Rodina je mrtvá 4

Myslím, že již mohu prozradit, že tvrzení ohledně mrtvosti rodiny se nadále bude týkat jednoho konkrétního typu rodiny převládajícího v našich krajích, konkrétně v ČR. Všechny dříve uvedené skutečnosti, teorie a hypotézy se týkají libovolného rodinného uspořádání od muž+∑žena(n) až po žena+∑muž(n) a mají tedy obecnou platnost. Protože však každý dobrý výklad má postupovat systémem od obecného ke konkrétnímu, tak v dalším výkladu již zaměřím svůj výklad na nejrozšířenější druh rodinného uspořádání v našich krajích a to je uspořádání „muž+žena". Tomuto uspořádání se také říká patriarchální typ rodiny.





Rozdíl mezi rodinou a manželstvím
Doposud jsme hovořili o rodině a ne o manželství. Jaký je tedy rozdíl mezi rodinou a manželstvím? Pro připomenutí zopakuji, že rodina vzniká veřejným prohlášením mezi mužem a ženou o společném záměru své sebereprodukce (sňatkem). Manželství je pak rodina schválená vyšší autoritou. Možná vás to překvapuje, ale manželství vám musí někdo schválit. V našem případě stát, pokud jste věřící a stojíte o to, tak i církev. Důvodem je, že se jedná o právní úkon a právní úkony musí být vynutitelné. Schválení manželství znamená, že uzavíráte smlouvu se státem, který vás jako rodinu bude „podporovat", ať už slovo podporovat znamená cokoliv. Například tím stát definuje právní postavení potomků a postará se o prosazení vaší vůle v případě dědického řízení. Musí se vám dostat informací o rodinných účastnících od pověřených institucí. Nebo vám stát nesebere na daních tolik, co ostatním. Nebo, vám vyplatí nějaké peníze v případě sociální nouze. Nezapomínejte, že manželství je z hlediska státu pouhopouhé účetnictví a žádná romantika. Stát zná počet manželství i počty dětí a umí údaje kolem manželství statisticky zpracovávat. Pokud nějaký pár založí rodinu bez toho, aby si to nechal státem schválit, stát o tom nemá potuchy a tak se tento typ rodiny ve statistikách nemá šanci projevit. Protože však stát podporuje rodiny manželsky schválené, vznikl tlak i na uznání rodiny typu muž+muž a žena+žena. Rodiny typu muž+∑žena(n) a žena+∑muž(n) náš právní řád zakazuje.

Jaký je tedy rozdíl mezi rodinou a manželstvím? Vůbec žádný. (teda kromě toho souhlasu)

Manželství je mrtvé.
V grafech 1 až 4 je ukázáno, že je manželství mrtvé, a pokud není je jenom otázkou času, kdy k tomu dojde. Rodina vzniklá státním souhlasem, které se říká manželství, plní úplně stejné biologicko-ekonomicko-sociálně-právně-pedagogicko-emocionálních funkce.

Pojďme si to trochu rozebrat.

Nejdůležitější je biologická funkce, to znamená reprodukce. Je nezbytné k reprodukci používat rodinu se státním souhlasem? Není. Sociální postavení? To, kromě pár blbečků, nikoho nezajímá. Sociální postavení dětí narozených mimo manželství je nyní naprosto stejné, jako dětí v něm narozených. Dokonce stát přispívá více svobodným matkám, než celým rodinám, takže mít děti mimo manželství je ekonomicky výhodné, i když jinak uzavření manželství obou partnerů nic nebrání. Co ekonomická funkce? Ženám, které se rozhodnou žít mimo manželství nehrozí smrt hladem a vysílením, naopak plná zaměstnanost jim umožňuje dosahovat úspěchů v zaměstnání a volit mezi kariérním růstem a rodinou. Hrozba prudkého snížení životní úrovně ve stáří je odstraněna díky vyplácení státních důchodů. Pedagogická a emocionální funkce? Trochu vadí trvalá nepřítomnost jednoho z rodičů, nejčastěji otce, takže potomci si neosvojí mužskou/ženskou roli.

Zánik manželství je zjevný. – Zvyšující se počet rozvodů. Frustrace mužů ze ztráty klasické mužské role. Frustrace žen z nemožnosti a přitom potřeby sehnat manžela. Snižující se porodnost. Odstranění hrozby náboženského působení také nepřispívá k vylepšení pověsti, kterou manželství má. Právní vztahy, které jsou důležité pro stát nejsou důležité pro lidi. Za podmínek, že dědit není co, daně jsou pro všechny stejné, náklady na rozvod jsou nesmyslně vysoké díky platbě právníkům, a stát si stejně neumí vynutit právo při excesům po rozvodu, je naprosto přirozené, že na institut manželství lidi kašlou. Jediný za zmínku stojící důvod proti zániku manželství je kapitalistická potřeba účetního definování rodinného majetku pro potřeby dědického řízení.

Sociální stát nahrazuje rodinu.
Co stát chce? Děti! Posedlost státu dětmi je až fanatická. Když už si jednou děti pořídíte, dostáváte se pod naprostý státní dohled. Začíná to již těhotenstvím, kdy těhotné maminky jsou podrobovány státnímu lékařskému dohledu. Rodit se musí v nemocnicích. (No dobře nemusí, ale víte co tím myslím.) Pokračuje to sociálním dohledem, kdy vám do rodiny může vtrhnout státem pověřená sociální pracovnice a pokud se jí na vás něco nelíbí, může vám děti sebrat. Musíte se postarat aby děti chodily do školy jinak vás zavřou. Dokonce nesmíte děti tlouct, a posílat do práce. Musíte je živit dokud se vzdělávají. Nesmíte je posílat krást a nutit je k tomu, aby se živily prostitucí. Zachází to tak daleko, že jisté náboženské skupiny vám dokonce odpírají právo na potrat. Jako útěchu pak dostáváte od státu přídavky na děti, a trochu sociálních plateb v případě, že prokážete, že na děti nemáte. Tlak státu je tak silný, že nezasahuje pouze manželství, ale zasahuje i mimomanželské formy rodiny.

Proč to ten stát dělá?
Dříve to bylo kvůli tomu, že s mladými dospělými muži šly bez problémů provozovat války, a také protože děti se dají výtečně ideologicky zpracovávat. Dnes je to hlavně kvůli tomu, že stát nemá na důchody. Pokud někdo žije v představě, že si platí důchodovou daň (nesprávně nazývanou pojištění), která se někde ukládá na účet a pak po dosažení důchodového věku bude z tohoto účtu dostávat peníze, žije v hlubokém omylu. Všechny peníze, které stát vybere ještě tentýž rok rozfofruje a důchody jsou vypláceny z daní těch, co momentálně pracují. Stát tím, že kontroluje rodinu, získává náhled do své budoucí solventnosti.

Co na to všechno rodiče?
Jsou dost nasraní. Dost jim vadí, že jim pořád někdo kafrá do toho, jak mají vychovávat své děti. Výchova dětí taky něco stojí. Pokud se rodina rozhodne mít děti, platí za to výrazným snížením životní úrovně a také omezením možnosti cestování a příjemného trávení volného času. Zaměstnané matky platí za možnost mít děti naprostou ztrátou možnosti kariérního růstu. Také vadí, státem stanovená povinnost starat se o své děti až do doby ukončení školní docházky, což v případ vysokoškolského studia znamená starat se o své miláčky do 26 let, s vyhlídkou, že při nejbližší příležitosti stejně skončíte v domově důchodců.

Je rodina mrtvá, či není?
Jediný způsob jakým se to dá zjistit, je ze statistik o porodnosti. Sociální stát uzavřel s rodiči smlouvu o poskytnutí jistoty důchodu ve stáří, výměnou za děti. Všichni tedy máme jistotu, že ve stáří se o nás stát postará. Vzniká tedy otázka, proč si děti vůbec pořizovat, když je s tím spojeno tolik potíží. Dohled a kontrola ze strany států, snížení životní úrovně, nutnost vstupovat do rodinného svazku s opačným pohlavím bez možnosti si užívat atd.



V grafu 5 (zdroj ČSÚ) je vynesena celková porodnost, porodnost v manželství a mimo manželství. Z grafu je vidět klesající kanál, s projekcí do roku 2070 (červená). Pokud bychom vycházeli s dat, týkajících se pouze manželství dostaneme modrý klesající kanál. Tam se zase z nějakého důvodu motá rok 2050. Vidíme, že ani rostoucí počet narozených dětí v jiných typech rodin (mimo manželství) nemá na pokles porodnosti výrazný vliv. Pro ty, kdo to chtějí vidět optimisticky, tak během posledních 5 let opravdu dochází k růstu porodnosti. Pro ostatní připomínám, že problém není v tom, že by se děti nerodily mimo manželství, problém je v tom, že se nerodí vůbec.

Důvody proč je rodina mrtvá.
1. Zásadní narušení trojgeneračního modelu rodiny.
Zažitý způsob kdy prarodiče bydlí sami jinde vede k omezení zpětné výchovné vazby a rozvolnění rodinných vztahů. Také odkládání prarodičů do starobinců a svěření péče o ně státu, představují důvod uvolnění rodinných vztahů.

2. Prodloužení věku studia a tím povinnosti se starat o potomstvo na neúměrnou délku.
To zároveň vede k vysoké finanční zátěži rodičů a poklesu jejich životní úrovně. Dále, pokud je rodina zakládána kolem 35 roku, tak prarodiče se dožijí vnoučat kolem 70 roku a to už je věk, kdy pomoc potřebují sami, než aby nějak zvláště pomohli svým dětem s vnoučaty.

3. Rodinu postupně nahradil sociální stát.
Jako všechno co stát provozuje, provozuje blbě i rodinu. Pokles životní úrovně při rozhodnutí pořídit si děti a zároveň jistota obdržení důchodu ve stáří vede k rozhodnutím rodinu nezakládat. Nemusíme se ani starat o prarodiče, kteří dostávají od státu důchod, a taky je poměrně jednoduché využít státní nabídky a šoupnout je do domova důchodců. Prudký pokles životní úrovně ve stáří nehrozí. Stát se o nás postará. Musí.

4. Liberální názory.
Ještě to nebylo zmíněno, ale tlak náboženství a konzervativních hodnot vynucuje určité normy chování. Proto tlak náboženství a konzervatizmu na setrvání v tradiční formě rodiny ústí ve vyšší porodnost a to, že rozpad rodiny je tímto protitlakem bržděn a podstatně zpomalován. Z toho mimo jiné vyplývá, že liberálové vymřou dřív.

5. Postavení žen.
Graf 3 a 4 ukazuje názorně, že ženy vstupovat do manželství nic nenutí. Ekonomicky jsou nezávislé, pokud chtějí děti, mohou si je pořídit mimo manželství. Navíc s tradiční patriarchální rolí manželství jsou nespokojeny a vyžadují změnu, což zase vyvolává zmatek a pocit frustrace v mužských řadách.

Způsoby řešení:
1. Zrušit vyplácení důchodů.
Evropa uznává pojem milosrdenství. V Číně pro změnu uznávají pojmy „vnější kruh" a vnitřní kruh". Vnitřní kruh zahrnuje příbuzné, o které je třeba se starat v případě nouze. Lidé z vnějšího kruhu mají smůlu. Pokud si člověk nevybuduje během života vnitřní kruh (rodinu), který by se o něj postaral, nemá právo na milosrdenství a soucit, protože je to jen jeho chyba. Kazachstán zrušil důchody a nařídil dětem postarat se o své rodiče, osamělé důchodce nahnal do starobinců s tím, že dostanou minimální péči. V Evropě je takové řešení situace samozřejmě naprosto neprůchodné.

2. Zrušit sociální stát.
Zrušení sociálního státu se také asi nedočkáme. Je to kvůli tomu, že sociální stát vychoval celé generace lidí, kteří z výdobytků sociálního státu žijí, a tito lidé k jeho odstranění nikdy svůj hlas ve volbách nepropůjčí. Nehledě na fakt, že psychologicky je naprosto nepřijatelná ztráta "jistoty".

3. Urychleně vymřít.
Zatím to vypadá, že jsme se rozhodli vymřít. Ostatně by to nebylo v historii poprvé, kdy dosažení jisté civilizační úrovně vedlo k poklesu porodnosti. Uvolněný evropský prostor zaberou přistěhovalci, pokud ovšem jejich rodinné zvyky dříve nerozvrátí sociální stát.

4. Podlehnout kulturně méně vyspělým barbarům.
Můžeme si vzít příklad ze starých Řeků, kteří podlehli Dórům, nebo z dobytí Říma Germány, nebo porážky Rusi, při nájezdech Tatarů. Po vymření Evropy bude její populace nahrazena národy, které funkci rodiny dosud uznávají, nebo alespoň budeme natolik oslabeni, že podlehnout barbarům nedá vůbec žádnou práci.

5. Mít se rádi a pořídit si co nejvíce dětí.
Pro radost, pro potěšení, (kvůli emocionální funkci). Možná se tomu budete divit, ale je to báječné.

Závěr:
Rodina vzniká sňatkem, tj. veřejným prohlášením. Manželství je forma rodiny se státním souhlasem. Podle této definice je manželství podmnožinou rodiny. Manželství zaniká a úplně stejně zaniká i rodina. Důkazem je snižující se porodnost. Důvodem je ztráta motivace protože jistotu přežití zabezpečuje sociální stát.




Související články:
Rodina je mrtvá 1
Rodina je mrtvá 2
Rodina je mrtvá 3


Rubrika: Teorie všeho | 18.06.2008, 6:45:00