Objímání stromů škodí

Objímání stromů může skončit totální devastací osobnosti v kombinaci se zdravotními problémy.

Některé esoterické směry preferují objímání stromů jako formu zlepšení zdraví, emocionální vyrovnanosti a obrany proti stresu. Podle těchto pošahaných teorií se strom rád a ochotně zbaví části své energie, aby ji dobrovolně předal nějakému pitomci s vymydleným mozkem, kde mozkožrout umírá hlady a který ho z ničeho nic obejme.

Nic není vzdálenější pravdě.

Jednoduchým pohledem do tupě zírajících tváří potkávaných spoluobčanů se můžeme přesvědčit o tom, že se s inteligencí to moc slavné není, nehledě na životní svěžest a zdravotní stav. Potkat člověka, který má elán, jiskru v oku a srší energií je stejná náhoda, jako potkat krásnou ženu typu 9 až 10 v přeplněné, ranní dopravní špičce. Pokud by to bylo tak jednoduché, tak by se lidstvo jako celek z hlediska zdravotního stavu, duševní svěžesti a inteligence blížilo genialitě. Pěstování stromů pro získávání energie by se brzo rozšířilo do domácností, kde by hlavní rostlinou nebylo pár zoufalých květináčů s polouschlými kedlubnami, ale uprostřed místnosti by stál speciálně vyšlechtěný, přebytkem energie sršící ušlechtilý strom.

Samozřejmě, že podnikatelská třída by měla kvalitní moderní vyšlechtěné stromy, zatímco pro zaměstnance, státní úředníky a nezaměstnané by byly k dispozici ufuněné nařízkované pomnoženiny, ale na samé podstatě čerpání energie ze stromů by to nezměnilo vůbec nic.

Nicméně skutečnost je poněkud jiná. Objímání stromů se věnuje jen zanedbatelná menšina, a pokud to někdo dá veřejně ve známost, okamžitě se stává terčem posměchu a jedovatých poznámek. V podstatě se pravidelnému objímání stromů věnují jenom úzké esoterické skupinky s pomatenými guru. Výsledky jsou katastrofální, a pokud se s takovými lidmi snažíte zapříst hovor, zjišťujete znatelný úbytek duševních sil a katastrofické lapsy v uvažování. Pokud jste takové jedince znali i před tím, zjišťujete dramatický úbytek duševní svěžesti srovnatelný snad jen s prudkým nástupem stařecké demence.

Objímání stromů je prokazatelně nebezpečné a většina lidí na takové pokusy doplácí zdravotními potížemi, prudkým úbytkem duševních sil a společenskou dezorientací. Pokud se objímání stromů věnují lidé zdraví a kontakt netrvá dlouho, nemusí být škody na zdraví veliké. Pokud se však do podobného dobrodružství pustí osoby zdravotně oslabené, zpravidla končí podstatně hůře. Nejhůře pak dopadají osoby s alkoholovou, nikotinovou, nebo obecně drogovou závislostí, které i po poměrně krátké expozici se stromem dopadají katastroficky. Člověku obecně charakterizovanému popisem „To je ten vypitej,“ se po několika objetích se stromem říká: „To je ten, co má v hlavě nasráno.“

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Jeden takový můžeme sledovat doslova v přímém přenosu.

Proč tomu tak je?

Obvyklé esoterické myšlenkové konstrukce se nesou v duchu, strom je veliký a starý, má určitě plno energie, já jsem malý a slabý, když strom obejmu, tento mi poskytne část své energie a já z toho budu těžit.

Již na první pohled je jasné, že se jedná o parazitický vztah. Pokud to tak kdysi v minulosti fungovalo, vyvinula se u stromů evolučně schopnost se proti takovým parazitům bránit. Je to podobné, jako se u stromů vyvinuly trny, jako obrana proti okusování zvěří. Takový trnovník akát nejenom, že má trny, ale je také jedovatý a co víc, prudce obohacuje půdu dusíkem, takže obvyklé rostlinstvo hyne a přežívají jen rostliny, kterým tyto takřka toxické dávky dusičnanů v oblasti u kořenů nevadí. Když však kvete, vysoce omamnou vůní k sobě láká hmyz k opylení a ostatní rostliny, které nedisponují tak lákavou vůní podléhají v konkurenčním boji o rozmnožení. Z morálního pohledu je ten strom pěkný hajzl.

Pokud se idealisticky domníváme, že akát je výjimka a takový vzrostlý dub, buk, nebo lípa jsou na tom lépe, asi nikdy neslyšel o starém Vrbákovi, který pocestné láká k ulehnutí mezi své kořeny a pak je sevře a již nikdy nepustí.

Nicméně pokusme se opustit argumentaci typu: „Jedna paní povídala,“ a přejděme k racionální argumentaci. Proč by měl existovat pouze přenos energie ze stromu na člověka? Je zcela logické, že musí existovat opačný přenos a to z člověka na strom. Navíc protože jsou stromy větší, tak mají také mnohem větší sílu a vycucnout energii z člověka jim nedá žádnou práci. Pokud si strom potřebuje doplnit energetické zásoby je pro něj objímající idiot pravým požehnáním.

Původní idealistická představa, že víc energie proudí tam, kde je jí méně vychází ze špatné aplikace druhé věty termodynamické, že teplo přechází z horkého konce na studený a nikdy naopak. To však platí jen pro neživé uzavřené systémy. Entropie v takových systémech se může pouze zvyšovat. Živé systémy však entropii lokálně snižovat umí. Děje se tak sice za cenu zvýšení entropie v okolním prostředí, ale to příslušný živý systém nezajímá. Nebude přeci páchat sebevraždu jen kvůli tomu, aby se o chvilku oddálila tepelná smrt vesmíru.

Pokud se živý systém domnívá, že potřebuje víc energie, tak si ji doplní, i když získaná energie bude „pouze“ uložena pro budoucí použití. Živý systém neví dopředu, kolik energie bude potřebovat a jestli přežije období jejího nedostatku. Snaží se tedy obstarat si tolik energie, kolik je dostupné.

Obvykle se procesu získávání energie říká jídlo a pití. V případě stromů fotosyntéza. Nicméně pokud stromy produkují i nějakou další formu energie, určitě ji potřebují pro sebe a nikoli pro nějaké lidské parazity. Prostřednictvím zákona silnějšího jsou schopny takové parazity vycucnout a odebrat jim podstatnou část jejich životní síly. Zvlášť lidé s velikou aurou a přebytkem životní síly by si měli na nějaký nežádoucí kontakt se stromy dávat pozor.

Samozřejmě dochází k přenosu energie oběma směry. Určitě existují lidé, kteří z kontaktu se stromy umí těžit a umí přebrat část jejich životní síly. V literatuře jsou popsány případy, že když se lidé ke stromům přivázali řetězy a po delší dobu se dokázali ubránit pokusům o jejich osvobození. Stromy ke kterým se přivázali, byly jejich působením natolik oslabené, že se v nich prudce rozmnožil kůrovec a uschly. Tito takzvaní envirodementalisté ovládají schopnost odebírat stromům energii natolik, že po jejich dlouhodobějším působení na stromy usychají celé lesy. Ostatně pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na to, jak vypadala Šumava před 20 lety a jak vypadá dnes.

Nicméně na tvrzení, že objímání stromů škodí, se tím nic nemění. Pokud máte možnost s některým s envirodementalistou mluvit, zjišťujete, že jsou to méněcenné duševní trosky s abstraktním stylem uvažování, který nemá s kritickým myšlením nic společného. I v těchto případech si kontakt se stromy vybírá svoji daň.

Na závěr několik rad.

Není vhodné chodit do cizího lesa. Když už musíte, tak se vyhýbejte přímému kontaktu a raději se moc nezastavujte. Mnohem lepší je chodit do lesa, který vás zná. Ještě víc pomáhá, když zde žilo větší množství generací vašich předků.

Když jste v lese, všímejte si, jestli les „žije“, nebo je „mrtvý“. V lese, který je mrtvý, na vás padá tíseň a je zde divné ticho a zvěř se mu vyhýbá. Obvykle se s mrtvým lesem můžete setkat v blízkosti neobydlených hradů a zámků, které nejsou trvale obydleny a slouží jen jako turistická atrakce. Oproti tomu živý les se obvykle vyskytuje v místě, kde je parkoviště, a kam lidé chodí konat své vyměšovací potřeby.

Také je lepší chodit do lesa v zimě, než v létě. V létě, kdy v lese všechno drnčí, je mnohem namáhavější nenechat se vysát od stromů, které překotně shánějí i tu nejmenší dostupnou špetku energie pro svou potřebu. Na podzim a v zimě, kdy opadalo listí je příležitost na odebrání energie stromům mnohem příznivější.

Samozřejmě opatrnosti není nikdy dost. Pokud si sedáte a opřete se o strom, dávejte pozor, jaké máte pocity. Pokud máte divný pocit, raději toho nechte.

Nechcete přece dopadnout stejně, jako náš prezident.

Související články

Komerční magie
Zázračné tachyony
Filtrace idiotů 1
Entropie a pořádek
Dekomprese politiky – paraziti
Energie shambally - Jak to funguje