Dekomprese politiky – morálka

Otevřete televizi – politika, otevřete rádio – politika, otevřete internet – politika.
Člověk aby se bál otevřít konzervu.





Existuje nemálo věcí, kterým rozumí skoro každý. Třeba fotbal, nebo řízení auta, nebo morálka. Ovšem existuje jedna věc, které rozumí naprosto každý a to je politika. Kdykoli se sejdou minimálně dva lidi, tak třetí, který je obklíčí, zachytí hovor o politice. Nikdo není ušetřen. O politice se baví kamarádi, známí, sousedé, spolupracovníci, manželé. Při sledování zpravodajství se ozývají výkřiky hněvu, nadávky, klení a tu a tam je zpravodajství ukončeno tříštěním skla a pádem televize, to když vržená flaška piva, nebo talíř ukončí životnost a bezporuchový provoz nebohého přístroje.

Politici mají odpornou pověst, proti které jsou masoví vrazi, sadističtí úchylové a prznitelé dětí jen zábavnými podivíny, kteří jsou sice trochu zvláštní, ale jinak vcelku neškodní. Politická morálka je synonymem pro chování, proti kterému je morálka organizovaného zločinu jen morálkou kroužku vyšívání, který řeší své neshody ohledně podávání odpoledního čaje. Politické události jsou naprosto nepochopitelné a události se řítí v šíleném tempu. Vzniklé situace jsou nepřehledné, prohlášení stíhá prohlášení, emoce tečou proudem, vznikají překvapivá spojenectví, nepřekvapivé podrazy a rozum, jako by se vypařil.

K vysvětlování politických událostí vzniklo celé nové odvětví tzv. politických komentátorů, což jsou jedinci utrpivší nějakou formu humanitárního studia na obskurní škole, která náročností a vydatností studia odpovídá maximálně tak plzeňským právům. Svoji důstojnost a osobní sebeúctu zakládají na tom, že se hřejí v odlesku mocných tím, že se jejich chování, motivace a skryté motivy snaží vysvětlovat. Všichni k nim pak vzhlíží v němé úctě, protože okolí má pocit, že jsou to jedinci, kteří jsou schopni se v politické situaci vyznat, nebo při nejhorším aspoň něco interního vědí.

Ucelené vzdělání a dostatek rozumových schopností totiž k vysvětlování politických událostí není vůbec potřeba. Politické děje jsou samy natolik zmatené, a zamotané, že každý zmatený, zamotaný, ale hlavně nesmyslný pokus o jejich vysvětlení působí naprosto důvěryhodně. Každá politická situace se dá vysvětlit tolika způsoby, že trefit se do některého z nich nedá práci ani osobám tupým, nebo svojí politickou orientací stojícím na úplně opačné straně politického spektra.

Máme tu klasickou situaci. Kdo nesleduje zpravodajství, není informován, kdo ho sleduje, je dezinformován*. Nezbývá tedy nic jiného, než se snažit v situaci vyznat vlastními silami.

Morálka
Lidé jsou různé. Ponejvíce blbé a pitomé. Jsou také lidé chytré, ale je nás málo. V obecném povědomí je mohutně rozšířeno přesvědčení, že politika by měla být vysoce morální služba občanům a to, že tomu tak není, vyvolává v občanech záchvaty vzteku, zuřivosti a volání po defenestraci v blahém přesvědčení, že to pomůže. Když všechny vyházíme, vyměníme, postřílíme, nahradíme, bude na světě blaze. Problém je v tom, že se to zatím v historii nikdy nepovedlo. Je to tím, že chápání morálky mezi normálními lidmi a politiky se liší.

Morálka je časově, místně a společensky podmíněná většinová shoda na dodržování určitých hodnot. Jiná je morálka v Africe, jiná je morálka v Evropě, jiná je morálka křesťanská, jiná je morálka islámská, jiná byla morálka za feudalismu, jiná je morálka současná, jiná je morálka spodiny, jiná je morálka obyčejných lidí, a tak by nemělo nikoho překvapovat, že existuje i jiná morálka politiků.

Zatímco všeobecně panuje přesvědčení, že politici by měly být osoby s vysokým morálním kreditem sloužící společnosti k pozdvihnutí všeobecného blaha, v naprosté většině se naprosto nepochopitelně v politické sféře objevují podivná individua, jejichž hlavním cílem je využití systému k vlastním zájmům, ať už jde o zbohatnutí, nebo uspokojení touhy po moci. Stejně jako finanční průmysl nasává lidi s touhou po penězích, policie nasává lidi s touhou buzerovat lidi, církev nasává lidi se zalíbením v nošení dámských šatů, odborové předáctví nasává tupouny s hlavním cílem vyhnout se práci, a humanitní vzdělání nasává lidi, kteří nespočítají ani trojčlenku, tak i politika nasává lidi, jejichž hlavním cílem je nedělat nic a mít se dobře.

Podíváme-li se statisticky na rozložení inteligence v obyvatelstvu, můžeme bez větších úvah konstatovat, že opravdu chytrých lidí je menšina. To vyplývá z normálního pravděpodobnostního rozložení (pro UB** = Gaussova křivka). Protože máme demokracii, tak vzhledem k volebnímu systému platí, že dva idioti jsou víc, než jeden chytrej. Z toho lze udělat již první závěry, že do politiky pronikají převážně dva typy lidí. Idioti, které volí idioti, kterých je většina, a inteligentní hajzlové, kteří dokážou zbylé idioty zmanipulovat k tomu, aby je volili. To se dělá pomocí takzvaných předvolebních slibů.

Máme tu tedy dvě skupiny obyvatelstva, voliče a politiky. Morální hodnoty voličů a politiků se liší. Voliči očekávají, že politici zařídí, aby se měli dobře, zatímco politici očekávají, že je voliči zvolí a budou se mít dobře. Tu a tam se shodou okolností něco povede a kromě politiků se zlepší životní podmínky i voličům, ale když jdou tlustý do tenkejch a jediný, kdo to odnáší, jsou voliči, zatímco na politiky praská, že při rvačce o koryta hlasitě chrochtali, není divu, že lidi začínají být poněkud nasraní.

Rozdílné pojetí morálky se projevuje i v zaměření politických stran a hnutí. Pro fašouny a nácky v dělnické straně je morální mlátit a zabíjet cikány. Pro komunisty je morálně přijatelné zlikvidovat bohaté a rozkrást všechen majetek. Pro křesťanské strany je morální všem ostatním nutit své pojetí středověké morálky. Pro pravicové strany je morální o nikoho se nestarat a nechat vše na schopnostech každého jednotlivce. Pro socialisty je morální všechno prožrat a dluhy přenechat dětem. Pro zelené je morální nechat vychcípat všechny lidi, protože tím se přírodě nejvíc pomůže.

Kdykoliv se v politice objeví nějaká skupina prosazující jako svůj hlavní politický program morálku, je třeba být ve střehu. Jakmile někdo začne hlásat dobro, netrvá to dlouho a rozjede se mašinerie vynucování dobra, která většinou skončí hromadami mrtvol. To je ten horší případ. V lepším případě to skončí ekonomickou katastrofou typu, že se na Saharu musí dovážet písek, což má za následek, že to taky skončí hromadami mrtvol. Všechny ideologie založené na morálce a páchání dobra jsou životu nebezpečné.

Oproti tomu standardní pojetí politiky vedoucí k rozkrádání a osobnímu obohacení politiků je historicky bezpečné. Ztráty na životech jsou nulové, a hrozí maximálně, že nějakou paní přejede ožralý lobysta, nebo se na oslavě narozenin politika postřílejí přítomní hosté. Dokud se politikům nesmyslnou regulací nepodaří rozvrátit ekonomiku, o nic nejde, přičemž máme štěstí, že oproti zbytku světa si žijeme jak prasata v žitě.

Samozřejmě vždycky budou existovat parazitující skupiny na ostatních, zloději, kurvy, odboroví předáci, státní správa, politické strany a všichni ti přisátí na státní penězovody. Nicméně pokud porovnáme škody vzniklé tímto standardním pojetím politiky a škody vzniklé morálkou a pácháním dobra, vidíme zcela zřetelně, že mezi pácháním dobra a standardní politikou je stejný rozdíl, jako mezi sexem a sexem za peníze.

Sex za peníze vyjde levněji.


Závěr
Na to, jak by měla politika vypadat má jasný názor naprosto každý.
Jak politika funguje, je naprostou záhadou.
Většina politických komentářů obsahuje naprosté hovadiny.
Morálka politiků a voličů se liší.
Voliči projektují do politiků své pojetí morálky.
Politici se chovají podle svého pojetí morálky.
Politicky je morálka naprosto nepoužitelná.
Většina národa jsou idioti.
I většina politiků jsou idioti.
Jen výjimečně se najde někdo, po kom lze pojmenovat letiště.



* cit. Mark Twain (sice už je 70 let po smrti, ale jeden nikdy neví, kdy zaútočí ACTA)
** UB = úplně blbý



Návazující články
Dekomprese politiky – paraziti
Dekomprese politiky – hodnotové systémy






vlada | Rubrika: Teorie všeho | 15.04.2012, 6:18:00