středa 3. března 2010

Medvědi příčinou globálního oteplení

V této studii dokážeme, že konsensus týkající se globálního oteplování nadále trvá. Jen je potřebné zaměnit CO2, za skutečnou příčinu globálního oteplení, kterou je neustále rostoucí populace ledních medvědů.







V poslední době dostává globální oteplování jednu ránu za druhou. Nová švédská studie uvádí, že CO2 má o 80% menší vliv na růst teplot, než se doposud uvádělo. Pojmy jako masové vymírání měřících stanic, Mannova hokejka, Bolivijský efekt, teplotní městské ostrovy, harmonizace naměřených dat, Climategate, Czechgate, Scandinaviagate, atd., vnášejí v poslední době do celého procesu klimatického oteplování poněkud disharmonické tóny, které narušují dosud pevně budovanou důvěru veřejnosti v globální oteplování.

V této studii nezvratně dokazuji, že hlavní příčinou globálního oteplování není CO2, pročež vymizí diskuze o tom, zda může CO2 za teplotu, nebo teplota za CO2 ve slavném grafu získaném z ledovcových vrtů, není to ani sluneční cyklus, ani zvýšená přítomnost vodní páry ve stratosféře, ale neustále rostoucí populace ledních medvědů.

Poznej svého nepřítele
Lední medvěd je šelma vysoká zhruba 1,5 m, délka těla činí přibližně 2,5 m, ve vzpřímeném postoji jejich výška dosahuje 2,5 – 3,3 m. Samci váží 400 – 700 kg, samice 300 – 400 kg. Živí se lovem, přičemž hlavní potravou jsou tuleni a ryby. Lední medvědi jsou zdatní plavci, kteří dokážou plavat rychlostí 10 km/hod. Na volném moři jsou schopni uplavat až 320 km. Při potápění vydrží pod vodou 2 až 3 minuty. Při běhu dokážou vyvinout rychlost až 40 km/h, ale průměrná rychlost jejich pohybu činí 3 – 5 km/hod., což zhruba odpovídá normální lidské chůzi při procházce se psem. Samice většinou rodí 2 mláďata, méně obvykle jedno až čtyři. Pro přežití druhu by neměl počet jedinců v populaci klesnout pod 2 tisíce kusů.

Rekonstrukce množství ledních medvědů
Zjištění počtu ledních medvědů v jednotlivých letech není jednoduché, protože požadovaná data nejsou k dispozici, ale není to neřešitelný problém, pokud k rekonstrukci použijeme metodiku z vědecké práce, která byla použita pro změření teplot Antarktidy v místech, kde neexistují měřící stanice.

K dispozici máme následující údaje: V roce 1950 čítala populace ledních medvědů řádově 5 tisíc kusů. V roce 1965-70 – 8 až 10 tisíc. V roce 2005 – 20 až 25 tisíc. Studie WWF z roku 2002 tyto údaje potvrzuje a uvádí, že počet ledních medvědů dosahuje 22 tisíc kusů. Počet 5 tisíc kusů v roce 1950 a 20-25 tisíc potvrzuje i mezinárodní organizace Polar Bears International.

Údaje pro období před rokem 1940 sice zcela chybí, ale z historie komerčního lovu ledních medvědů víme, že na počátku 20 století bylo ročně uloveno zhruba 1300 až 1500 kusů.

Zpětné odvození
Již víme, že na začátku minulého století byly stavy medvědů každoročně snižovány lovem. Budeme předpokládat, že lovem nedošlo k odstřelu veškerého průměrného ročního přírůstku v populaci, ale že vždycky nějaký ten medvěd navíc zbyl. Při nejnižším známém stavu 5000 ks, pokud předpokládáme, že z toho je polovina samic, přičemž třetina z nich zabřezne a porodí průměrně dvě mláďata, vychází po výpočtu přírůstek medvědí populace před odstřelem na 1660 ks. Protože víme, že průměrný roční odlov byl okolo 1500 ks vychází roční přírůstek průměrně na zhruba 166 kusů. Za deset let se tak populace může zvýšit o 1660 ks, což při zpětné rekonstrukci dává zhruba počet cca 11500 ks okolo roku 1900. Samozřejmě tento výpočet je ryze orientační, takže je v grafu označen červenou přerušovanou čarou.

Ze tří známých údajů o počtu medvědů po roce 1950 pak za pomoci interpolace vygenerujeme údaje o počtu medvědů v každém roce, což je v grafu vyznačeno červenou nepřerušovanou čarou. Tento postup je v klimatologii zcela běžný, takže ho dál nebudeme rozebírat. Jediné zbývající nejasné místo je na konci grafu, kde se údaje o počtu ledních medvědů liší, což je v grafu naznačeno tečkovaně.


3000 medvědů chybí.
Pro zjištění, jestli má jít křivka na konci grafu nahoru nebo dolů, když poslední relevantní údaj dokumentovaný WWF je 22 tisíc kusů v roce 2002, přičemž v roce 2005 jich mělo být 20 až 25 tisíc, musíme získat nějaká další podpůrná data.

Podle pozorování která prováděl na ropném poli na pobřeží Beaufortova moře biolog Perham Craig z U.S. Fisch and Wildlife Service sídlící v Anchorage vyplývá, že počty ledních medvědů byly následující: patnáctiletý průměr 138 ks; v roce 2005 – 232 ks, 2007 – 321 ks, a v roce 2008 – 313 ks.
Z těchto publikovaných údajů vyplývá nejen, že v roce 2007 došlo oproti patnáctiletému průměru k 233% nárůstu medvědí populace, ale hlavně, že v roce 2008 došlo k poklesu množství biologem pozorovaných medvědů. To tedy znamená, že křivka v grafu musí klesat a tudíž směřovat směrem dolů. Jedna věc je však zcela evidentní. Po odečtení známých údajů zjišťujeme, že nám někde během let 2002 až 2008 někam zmizelo 3000 polárních medvědů.

Pátrání
Na první stopu, kde by chybějící medvědi mohli být, nás navede zpráva, že Grónsko povolilo v roce 2000 komerční odstřel 200 ks ledních medvědů ročně. Potvrzení této stopy následuje od výzvy organizace na ochranu zvířat z roku 2005, aby Grónsko skončilo s lovem na lední medvědy.

Pokud k tomu připočteme 700 ks ročně ulovených kusů, jak uvádí Polar Bear International a potvrzuje Stop Polar Bear Hunting dojdeme k odhadu, že od roku 2000 je ročně uloveno od 200 do 900 ks zvířat, což za deset let odpovídá 2000 až 9000 kusů. Tato čísla zmiňovaný rozpor vysvětlují.

Rostoucí teploty
Abychom se vyhnuli nějakému zpochybňování a obviňování z podvodů a falšování dat poté, co zanedbatelných několik stovek jednotlivců pouze obyčejně lidsky selhalo, což se dá v tvrdé konkurenci klimatické vědy pochopit, použijeme nějaká jiná, pokud možno ještě přesnější teplotní data. Nepoužijeme tedy tzv. Mannovu hokejku, která se zdá být diskreditována použitím asi pěti stromů z poloostrova Jamal pro určení nekontrolovatelného globálního růstu teploty celé zeměkoule, ale použijeme údaje z NASA GISS, (NASA Goddard Institute for Space Studies).

S teplotními daty je totiž obecně potíž. Meteorologické údaje z celé planety se shromažďují v databázi GHCN (Global Historic Climate Network). Tuto databázi provozuje NCDC (National Climate Data Center) v USA což je součást vládní agentury NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration). Tato data pak používají další vědecké instituce ke svému výzkumu. Jediným nebezpečím pro věrohodnost dat je jev známý jako masové vymírání měřících stanic, který by mohl vnést do odvozování průměrných globálních teplot systematickou chybu a dále osoba ředitele GISS, Dr. Jamese E. Hansena, který by mohl být díky svým názorům označen za podjatého. Nicméně i přes tyto výhrady se v tomto případě spolehneme na normální zaměstnance ústavu, kterým je většinou naprosto jedno, co si myslí pan ředitel a prostě jen konají svoji práci.

Pro zvýšení věrohodnosti těchto údajů nepoužijeme absolutní hodnoty teplot, avšak jejich diference, které spolehlivě vyloučí nepřesnosti ve stanovení absolutních hodnot teploty, ale zato nám zcela spolehlivě poskytnou údaje o závislosti růstu a poklesu teploty v čase. Z důvodu dalšího zlepšení přesnosti použijeme pro účely porovnání teplot s populací ledních medvědů údaje GISS očištěné o vliv městských tepelných ostrovů (UHI) ve verzi 2 z roku 2007.

Přesto však ještě pro jistotu provedeme kontrolu teplotních dat pomocí nějakého jiného nezávislého zdroje. Z údajů skandinávských měřících stanic, které měří průměrné teploty na Baltu, dojdeme ke shodnému závěru, že teplotní průběhy obou grafů jsou zcela v souladu a potvrzují, že ve 40 letech minulého století byla strašná zima, což mimo jiné potvrzují záznamy německé armády od Stalingradu, přičemž výrazně tepleji začalo být až po roce 1980.


Teplota a medvědi
Nyní máme k dispozici dva grafy: a) množství polárních medvědů b) teplotní graf. Po sloučení do jednoho grafu dostaneme sice zcela neočekávaný, avšak naprosto nezpochybnitelný výsledek.

Z porovnání obou grafů zcela jasně vyplývá, že globální oteplení naprosto nepochybně způsobují lední medvědi svým nekontrolovaným množením.

Počty ledních medvědů okolo roku 1900 dosahovaly hodnot okolo 11 tisíc kusů a díky sezónnímu lovu velikost jejich populace velmi kolísala. To je ostatně velmi patrné z grafu teplot, které jsou tou dobou vysoce volatilní (hodnoty prudce kolísají). Po zvyšování medvědí populace teplota nejprve začíná postupně růst a poté co medvědí populace dosahuje svého vrcholu okolo 25000 kusů, jsou také teploty nejvyšší.

Za zmínku ještě stojí fakt, že zhruba dvojnásobně veliké množství medvědů vyprodukovalo zhruba dvojnásobně veliké přírůstky teplot, což plyne z porovnání let 1990 a 2002. Zároveň je zcela evidentní, že ve chvíli, kdy začala medvědí populace klesat, začaly klesat i teploty.

Další důkazy.
Každá teorie by měla mít podporu z většího množství, pokud možno zcela nezávislých pozorovaných experimentů, přičemž pro uznání teorie za platnou je dobré, pokud přicházejí podpůrné důkazy pokud možno z naprosto odlišných pozorování. Nyní tedy postupně uvedeme další důkazy pro naše tvrzení.

Severoamerický bolivijský efekt
Na stránkách GISS si může každý vygenerovat mapku, která podle zvolených kritérií ukáže teplotní anomálie, případně trendy, pro libovolně zvolené datum. Pokud GISS nemá (nebo pokud mu GHCN vyřadí) data, pak jsou pro určení teplot použity nejbližší měřicí body v okolí. Tomuto jevu se říká Bolivijský efekt, protože Bolívie není zastoupena v GHCN ani jednou měřící stanicí a průměrné teploty pro tuto hornatou zemi, jejichž vrcholky pokrývá takřka celoročně sníh, jsou aproximovány teplotami amazonského pralesa, nebo letiště v Chile.

Nyní se podíváme na naši mapku, kde uvidíme velmi podivnou věc. Skoro celý sever je vybarven červeně, kterážto barva označuje vedro, což je pro lednové teploty v letech 2002 až 2005 velmi zarážející. Dokonce v místech, kde by teplota měla být prokazatelně nižší, tj. v místech kde se rozkládá Severní ledový oceán je stejné vedro jako na Aljašce a severu Kanady. To je zvláštní a přinejmenším to nastoluje otázku, zda se nejedná o Bolivijský efekt, ovšem jen do té doby, než si uvědomíme, že takové vysvětlení by bylo naprosto chybné.

Žádná chyba to není! Je nad slunce evidentní, že chybějící teplotu generují zde volně se potulující lední medvědi.

Zacelování ledu v Arktidě
Pokud docházelo ke zvýšenému tání ledu v Arktidě v letech 1980 až 2000, pak na dalším obrázku je vidět, že v letech 2007 až 2009 se tento trend otočil.

Tento neočekávaný výsledek globálního oteplování však má prostou příčinu. Potvrzené odlovy ledních medvědů v Grónsku a nepotvrzené na ostatních územích, snížily jejich počet minimálně o chybějících 3000 kusů, což způsobilo opětovné ochlazování.

Je však třeba zmínit ještě jeden paralelně probíhající proces. Při nezvladatelném množení ledních medvědů došlo k nárůstu jimi produkovaného tepla až na hodnoty, kdy si lední medvědi sami začali rozpouštět Arktický led. To vedlo k omezení jejich loveckého teritoria, což díky sníženým možnostem úspěšného lovu tuleňů a ryb začalo působit jako zpětná vazba vedoucí ke snížení jejich počtu.

Tyto oba souběžně probíhající jevy způsobily, že se stavy ledních medvědů snížily o odhadované množství 2000 až 9000 ks, což způsobilo, že se plocha Arktického ledu začala v letech 2007, 2008, 2009 samovolně zacelovat.

V Antarktidě je výrazně chladněji
Pokud se podíváme na graf, který uveřejnilo National Snow and Ice Data Center, zjistíme podivnou věc. Modrá čára, která vyjadřuje teplotní trendy v Arktidě, vykazuje od osmdesátých let vcelku standardní oteplování se zastavením a otočením trendu v letech 2004 až 2009. Proti tomu se nedá nic namítat, protože je to zcela v souladu s již dokázaným působením vlivu polárních medvědů na teplotu, včetně snížení jejich počtu v inkriminovaných letech.

Co je však mnohem nepochopitelnější, je červená část grafu, která neukazuje žádné známky oteplení, žádný teplotní trend, nic. Teploty v Antarktidě se za posledních třicet let nijak nezměnily, jsou pořád stejné a dokonce se tam mírně ochlazuje.

Kdo by však v tomto jevu chtěl hledat nějakou záhadu, je naprosto na omylu. V Antarktidě již z principu nemůže k žádným poklesům, nebo zvyšování teplot docházet, pokud si uvědomíme, že v Antarktidě žádní polární medvědi nikdy nežili a nežijí.

Co je příčinou UHI?
Každý, kdo bydlí ve větším městě, to zná. Stačí o víkendu vyjet několik kilometrů z města na chatu, nebo do přírody, aby člověk pocítil znatelnou změnu teploty. Ještě znatelnější je situace v létě. Střechy domů, rozpálený asfalt a naprostý nedostatek zeleně vytvářejí z měst rozpálené peklo a kdo může, prchá do přírody. Tento jev je obecně nazýván jako městský teplotní ostrov. (Urban Heat Island).

Teplotním řadám je vytýkáno, že vzhledem k tomu, že se měřící stanice vyskytují převážně na letištích, parkovištích, střechách, prostě v blízkosti městské zástavby, obsahují systematickou UHI chybu, čímž dochází k tomu, že historické údaje spíš měří rychlost postupu urbanizace, než změny teplot.

Úplně stejně je obviňováno masové vymírání měřících stanic z vytvoření obrovské systematické chyby měření, což je však jev zcela jednoduše vysvětlitelný požadavkem na stálé připojení měřících stanic k internetu, aby mohla být automaticky odesílána data, mimo jiné i pro snadnou a aktuální tvorbu map v GISS. Je zcela logické, že se internet vyskytuje spíše na letištích a ve městech, než na venkově, ve vysokých horách, případně v méně rozvinutých krajinách typu Bolívie.

K tomu, aby se předešlo takovým námitkám a pro získání co nejpřesnějších hodnot se teplotní řady takzvaně homogenizují, kdy se surová data tu a tam různě poopraví, posunou, nebo přemístí, s cílem poskytnout co nejpřesnější obraz průběhu teplot příslušné měřící stanice. Někdy však i přes všechnu snahu dochází k nevysvětlitelným úkazům.

Na uvedeném grafu ukazuje purpurová čára teplotní průběh naměřený přímo na měřící stanici v Central Parku, modrá čára ukazuje údaje získané z GISS a to pozor, ještě před provedenou homogenizací dat! Data naměřená přímo v Central Parku vykazují vyšší teploty než data z GISS, což vytváří dojem, že přírůstek teplot byl mnohem vyšší než ve skutečnosti a vnáší do celé situace podezření, zda GISS s daty nějak cíleně nemanipuluje.



Avšak i tato podivnost se dá lehce vysvětlit, pokud se člověk trochu zamyslí.
Kde má město New York zoologickou zahradu? Přece v Central Parku! A co má každá pořádná ZOO? Expozici ledních medvědů!

Purpurový průběh v grafu naměřený přímo v Central Parku jasně vykazuje vyšší teploty působením ledních medvědů v ZOO. Jelikož je GISS součástí NASA, kteréžto vzniklo až v roce 1958, je zcela logické, že před tímto datem nemohlo být GISS, které tou dobou neexistovalo o výskytu ledních medvědů v New Yorské ZOO informováno, takže zcela zákonitě muselo naměřit teploty menší právě o teplotní výkon expozice ledních medvědů. Jak je v grafu dobře vidět, po vzniku GISS v roce 1961 se situace stabilizovala a v pozdějších letech se hodnoty od sebe prakticky již vůbec neliší.
Teplotní ostrovy v městech tedy nezpůsobuje urbanizace, asfalt, střechy a všudypřítomné výfuky klimatizací, ale lední medvědi v ZOO.

Shrnutí
Bylo zcela nezvratně prokázáno, že globální oteplování způsobují lední medvědi. Dokazuje to graf závislosti teploty na velikosti medvědí populace, vliv ledních medvědů na teploty Severního ledového oceánu, zacelování ledu v Antarktidě v letech 2007 až 2009, dále neexistující oteplování v Antarktidě, jakož i vliv medvědů ze ZOO na městské tepelné ostrovy.

Jak zastavit globální oteplování?
Když známe příčinu, můžeme přistoupit k řešení. Ve srovnání s CO2 se polární medvědi nejeví být nějak závažným problémem. CO2 je plyn a není vidět na rozdíl od medvědů, kteří vidět jsou, i když díky unikátní tepelné izolační schopnosti svého kožichu nejsou detekovatelní termovizí, takže k jejich aktivnímu vyhledávání je třeba použít vizuální vyhledávací prostředky, což však v době špionážních satelitů schopných číst z vesmíru noviny nemůže být žádný problém.

Je zcela nepochybné, že k zastavení globálního oteplení bude nutné ledním medvědům podstatně zredukovat populační výskyt, i když se takové řešení může jevit jako do jisté míry nepopulární. Nejprve je však třeba dojít ke konsensu, jaké teploty budeme chtít při zastavování globálního oteplování dosáhnout. Toto rozhodování asi nebude lehké, ale ve chvíli, kdy ho bude dosaženo, stačí do grafu vynést požadovanou teplotu a z toho odvodit maximální přípustné množství těchto zvířat.
Existují nějaké možnosti, abychom se mohli vyhnout prozatím nepopulárnímu odstřelu? V úvahu připadají dvě řešení, takže si je pojďme probrat.

Přemístění
Jedním z navrhovaných způsobů, by mohl být odchyt veškerých polárních medvědů a jejich přemístění do nějaké rezervace v oblasti rovníku. To by bylo výhodné tím, že relativní oteplení způsobené ledními medvědy by bylo v Africe mnohem méně pozorovatelné, než je tomu nyní v oblasti severního pólu. Za nedostatek zvoleného řešení se dá považovat krmení, protože tuleni a ryby, jako hlavní potravní základna ledních medvědů potřebují vodu, která se v Africe moc nevyskytuje. Medvědi by se tedy museli přeorientovat na jinou potravu, například v úvahu připadající antilopy, ovšem muselo by se však nejprve zjistit, jestli jsou schopni je dohonit.

Zásadní nevýhodou tohoto řešení je fakt, že celkový teplotní přínos ledních medvědů tím nezmizí, ale bude pouze maskován vysokými teplotami panujícími v rezervaci.

Chlazení
Druhou možností je odchyt ledních medvědů, jejich přemístění do vhodných prostor a poté jejich chlazení. Mohli by být umístěni třeba v zoologických zahradách v pavilonech se silnou klimatizací. Avšak ani takové rozmístění polárních medvědů v ZOO po celém světě problém neřeší, protože i kdyby se umístili do ledničky, aby nemohli svým teplem ovlivňovat světové klima, pořád je zde druhá věta termodynamická, která nedovoluje na jedné straně snížit teplotu bez mnohem většího teplotního výdaje na straně klimatizace. Pokud bychom uměle chladili lední medvědy, tak by se naopak globální oteplení ještě víc urychlilo.

Je vidět, že ani jedno z navrhovaných řešení není použitelné, protože k požadovanému snížení průměrné globální teploty vůbec nedochází.

Když se kácí les, létají třísky
Nejlepším způsobem je zopakovat historicky osvědčené řešení situace, které je možné vyčíst z grafu. Snížení stavu ledních medvědů o pár kusů totiž nic neřeší. Nejlepší by bylo snížit medvědí populaci asi o 20 tisíc kusů, což by dostalo teploty zhruba na úroveň roku 1940, kdy byly teploty v Arktidě v minulém století nejnižší, přičemž víme, že každoročním odstřelem byla udržována medvědí populace na požadovaném stavu přibližně 5000 ks, což dokumentují teplotní oscilace před tímto rokem. Stejná praxe by nyní vyžadovala každoroční odstřel zhruba 1660 ks zvěře.

Pokud by se však mezinárodní konsensus dohodl na nižších požadovaných teplotách, nebylo by velkým problémem snížit stavy ledních medvědů na nulu. Koneckonců šavlozubý tygr tu s námi také není již několik desítek tisíc let, a nikomu to nijak zvlášť nevadí. Operace „Polární medvědí bouře" (Polar Bear Storm) by se mohly ujmout mírové jednotky OSN, případně NATO, Ruska, USA a Kanady.

Náklady
Cena za vojenskou operaci se dá odhadnout z nákladů na mírové mise OSN v roce 1994, kdy „bylo vysláno 70 000 příslušníků na 19 mírových misí a náklady na ně činily 3,6 miliardy dolarů", což po vynásobení kurzem eur/usd činí zhruba 5 miliard euro. To je podstatně menší částka (konkrétně 1%), než 22 až 50 miliard euro ročně do roku 2020, tj. v souhrnu 220 až 500 miliard požadovaných na boj s CO2 na zkrachovalé Kodaňské konferenci.

Náklady by se ještě daly snížit organizovaným lovem, kdy by zájemcům mohly být nabízeny cestovními kancelářemi lovecké pobyty s odstřelem těchto nebezpečných zvířat. Je vysoce pravděpodobné, že jen velmi málo lidí by si tuto jedinečnou příležitost, možnost zabít si svého vlastního medvěda, nechalo ujít, což by z marketingového hlediska umožnilo držet ceny vysoko a tím pokrýt veškeré náklady akce, včetně přiměřeného zisku.

Čas je nepřítel
Bohužel účinné akci brání Mezinárodní smlouva o ochraně ledních medvědů z roku 1973, kdy se pět států s hranicí v Arktidě dohodlo na společné ochraně ledních medvědů. Tuto mezinárodní smlouvu a smlouvy následující by bylo nutné nejprve vypovědět, což zcela jistě zabere nějaký ten čas a až teprve potom by se mohlo přistoupit k vojenské akci.

Je nutné, aby nevládní a ekologická hnutí vyvinula demonstracemi a hnutím občanské neposlušnosti na vlády odpovídající politický tlak, který by vlády donutil jednat. Do čela probíhající kampaně za odstřel medvědů, by se s heslem „Zabij bobra, zachráníš strom." měla postavit nějaká známá osobnost, která má v hnutí proti globálnímu oteplení vysoký morální kredit a je vysoce uznávána i širokou veřejností.

Mezi nesmiřitelné vůdce se přirozeně nabízí nositel Nobelovy ceny míru, bývalý vicepresident USA Al Gore, který si z boje proti globálnímu oteplování dokonce udělal živnost. Pokud se do kampaně za odstřel medvědů zapojí celá kulturní fronta, šlo by neziskovými aktivitami, pořádáním koncertů a charitativními akcemi na podporu odstřelu rychle získat podporu široké veřejnosti.

Bohužel nelze váhat, protože globální oteplování si již začíná vybírat svoji daň a umírají lidé. Je nutné neprodleně přistoupit k činům. Fakta hovoří jasně. Nelegální odstřel v Grónsku prokazatelně zastavil rostoucí teploty a podařilo se dosáhnout toho, že v posledních deseti letech teplota přestala růst.

Do doby, než se vlády rozhoupou k řešení, by se zatím měla úkolu ujmout nějaká nevládní organizace, která by mohla pokračovat v započaté eliminaci. Jediná ekologická organizace, která připadá do úvahy, že by se mohla zhostit tohoto nelehkého úkolu, protože v současné době disponuje útočnými paramilitantními oddíly, jejíž jednotky pomocí zaměřovacích laserů úspěšně bojují s rybářskými loďmi lovícími velryby, je Greenpeace. Asi by nebylo od věci, využít tohoto potenciálu a převelet část těchto jednotek na přímý boj s polárními medvědy, čímž by se nebezpečí plynoucí nekontrolovaného růstu teplot podařilo snížit do doby, než budou vypovězeny mezinárodní smlouvy a konečného řešení se ujmou jednotky OSN.



Prohlášení:
Autor prohlašuje, že nezatajuje žádná data, ani postupy. Všechny zdroje jsou podloženy odkazy a všechna odvození a tvrzení jsou velmi podrobně dokumentována, aby si vědci i laická veřejnost mohli na tento senzační objev vytvořit vlastní názor.

Weby:
http://www.ipcc.ch/
http://motls.blogspot.com/
http://kremlik.blog.idnes.cz
http://wattsupwiththat.com/
http://www.climategate.com/
http://chiefio.wordpress.com/

http://climateaudit.org/

Doporučená literatura:

http://wattsupwiththat.files.wordpress.com/2009/05/surfacestationsreport_spring09.pdf
http://scienceandpublicpolicy.org/images/stories/papers/originals/Rate_of_Temp_Change_Raw_and_Adjusted_NCDC_Data.pdf
http://folk.uio.no/tomvs/esef/Robinson-Soon-2007.pdf
http://people.iarc.uaf.edu/~sakasofu/pdf/two_natural_components_recent_climate_change.pdf
http://icecap.us/images/uploads/NOAAroleinclimategate.pdf
http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-globalni-oteplovani-ochlazovani 


Související články:
Za globální oteplení můžou mimozemšťani
Klimatické šílenství
Globální oteplování kontra inženýři
Umění manipulace 


Volně související články:
Tajemné jevy a jak jim čelit
Proč je v metru tolik hezkých lidí?
Současná úroveň poznání
Pozitivně lineární myšlení
Molekulární imbalance
Konečný protidůkaz
Posvátné texty rembramtabharáty
 

vlada | Rubrika: Teorie všeho | 3.03.2010, 20:35:00

13 komentářů:

  1. Skvely a vtipny clanek. Vynikajici pseudoargumenty. Brzy muzete ocekavat nabidku prace pro IPCC.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za uznání, kdo jiný by se měl podílet na konzumaci grantů, než autor.

    OdpovědětVymazat
  3. lední brtník4. března 2010 0:21

    \"..z toho je polovina samic, přičemž třetina z nich zabřezne a porodí průměrně dvě mláďata, vychází po výpočtu přírůstek medvědí populace před odstřelem na 1660 ks\"
    fakticky se ovšem více let (dospělého věku) dožívá běžně jen jedno mládě. dlouhodobý přírůstek je tedy menší - to znamená že rychlost střelby je nutno tak nějak citlivě omezit.

    OdpovědětVymazat
  4. V podstatě se jedná pouze o technickou záležitost. Myslím, že by nebylo složité, vydat medvědům nějaké doklady, takže by byli odloveni jen ti, kteří by se při kontrole nemohli prokázat platným pasem.

    OdpovědětVymazat
  5. V poslední době jsou prý pro klimatické změny extrémně nebezpečné polární veverky! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co teprve jistý druh skotu, co vypouští plyny do ovzduší...., ale na stranu druhou z strusu by se dal po správné technologické úpravě vyrábět bioplyn.

      Polární Veverka :-))

      Vymazat
  6. A co teprve sloni, podezřelí za vedra v Africe. Stačilo by odvézt pár slonů do Temelína a máme rázem po problémech s elektřinou!

    OdpovědětVymazat
  7. Pame Kremliku, jsem rád, že jste napsal vynikající pseudoargumenty. Jeden z pseudoargumentů je bolivijský efekt, kterým argumentujete taktéž na svých stránkách a jde prakticky o shodné věty a graf. Takže konečně kus zdravé sebekritiky.

    OdpovědětVymazat
  8. Od člověka, který není schopen rozeznat autora článku od autora komentáře se asi nedají čekat nějaké výjimečné intelektuální schopnosti, takže místo toho aby našel a okomentoval hrubou chybu vyskytující se v článku, blábolí cosi o pseudoargumentech.

    OdpovědětVymazat
  9. Citace z článku:
    Severoamerický bolivijský efekt
    Na stránkách GISS si může každý vygenerovat mapku, která podle zvolených kritérií ukáže teplotní anomálie, případně trendy, pro libovolně zvolené datum. Pokud GISS nemá (nebo pokud mu GHCN vyřadí) data, pak jsou pro určení teplot použity nejbližší měřicí body v okolí. Tomuto jevu se říká Bolivijský efekt, protože Bolívie není zastoupena v GHCN ani jednou měřící stanicí a průměrné teploty pro tuto hornatou zemi, jejichž vrcholky pokrývá takřka celoročně sníh, jsou aproximovány teplotami amazonského pralesa, nebo letiště v Chile.
    Nyní se podíváme na naši mapku, kde uvidíme velmi podivnou věc. Skoro celý sever je vybarven červeně, kterážto barva označuje vedro, což je pro lednové teploty v letech 2002 až 2005 velmi zarážející. Dokonce v místech, kde by teplota měla být prokazatelně nižší, tj. v místech kde se rozkládá Severní ledový oceán je stejné vedro jako na Aljašce a severu Kanady. To je zvláštní a přinejmenším to nastoluje otázku, zda se nejedná o Bolivijský efekt, ovšem jen do té doby, než si uvědomíme, že takové vysvětlení by bylo naprosto chybné.

    Poznámky: Odkaz na červeně zakroužkovanou mapku vede na stránky NASA, tedy měření z vesmíru ne z Bolivie. Zcela obdobné výsledky s podstatným nárůstem teplot v polárních oblastech mají satelity NOAA, určené právě k sledování teplot z hlediska klimatu. Kromě toho se nejedná v mapce o absolutní hodnoty nárůstu teplot,jak se snaží autor článku podsouvat, ale relativní přírůstky v DANÉM místě, takže z toho vůbec neplyne, že teplota Severního ocveánu je stená jako pevniny na Aljašce. Plyne z toho, to, že jak na pevnině, tak v oceánu se oteplilo o třeba 4°C. A ještě to změřili. Co na tom autor článku kroužkem zpochybnil?
    Článek je vtipný a je psaný s nadhledem, což je přesně to, co obojí chybí panu Kremlíkovi na klimaskeptik.cz, kde chybějící argumenty dohání detektivním bádáním v souvislostech vytržených ze souvislostí. Systém- to by bylo, aby mezi tisíci grafy o klimatu se nenašel kousek křivky, která svědčí pro to, že se neotepluje. Třeba horské ledovce veskrze tají ( až na jeden v Norsku, kde vlivem nárůstu srážek roste) a v Patagonii jeden ( druhý největší mino polární oblasti) stagnuje. A hned je o čem psát .

    OdpovědětVymazat
  10. kousku,není to vaše chyba, ale úplně mě fascinuje, jak se diskutující dokáží argumentačně vyřádit v kravinách, ale základní hrubou chybu nedokáže odhalit nikdo.
    Mimochodem, ve vykousnutém odstavci je věta: \"tomuto jevu se říká bolivijský efekt...\" a navíc je tam celý proces popsán, takže vyvozovat z toho, že se oceán měří z Bolívie, vyžaduje natolik vysokou míru kreativity, že to téměř vylučuje schopost porozumět psanému textu.
    Jinak oceňuji, že jste si povšiml relativních teplot v mapce, nicméně vyvozovat z toho, že z teplotních roztečí 1200 km nějaké závěry ohledně teplot je natolik odvážné, že se asi opravdu jedná o Bolivijský efekt.

    OdpovědětVymazat
  11. Asi jsem trochu natvrdlý, nebo suchar nemající smysl pro humor, ale skutečně mi nedochází, k čemu je asi takový blábol dobrý. :-(
    No nevadí, hlavně že to ví autor. ;)

    OdpovědětVymazat
  12. Aragorne, váš dotaz se dá rozdělit na dvě části. a) Tvrzení: \"Je to blábol\" b) Otázka: \"K čemu je to dobré.\"
    ad a) Docela by mě zajímalo, jakým způsobem jste k takovému závěru došel? Jak konkrétně jste na to přišel?
    ad b) Za použití postupů a metod používaných klimatology ke svým výzkumům se jeden může dopracovat k naprosto fascinujícím závěrům.

    OdpovědětVymazat