Tma je rychlejší než světlo

Podle posledních výzkumů docházíme ke zjištění, které otřásá základy einsteinovské fyziky. Tma je rychlejší než světlo. Důkaz je natolik jednoduchý, že si ho může každý ověřit doma.



Není k tomu potřeba žádná složitá aparatura, cyklonové urychlovače a další složité vědecké přístroje. Tento velmi jednoduše demonstrovatelný jev, ležel dlouho pod rozlišovací úrovní všech vědců, neboť všichni mylně předpokládali, že tuto, na první pohled triviálnost, musel již dříve někdo zpracovat. Nebylo tak tomu však.

Nyní tedy můžeme základy nového oboru „Tma a její fyzikální podstata" vyložit v našem krátkém článku.

Experimentální ověření.
K experimentálnímu ověření není potřeba žádných zvláštních přístrojů. Samozřejmě při pokusu v laboratoři budeme používat spíše zdroj koherentního záření a atomové hodiny, ale pro domácí účely vystačíme s baterkou. Pokud pokus provádíme doma, je lepší ho provádět v noci, když nesvítí měsíc. Důvodem je snaha zamezit co nejvíce pronikání rozptýleného světla, ale pokus je natolik demonstrativní, že ani obyvatelé měst žijící v přímém osvětlení pouličními světly se nemusí obávat, že by se nezdařil.

Provedení pokusu.
K provedení pokusu budeme potřebovat silnou baterku. Dále nějaký prostor o kterém bezpečně víme, že je tam tma. Dobře poslouží například šatní skříň.

Připravíme se, prudce otevřeme dveře do skříně a co nejrychleji rozsvítíme baterku, abychom si mohli tmu důkladně prohlédnout.

Tma zmizí.

Pokus můžeme opakovat v libovolném množství pokusů, můžeme se snažit rozsvěcet baterku nejrychlejším možným způsobem, ale výsledek pokusu je vždy stejný. Před tím, než světlo na tmu dopadne, tma zmizí. Zmíněný pokus můžeme opakovat za laboratorních podmínek v laboratoři, kdy jako zdroj světla použijeme laser, jako detektor vysoce citlivé CCD snímače, a k měření doby letu světla použít nejpřesnější atomové hodiny, ale výsledek bude vždy tentýž. Před dopadem světla tma zmizí.

Teoretický rozbor
Nyní se pokusíme teoreticky rozebrat celou situaci. K čemu při pokusu dochází? Nejprve aktivujeme zdroj světla. Ze zdroje začnou vylétávat fotony a paprsek světla míří rychlostí světla do prostoru, kde je tma. Vzdálenost ke tmě urazí za čas daný vzdáleností a rychlostí světla, což je podle Obecné teorie relativity mezní rychlost ve vesmíru. Přesto po dopadu paprsku, tam tma již není. Tma se přemístila na jiné místo rychlostí VĚTŠÍ než světlo.

Tma je tedy rychlejší než světlo a světlo tmu odpuzuje.

Toto neuvěřitelné zjištění ohledně tmy vrhá absolutně nové světlo na naše chápání světa, vesmíru a vůbec. Nezbývá tedy nic jiného než zkusit odvodit z tohoto neuvěřitelného zjištění další závěry.

Tma má hmotnost.
Tma má hmotnost a je těžší než světlo. Nejlépe se hmotnost tmy dá dokumentovat černými dírami. Černé díry jsou velmi těžké a úplně tmavé.

Pokud byste chtěli zjistit, jak je tma těžká na vlastní oči, můžete tak učinit u moře. Pokud se zahledíme do hlubin oceánu, vidíme, že směrem dolů světla ubývá a tmy přibývá. V určité hloubce už je úplná tma. Je to dáno tím, že těžší tma klesá dolů. Světlo je lehčí tak plave na hladině a potopí se jen do určité míry. Toto zjištění lze provést vlastním pozorováním dokonce i v našich podmínkách. Navštívíte-li blízký rybník, ponoříte se pod vodu, donutíte se otevřít oči, krásně vidíte, že skoro nic nevidíte. Obdobně, když začnete kopat díru do země, po chvíli světlo zeslábne a všude se objeví těžší tma. Dobře se tento jev dá pozorovat v dolech.

Další podpůrný důkaz o hmotnosti tmy přišel z astronomie. Tma zabírá veškerý dostupný vesmírný prostor. Při studiu rozpínání vesmíru, se zjistilo, že vesmír se rozpíná mnohem rychleji, než by odpovídalo množství veškeré viditelné hmoty. Na viditelnou hmotu připadají 4 % hmotnosti vesmíru, na temnou hmotu 23 % a na temnou energií zbývá cca 73 %. Temná hmota byla identifikována díky přehledovým snímkům Hubleova teleskopu a matematicky bylo vymodelováno její prostorové rozložení ve vesmíru. Protože astronomové musí mít vždycky něco extra, tak tmu (jejíž vlastností je hmotnost) nazývají z nedostatku fantazie temná hmota.

Pokud dopadá na zemi světlo ze slunce, tma se na osvětlené polokouli nevyskytuje. Na zastíněné polokouli k odpuzování světlem nedochází, tma z vesmíru dopadá na povrch a proto v noci není skoro nic vidět. Protože dopad tmy na povrch nějakou dobu trvá, říkáme tomuto období, že se stmívá.

Pohlcovače tmy.
Pokud zapálíme svíčku, začne být tma intenzivně pohlcována knotem. Protože je potřeba dostat tmu z relativně velikého prostoru do malého knotu, dochází při přechodu tmy z prostoru do knotu k velikému tření a tím vzniku tepla. Teplo takto vzniklé je natolik intenzivní, že se o knot svíčky v činnosti můžeme spálit. Přiblížíme-li hořící svíčku k bílé zdi, dojde k takzvanému začouzení, což je jenom známka toho, že když tma proudí kolem bílé zdi do knotu, špiní při tom nejbližší okolí. Když svíčku vyřadíme z provozu, dochází ještě chvíli k samovolnému úniku tmy z knotu v podobě kouře, a také vidíme, že knot je na konci od tmy ušpiněn.

Svíčky mají při pohlcování tmy malou účinnost. Pro pohlcování tmy ve větším měřítku slouží žárovky. Když se podíváme na rozsvícenou žárovku uvidíme uvnitř svítící žárovky tmavší vlákno, kterým je tma z okolí žárovky pohlcována. K pohlcování tmy byly vynalezeny pohlcovače tmy fungující na různých principech. Jedno však mají společné. Tma je po pohlcení odváděna dráty do elektráren, kde je tma neutralizována za vzniku tepla a páry v generátorech. Protože neutralizace nemá 100% účinnost, uniká přebytečná tma komíny ve formě kouře do ovzduší.

Pro přenosné pohlcovače tmy byly zkonstruovány baterie. Když baterii rozebereme uvidíme, kovový plášť, salmoniak, a černou uhlíkovou elektrodu. Tma se akumuluje do této uhlíkové elektrody, a když je plná tmy, musí se baterie vyhodit. Největším pohlcovačem tmy je ovšem naše slunce. Při pozorování slunce byly objeveny tmavší oblasti, které se nazývají sluneční skvrny. To jsou oblasti, kde je slunce více „ušpiněné" od tmy. Slunce je také velice horké, protože při likvidaci tmy dochází k jejímu stlačování, tření a následnému zvyšování teploty slunce. Protože slunce likviduje tmu v masovém měřítku, vzniká v jeho dosahu oblast, kde je dobře vidět, a která je shodou okolností a náhod příznivá pro vznik života. Podobně i jinde ve vesmíru hvězdy, galaxie, mlhoviny a ostatní pozorované kosmické záležitosti, jsou gigantické pohlcovače tmy. Mezi nejzajímavější vesmírné objekty patří černé díry. To jsou pohlcovače tmy, které jsou už tmou přeplněné do té míry, že už samy nejsou vidět. Tmy v černé díře je tak veliké množství, že černé díry patří mezi nejhmotnější úkazy ve vesmíru.

Velká Tma
Díky studiu tmy, mohl být zpřesněn kosmologický model, známý pod názvem Big Bang. Tento model si neumí poradit s příčinou vzniku vesmíru.

Na počátku nebylo nic a to vybuchlo. Ale proč? K takovému výbuchu neexistoval žádný důvod.
Odpověď nabízí nový kosmologický model Velká Tma (Big Dark). Podle tohoto modelu byly na počátku tma i světlo stlačeny do nepředstavitelně malého prostoru. V tom se modely neliší. Protože však světlo tmu odpuzuje, byl tento útvar natolik nestabilní, že při první příležitosti, kdy se tma nevyhnula světlu (nebylo kam uhnout), došlo k události, kterou známe pod názvem Velký třesk. Protože je tma rychlejší než světlo, vyplnila tma okamžitě veškerý dostupný vesmír. Na počátku vzniku vesmíru byla tma velmi světlá, ale jak se vesmír rozpínal začínala postupně tmavnout, až nyní vypadá tak, jak ji známe. Nejsvětlejší zbytky tmy po velkém třesku byly objeveny a pojmenovány chybně „reliktní záření". Ale uznejte sami, že nazvat zářením něco, co není vidět, a má teplotu okolo 4° Kelvina chce opravu velmi velikou dávku fantazie.

Ještě doplníme, že protože je tma rychlejší než světlo, což vyplývá z pokusu se skříní, tak podle teorie relativity v ní musí čas plynout záporným směrem. To se také dá dokázat pozorováním. Dostavíme-li se na libovolný hrad, či zámek uvidíme, jak se ve tmě pohybuje Bílá paní, která žila někdy v 14 – 16 století a vlastně ve skutečnosti žije v čase směrem zpátky. Díky zpátečnímu žití, však také musí mít zápornou hmotnost, neboli musí na ni působit antigravitace, což je také zcela v souladu s pozorovanou skutečností, protože se Bílá paní většinou vznáší ve vzduchu.

Absolutně černé těleso.
Zbývá se ještě zmínit o absolutně černém tělese, které na rozdíl od tmy pohlcuje světlo. Tím se ovšem zahřívá a začíná vyzařovat světlo příslušné odpovídající teplotě. Je to teoretická konstrukce, pomocí které se již Einstein a Planck snažili pochopit paradoxní jevy, které vznikají okolo tmy. A jelikož tma má smysl pro absurdní humor, dostal za zkoumání tohoto útvaru Planck Nobelovu cenu.
Pro zkoumání tmy byly stanoveny následující veličiny a definice:

Tmavost
Je veličina na kterou nereaguje lidský zrak. Je definována v jednotkách tmandela/m²

Zatmavení
Je to velikost tmavotoku dopadajícího na plochu. Je podílem tlumenu a plochy. Jednotkou je tlux což je velikost jednoho tlumenu dopadajícího na 1m². Zatmavení se zmenšuje se čtvercem vzdálenosti a je tím slabší čím šikměji tma dopadá.

Tmo tok
Někdy také „tmavotok" je množství dopadající tmy za jednotku času. Základní jednotkou je tlumen, který je definován jako tmavotok vyzařovaný do prostorového úhlu 1 steradiánu bodovým zdrojem tmy, jehož temnota je ve všech směrech 1 tmandela.

Temnota
Temnota udává prostorovou hustotu tmavotoku v různých směrech. Temnotu lze určit pouze pro bodový zdroj, tj. pro zdroj, jehož rozměry jsou zanedbatelné v porovnání se vzdáleností zdroje od kontrolního bodu. Základní veličinou je tmandela.



Rubrika: Teorie všeho | 14.05.2008, 0:39:00