoušeli určit/předvídat jednostupňový růst globální teploty, uměli najít jeden strom který „dokázal“, že neexistovalo Středověké optimum (zelené, zemědělsky produktivní Grónsko, pěstování vína ve střední Anglii), a že neexistovala malá doba ledová (bruslení na zamrzlé Temži), byli schopni svůj podvodný hokejový graf barevně publikovat dokonce na 6 místech ve zprávě IPCC 2001 a nechat ho promítat na 9 metrů veliké obrazovce, přičemž Al Gore při jeho komentování musel používat zvedací plošinu, načež to celé posloužilo jako základ pro získání Oskara a Nobelovy ceny??? ANO, je to zázrak.

Notoricky známý hokejový graf byl vytvořen Michaelem Mannem za použití letokruhů jako srovnávací teplotní řada pro teploty v minulosti. Za použití pochybné kvality vzorků, nereprezentujících oblast původu, nepravdivě zobrazující stabilní pokles v teplotách za poslední milénium, a přilepením prudký růst ukazujících, změřených teplot na konec, se Mannovi se povedlo vyrobit graf, který se stal ikonou klimatických alarmistů.

IPCC publikovala „hokejový graf“ Manna, Bradleyho a Hughese (MBH 1998) ve své třetí shrnující zprávě. Tento graf vykazoval pouze malé teplotní změny v průběhu několika set let a poté prudký růst během posledních sto let. Tato teplotní historii byla ve zprávě IPCC věnována značná důležitost. Zpráva IPCC byla distribuována do všech kanadských domácností a sloužila jako základ mnohých politických rozhodnutí zahrnujících výdaje ve výši miliard dolarů. IPCC namítá, že během minulého tisíciletí byly teplotní změny minimální, takže růst teplot v posledních sto letech je velmi nezvyklý a proto je pravděpodobně způsoben přičiněním lidí. Jeden z vedoucích badatelů IPCC ve svém emailu napsal: „Musíme se vypořádat se středověkým oteplením.“ Christopher Monckton řekl: „Udělali to za použití jedné techniky, měření letokruhů borovice osinaté přiřadili 390 krát větší váhu, než ostatním měřením a nikomu to neřekli.“ Letokruhy jsou v teplejších letech širší, než ve studených, ale zároveň jsou širší, když je ve vzduchu více kysličníku uhličitého, protože to je rostlinná potrava. Toto zúrodňování kysličníkem uhličitým však zkresluje výpočty. Řešitelský tým prohlásil, že zahrnul 24 zdrojů dat jdoucích zpět až do roku 1400. Aniž by to však řekli, odstranili data vykazující středověké oteplení a zastrčili je do složky „Cenzurovaná data“. Poté použili počítačový model k vykreslení grafu z dat, ale dva kanaďané (Ross McKitrick a Stephen McIntyre) později zjistili, že jejich model s vadným algoritmem zakřivuje výstupní data i v případě, použití zcela náhodných čísel tzv. „červeného šumu“. Studie Mann, Bradley and Hughes, 1998 před zveřejněním v IPCC nikdy neprošla oponentním řízením.

McKitrick and McIntyre ve své studii řekli: „data použitá ke zbudování této konstrukce obsahovala shromažďovací chyby, neodůvodnitelná seříznutí, nebo extrapolace zdrojových dat, zastaralá data, nekorektní základní výpočty jednotlivých složek, špatná zeměpisná určení místa a další závažné nedostatky. Tyto chyby a nedostatky výrazně ovlivnily teplotní ukazatele. Základním zjištěním však bylo, že hodnoty teplot v 15. století byly větší, než hodnoty ve století 20. Zakřivení „hokejového grafu“ vytvořeného MBH98 jako srovnávací teplotní  řada — teplota mírně klesající mezi 15. a 20. stoletím, následovaná prudkým růstem do roku 1980 — je především artefakt špatného zpracování, zastaralých dat a chybných výpočtů základních složek.”

Jedná se o způsob řešení pohybujícího se mezi politickými cíli a pseudovědou. Jejich slavný „hokejový graf“ je smícháním teplotních měření, letokruhů stromů, korálů, ledovcových vrtů a dalších historických záznamů. Byl vytvořen za pomoci mnoha metod dostatečných k vypořádání se středověkým oteplením. Celý proces je příliš rozsáhlý, než aby to zde šlo v plném rozsahu popsat.

Další zajímavý pohled vyšel na světlo částečně se zjištěním, že Keith Briffa, další z autorů IPCC, zfalšoval svůj vlastní, vlivný “hokejový graf”, podporující tvrzení, že v současné době je tepleji než ve středověku. Dokázal to ignorováním velkého vzorku stromových letokruhů, které jak věděl, vykazovaly zcela opačný výsledek. Místo toho si vybral naprosto neprofesionálně malý vzorek ze Sibiře, který mu pak, jistě k jeho obrovskému překvapení, dodal požadovaný výsledek.

Povšimněte si toho, že ochlazování v posledních 10 letech souhlasí spíš s posledním cyklem, než s předpovědí IPCC z roku 2002.

Když jsem promoval v roce 1965, většina spolužáků z mé skupiny nepřijala dobře placená místa v Los Angeles kvůli smogu. Bolely z toho oči a většina předpovědí počasí měla smogovou rubriku. Nyní je ovzduší čisté a zdravé, ačkoliv množství aut v Los Angeles je 5 krát větší. Technologie to dovedla vyřešit. Pokud by v roce 1965 někdo předpovídal (vědec, nebo laik), jak to bude v LA vypadat při 5 krát větším množství aut, asi by usoudil, že celá oblast bude vypadat jako opuštěné město duchů. Vypadá to, jako by ti, kdo předpovídají vždycky zapomínali, že lidi mají v hlavě mozek. Tvořivá mysl si umí prostředí přizpůsobit.

Při čtení novin lehce dojdete k závěru, že naprosto všechno je katastrofa, která začala zrychlovat po roce 1970, poté co chamtivé lidstvo začalo řídit SUV automobily a vypouštět skleníkové plyny. Lze se jen ptát „proč tvrdí takové věci“ a proč to po nich média papouškují?

Bouře ve Skandinávii:
Evropští výzkumníci nenašli žádný dlouhodobý trend v množství drsných bouří v oblasti severní Evropy a Atlantiku. Existuje zde pouze přirozená variabilita. Graf ukazuje hodnoty pro Stockholm a Lund, jako příklad celé oblasti. Neexistence rostoucího trendu je v protikladu s tvrzením alarmistů.

http://www.iceagenow.com/Growing_Glaciers.htm
Srážky jsou stabilní během poslední 110 let. Povšimněte si způsobu, jakým srážky reagují na míru oteplování: maximum v roce 1970, minimum v současnosti (regulátor teploty).

Nicméně, úroveň hladiny moře ve 20. století celosvětově vzrostla o méně, než 20 cm (1,8 mm/rok).

Niels Mörner, největší světový expert na úroveň mořské hladiny, který ji studoval po 30 let, tvrdí, že existuje jen malý důvod předpokládat, že úroveň moře vzroste ve 21. století o více, než ve století 20., protože většina pozemského ledu, který pokrýval Severní Ameriku a severní Evropu a Asii, roztála již před dlouhou dobou, přičemž většina zbývajícího pevninského ledu se nachází ve velkých výškách, nebo poblíž pólů, takže neexistuje nebezpečí z jeho brzkého roztátí. I kdyby se jeho rozloha mořského ledu v Arktidě a Antarktidě zmenšovala (jako že nezmenšuje), nezvedla by se hladina moře ani o milimetr, protože mořský led plave. Data nevykazují vzrůst hladiny moře v důsledku emisí CO₂. Užívejme si toho, že úroveň moře stále ještě roste – znamená to, že příští doba ledová ještě není tak blízko.

Ano, zhruba 15 centimetrů v příštím století, nikoli Al Gorových 6 metrů. Vsadil jsem se s Richardem Bransonem a Milesem O’Brienem o záplavy na Floridě a budu šťasten, když se přihlásí další zájemci.

Hladina moře byla pokleslá v průběhu posledních 3 tisíc let.

Velké změny nastaly v důsledku zotavení po době ledové, nicméně kolísání během posledních 10 tisíc let „tepelně stálé“ periody nastávalo, a nebylo způsobeno člověkem. Nyní je hladina moře VELMI stálá bez větších důvodů, které by vyvolaly změnu. Jestliže se změní, nebude to v důsledku lidské činnosti.

Nemáme čas na úplnou diskuzi o hrozbě zvýšení hladiny moře. Odkazuji vás na knihy „Heaven and Earth“, „The Climate Caper“ a tucty dalších studií. V krátkosti, jestliže v budoucnu potkáte někoho vystrašeného růstem hladiny moře, vsaďte se s ním…. V příštím století vzroste hladina moře o 12 až 23 cm. Další důkaz, že je s etikou něco špatně představují „apoštolové klimatu“ (vy víte, kdo to je), kteří si teď koupili drahé domy na pláži!

Růst hladiny moře od doby ledové.
Provedená studie používala měření karbonovou metodou podpovrchových korálů v oblasti Tahiti k odhadu historických úrovní mořské hladiny. Hrubá data jsem vynesl do grafu, abych ukázal růst hladiny oceánu od poslední velké doby ledové. Během poslední doby ledové byla úroveň moře o více než 90 metrů nižší než současná. Zotavení z těchto úrovní bylo nejprve velmi rychlé (v období od 6000 do 9000 let byl růst hladiny moře 12 mm/rok). Což bylo způsobeno masivním táním ledu v nízkých zeměpisných šířkách. Současná úroveň hladiny moře (posledních 1000 let) pak rostla velmi pomalu (1,4 až 2 mm/rok) a zůstane to tak i nadále, protože zbývající množství ledu je malé a skoro všechen je v blízkosti studených pólů.

Když Al Gore předpovídá růst hladiny moře v příštím století o 51 cm, což je v průměru 66 mm/rok, lépe řečeno je to 5,5 krát větší rychlost, než maximální rychlost při zotavování z doby ledové! Teď už rozumím tomu, že se Hollywood a kartel liberálních médií zamiloval do tohoto tvrzení, ale jak se podařilo zblbnout komisi pro udělování Nobelových cen i některé další vědce, zůstává záhadou.

Závěr a předpověď

Nejdůležitějším nálezem je zjištění, že neexistuje ospravedlnění pro alarmistický strach ze zrychlení současného (posledních 1000 let) pomalého vzestupu (1,4 až 2 mm/rok), který ještě pokračuje jako následek zotavení z poslední doby ledové.

Globální rozloha zemských ledovců během posledních 10 let vzrůstá (Grónsko, Antarktida a další) a většina dříve ustupujících ledovců nyní roste.

Příčinou pokračujícího růstu hladiny moře bude zpoždění v ohřívání oceánu vlivem globální teploty, poklesem průměrné hustoty, nikoli vlivem tání pozemských ledovců. V příštím století se proto hladina moře pravděpodobně nezvýší o více než 12 až 23 cm.

Když jsem promoval v roce 1965, tak většina mých spolužáků kvůli smogu nepřijala vysoce placená místa v Los Angeles. Bolely z toho oči a všechny předpovědi počasí měly smogovou rubriku. Ovzduší je nyní čisté a zdravé, ačkoliv je na silnicích Los Angeles 5 krát více aut. Technologie to vyřešila. Kdyby někdo v roce 1965 předpovídal, že v ulicích LA přibude na ulicích pětinásobné množství aut, tak převládající názor (obyčejných lidí i vědců) by byl takový, že z LA se stane opuštěné město duchů. Zda se, že všichni, kdo předpovídají zapomínají, že lidi mají mozek. Tvořivá mysl si umí prostředí přizpůsobit.

Indio 50,6° C v roce 1970. La Quinta průměr 156 dní v roce s teplotami přesahujícími 38° C. Průměrná teplota v červenci 42° C.

Údolí smrti je jedno z nejteplejších míst na zemi. Rekordní teploty bylo dosaženo 10. července 1913 ve výši 57° C. Letní teploty obvykle dosahují 49° C. V létě roku 1996 byla 40 dní teplota vyšší než 49° C a 105 dní byla vyšší než 43° C. V létě roku 1917 byla 43 po sobě jsoucích dnů teplota vyšší než 49° C. Průměrná červencová teplota Údolí smrti 1961 až 2009 = 46,6° C.

Něco málo před 100 lety předpokládali vědci, že cestování vzduchem nebude možné, protože vzduch je moc lehký a příliš studený na přežití. Ale my jsme se adaptovali za použití nových technologií. Průměrná teplota na Marsu je -63° C, stejně jako na zemi ve výšce 12 km. Umíme se adaptovat na teploty -60° C, stejně i na vítr rychlosti 1200 km/h.

Studie Waxman-Markey: Odhady klimatického modelu důsledku snížení emisí CO₂ o 83 % v důsledku politiky emisních odpustků. Klimatický model byl vyvinut Národním centrem USA pro výzkum ovzduší (U.S. National Center for Atmospheric Research). Současná globální teplota (povrchu a moře) je zhruba 14°C – zelená část obou sloupců grafu. V roce 2050 vzroste průměrná globální teplota na 15,6°C (červená plocha), pokud nedojde ke snížení emisí CO₂ o 83 %, což by snížilo globální teplotu o 0,05°C (malá modrá ploška). V roce 2100 vzroste průměrná globální teplota na 17,0°C (červená plocha), pokud nedojde ke snížení emisí CO₂ o 83 %, což by snížilo globální teplotu o 0,1°C (malá modrá ploška).

Model předpokládá, že USA budou schopné snížit spotřebu CO2 o 83%, což je velmi nepravděpodobné. Při současném stavu technologie je možné dosáhnout sotva 50% omezení. I kdyby však 83% omezení šlo dosáhnout, důsledek pro globální teplotu by byl prakticky neměřitelný. Pokles teplot v letech 2050 a 2100 nebude mít efekt na klima, nebo regionální prostředí.

Závěrem, tento pokles teploty nezachrání ani jednoho polárního medvěda, nebo tučňáka.

Svět s omezenými zdroji energie

http://www.onlineopinion.com.au/view.asp?article=7553&page=1

Prohlášení, které do omrzení opakují politici a aktivisté klimatické změny zní: „2500 vědců IPCC souhlasí s tím, že „lidé jsou příčinou klimatické krize“. Ale to není pravda. Vůbec poprvé má veřejnost možnost shlédnout rozsah, s jakým byla uváděna v omyl. Jsou to totiž nehorázné kecy. Reálná situace je jiná. Stejně jako tři předchozí „shrnující zprávy“ IPCC, tak i čtvrtá Shrnující zpráva AR4 vydaná v roce 2007 (založená na závěrech klimatické konference OSN na Bali) zahrnuje hodnotící zprávy tří pracovních skupin IPCC’s.

Pracovní skupina I (WG I) má zadání zpracovat rozsah a možné příčiny minulých klimatických změna a také zpracovat budoucí „odhady“. Zpráva se jmenuje „Fyzikální základy“. Zprávy z pracovních skupin II a III jsou nazvány „Dopady změny klimatu, adaptace a zranitelnost“ a „Zmírňování změny klimatu“ a protože tyto zprávy jsou založeny na výsledních pracovní skupiny I, je nezbytně důležité zahrnout zprávu pracovní skupiny I do celého zkoumání. Mezi vědci existuje samozřejmě seriózní debata ohledně obsahu zhruba 1000 stránek zprávy první pracovní skupiny, obzvláště jejího politicky zabarveného „Shrnutí pro politické představitele“, což je obyčejně jediná část, kterou čtou politici a nevědecká veřejnost. Technický obsah může být pro většinu veřejnosti složitý, takže většina lidí jednoduše předpokládá, že když velké množství vědců s tím souhlasí, musí to být správně. Ovšem konsensus nikdy nedokazuje pravdivost vědeckých tvrzení, ačkoliv se tak nějak všeobecně předpokládá, že v případě IPCC to neplatí. Potřebujeme proto zjistit, kolik vědců doopravdy souhlasí s nejdůležitějším tvrzením IPCC, že lidé jsou příčinou klimatických změn. Jinými slovy jestli souhlasí s klíčovou zprávou pracovní skupiny I. Počet vědců zpracovávajících zprávu WG I je menší než čtvrtina všech zúčastněných, o něco víc než 600. Zbylých 1900 recenzentů hodnotilo zprávy zbylých pracovních skupin. K příčinám klimatických změn a jejich vývoji v budoucnosti neměli co říct. Stále však zůstává 600 „vědeckých expertů a recenzentů“, což zní velmi impozantně. Nicméně všichni předkládali své připomínky editorům IPCC kteří nás ujišťovali že “všechny podstatné komentáře vládních a vědeckých expertů budou náležitým způsobem posouzeny”. A jelikož všichni tito experti a recenzenti jsou uvedeni v Dodatku III zprávy, museli to podpořit, správně? Špatně.

OSN poprvé uveřejnila na svém webu komentáře od recenzentů, kteří hodnotili předběžné zprávy pracovní skupiny I, a také odpovědi editorů IPCC. Uveřejnění tohoto seznamu bylo určitě způsobené tlakem, který vyvinul Steve McIntyre (ten co vyvrátil „hokejový graf“) a jeho spojenci důsledným uplatňováním požadavku na svobodný přístup k informacím, se kterým vyžadovali uveřejnění některých detailů, když byly uveřejněny plné komentáře.

Přezkoumání komentářů od recenzentů v posední předběžné verzi zpráva Pracovní skupiny I před závěrečnými úpravami (tj. “Second Order Revision” neboli SOR) naprosto vyvrátily iluze stovek expertů pečlivě studujících všechny kapitoly zprávy a poskytující rozsáhlou zpětnou vazbu editorským týmům. Toto je skutečný stav věcí.

Z celkového množství 308 recenzentů, kteří komentovali SOR (Second Order Revision), pouze 32 komentovalo více než 3 kapitoly a pouze 5 všech jedenáct kapitol celé zprávy. Zhruba polovina recenzentů komentovala více než jednu kapitolu. Je zcela logické, že recenzenti omezovali své komentáře na oblast své odbornosti, ale je to hodně vzdálené výkřikům, že tisíce vědců s něčím souhlasí. Završením všeho je zjištění, že editoři IPCC mohli (a často to také dělali), ignorovat tyto komentáře. Některé příspěvky editorů byly banální a některé byly v rozporu s ostatními komentáři. Recenzenti chtěli nechat provést jimi požadované změny, ale odpovídající editoři neměli povinnost to udělat. Recenzentům bylo často důrazně řečeno, že nemají pravdu, ale nebyly uvedeny žádné důvody, nebo důvěryhodné odkazy.

V jiných případech se recenzenti pokoušeli zmírnit míru jistoty vyjádření, často doprovázenou podpůrnými důkazy, ale jejich komentáře byly často kategoricky odmítnuty. Některé komentáře byly odmítnuty z důvodu jejich délky, což je absurdní argumentace v případě tak důležitého dokumentu. Postoj editorů vykazuje známky toho, že jednoduché úpravy byly odsouhlaseny, požadavky na vylepšení srozumitelnost byly tolerovány, ale tvrzení a interpretace v textu zprávy byly ochraňovány proti libovolnému zpochybnění.

Příkladem bující dezinterpretace zprávy IPCC je časté tvrzení, že „stovky vědců z IPCC“ jsou známé svojí podporou následujícího tvrzení, nepochybně nejdůležitějšího z celé zprávy Pracovní skupiny I, že „Skleníkový plyn velmi pravděpodobně vyvolal většinu teplotních změn během posledních 50 let“. Ve skutečnosti pouhých 62 vědců hodnotilo kapitolu, ve které se toto tvrzení nachází, tj. zásadní kapitolu 9 „Porozumění klimatickým změnám“. Z komentářů obdržených od 62 recenzentů této kritické kapitoly, bylo téměř 60 % z nich editory IPCC odmítnuto. Z 62 expertů hodnotících tuto kapitolu mělo 55 vážný konflikt zájmů. Tím nám zbylo pouhých 7 nezávislých expertů. Dva z těchto sedmi se NRSP (National Rural Support Program) podařilo kontaktovat. Byli to Dr. Vincent Gray z Nového Zélandu a Dr. Ross McKitrick z Univerzity v Guelphu, Kanada. Ohledně tvrzení „Působení skleníkových plynů…“ uvedených dříve, Professor McKitrick vysvětluje: „Kategorické shrnující tvrzení jako je toto, není podporováno důkazy.“ Důkazy uváděné ve zprávě naznačují, že hlavní roli ve změnách klimatu hrají jiné faktory. Žádné zvláštní účinky způsobené předpokládaným působením skleníkových plynů nebyly pozorovány. ”Dr Gray označil tvrzení Pracovní skupiny I, jako „Typické plané řeči IPCC“ a řekl, že „Texty ve zprávě IPCC ukazují, že bylo rozhodováno odhadem, osobami v konfliktu zájmů, nikoli pomocí testovaných modelů.“ Stanovit úroveň podpory vyhodnocením komentářů od recenzentů je sice subjektivní, ale pokud budeme velkorysí v ocenění, připustíme, že pouhých pět recenzentů podpořilo klíčovou devátou kapitolu. Čtyři byli v konfliktu zájmů a ostatní přispěli jediným komentářem do zprávy čítající 11 kapitol. Buď je tedy tvrzení, že 2500 nezávislých recenzentů s tím souhlasí nejdůležitější prohlášení OSN v letošní zprávě o klimatu, nebo všechno ostatní, co klimatická zpráva tvrdí,  je nesmysl. „IPCC dluží světu vysvětlení kdo vlastně z jejích expertů se závěry souhlasí a kdo ne.“ Tvrdí Dr. Timothy Ball, vedoucí Natural Resources Stewardship Project. “V opačném případě se jejich důvěryhodnost a obecná důvěra veřejnosti ve vědu bude nadále snižovat.”

To, že IPCC pokračuje v tomto podvádění tak dlouhou dobu, je ostuda. Generální sekretář Ban Kai-Moon by měl celému klimatickému výboru OSN nařídit kompletní přepracování stávajících procedur, přivítat nesouhlasné vstupy vědeckých hodnotitelů a zveřejnit recenzenty, kteří jsou v konfliktu zájmů. Pokus se tak nestane, měl by celý výbor raději zrušit. Do té doby, závěry a všechno čeho dosáhli na konferenci na Bali, založeného na IPCC představách, musí být zcela ignorováno, jako politicky zkreslené a nečestné.

32 000 vědců nesouhlasí s globálně-teplotním „konsensem“ 20. května 2008. Na tiskové konferenci 19. května Arthur Robinson, Ph.D. oznámil zveřejnění jmen 32 000 vědců, kteří podepsali ostře sepsanou petici vyjadřující nesouhlas s alarmistickými tvrzeními Al Gora a Mezinárodního Panelu OSN pro klimatické změny (IPCC). Strach z katastrofického lidmi vyvolaného globálního oteplování, vyžadující drastická omezení přídělů energie, jsou podstatou politiky podporované všemi třemi prezidentskými kandidáty: Barackem Obamou, Hillary Clintonovou a Johnem McCainem. Al Gore tvrdí, že „debata je skončena“ a zbývá tu pouze „pár“ zbylých „skeptiků“.

Množství signatářů petice s titulem Ph.D., 15 krát převyšuje množství vědců seriózně zapojených do projektu IPCC. Obrovské množství signatářů petice názorně ukazuje, že jestliže existuje konsensus mezi americkými vědci, pak zastává zcela opačné stanovisko, než hypotézu, že lidé jsou příčinou globálního oteplení,“ prohlásil Robinson. Signatářů s titulem Ph.D. je více než 9000. Většina podpisů byla obdržena poštou. Z podpisů byl vytvořen seznam univerzitních profesorů a kompendium shrnující „Kdo je kdo“ z amerických vědců.

„Kolik vědců je potřeba, aby se prokázalo, že konsensus ohledně globálního oteplování neexistuje? Ptá se Lawrence Solomon (Financial Post 17. 5. 2008) Posuzuje historii předchozích petic, včetně Heidelbergova Apelu, který získal konečných 4000 podpisů, zahrnujících 72 nositelů Nobelových cen. Oregonská petice v číslech silně překonala všechny ostatní, když shromáždila 17 800 signatářů v roce 2001 – „nejvíce ohromující, kvůli jednoznačně pevnému postoji, který tito vědci zaujali.“

Matematika globálního oteplování

Peter Landesman, American Thinker, 30. listopad 2009

Předpovědi globálního oteplování jsou založeny na řešení matematických rovnic v modelech počasí. Jenže všechna tato řešení jsou nepřesná. Z toho důvodu nemohou být ohledně globálního oteplení přijímány žádné vědecké platné závěry. Falešné tvrzení o účinnosti matematiky je dosud nezveřejněný skandál přinejmenším stejně důležitý jako současný podvod s klimatickými daty. Proč je matematika důležitá?

A proč ji klimatologové nepoužívají správně? Matematika hraje základní roli v rozvoji veškerých fyzikálních věd. Badatelé se nejprve snaží porozumět přírodním zákonům, nalezením přesné příčiny chování jevu, který studují. Poté vytvoří model, který vyjadřuje tyto zákony v matematické podobě diferenciálních a diferenčních rovnic. Matematici se pak analyzují řešení těchto rovnic, což vědcům umožňuje lepší pochopení problému. Matematici často postupem času tento model upravují a vyvíjejí.

Nejznámějším úspěchem tohoto použití matematiky je důkaz Isaaca Newtona, že planety obíhají slunce po eliptických drahách. Formuloval zákon přitažlivosti (poté, že změna rychlosti dvou hmotných těles je nepřímo úměrná čtverci jejich vzdálenosti) a poté vyvinul matematiku diferenciálního počtu k demonstraci svých výsledků.

Každý univerzitní student fyziky studoval množství jednoduchých modelů a jejich úspěšná řešení nalezená během posledních 300 let po Newtonovi.

Inženýři neustále používají modely a výpočty, aby získali porozumění pro fyziku v oblasti svého působení.

Nicméně, v mnoha zkoumaných problémech se výpočty mohu stát příliš složité. Matematici nejsou schopni zodpovědět vědcům důležité otázky, protože úplné porozumění diferenciálním rovnicím je mimo hranice lidského chápání.

Slavná dlouhodobě nevyřešená otázka je problém N těles. Když se více než dvě planety začnou otáčet jedna kolem druhé, působením gravitačního zákona, narazí do sebe, nebo budou unášeny do nekonečna?

Naštěstí během posledních padesáti let byly počítače schopné pomoci matematikům vyřešit tyto komplexní modely v krátkém čase. Numerická analýza vyvinula techniky, které umožňují zobrazit řešení diferenciálních rovnic a tak vytěžit nové informace o zkoumaných modelech. Univerzitní studenti matematického počtu používají kalkulátory k řešení jednoduchých integrálů. Cestování vesmírem je možné, protože počítače mohou v krátkém čase řešit problém N těles, pro malá N. Vývoj neviditelného stíhacího letounu by nemohl být dokončen bez výpočetní rychlosti paralelních procesorů. Tyto úspěchy nerealisticky zvýšily očekávání z využití výpočtů k vědeckým problémům.

Naneštěstí, i kdybychom předpokládali, že fyzikální model je správný, matematici a počítače nemohou z různých důvodů řešit složité problémy, jako jsou například rovnice počasí. Za prvé, řešení vyžaduje více výpočtů než počítač zvládne i když každým rokem, rychlejší a rychlejší počítače posunují tuto rychlostní bariéru dozadu. Za druhé, může být příliš složité shromáždit dostatek dat pro přesné určení počátečních podmínek modelu. Za třetí, rovnice modelu mohou být nelineární. To znamená, že žádné zjednodušení rovnic, nemůže spolehlivě předpovědět vlastnosti řešení diferenciálních rovnic. Řešení jsou často nestabilní. To znamená, že malá změna v počátečních podmínkách vede k obrovským změnám v časovém vývoji. Tato vlastnost činí nemožným vypočítat řešení pro dlouhé časové úseky.

Jako expert na řešení nelineárních diferenciálních rovnic, mohu potvrdit fakt, že více než dva tucty nelineárních diferenciálních rovnic v modelech počasí jsou příliš složité na to, aby lidé měli vůbec představu, jak je řešit správně. Žádná aproximace delšího časového úseku nemá šanci na přesnou předpověď globálního oteplení. A přesto, aproximace je přesně to, co zastánci globálního oteplení dělají. Každý, z více jak 30 modelů, které jsou ve světě používány k předpovídání povětrnostních podmínek, je pouze rozdílná nepřesná aproximace rovnic počasí. (Samozřejmě to platí jen v případě, že model počasí je správný. Což asi není pravda, protože klimatologové ještě nerozumí všem fyzikálním procesům, které počasí ovlivňují.)

Proto, zcela logicky, nikdo nemůže posoudit, zda libovolná z předpovědí je správná. Zakládat ekonomickou politiku na bázi zbožných přání těchto takzvaných vědců je z matematického hlediska prostě riskantní. Předáci matematické komunity, uvelebení na univerzitách, zavaleni globálně oteplenými dolary, nemají odpovídající vysvětlení pro objasnění výše uvedených faktů veřejnosti.

Poté, co byly teploty opraveny o hodnoty oteplení vlivem růstu ve městech a o hodnoty vzniklé Sovětsko-Ruským případem, teploty nevykazují žádné zvláštní oteplení povrchu země. Satelitní měření oteplení ovzduší během celé své éry také nevykazuje žádný poplach. Nejdůležitější prezentace dat, které způsobily poplach, jsou ty, které pracovaly s diskreditovanými teplotními údaji (selektivní vybírání dat a manipulace).

http://news.bbc.co.uk/today/hi/today/newsid_8594000/8594561.stm

Lovelock: „Nemůžeme zachránit planetu“,

Profesor James Lovelock, vědec, který vytvořil teorii Gaia, řekl, že je příliš pozdě na záchranu planety.

Muž, který dosáhl světové slávy svojí teorií, že Země je jediným organismem nyní věří, že nyní můžeme jen doufat, že se Země o sebe postará sama ve vztahu k naprosto nepředvídatelným klimatickým změnám.

V rozhovoru s moderátorem Johnem Humphrysem, (video dole) řekl, že zatímco budoucnost Země je naprosto nejistá, lidstvo si nebylo vědomo že „stisklo tlačítko“ globálního oteplování tím, jak začalo budovat svoji civilizaci.

Dále však tvrdil, že pozemské klima se bude chovat jinak, než předpovídají moderní modely klimatických vědců.

Na vrub rekordních zimních teplot, řekl, že globální teploty „poskakují jak šílenci“, takže nemůžeme s jistotou předpovídat, co se v budoucnosti stane.

Prof Lovelock neuštědřil ránu politikům a vědcům, kteří se rozhodli těžit z myšlenky, že můžeme předpovídat teplotní změny a sami zachránit planetu.

Konstatoval, že vědci se vzdálili výzkumu přírody jako poslání, a vydali se kariérní cestou, kde se vyplatí „falšovat data“.

A zatímco technologie obnovitelných zdrojů může dávat dobrý obchodní smysl, říká, není založena na „dobrém praktickém inženýrství“.

Ve věku 90 let, profesor Lovelock rezignoval na svůj osud i na osud planety.

Ať už se planeta zachrání, nebo ne, tvrdí, jediné co můžeme dělat je „užívat si života dokud to jde.“

„Nezáleží na tom, jestli je věda úplně zfalšovaná, když vedlejší účinek je výhodný pro životní prostředí …
Změna klimatu (poskytuje) největší šance přinést světu naši rovnost a spravedlnost.
„Christine Stewart, Ministryně životního prostředí Kanady. Její citát z Calgary Herald“
Halifax Chronicle-Herald, 22. srpen, 2001

Vědci, kteří chtějí na sebe přitáhnout pozornost a kteří chtějí pro sebe získat výhodné granty, musí najít cestu, jak vystrašit veřejnost… a to se dá udělat jedině tím, že se věci zveličí a vylíčí nebezpečnější, než ve skutečnosti jsou.“
Petr Chylek, profesor Fyziky a vědy o ovzduší, Dalhousie University, Halifax, Nova Scotia. Komentář ke zprávě výzkumníků, že se Grónské ledovce rozpouštějí.

Když „vědci“ začnou hrát roli v prodeji nezralé teorie (rychle pádit do Kopenhagenu zachránit planetu, dát vládám možnost zahubit blahobyt a globální přesuny bohatství), můžete si být jisti, že se nejedná o vědce uznávající správnost vědeckých metod. Hodit Al Gora do jednoho pytle s těmito „vědci“, kteří neuplatňují vědeckou metodu, je naprosto v pořádku. Hodí se k nim do party.

 

Související články:
Za globální oteplení mohou mimozemšťani!
Medvědi příčinou globálního oteplení
Klimatické šílenství
Umění manipulace

Definice blbce
Proč mám vždycky pravdu





vlada | Rubrika: Teorie všeho | 13.01.2011, 4:57:00





.