čtvrtek 6. srpna 2009

Piva, vína, alkoholy, stěnolezy a sedmichlapová pití

Co je to pivo, víno a alkohol snad ví každý. Také je poměrně jednoduché si představit, co se skrývá pod názvem stěnolez. Takže jediné, co by si zasluhovalo nějaké představení je to poslední. Odpověď je poměrně jednoduchá. Sedmichlapové pití je když to jeden pije, a šest dalších ho drží, aby to s ním neseklo.





Alkohol se drží lidstva již dost dlouho. Mezi nejznámější historické opilce patří Abrahám, což činí mírné problémy koránistům, a dokonce i v bibli je významným způsobem zmiňována partička mladých výtržníků, shromážděných kolem Ježíše, který jakožto příslušník zlaté mládeže, zásoboval večerní ožíračky vínem, což mu přineslo významnou míru popularity.

V bibli se sice tvrdí, že Ježíšova popularita vznikla tím, že uměl měnit vodu ve víno, ale tato báchorka vznikla asi tak, že přítomní mladíci byli natolik ovíněni a zaneprázdněni ojížděním prostitutky Máří, že nezaznamenali, pančování zbylého vína vodou.

Není divu, že na základě této tradice přijaly křesťanské církve chlast jako základní podmínku svého učení a pro uskutečňování této své vize začaly budovat kostely, kde se alkohol podává věřícím ve velkém jednou, nebo i víckrát týdně.

Je vcelku pochopitelné, že za použití takovýchto přesvědčovacích metod se křesťanství šířilo rychlostí blesku. Samozřejmě, že historicky v boji o věřící začaly prohrávat ty církve, kde se na pódiu ožíral jen samotný kněz, a větší popularitu získávaly ty církve, které začaly pořádat chlastačky pro všechny.

Bohužel při tomto způsobu šíření víry došlo vedlejším efektem k tomu, že se vyvinula skupina lidí, takzvaných alkoholiků, kteří se stali na alkoholu závislými. Kněz alkoholik nemá problém, protože má zásoby mešního vína. Ale co měl dělat chudák alkoholik v době mezi mšemi?

Jako vždy, pomohl tržní mechanismus. Kde je poptávka, je i nabídka. Takřka paralelně s budováním struktury monopolního církevního řetězce na podávání alkoholu v podobě kostelů, začala vznikat jednotlivá pohostinská zařízení, kde se podával zákazníkům alkohol v libovolném množství, ale hlavně bez ideologických žvástů. Další popularitu pak hostincům přinášely paralelní aktivity spojené s uspokojováním výživových, sexuálních a hazardních potřeb zákazníků.

Církev, jakožto monopolní výrobce a distributor alkoholu, velmi nelibě nesla tuto konkurenci a snažila se ji mocensky potlačovat. Pohostinská zařízení eliminovala riziko mocenského zásahu tím, že si za podávání alkoholu nechávala platit. Podávání alkoholu mělo totiž v minulosti hlavně hygienickou funkci, protože kdo pil vodu, tak ten většinou umřel. Kdo pil sice umřel taky, ale ten kdo nepil umřel dřív, protože ten, kdo pil, ho přejel.

Platby za podávání alkoholu byly nejprve považovány za rizikový příplatek, protože vybrané peníze byly používány hlavně k podplácení církevních a posléze mocenských struktur. Mocenské struktury si ovšem téměř okamžitě uvědomily finanční přínos, jaký představuje mocenské licencování výroby a prodeje alkoholu v podobě daní.

Je vcelku pochopitelné, že se během celé historie nikdy nepodařilo církvi tuto nekalou konkurenci, hlavně díky odporu mocenských struktur, zcela potlačit, natož vymýtit. Církvím tak nezbylo nic jiného, než pouhé pranýřování požívání alkoholu z kazatelen. Osoby požívající alkohol ve velkém v hostincích, však přestaly být všemožně mocensky pronásledovány a začalo se na ně postupně hledět jako na společensky významné daňové poplatníky přispívající k uspokojování finančních potřeb státu.

Alkohol našel využítí i v armádě. Jsou popisovány historické situace, kdy vojákům před útokem byl podáván rum. Dokonce byl alkohol využit jako zbraň hromadného ničení. Díky několik tisíc let tvajícímu těžkému opilství příslušníků národů konzumujících alkohol v dávkách větších, než malých, si tyto vyvinuly genetické změny, které občas zabraňují vzniku závislosti na alkoholu. Toho pak bylo s úspěchem využito při vyhlazování původního obyvatelstva Ameriky, kteréžto nemaje tohoto genu vymřelo v důsledku vzniku těžkých alkoholických závislostí.

Dnes je alkohol společensky naprosto tolerovaná droga. Konzumentům přináší úlevu a státu přináší takové finanční zisky, že stát naprosto netoleruje sebemenší pokus o narušení svého monopolu. Jakákoli nepovolená výroba, nebo distribuce státem neschváleného alkoholu se přísně trestá.

Konzumace alkoholu je dokonce podporována. Zisky z konzumace tvoří konstantní státní příjem, který se navíc v čase hospodářské krize ještě zvyšuje. Stát tak nejenom získává prostředky na rozhazování, ale další výhodou je, že osoby závislé na alkoholu podstatně rychleji zemřou, takže jim není třeba tak dlouho, pakliže vůbec, vyplácet důchod.

Kolem alkoholu existuje dvojí morálka. Na jedné straně je snaha o jeho společenskou eliminaci ze strany protialkoholních blouznivců, pokryteckých protialkoholických spolků a církevních institucí, které prohravši historickou bitvu o monopol na výrobu a distribuci alkoholu se státem si aspoň chladí žáhu hřímáním proti jeho nebezpečnosti. Na druhé straně zájmy státu, který by bez spojených alkoholických sil neměl ani na pivo.

Za stávajícího stavu je s podivem, že stát nechává naprosto bez povšimnutí ostatní drogy jako hašiš, marihuana, kokain, crack a prášky na spaní, bez toho aby využil jejich finanční potenciál, který zde bije přímo do očí. Je to dáno tím, že zavedené církve z panického strachu, že by přišly o svůj hlavní způsob náboru nových věřících, fanaticky brojí proti libovolným jiným drogám vytvářejíce tak ovzduší protidrogové nesnášenlivosti. Podstatně jiná situace by patrně nastala, kdyby existovala církev, která by v rámci modloslužebných úkonů používala například kouření marihuany. Potom by jistě nebyl problém těmto konzumentům drogu distribuovat, vyrábět, zdanit a tolerovat stejně, jako alkohol. V případě tvrdých drog by pak bylo výhodou to, že se jejich konzumenti v žádném případě nedožijí důchodu.

Ale zpět k alkoholu. Kdo se někdy s nějakým tím opilcem setkal, tomu musí být naprosto jasné, že libovolný mocenský anebo jakýkoli jiný společenský nátlak, se zde naprosto míjí účinkem. Takovému opilci je totiž úplně jedno, co si o něm kdo myslí. Opilec je ochoten vykonávat nepozoruhodnější věci, jen aby uspokojil svoji potřebu požití. Je ochoten se naprosto společensky znemožnit, spát pod stolem, močit na přítomné, pozvracet naprosto kohokoli, ba i lézt po zdi.

Avšak i člověk na alkoholu nezávislý je schopen po požití provádět činnosti a úkony, které by ho jinak naprosto nanapadly. Jsou známy případy, kdy takový člověk sedne do auta a při vykonávání řízení zabije náhodné kolemjdoujedoucí. Jsou také známé případy, kdy po posilnění alkoholem vznikají zcela spontánně takové jevy, jako rvačka, nebo zastřelení kočky.

Tyto alkoholické jevy vytvářejí společenský dojem, že je třeba něco proti alkoholu dělat. Po těžkých bojích jsou zakazovány reklamy na alkohol. Hostinským se zakazuje podávat alkohol mladistvým aby si netvořili budoucí zákazníky. Podávání alkoholu dětem není státem a dokonce ani některými rodiči tolerováno. Dokonce v rámci šíření osvěty mečem dochází k předem k neúspěchu určeným snahám o částečnou, ba dokonce i úplnou prohibici alkoholu.

Je ovšem historicky známo, že boj proti alkoholu je předem prohraný a marný. Jakmile se totiž přihlásí o slovo pudy je zle. Hlavním a nejvýznamnějším důvodem neúspěchu veškerých protilalkoholních kampaní je již v prvních odstavcích zmiňovaná zkušenost, že dámy jsou po požití alkoholu většinou povolnější.




Související články:
Problémy náboženství
Konkurz na osobního boha
O bibli
Podobenství, výuka, aha efekt a kritické myšlení
Dějiny vzniku křesťanství
Boží ekvivalence
A zde je místo, kde chybí bůh
Komerční magie


Rubrika: Šepoty a výkřiky | 6.08.2009, 16:01:00

13 komentářů:

  1. Alkohol, podávaný v malých dávkách, neškodí v jakémkoli množství. (Hogo Fogo:)

    OdpovědětVymazat
  2. Ať lump, nebo hrdina, jsme jedna rodina.

    OdpovědětVymazat
  3. Boj s alkoholem se nedá vyhrát, jen Moraváci remizovali :-)

    OdpovědětVymazat
  4. radko, domnívám se, že boj s alkoholem má nezpochybnitelné vítěze. Stačí zhlédnout instruktážní filmy Svéráz národního lovu, případně Svéráz národního rybolovu. Ovšem za nejpůsobivější scény líčící tento lítý boj jsou zobrazeny ve scéně, kdy generál žádá o ruku hrdinku Lazebníka sibiřského.

    OdpovědětVymazat
  5. Jen bych doplnil, že rastafariáni pokládají konopí za posvátnou drogu a užívají ji při svých náboženských obřadech. Potíž je v tom, že nešíří svou víru mezi bělochy, čímž se výrazně snižuje jejich konkurenceschopnost na trhu s náboženstvím.
    http://cs.wikipedia.org...stv%C3%AD

    OdpovědětVymazat
  6. Ještě štěstí, že rastafariání nejsou v naší zemi uznanou církví, protože by se dostali do konfliktu nejen s protidrogovou centrálou české policie, ale také na seznam hnutí vedoucích k potlačení náboženských práv a svobod, což by bylo obzvlášť pikantní.

    OdpovědětVymazat
  7. Vlado, tomu nerozumím, jak by rastafariáni potlačovali náboženská práva a svobody?

    OdpovědětVymazat
  8. Kojote, rastafariani omezují moje náboženská práva a svobody tím, že mi neumožňují participovat na jejich náboženství, anžto sem bílej.

    OdpovědětVymazat
  9. No, oni by bílýho asi akceptovali, ale musel by asi prokázat, že mu jde o něco víc než jen o dobrý hulení, tedy že věří té jejich pozoruhodné mytologii o černém spasiteli. No, po pravdě řečeno jejich víra není o nic divnější než kdejaká jiná včetně křesťanství, že?

    OdpovědětVymazat
  10. Souhlas. Je divné, pokud je některá divná víra divnější než jina divná víra, takže řečnická otázka se dá rekurzivně zobecnit do závěru, že libovolná víra je divná, včetně křesťanství, což je podivné.

    OdpovědětVymazat