pondělí 5. března 2012

Módní policie

Je zajímavé, že nejmilitantnějšími módními policisty jsou staré břécy v pytlovitých úborech skrývajících nadměrnou kyprost, nebo cosi mezi kamenným uhlím a smrtí v tuctovém kostýmku s příšernými módními doplňky typu šátek elegantně přehozený přes vyschlý xicht a kostnaté končetiny trčící z čehosi, co má presentovat nedbalou eleganci.




Příslušné módní policistky vypadají spíš jako účastnice soutěže o nejpřitažlivější zombie, přičemž umělecký dojem se posuzuje, podle spotřeby mejkapu na kilo živé váhy. Občas se mezi nimi vylíhne i nějaký zženštilý pomatenec s napomádovanými vlasy, náušnicí v oku a afektovaným vokálním projevem, oblečený do některé z verzí oblečení, kterou by normální chlap použil maximálně jako materiál na vytření kravína.

Příslušní módní zoufalci se pak zamýšlí nad fotografiemi finančně podstatně úspěšnějších spoluobčanů, a když už si nemohou dovolit model od Versaceho, nebo nedbalou eleganci vyšší společnosti, vykřikují do bulváru své představy o tom, co za oblečení by měli ti DRUZÍ nosit. Je naprosto evidentní, že hlavním hodnotícím kritériem je vztek, že se příslušný módní specialista pohybuje na sestupné křivce životní kariéry, protože mu/jí nezbývá nic jiného, než se prostituovat jako nájemní pisálek od kterého redakce očekává pár vzteklých vět, které zvyšují náklad.

Tupost a představy o svých odborných kvalitách se přímo vylučují s tímto druhem špinavé práce, protože kdyby to byli takoví odborníci, tak by se bez problémů uživili a nemuseli by plivat své jedovaté sliny na nás ostatní, profesně úspěšnější spoluobčany. Dokonce i ta nejblbější čtvrtbritální mlaďoška, která je zajímavá jen tím, že jí vypadávají prsa z výstřihu, je podstatně společensky úspěšnější, protože když už nic jiného, tak může posloužit jako sexuální objekt a zakladatelka nového úspěšného rodu, pokud podrží vhodně zvolenému kandidátovi. To se žádné módní dozorkyni stát nemůže ani omylem, ledaže by narazila na slepého, ovšem i ten by ji musel zdálky osahávat minimálně třímetrovou tyčí.

Stálá frustrace a defektní vkus spolu s matnými vzpomínkami na to, co se nosilo v době, kdy bylo v módě hnědé uhlí, pak dává vzniknout slabomyslným představám o tom, co se k sobě hodí a co ne, která kabelka se nosit smí, a jestli se džíny smí zastrkávat do bot.

Není divu, že působením sociálního státu zdegenerovaná masa tupounů, jejíž schopnost prožívání vlastních emocí atrofovala natolik, že jí je musí dodávat bulvár, lačně dychtí po tom, aby si zvýšila své defektní sebevědomí aspoň tím, že nadšeně souhlasí s názorem stejně tupé módní policie, že ty boty se k účesu naprosto nehodí a vkus napadené osoby je příšerný. Tato duševní hygiena umožňuje lidské spodině učinit svůj život aspoň trochu snesitelnější, protože bez této emocionální masturbace se prudce zvyšuje míra frustrace a domácího násilí.

Je typické, že osoby s mdlým intelektem, což je poznávací znamení všech politiků, podléhají tomuto módnímu terorismu a najímají si pak nejrůznější radiče a dojmology v zoufalé snaze vylepšit si u veřejnosti svoji zkorumpovanou pověst. Existuje celý dojmoprůmysl, který vám na požádání poradí, jak máte vypadat, jak se máte tvářit, co si máte vzít na levou nohu, co na pravou a naučí vás profesionálně lhát. Jediné, co vás naučit nemůže, je přirozená inteligence, vědomosti, charisma a sebevědomí.

Charismatický, sebevědomý, inteligentní, vědomostmi a bohatstvím přetékající člověk, v případě muže nic takového nepotřebuje. V případě ženy dokonce nepotřebuje ani tu inteligenci a vědomosti. Takový člověk může přijít v roztrhaných džínách, nebo v pytli a vzteklý řev módních rudých brigád pak jen potvrzuje naše exkluzivní místo ve společnosti.

Je jedno, co si o vás druzí lidé myslí. Lidé, kteří se snaží chovat podle toho, co od nich očekává okolí, se propadají do větší a větší podřízenosti a pak stačí: „Co by tomu řekli lidi,“ aby člověk sám sobě poslušně nasadil chomout a skončil jako troska snažící se zalíbit úplně všem. Módní policií to začíná a totální destrukcí osobnosti, zhusta končící v náruči scientologů, to končí. Tedy pokud máte štěstí. V horším případě končíte v nějaké církvi, nebo jako prodejce tachyonových produktů.

Co si tedy vzít na sebe?

To v čem se cítíte příjemně. Co se líbí vám. Jestli vás chce někdo hodnotit, podle toho co máte na sobě, je to jeho problém a neexistuje důvod, proč by vás to mělo zajímat. Jestli se rozhodnete dodržovat nějaké konvence, dělejte to ne kvůli nějakým bulvárním zoufalcům, kteří se neumí uživit vlastní prací, ale proto, že svým oblečením chcete vyjádřit, že si vážíte osob, se kterými se setkáte.





Související články:
Kravatový průmysl a modelky
Smradlavý průmysl






.

21 komentářů:

  1. Chacha, konečně to někdo napsal, pobavila jsem se a souhlasím. Náušnice v oku mě dostala :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Janiko, dík, nejenom náušnice, dalšími atributy jsou nonšalantní šátky okolo krku, nosu, zbytku hlavy a další osobnostní doplňky.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak já bych s dovolením nesouhlasila.

    Samotná módní policie - jako rubrika v nějakém bulvárním časopise? - na tu by se to možná dalo vztáhnout. Ale to už je trochu přežilé:)

    Znáte velice populární blog Módní peklo? Jeho autorkou je obyčejná brněnská mladá žena, která neúnavně tepe nešvary českého oblékání. Rozumí látkám, krejčovině, poukazuje na chyby švadlen, na to, jaké hrůzy se šijí v různých rádoby \"ateliérech\", jak nám i známé řetězce někdy prodávají nekvalitní zboží. Kritizuje český zvyk nosit všude džíny, kecky a uválený batoh. Proč se nemůžeme oblékat vkusně a s trochou vynalézavosti, alespoň u toho trochu přemýšlet?

    Autorka zastává názor, že špatně oblečený člověk vyjadřuje určitou neúctu ke svému okolí. Mimochodem kritizuje i jiné nešvary, z jednoho webu pro maminky vytáhla příklady nejpříšernějšího nevkusu a hnusu v bytové kultuře a ve vaření - to vše je součást téhož jevu. Nevkusu, zanedbanosti, lenosti...

    Člověk se nemá oblékat jenom tak, jak je mu to příjemné. Z toho pak plynou zhůvěřilosti, kdy se lidé neumí obléknout k žádné příležitosti a všude tahají jedny orvané džíny.

    Projděte si některé články na www.modnipeklo.cz - a uvidíte, o čem je řeč. Je dobře, že někdo na ten obecný nevkus konečně poukázal a nebál se to správně pojmenovat.

    Např.:
    http://modnipeklo.cz...1/miss-hana/
    http://modnipeklo.cz...-dnesni-den/
    Zde zmiňovaný článek, který se netýká oblékání:
    http://modnipeklo.cz...0/mimibizar/

    OdpovědětVymazat
  4. Chris, je to poučné. Uvedené příklady (například vypadávající prsa z výstřihu) přesně dokumentují obsah článku. Jediný rozdíl je, že autorka to nedělá za peníze, ale protože se jiným způsobem neumí, nebo nechce, vyrovnat se oděvními, kulturními a stravovacími návyky svého okolí. Je to elitářský druh intelektuálního rasismu, který spočívá ve vysmívání se spoluobčanům, kteří nemají to štěstí a nemají \"požadovanou\" míru uměleckých dovedností, nebo \"požadovaného\" vkusu. Morálně je to někde na úrovni vysmívání se mentálně retardovaným. Autorka se z neznámého důvodu staví do pozice jakési autority, která má právo rozhodovat o tom, jak se ostatní nemají oblékat, co nemají jíst a co se jim nemá líbit. (Třeba ti klobásoví panáčci jsou úžasní, to se bude chlapům v hospodě líbit.)

    OdpovědětVymazat
  5. Vlado, neřekla bych, že máte pravdu.
    Mentálně retardovaní spoluobčané si za svůj stav nemohou a výsměch vůči nim je ubohost nejhrubšího kalibru. Ale když někdo vyrazí do ulic ve špinavé bundě a spondí prádlo mu leze z kalhot, tak si za to může a neměl by nikomu vyčítat, že jej někdo zkritizuje, poukáže na to, nebo se mu vysměje.

    Je velký rozdíl mezi \"rozhodováním\" za jiného a pouhou kritikou s tím, že druhému ponecháváme možnost volby. Autorka MP rozhodně nikomu nediktuje, co se mu má líbit, pouze konstatuje, že tím, co si oblékne, o sobě dává jistou informaci.
    Kromě toho autorka MP dává na svůj blog spoustu návodných článků plných rad, kde čerpat inspiraci, jak pořídit dobré věci i s omezeným rozpočtem, jak kombinovat barvy a oblečení, co sluší jaké postavě. Vyhledává informace i na zahraničních webech, věnuje tomu zjevně hodně času a lidé tam nechodí jen pro svou porci ironické kritiky, ale i pro rady.
    Dělá to také velmi účinně, blog je velice populární a tak se může stát, že fakticky dosáhne svého, tj. zlepšení úrovně oblékání. Na maturitních plesech se údajně už pozná, která z maturantek čte MP a která ne.

    A např. článek o Miss Haná: z něj vidíte, jaký je to mor, vždyť jsou to nezletilá děvčata, které nesoudní pořadatelé a nesoudná návrhářka obléknou jako lehké ženy. A nebýt takových jako je bloggerka Ada, tak se nad tím asi nikdo nepozastaví.

    S tím elitářstvím nevím. Opravdu je pěkné, slušné, vkusné a slušivé oblečení tak elitářské? Neměla by to být samozřejmost? Opravdu je tak pobuřující kritizovat, že někomu není hanba přijít na ples, tj. velkou společenskou příležitost, s odhaleným rozkrokem?

    OdpovědětVymazat
  6. Ale jistě, že nikdo nic nemá proti hezkému oblékání, a čistotu bych do toho nepletla, to je přece samozřejmost, nebo spíš je to jiná kapitola. Mně spíš přijde takové to \"vylepšování\" žen v přímém přenosu jako zbavování je jejich individuality. Kolikrát se mi líbí víc taková, jaká byla předtím. Módní uniformita mě dost děsí.

    OdpovědětVymazat
  7. Janiko, to hlavní, co MP kritizuje, je právě uniformita: džíny, kecky, sportovní bunda, batoh na zádech, co už něco pamatuje - a takto chodí 90% populace.

    Ještě jsem zapomněla napsat, že jiné rubriky typu módní policie nesleduji, tak nevím, co se tam kritizuje, nakolik oprávněně a nakolik erudovaně, nemám o tom přehled. A pořady o vylepšování v přímém přenosu jsem žádné neviděla, takže taky nevím.

    Samostatná kapitola jsem potom módní lifestylové časopisy, plné reklamy, které nám také vnucují určitý styl, ale to je zase něco jiného.

    OdpovědětVymazat
  8. Mně připadá výborný, na co upozorňuje Chris, i to, na co upozorňuje autor článku výše. Akorát jsem v životě neviděla žádnou módní policistku, tak nevím, jak vypadají. Ony jsou někde vidět? (ale nemám televizi, tak mám asi smůlu)

    Co píše Chris o kladné stránce webu Módní peklo, s tím souhlasím - trochu osvěta, trochu pěstování citu pro materiál a kvalitní ušití, to považuju za součást kultury. Asi jako vědět, kdo je Karel Čapek.

    Chápu ale i vlada.bloguje, protože to přehnané bulvární pokukování, co má kdo na sobě, to je přehnané, navíc jse s hrůzou tuhle koukala v nějakém magazínu, co se mi dostal do ruky, že za nejkrásnější šaty jsou vyhlášené ty, kde má děva (asi celebrita) dekolt shora až do pasu. No to snad je pro potěšení mužského oka pěkné, ale s takovou by se jednou vyspal a pak by dobře věděl, že má prchat. Nechat se v takových šatech vfotit je dobrý, klidně bych to udělala, ale neproducírovala bych se v tom při slavnostních akcích. leda v létě u vody...

    Kritika prostých / chudých / hloupějších / nevkusných / neinformovaných lidí, kteří se ani informovat nechtějí a kupují prostě to nejlevnější včetně smradlavých umělohmotných bot, to už je jiné než u kritiky celebrit. To už se mně úplně nelíbí. Můžu si vyfotit na ulici holku, které leze zadek z kalhot nebo špeky a podprda z trika, jo, a je to nevkusné. Ale nikde bych to nevystavovala (ani se zamazaným obličejem), protože ta holka může mít IQ 75. Nebo duševní nemoc. Nebo nemá rodiče a nikdo jí neřekne, co si může oblíknout atd atd. Tím, že bych tohle vystavila na net, říkám, že šmahem toto beru jako pitomé a házím do jednoho pytle. Tu fotku bych vystavila jen v případě, kdbych věděla, že ten člověk nemá podprůměrné IQ, nemá nemoc, není slepý, nežije na ulici atd. Jinak podávám o sobě zprávu, že jsem nemyslící generalizující povrchní člověk já sám.
    Tak v tom souhlasím s autorem.

    OdpovědětVymazat
  9. Já umělý boty nesnáším, proto si je nepořizuju, a ať si v nich chodí kdokoli, kdo chce; ale ať je nesundavá v mojí blízkosti :-)
    Přesto se nesměju někomu, kdo takový věci má na nohou. Protože vím, že někdo prostě opravdu peníze nemá. Vůbec. To si žádné módní policistky asi nedovedou představit.
    To se řekne: \"nekupujte si několikery levné botzy, ale raději jedny drahé. I kdybyste na ně měli našetřit.\"
    Ale opravdu existují lidi, kteří nenašetří ani 1000 kč za půl roku.

    Proto je trapný takový (potenciální) lidi vystavovat na netu, když nevím, jestli náhodou to nejdou takoví chudáci, že bych jim měl radši dát stovku. Ale ono je snazší si je vyfotit...

    OdpovědětVymazat
  10. Tak v případech, kdy to hraničí s kyberšikanou, s tím také nesouhlasím.
    Je to celkem tenká hranice, co je ještě únosná kritika, vyslovení názoru, co je výsměch, co je vysloveně šikana.

    Jinak ale nevím, zda jsem nepomíchala dva fenomény, možná měl Vlada \"módní policií\" na mysli jen hodnocení oblečení celebrit v časopisech, ne weby jako je MP, kde se hovoří o oblékání obecně a používají se i příklady z ulice.

    Ale vzato z jiného úhlu, právního, taková celebrita, která se do médií cpe a je veřejnou osobou, musí snést více kritiky než no-name člověk na ulici. Takže z tohoto pohledu není na hodnocení oblečení veřejně známých osob nic špatného.

    Ještě poznamenávám, že pro mne je přístup, který zastává např. autorka Módního pekla, úplně novátorský, protože já nejsem vůbec zvyklá si všímat, co mají lidi na sobě, třeba na ulici, a už vůbec to nijak nehodnotím; dávám pozor jenom na to, co nosím sama.

    OdpovědětVymazat
  11. Celebrita jako no name, pro mě je to fuk, každý nese následky - ať je to zesměšnění na globální úrovni, anebo pomluvy za sousedovic záclonou :-)

    To je zajímavé, že si nevšímáš, co mají lidi okolo na sobě, nehodnotíš. To je dobrý. Já si všimnu jen chlapa, který je oblečen přitažlivě, zajímavě nebo dobře. A to se vidí docela málokdy :-)

    Co mají na sobě ženy moc nevnímám, spíš koukám na jejich tváře a figury než na hadry. Ale u žen, které znám - kolegyně, kamarádky - u těch si všimnu, co mají na sobě, u těch mě to zajímá. Abych se zorientovala a nechodila nějak diametrálně hůř než ony. Neinspiruju se jejich stylem, beru ho jako jejich, ne svůj, ale okouknu, jak to působí, jestli \"normálka\" a jás e cítím taky \"normálka\", tak dobrý.

    OdpovědětVymazat
  12. ... protože nehodlám zahanbovat ženy, které mám ráda, tím, že budu chodit jako trhan. A ani ne tím, že budu chodit v perlách, denně v kostýmkách za dvacet tisíc (což nemá:-) apod., zatímco ony by byly v džínech, protože nemají na nic jinýho peníze.
    To by byl nevkus na mojí straně, ač bych byla vkusně oděna.

    OdpovědětVymazat
  13. Chris,
    ano, je tenká hranice mezi poukázáním na nevkus, nešvar, lenost mozku a mezi výsměchem. Když se opakuje totéž dokola, už je to spíš ten výsměch. jenže zase člověk někdy neodolá a zgustne si, to taky chápu v tom Módním pekle :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Já bych MP hodnotila asi jinak, kdyby to byla jenom ta ironie, kritika a výsměch. Ale vzhledem k tomu, kolik se tam nachází konstruktivních a velice užitečných článků, plných informací, myslím, že to je dobře namíchaný koktejl. Navíc velká část té kritiky míří do řad módních návrhářů a lidí, kteří oblečení tvoří za peníze, což je třeba zase brát jinak než kritiku lidí na ulici. Pokud jsou to profesionálové, je profesní kritika je zcela namístě.
    Obávám se, že jsme OT:)

    OdpovědětVymazat
  15. Chris, Liško, Janiko, dík za názory. Chtěl jsem poukázat na to, že obecné přesvědčení, že ti druzí mají právo určovat vkus, oblečení, či způsob stravování je založeno na stejné morálce, jako vysmívání se mrzákům, mentálně postiženým, nebo buranům. Druhou stranou je, jestli na tyto výhrady má kritizovaná/ý brát nějaké ohledy. Nemá, ale jestli se mu/jí chce, může.

    To neznamená, že bych upíral někomu právo psát blogy o módě. Problém je ve způsobu. Pokud je to založeno na vysmívání nevkusu, okamžitě to přitahuje spodinu, která nadšením hýká nad kritizovanými příklady a utvrzuje se v názoru na vlastní výjimečnost. Také rozčilování se nad mírou odhaleného masa je jen morální pokrytectví. Stačí se podívat profesionální úbory soutěžních tanečnic a je jasné odkud přišla inspirace.

    Míra vkusu a uměleckého cítění je stejně individuální, jako míra inteligence a úroveň znalostí, takže nevidím rozdílu mezi kritizovanou regionální a libovolnou profesionální módní přehlídkou, protože rozdíl je jen v míře profesionality této marketingové akce. Problém bych viděl jen ve zneužívání modelek, ale to je dáno průmyslem věšáků na šaty (jiný článek).

    Ještě bych se pozastavil nad „právem“ veřejnosti vrtat se v tom, co si myslí, nosí a dělají celebrity. Jen proto, že dělám práci, která závisí na nějakém publiku, má každý právo se vrtat v mém životě? To mi nedává smysl.

    Módní průmysl je založen na vydělávání na idiotech, což podporuje celý ekosystém navzájem marketingově propojených a mediálně podporovaných oděvních, kosmetických, bytových, kulinářských a dalších tržních aktivit, kdy je nebohým postiženým podsouváno, že koupí módního produktu dojdou životního štěstí. Módní zvěstovatelky jsou součástí tohoto ekosystému a je vcelku jedno, jestli to dělají pro povznesení upadlé společnosti, likvidaci konkurence, nebo se vysmíváním úrovni ostatních vyrovnávají se svými emocionálními stavy.

    OdpovědětVymazat
  16. Vlado, jenom krátce.
    Úbory soutěžních tanečnic jsou dvojí: pro klasické tance a pro latinskoamerické. Ty pro latinu jsou odhalené a odvážné, ale to má svůj účel a kontext. Pro valčík a waltz nosí tanečnice krásné dlouhé a velmi elegantní šaty. Ples je pořád ještě tradiční společenská akce a není žádný důvod chodit tam oblečen jak na festival v Riu. Vaše srovnání kulhá na všechny čtyři. Pokryteckého na názoru, že účastnice soutěže Miss mají být oblečené vkusně, s ohledem na věk a příležitost, nikoliv jako pracovnice z E55, není vůbec nic:)

    Zmiňovaný blog MP skutečně ostrou kritikou přitáhne velké publikum, který pak prostřednictvím osvětových článků velmi účinně \"kultivuje\" a učí. Učí je dívat se na barvy, znát látky, srovnávat střihy... učí je, že odívání je obor činnosti jako každý jiný, dá se dělat dobře i špatně, a že to může být velká zábava.

    S tím právem kritiky: to by bylo na dlouho, dám Vám sem později nějaký odkaz, v zásadě jde o to, že vyšší míra veřejného vystupování osoby snižuje míru její ochrany před kritikou. Politici a lidé showbyznysu do toho prostě jdou s tím, že budou vystaveni veřejné kritice, nemohou si pak u soudu stěžovat na každý štěk. Je to velmi složitá problematika.

    OdpovědětVymazat
  17. Např. zde:
    http://jinepravo.blogspot.com...tml

    A vůbec články Michala Ryšky na Jiném právu se problematice věnují.
    Např. tento článek je sice o něčem jiném, ale také je z něj zřejmé, oč v zásadě jde:
    http://jinepravo.blogspot.com...tml

    OdpovědětVymazat
  18. Chris, kdo rozhoduje o tom, co je vkusné, co se nosí, co je ještě přijatelné a co už není? To, co dělá MP je stejný bulvár, jako ten kupovaný. Máme jen štěstí, že je provozován na vyšší umělecké úrovni. Autorka chce měnit svět kolem sebe, což je její právo, ale svět má stejné právo na ni a její názory kašlat. Že ji to rozčiluje, je její problém.
    Stejně tak se může každý vyžívat ve shromažďování informací o čem chce, ale pak se nesmí divit, že když bude rušit mé kruhy, dostane krumpáčem do zad.
    Jinak směšujete dvě úrovně. První je komerční fungování módního průmyslu, což zahrnuje soutěž Miss. Taková jsou pravidla hry. Nejde o žádnou charitu. Chceš být miss? Budeš nosit, co ti dáme. Druhá rovina je to, co si vezme na sebe dobrovolně účastník plesu. A do toho nikomu nic není. Pokryteckost spatřuji v tom, že osobní představy o vkusnosti, a účelu oblečení jsou vydávány za nějakou normotvornou úroveň, na kterou by ostatní měli brát ohled. OT Jednou jsme šli na ples v kůžích, holky byly v podstatě nahý a byla to ta nejlepší zábava. (pro nás, ostatní nám byli u prdele)

    OdpovědětVymazat
  19. bohužel jdu s křížkem po funuse. ouhlasím s autorem článku i s jeho komentáři. vytváří se umělá poptávka (srovnání s hrou letadlo nebo pyramida), které by se mělo účastnit co nejvíc lidí. Ti na vrcholu pyramidy z toho profitují a jiní se vezou.
    To že se mi někdo vysmívá jak jsem oblečená mám na háku. Když se mi nevysmívá taky mám na háku. není to důležité. Důležité je, že se pořád najdou lidé co vstupují se zájmem do komunikace se mnou nezávisle na tom co mám oblečené. protože jim je to u prdele taky. a pokud ne, tak to proste tolerují a časem se smíří že mi je to jedno.
    je mi u prdele co má kdo na sobě. jestli je polonahý, s vystrčenými kozami nebo upnutý až ke krku, modrý či fialový. Občas si hraju na dámu a nastrojím se. Asi když se budou ženit synové tak si dám šaty které budu považovat za přiměřené okolnosti. Že se mi bude někdo smát? ZAsměju se s ním.

    OdpovědětVymazat
  20. ratko, děkuji za vyjádření. Kupodivu existuje skupina lidí, kteří z nedostatku jiného sebevědomí, dodávají si toto, kritizováním ostatních.

    OdpovědětVymazat
  21. Já taky prdim na to, když mě někdo kritizuje za ponožky v sandálech.

    EdaBeda

    OdpovědětVymazat