sobota 23. ledna 2010

Evoluce sportů

Odkud se berou nové sporty? Proč se u kolektivních sportů nemění pravidla? Proč u individuálních ano? Kdo je konkrétně odpovědný za vznik nových sportů?

Je sportem volba královny krásy?







Pohledem do historie zahlédneme odlesky sportovního zápolení. Již v antickém Řecku se sport hojně vyskytoval a díky olympijským závodům dokonce i v profesionální formě. Jednotlivá města vysílala do božské Olympie trénované závodníky s nadějí na poctu nejvyšší – vítězství. Olympijští vítězové pak byli ve svém bydlišti oslavování, byly jim poskytovány požitky a byli doživotně zabezpečeni. K zajímavostem pak patří snad už jen to, že závodníci museli závodit nazí a sportovních soutěží se nesměly účastnit ženy. Ideál olympijských her přetrval díky své humanistické myšlence věky a baron Cubertain přirozenou cestou navázal na touhu lidí dokázat něco víc než ostatní, moci se prosadit, prokázat své schopnosti. Heslo výše, dále, rychleji vyplnilo přirozené potřeby lidstva.

Tak dobře.

Patetický úvod máme za sebou a teď tvrdá fakta. Proč je sportování tak oblíbené, že se ho nepovedlo vymýtit ani po soustředěném úsilí spojených církví během dvou tisíců let? Proč existuje tolik sportů a nové neustále vznikají? Nevím jak vy, ale myslím si, že tím pravým důvodem patos asi nebude. Spíš bych se poohlédl po nějaké přízemnější lidské vlastnosti.

Jediné vysvětlení, které mě napadá, že touto hledanou vlastností je možnost vytahovat se na druhého. Jestliže se ukáže, že jsem v něčem lepší, než můj soupeř, pak nejvyšším oceněním je pro mě možnost beztrestně na něj vypláznout jazyk. Kdykoliv mám možnost konstatovat, že jsem v něčem lepší, udělám to.

Sport mi jen dává příležitost tuto lidskou vlastnost, o které si nedělejme iluze, že by byla nějak zvlášť ušlechtilá, institucionalizovat, a povýšit na morální a ušlechtilou. Sport tedy slouží pouze jenom jako morální ospravedlnění toho, abych mohl někomu, protože jsem lepší, beztrestně pochcat záda.




Rubrika: Teorie všeho | 23.01.2010, 18:56:00

26 komentářů:

  1. Já Vám nevím, Vlado. Mě tenhle pohled připadá poměrně jednostranný.
    Rozhodně s Vámi souhlasím, že sport na profesionální úrovni je o tom, pochcat někomu záda, ovšem na úrovni \"přátelské\" jde, imho, o něco úplně jiného. Jde o to se prostě bavit a strávit nějaký čas spolu, hodit si sem tam to frisbíčko, pinknout volejbal, začutat si, bez jakýchkoli ambic na vítězství nebo povyšování se. Mluvil jste o sportování obecně?

    Co jsem právě napsal mi připadá tak samozřejmé, až mám trochu strach, že mi uniká nějaká skrytá ironie, např. že Váš článek je pouze past na hlupáky? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, je to nadsázka. Ale přiznejme si, že i při přátelském sportování utkání často končí přátelskými větami typu: \"To jme vám to dneska nandali, co?\" (vyslovováno velmi přátelsky) Přátelskou odpověďí pak je: \"Počkejte, příště vám to nandáme!\"

    OdpovědětVymazat
  3. „Georgi, tak jsme toho bastarda dostali,“ pronesl jako první slova Edmund Hillary.

    Nezni to priserne? Ten nadherny kopec se stava bastardem a je pokoren. V ocich viteze.

    A proto nemam rada viteze. Protoze z tech druhych se stavaji bastardi.

    OdpovědětVymazat
  4. V rámci genderové vyváženosti bych podotkl, že vznikají i bastardtky. (třeba při soutěžích miss)

    OdpovědětVymazat
  5. Hm a co třeba sport jako zábava? Nejen pro sportovce samotné, ale především, třeba zrovna u profi sportu, pro diváka? Budeš nahlížet na divadlo podobným stylem? :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ano, zábavní složku sportu využívali kupříkladu již staří Římané při gladiátorských hrách. Došlo pouze k historickému posunu, kdy dnešní obecenstvo již nekřičí \"Zabij!\" Ačkoliv v případě fotbalového obecenstva si tím nejsem zase až tak jistý.

    K divadlu. To má za účel naučit lidi dobře lhát. A dobré lhaní je velmi kreativní činnost.

    OdpovědětVymazat
  7. To skoro vypadá, jako bych cítil vůču sportu jisté předsudky...:))) Nicméně, s divadlem se mýlíš. Pokud bys argumentoval pouze vzdělávacím důvodem, jsem ochoten to ještě polknout, i když bych poukázal na skutečnost, že divadlo je už dávno přežitou a mrtvou záležitostí, nicméně, divadlo, jako vyuka ke lhaní? To snad ne :)))K čemu by to bylo, kdybychom měli vyškolenou skupinu lidí-herců na lhaní?:)))S tím už přišel pan Pratchet, ale v naší společnosti už asi budeme někde jinde :)

    OdpovědětVymazat
  8. Nejspíš nerozumím, co se Vlado snažíte článkem říci. Vždyť přece rivalita a soutěživost je snad ta nejpřirozenější lidská vlastnost. Těžko hledat nějakou činnost, která je bez soupeření. Chci být dobrým hercem, musím být lepší/přesvědčivější než ostatní, aby mě obsazovali; chci mít hezké děvče, musím nabídnout více než další případní zájemci; při hledání práce ... atd. atp. Tak proč zrovna sport se Vám nezdá? :)

    OdpovědětVymazat
  9. Gulagu, sport pouze umožňuje rivalitu a soutěživost provozovat takovým způsobem, aby vítěz pak nedostal od poraženého po držce. Jinými slovy jde o minimalizaci násilností po prohraném sporu.

    Ravene, ačkoliv se lhaní všeobecně považuje za špatné, existují školy kde se úspěšné lhaní vyučuje. Ano, jde o herecké školy. To jen dokazuje, že společnost vyučené lháře potřebuje, jinak by se to přece nedělo. A protože je pro absolventy potřebné zřídit nějaké uplatnění, tak je nejjednodušší je poslat hrát divadlo. I tak dochází k tomu, že spousta profesionálních lhářů prosakuje do politiky i dalších profesí.

    OdpovědětVymazat
  10. :)))) No, k té teorii o sportu se vyjadřovat nebudu, ale k té o herectví se asi neudržím:) Jsem absolventem jedné z těch \"lhářských škol\" a rozhodně si nemyslím, že by divadlo bylo zřízeno kvůli mně a mým bývalým kolegům :)))) Vím, že stará otázka, zda bylo dřív vejce, nebo slepice je těžko rozluštitelná, ale v tomto případě asi máme jasno. Divadlo samo o sobě rozhodně vzniklo dřív, než herecké školy :)))

    OdpovědětVymazat
  11. Původně byl sport individuální zábavou, simulací (hrou). Jeho účelem bylo zábava, trénink (simulace reálné činnosti), poznání, zdokonalení a sebeovládání. Porovnávání výsledků k tomu patří. Původně sportem byla atletika. Ne krasobruslení, kulturistika nebo tenis.

    A co byl vlastně tanec? Také sport? Jsou \"tance na ledě\" sport, nebo tanec je i varianta \"sportu na ledě\"? A co aerobik?

    Každopádně je to show a byznys. Se svou průmyslovou základnou, trhy, zdroji i odbytem. Je součást životního stylu 21. století aktivně či pasivně konzumovat sport a jiné produkty sportovního průmyslu. Pozoruhodné ovšem je, že je to hlavně byznys a pasivní konzum. Třeba na jednoho hokejistu připadá přehršel fandů, na jednoho dobrého fotbalistu stohy prodaných dresů s jeho jménem.

    Jako patologický se mi jeví i případ jednoho sportovně založeného městského úředníka. Zlatý Hillary...

    OdpovědětVymazat
  12. Miloši, sportovní průmysl umožňuje vítězům vypláznout jazyk a divákům umožňuje vypláznout prachy, že se na to mohou dívat. A velmi sofistikované vyšší společenské organismy žijí z toho, že umožňují obecenstvu za malý poplatek hádat, kdo vyhraje.

    OdpovědětVymazat
  13. Jojo. A je nutné to vše marketingově kočírovat, tj. uvádět nové sporty, nové hvězdy, sledovat samovolně vzniklé sporty a marketingově podchycovat. Toto je jeden moment, ten tržní.

    Druhý je z oblasti sociální. Sport konzumují prakticky všichni, všichni se vůči němu vymezují.
    Sport pronikl do TOP TEN žebříčku marketingově vytvářených \"moderních životních hodnot\". Nahrazují realitu virtualitou. Vytváří se společenszví až sekty konzumentů (aktivních či pasivních), které jsou pak ideálním prostředím pro vznik stupidity. Ta je jevem sociálním. Mně se jeví, že tento jev je velmi podstatným, až majoritním, faktorem pro chování lidské společnosti.

    OdpovědětVymazat
  14. A to jsi něco vyvrátil? :) Hm, používat jako argument vlastní fabulaci a názor...trošku se obávám, že s tím u soudu neuspěješ :)

    OdpovědětVymazat
  15. tak sláva,že měl někdo odvahu prošťourat i tuto žumpu gladiátorské zábavy.

    OdpovědětVymazat
  16. Ravene, nic ve zlém, jen jsem využil nahrávky na smeč. Nicméně, právě u soudu bych s vaší obranou neměl vůbec žádnou práci. Nálepkujete má tvrzení prohlášením o fabulaci. Nálepkování není protiargument. Tím si jen pro svoji potřebu označíte protivníkovo argumenty. S jejich vyvrácením to nemá nic společného.

    Saule, nedělá mi problémy prošťourávat žádné žumpy. Od náboženství, přes ekonomii, psychologii, biologii až třeba po ten sport.

    OdpovědětVymazat
  17. ehm vlado,zcela mimo uvedené příklady...zkus zkusit:-) takto \"prošťourat\" ženskou duši.
    Koneckonců bys tím naplnil motto svých stránek.:-0)))))))

    OdpovědětVymazat
  18. Omlouvám se, ale ješitně vztáhnu Ravenovu poznámku na sebe. Byla po mé poznámce. Vláďo, Ravene, promiňte...
    Je to fakt krásně nalitý na smeč.
    :)
    Tak něco vyvracím. Oh, takový negativismus a netolerance...
    Jsem člověk, který absolvoval již několik přednášek, meditací a seminářů, abych si osvojil techniky pozitivního myšlení a moderního životního stylu. Abych byl progresivní. Abych žil v souladu s přírodou, tak jsem přestal jíst maso. Vidím, že jsem nebyl úspěšný.
    Frustruji se tím neúspěchem. Této frustrace se rázně zbavím následnými opatřeními:
    - Vyhledám nejméně pět různých kazatelů na sobě nezávislých náboženství a věrouk. Vyžádám si pak jejich rozhřešení.
    - Přestanu v debatách uvádět vlatní názory. Pokud nějaký uvedu, budu se vždy opírat o osvědčené autority (favorizuji \"vědce z Ontaria\" a \"nenominované kandidáty Nobelových cen\".
    - Pokaji se od hlavy k patě i zpět. Vytknu si chyby a přijmu všechna opatření, kterých bude v budoucnu zapotřebí.
    - Navrhnu partnerce, aby podala mi své podněty k dosahování orgastičtějších orgasmů. O návrzích budeme hlasovat, rozhodující bude dvoutřetinová většina. Přijatý návrh bude závazný.
    - Přestanu používat vlastní fabulace. Budu výhradně používat cizích a ověřených fabulací. Nebude-li k dispozici ověřená fabulace, budu raději konfabulovat.
    - Koupím africkému dítěti 2 sešity a zbytek výplaty dám na konto nadace \"Váš parchant - naše dítě\".
    - Budu zasílat SMS hlasy do všech dostupných hlasování a anket, zúčastním se všech dostupných spotřebitelských soutěží a akcí.
    - Přiznám všem statistickým průměrům reálný obsah a budu se tím řídit.
    - Začnu chlastat Gambáče a sázet Sportku, aby fotbalisté měli do čeho kopat.
    - Altruisticky přiznám, že rivalita je nejpřirozenější lidská vlastnost.
    - Od zítřka nebudu lhát a účastnit se občasně diskuzí na tomto blogu.
    :)
    Ravene, promiň. A díky!

    Dobrou noc.

    OdpovědětVymazat
  19. Hezké reductio ad absurdum, i když to reductio moc nepřipomíná. Raději se přidržím českého důkaz sporem.

    OdpovědětVymazat
  20. Miloši, neomlouvej se, poznámka nebyla na Tebe :) Patřila vladovi, na kterého se někdy moc těším u soudu... ;)

    OdpovědětVymazat
  21. Ravene, když už nic jiného, bude aspoň legrace. Nicméně právě právní prostředí je svou ritualizovanými argumentačními postupy místo, kde na dodržování formálně správné argumentace záleží výsledek sporu.
    To je také příčinou, proč existuje rozdíl mezi spravedlností a soudním rozhodnutím. Hezky je to ukázáno v seriálu Anny Mc Beelová, ve kterém je jsou krásně ukázány nesmysly které přehnaným aplikováním takového přístupu vznikají. A realisticky se obávám, že situace u nás bude ještě mnohem horší.

    OdpovědětVymazat
  22. Jojo.

    Ten soud by byl prima. Nabízím své služby jako univerzální svědek. Pak to dotáhnem až k judikátu!

    OdpovědětVymazat
  23. no a co blogování?
    Že by nový druh sportu?
    Mi to tak přijde,každý tu má svou branku a hlídá si balony kolem a kope nohama rukama,sem tam i hlavou,aby se tam něčí koule náhodou nevyskytla:-00.
    Usměvné,ale do té kategorie gladiátrů to bezesporu patří.
    A to už tak úsměvné není.
    Tedy to,že jsme pořád gladiátoři.
    Tedy blogeři.Tedy vy.
    Já už naštěstí ne:-))

    OdpovědětVymazat
  24. Saule, je to sice stěží uvěřitelné, ale blogování mezi sporty nepatří. Podobně jako třeba výběr partnera. Nejsou zde stanovena žádná pravidla, neexistují rozhodčí, neexistuje ochrana proti faulům a vítěz může dostat po držce od zhrzeného poraženého.

    OdpovědětVymazat
  25. Ztracený komentář:

    Anonymní1. srpna 2010 16:40

    Panove,me to tento pohled na sport prijde strasne jednostranny.Ja sportuji pravidelne cely zivot.A poslednich x let to delam pouze proto abych se citil lepe,nedelam to proto abych se nekomu vysmival.Jelikoz se venuji mimo jine bojovym sportum,tak moc dobre vim,ze pokazde existuje nekdo lepsi nez ja a proto se nikdy nikomu neposmivam . . .
    A dalsi vec,tedka nechci zapadat do detailu,ale po tom co si clovek zasportuje,se to citi psychicky mnohem lepe ,nez pred sportovanim.Mam takovy pocit,ze mozek nam ustedri prijemnou davku Dopaminu,coz jak jiste vite je hormon stesti.Proto sou vsichni sportovci vicemene zavislaci,protoze jejich telo si zvykne to davky a chce to porad dokolecka.Takze si nemyslim ze sport je pouze o machrovani nad ostatnimi . . .

    OdpovědětVymazat