Tlumiče tvůrčího procesu

Tvůrčí proces je základní radostí lidského mozku. Mozek je většinu času trestuhodně nevytížen, takže není divu, že se nudí. A z nudy vznikají kraviny. Aby se mozek nějakým způsobem zaměstnal, tak lidi nutí k nejrůznějším aktivitám, což je příčinou vzniku nejrůznějších zájmů, koníčků, misijní činnosti i luštění hlavolamů.





Když se člověk narodí, tak se jeho mozek zapne a pak už nikdy nejde vypnout. Mozek má spoustu práce. Vykonává najednou nespočetné množství rozhodnutí, řídí růstové procesy a nasává informace. Jedná se energeticky o velmi namáhavou činnost, takže mozek spotřebuje v celkové energetické bilanci asi 20% celkové spotřeby organismu. Nasávání informací je nezbytné k přežití jedince, protože mládě má k dispozici jen určitou dobu, během které musí získat natolik veliký stupeň znalostí a dovedností, aby mu to umožnilo další přežití.

Pokud poměříme délku dětství k celkové délce života, tak u lidí informačně nasávací období dosahuje až třetiny života, než je jedinec prohlášen za schopného přežit. Tento neustálý přísun informací je mozkem přijímán, vyhodnocován a tvůrčím způsobem zpracováván. Pokud ustane, dostane se mozek do stavu frustrace z nedostatku práce a nastávají potíže. Z nudy vnikají největší kraviny.

Dokud se mohl mozek seberealizovat v nějaké tvůrčí práci, kupříkladu při výrobě řemesel, bylo to vcelku v pohodě. Problémy začaly nastávat ve chvíli, kdy výrobu převzaly výrobní linky a na člověka, protože je mnohem blbější, zbylo jen dohlížení na to, jestli se zrovna něco nepokazilo. Výrobní linka je natolik inteligentní, že se v případě poruchy sama vypne, nebo vybouchne. Obsluha jen vzhlédne od monitoru počítače, kde sleduje porno, vyřeší problém zatlačením čudlíku zpátky a jede se dál.

Není divu, že po vytlačení lidstva nejprve ze zemědělství, pak i z průmyslu do administrativy se tvůrčí činnost mozku projevuje v této poslední svobodné zóně, kde ještě nevládnou stroje. Administrativní činnost je natolik kreativní, že s jejími fascinujícími výsledky je seznamováno nejen osazenstvo konkrétní firmy, ale zvláště vypečené pasáže kolují po internetu jako zdroj nevyčerpatelného humoru. Nejzdařilejší výpotky jsou pak po zásluze odměněny a vtěleny do podoby zákonů a nařízení.

Pokud se mozek nevybije v práci, tak se musí vybít jinak. Nejčastějším únikem je zušlechťování domova. Tu polička, tu přesun nábytku, tu vymalování, tu změna dispozic, tu stavba obydlí, pořád je co vymýšlet. Chudáci postižení tímto syndromem sice mají byteček jak klícku, ale protože mozek potřebuje neustálý přísun problémů k řešení, tak úpravy a předělávky jsou nikdy nekončícím procesem.

Jinou možností je třeba sběratelství. Je rozšířeným omylem, že cílem sběratelství je mít od konkrétní hovadiny co nejvíc kusů. To je špatně. Cílem sběratelství je sbírání informací. Mozek zjišťuje o každém kusu sbírky veškeré dostupné nesmysly, těší se z těchto znalostí a ve chvíli, kdy už o konkrétním předmětu není možno zjistit nic nového, je potřeba pořídit další kus.

Mezi nejoblíbenější tvůrčí činnosti patří vaření. Mozek se rozhodne, že spojí příjemné s užitečným a nutí dotyčné jedince, aby experimentovali s tím, co všechno se dá strčit do huby a sežrat. Celá činnost se již natolik vymkla kontrole, že kulinářské recepty se na nás valí nejen ze specializovaných kuchařek, ale i z časopisů, rozhlasu a pravou explozi zažívají kuchařské pořady v televizi. Celé to dochází tak daleko, že se hodnotí i způsob jakým je hromada žrádla uspořádána na talíři a celé se to považuje za umění.

Pokud vás tyto zájmy míjejí, tak trpíte nějakým jiným typem tvůrčí poruchy. Kupříkladu se věnujete zahrádce. Zemědělci vytlačení velkovýrobou ze svých nudličkovitých políček, jejichž staletá genetická výbava se prodírá na povrch se vybíjejí v pěstování zeleniny, kytiček, nebo aspoň v sekání trávy, v kteréžto činnosti nacházejí zalíbení.

Dá se mozek nějak utlumit?
Samozřejmě, že nezastavitelná potřeba tvůrčí činnosti přináší problémy. Lidi se museli s touto úchylkou svého mozku nějak vyrovnávat a dařilo se jim to s větším, nebo menším úspěchem.
Lidstvo během své existence vyvinulo několik základních tlumících mechanismů tvůrčí práce. Hlavním tlumičem, který provází lidstvo od úsvitu dějin je alkohol. Tento tlumič je velmi úspěšný, ovšem někdy ani to nestačí. Když někdo leze v noci po zdi, tak to není, protože by byl ožralý, ale protože mozek momentálně napadne tvůrčím způsobem zjistit, jestli po zdi lézt jde, a bezpečnostní mechanismy jsou alkoholem natolik oslabeny, že tomu nezabrání. Tyto stavy jsou souhrnně označovány jako opilecké výstřednosti.

Drogy se k tlumení mozku používají úplně stejně. Používání nejrůznějších přípravků však s sebou nese tu větší, či menší vedlejší důsledky, jako je kocovina, absťák a podobné projevy, takže lidstvo hledalo nějaké další tlumiče.

Mezi historicky nejúspěšnější tlumiče tvůrčího potenciálu se ukázalo být náboženství. Taková modlitba, opakovaná několikrát denně v délce několika minut až hodin, odříkávání náboženských textů, návštěvy svatých míst a podobné liturgické úkony zaměstnají mozek natolik, že nemá na tvůrčí práci čas a neotravuje, přičemž nějaká morální kocovina, jako negativní vedlejší produkt tohoto počínání moc nehrozí.

Toto tlumení tvůrčí činnosti je natolik efektivní, že se vyskytuje ve stovkách nejrůznějších variant, od křesťanství, islám, přes nejrůznější budhismy, taoismy, čcheng-čching-ismy, konče uctíváním kytiček, brouků a globálního oteplování. Stačí si zapamatovat několik pouček z příslušné náboženské mytologie a ty pak do omrzení opakovat.

Kreativita u tvůrců
Poněkud specifická je situace u kreativních lidí. Kreativní lidé si s tvůrčí činností mozku umějí poradit vcelku bez problémů. Jako vysoce účinnou formou využití tvůrčí činnosti mozku se ukázalo být umění. Pokud někoho pronásleduje tvůrčí přetlak, není nic jednoduššího, než provozovat hudbu, malovat, hrát divadlo, nebo se projevovat libovolným jiným uměleckým způsobem.

Pokud nemáte umělecké vlohy, je vhodné se stát výzkumným pracovníkem, vědcem, nebo alespoň opravářem televizí. Existuje nepřeberné množství technických profesí, které kreativitu konzumují a mozek je tak naplno zaměstnán.

Co však v případě, že se na místech tabulkově vyhrazených pro tvůrčí lidi vyskytnou lidé bez tohoto potenciálu? To je složitá otázka. Protože se ani takový mozek nedá vypnout, tak tito lidé produkují neskutečné tuny pitomostí, kterými zaplevelují svůj obor. Jejich mozková kreativita se vybíjí v konstrukci hypotéz, teorií, vzájemně provázaných poznatků a systémů, které jsou ovšem logicky natolik nestabilní, že se rozpadají při sebemenším pohledu zvenčí.

U technických oborů je situace přehledná v tom, že jejich samočisticí schopnost, tyto pitomosti likviduje závratným tempem. Vysavač prostě funguje, nebo nefunguje, a pokud se po zásahu kreativního opraváře nerozběhne, tak s ním vyběhnete velmi rychle. Mytologie globálního oteplování dostává těžké rány, protože teplota si dělá všechno jiné, než roste.

U společenských oborů je však situace naprosto tristní. Společenské znemožnění vyprodukovaných pitomostí zde nejenom, že nějakou dobu trvá, minimálně tak 60 let, než je prohlášeno za vyvrácené, ale hlavním problémem je, že kdokoliv může takové dávno mrtvé teorie vytáhnout, trochu je oprášit a vydávat za něco zcela nového, většinou po přidání předpony „neo-„ do původního názvu.

Bohužel, rozlišit co je opravdová tvůrčí činnost, a co je produkt produkovaný z potřeby mozkové seberealizace je v případě společenských věd složité. Jistým vodítkem by mohlo být hledisko, čeho se příslušná věc týká. Pokud se zabývá nějakými dávno mrtvými teoriemi, srovnáváním jestli stanovisko jednoho dávno vyhynulého učence bylo víc v souladu než stanovisko jiné ve vztahu k postoji konsensu, pak se velmi pravděpodobně jedná o pitomost bez dalšího přínosu, kterou je možno s klidným srdcem vypustit.

U tvůrčích lidí se tlumí tvůrčí aktivita mozku generováním nekonečného množství dalších a dalších pitomostí. Pokud tedy chtějí tvůrčí lidé produkci svého mozku trochu utlumit, musí tedy sáhnout po oblíbeném alkoholu nebo drogách. Že se tak děje je velmi dobře známo.

Většina slavných umělců byla na drogách, nebo ve stavu permanentní opilosti.






Související články:
Teorie rozhodování
Argumentace kontra síťová a pyramidální struktura myšlení
Struktura mysli






vlada | Rubrika: Teorie všeho | 17.04.2010, 13:36:00




.