Boží ekvivalence

Bůh, jako entita je velice volně definován, nicméně na jednom se veškerá křesťanská náboženství shodují. Má jít o všemocnou, neskonale moudrou, a laskavou bytost, která přináší lidstvu věčnou spásu. Je však tato hypotéza pravdivá?









Jakou metodu zkoumání použít?
Kdykoliv chceme zkoumat nějaký objekt, o kterém máme nedostatek informací, poslouží nějaká vhodná metoda. Nejlepší je, když je zkoumaná oblast v nějakém vztahu k něčemu co dobře známe. To pak umožňuje za použití implikace, nebo ekvivalence vyvozovat závěry o povaze neznámého objektu a zjistit tak aspoň něco, když už nevíme vůbec nic.

Při studiu Boha, máme k dispozici nesčetné množství nejrůznějších náboženských spisů, děl, výkladů a dalšího harampádí. Bohužel tvrzení a závěry v těchto dílech jsou natolik roztříštěná, že vyvozovat z toho nějaký obecný závěr je prakticky nemožné. Někdy se jedná o natolik evidentní nesmysly a bláboly, že nedá žádnou práci je zpochybnit. Téměř pokaždé se však jedná o naprosto individuální popisy jednorázových dějů, přičemž jednotliví autoři popisují věci natolik rozdílné, že vyvozovat z nich nějaký společný závěr je přinejmenším velmi pochybné.

Existuje však metoda, kdy je možno zkoumat objekt, o kterém máme mnohem více dokazatelných informací a poté pomocí nějakého matematického, nebo logického vztahu vyvozovat závěry o předmětu našeho zájmu. V případě, že je předmětem našeho zájmu nějaký fyzikální zákon, můžeme výsledné účinky definovat pomocí vhodného matematického aparátu. Kupříkladu sjednocení hmoty a energie je vyjádřeno slavnou rovnicí E = mc².

Jinou možností je, když můžeme využít nějakou logickou vazbu mezi zkoumaným předmětem a něčím, co dobře známe. Když tvrdím, že z A vyplývá B, pak se jedná o implikaci. Když tvrdím z A vyplývá B a zároveň z B vyplývá A, pak se jedná o ekvivalenci. Někdy je sice složité rozhodnout, je-li přípustné místo implikace použít ekvivalenci, protože ekvivalence je mnohem silnější vazbou mezi A a B, ale při použití přiměřené opatrnosti je možné činit ekvivalentní závěry s tím, že implikace ekvivalenci pouze oslabuje jistou mírou nepravděpodobnosti.

V případě, že je předmětem našeho zájmu Bůh, tak je vcelku přirozené, že sáhneme po Bibli. Bohužel, tento zdroj je plný nejrůznějších omylů a chyb, ať již faktického rázu, nebo ideologického, přičemž samotný text byl v průběhu doby politicky upravován, takže ke zkoumání Boha to není moc věrohodný zdroj. Nicméně pokud odfiltrujeme, nejrůznější dějepisné, moralistní a ideologické texty a zaměříme se na fakta, zbude nám jeden použitelný definiční údaj pro další zkoumání.

„I učinil Bůh člověka k obrazu svému." 

Tato definice určuje příčinnou souvislost mezi Člověkem a Bohem tak, že z B vyplývá Č. Jinými slovy se jedná o implikaci a z hlediska množin je B nadmnožinou Č. Cokoliv Č obsahuje je zahrnuto také v B. Pokud se rozhodneme důkladně prozkoumat Č, o kterém máme nezměrné množství ověřitelných informací, automaticky dojdeme k závěru o B, o kterém nemáme informace téměř žádné.

Takže jak je na tom lidstvo? Vcelku bledě. Lidstvo lže, krade, znásilňuje, vyvražďuje protivníky, devastuje přírodu, a vůbec se chová jako by mu patřil celý svět. Existuje sice pár jednotlivců, kteří se chovají, jako já, slušně až moudře, ale lidstvo jako celek je jen banda iracionálních debilů.
A jak je na tom Bůh? Naprosto stejně. Bible je plná příkladů násilného chování, trestů smrti za maličkosti, a morálně naprosto nepřípustného chování. Bůh se chová jako nepříčetný ješita, kterého rozčiluje sebemenší chování odlišné od jeho představ, které pak nepřiměřeně trestá. Pokud však shledá, že je fanaticky uctíván, je ochoten udělat několik ústupků, například krmit nebeskou manou chudáky, které po Negevské poušti, kterou lze přejít za dva až tři dny, potměšile vodí dokola 40 let.

O Božím sexuálním chování sice není téměř nic známo, kromě dokumentovaného těhotenství Marie, ale i z toho se dají odvodit zajímavé skutečnosti. Když někdo souloží s něčím, co si předtím sám vyrobil, tak se to dá zcela jistě považovat za formu fetišismu. U lidí se ekvivalentní chování projevuje souloží s plyšákem. Také je třeba zmínit problém se sílou božího semene. Podle popisu v bibli víme, že nedošlo k ejakulaci v pochvě, což je naprosto logické, protože při předpokládané síle božího výtrysku by semeno velmi pravděpodobně vyletělo Marii ven zádama.

Jak víme, k tomu nedošlo, takže se spíš zdá, že oplodnění způsobil při souloži Duch Svatý, což nasvědčuje tomu, že se jednalo o klasickou trojku a k otěhotnění došlo víceméně náhodou. Pro tuto variantu svědčí i následný naprostý postkoitální nezájem obou pánských účastníků.

Ať již byl potomek chtěný, nebo nechtěný, je naprosto nepřijatelná lhostejnost a vrcholná míra cynismu, kterou Bůh projevuje ve vztahu ke svým rodičovským povinnostem. Sice i u lidí se najde mnoho otců, kteří odmítají platit na své děti alimenty, ale neexistuje moc těch, kteří by nechali svoje dítě bez sebemenšího zájmu popravit, aniž by se pokusili o jeho záchranu, mít ty možnosti. Pokud je záznam v Bibli hodnověrný, tak s takovouto formou vyšší bytosti bych, být vámi, opravdu nechtěl mít nic společného.

Jak je na tom Bůh z hlediska tvůrčích sil?
Taky blbě. Tvoří víceméně metodou pokus – omyl. Vesmír a Zemi se mu sice povedlo vyrobit na poprvé, ale s člověkem měl potíže. První pokusy musel zničit, pak se mu sice povedlo jakž takž vyrobit Adama, ale v důsledku idiotského plánování zapomněl na Evu, a musel to napravovat žebrem. Asi mu už opravdu selhávala představivost, takže lidem neposkytl, ani křídla, ani žábry, přestože musel dobře vědět, že lidi se budou chtít potápět i létat.

Naprostá nepromyšlenost, je vidět na konstrukci lidského těla. Kolik lidí doplatilo na nedomyšlenou záklopku, která odděluje dýchací trubici a hrtan. Vždycky když vám zaskočí sousto a dusíte se, vzpomeňte si na naprostý nedostatek intelektuálně dostatečného plánování této nejvyšší bytosti. Také funkce penisu je velice mírně řečeno uhozená. Že bude strkán do Evy za účelem rozmnožování je celkem v pořádku, ale proč se tím proboha musí taky čůrat?

Každý chlap vám potvrdí, že vyčůrat se během erekce je něco příšerného. Ovšem vrcholné číslo improvizace je umístění vagíny. Kromě toho, že je umístěna mezi močovou a vyměšovací trubici, což je samo o sobě úchylné, tak tudy přicházejí na svět děti, čemuž však se zvětšujícím se objemem mozkovny poměrně úspěšně brání pánevní kosti. Každý porod se tak stává naprosto nesmyslně bolestivým úkonem, což vám potvrdí každá matka, stačí se zeptat. Místo toho, aby byla provedena nějaká promyšlená oprava, tak se vše odbylo cynickou holou větou: „No co, tak budeš rodit v bolestech!"

Podobných lapsů, nedomyšleností a nedostatečně zvládnuté improvizace je k dohledání takové množství, že tvůrčí stav Boha připomíná spíš ožralého umělce, který páchá svoje fantasmagorie podle momentální in/dispozice, než zodpovědnou vyšší bytost, nehledě k faktu, že k biblí propagovanému požívání alkoholu musel existovat nějaký důvod. Typicky opilecké rozjařené jednání se dá identifikovat i v příhodě, kdy se Bůh schovává v keříku, který zapaluje, když z něj juká na kolemjdoucí.

Jak jsou na tom s inteligencí lidi?
Jestli si někdo myslí, že se lidé chovají rozumně, tak žije v nebezpečném bludu. Typickým příkladem idiotského chování lidstva je komerční magie, víra v posmrtný život, panika globálního oteplování, či výroba biologické nafty, která produkuje 200 krát více škodlivin než nafta normální, přičemž výroba každého 1 litru biologické nafty spotřebuje 2 litry nafty obyčejné. Vedlejším efektem je zrychlené kácení pralesů a prudký nárůst cen potravin, který hladomorem ohrožuje hlavně ty nejchudší v rozvojovém světě. Že se lidstvo se chová naprosto iracionálně, je také lehce dokazatelné na příkladu voleb. Kdyby se lidé řídili podle rozumu, tak by neexistovaly volební kampaně. Lidstvo se prostě začíná chovat rozumně až po vyčerpání všech možností.

Jestli vám ze srovnání vychází, že se Bůh chová jako naprosto iracionální, porouchaná entita, jež nedisponuje logickým myšlením, ani alespoň základní představivostí, trochou rozumného plánování a odpovědnosti za své činy, tak zůstává otázka, proč by tomu tak vlastně být mělo.

Pokud vám to celé připadá divné, stačí se vrátit k úvodní definici. Vezmeme-li do úvahy veškeré výše uvedené skutečnosti, prudce zvýšíme pravděpodobnost, že se nedopustíme chyby, pokud zaměníme implikaci za ekvivalenci a dojdeme k naprosto evidentnímu a nezpochybnitelnému závěru:

„Člověk vytvořil Boha k obrazu svému."



Související články:
Komerční magie
Konkurz na osobního boha
Problémy náboženství
Podobenství, výuka, aha efekt a kritické myšlení
Piva, vína, alkoholy, stěnolezy a sedmichlapová pití
Dějiny vzniku křesťanství
O bibli
A zde je místo, kde chybí bůh





vlada | Rubrika: Šepoty a výkřiky | 3.04.2010, 17:40:00





.