Asi není třeba nijak zvlášť zdůrazňovat, že morálka je
z důvodu společenské, místní a časové pohyblivosti k nějakým hlubším
úvahám o politice nepoužitelná. Tedy ve skutečnosti je morálka nepoužitelná
k jakýmkoli hlubším úvahám, od kterých vyžadujeme nějakou pravdivostní hodnotu.
Mnohem lepší výsledky dostaneme, pokud se zaměříme na projevy politiky
z hlediska parazitismu. Tento makropohled vysvětluje mnohé nepochopitelné
politické jednání, které by jinak zůstalo zahaleno mlžným oparem tajemnosti.
Nicméně pro hlubší pochopení chování politiků na mikroúrovni je třeba se
zaměřit na jejich hodnotové systémy.
Co je to hodnota?
Nejdříve bychom se mohli zamyslet nad tím, co to taková
hodnota vlastně je. Patrně nejrozšířenější je chápání hodnoty
v ekonomickém smyslu. Ekonomická hodnota je vyjadřována penězi a za stejné
peníze mohou mít věci různou hodnotu. Podstatou obchodu je nákup podhodnoceného
zboží a jeho prodej za vyšší cenu. Vyšší dívčí je pak nákup nadhodnoceného
zboží a jeho prodej za nižší cenu, ale to už je mimo schopnost chápání běžných
lidí a výskyt této dovednosti vyvolává záchvaty zuřivosti a setrvalou snahu o
inhumaci*1, nebo přinejhorším o morální a společenské odsouzení nositelů této
dovednosti, kterého se dopouští zvláště požírači sociálních dávek a naprostá
většina levicově, ale i pravicově orientované části obyvatelstva, obzvláště ti,
kteří tuto vlastnost postrádají.
Základní vlastností hodnoty je to, že není stejná a liší
se člověk od člověka. Hrníček po babičce může mít pro mě nedocenitelnou
hodnotu, zatímco pro někoho jiného představuje hodnota tohoto hrníčku hodnotu
starého křápu vhodného leda tak k vyhození. Pro krále Midase, který měl tu
smůlu, že vše čeho se dotkl, se změnilo ve zlato, muselo představovat
vyměšování bolestný zážitek, nehledě k potupné smrti hladem a žízní. Úplně
samostatnou kapitolou je pak hodnota nejrůznější veteše a výrobních zmetků pro
sběratele, což je nejlépe dokumentovatelné na sběratelích známek. Takový
sběratel prolézá nejrůznější smetiště, půdy a nepoučené laiky, a snaží se nalézt
předměty, které emocionálně uspokojí jeho sběratelskou touhu. Naštěstí posílání
dopisů s nástupem internetu zemřelo, takže již nehrozí vykrádání schránek
horlivými sběrateli, lačnícími po exotických známkách z ciziny.
Pro zemědělce pěstujícího zelí má pole hodnotu množství
vypěstovaného zelí krát cena za kilo, pro výrobce aut, který chce na tomto poli
postavit továrnu, má toto pole hodnotu počet vyrobených aut krát cena auta.
Lehce si spočítáme, jaká je hodnota pole pro zemědělce a zjistíme i to, že hodnota
pro automobilku je o několik řádů vyšší. Jaký bude průběh vyjednávání o
prodeji, si každý umí živě představit.
Oblíbenou variantou v tomto případě je nástup levicových
moralistů, kteří začnou běsnit, když majitel pole nehodlá prodat svůj majetek
za cenu pole pro zelí, ale chce ho prodat za cenu pozemku pro stavbu továrny na
auta, pozemku pro stavbu dálnice, pozemku pro vybudování památníku, atd. Je
poměrně evidentní, že pojem hodnota nemá s morálkou nic společného a žije
si svým vlastním osamělým životem.
Pojem hodnota se však neomezuje jen na ekonomické kategorie, ale proniká i do dalších oblastí. Hodnota rodiny, hodnota kamarádů, hodnota práce, hodnota peněz je u každého rozdílná. To, co je pro jednoho hodnotné, je pro druhého nezajímavé a hodnotu to nemá. Pokud necháme lidi seřadit podle významu, to co pro ně má hodnotu v pořadí od největší hodnoty po nejmenší můžeme zjistit co má pro ně hodnotu velkou a co malou a k všeobecnému překvapení zjistíme, že pořadí hodnot se liší. Pro někoho je nevyšší hodnotou rodina, pro jiného chlast, pro dalšího bohatství, moc a peníze, pro jiného třeba sex a dodržování morálních hodnot. Ač je to k nevíře, i takoví lidé existují. Pro někoho je nejvyšší hodnotou práce, pro jiného zábava a pro všechny bez výjimky platí: aby se měli pokud možno dobře a nemuseli nic dělat.
Hodnotové systémy
Pokud si tedy seřadíme své hodnoty podle toho, jaký na ně
klademe důraz, vyjde nám z toho nějaký hodnotový systém. Na hodnotových
systémech je zajímavé to, že s osobami sdílejícími společné, nebo podobné
hodnotové systémy si lépe rozumíme. Nacházíme spolu společnou řeč. Kamarádíme
spolu. Navazujeme přátelství. Lidová moudrost pro takový způsob chování našla
úsloví: „Vrána k vráně sedá.“
Pokud ve svém hodnotovém systému klademe důraz na zábavu,
tak se budeme nejlépe bavit, pokud si vyjedeme zastřílet na plísňáky*2 s lidmi stejného
ražení, přičemž stačí v týmu jeden zastánce lidských práv, který má kecy,
aby to rozvrátilo morálku a nadobro zkazilo příjemné zážitky z dovolené.
V jiném případě je k nasrání přehnaná reakce veřejnosti, když
praskne, že si příslušníci čtyřprocentní menšiny*3 po morálně namáhavé a
vysilující práci s udílením rozhřešení, (čímž se legalizuje trestná
činnost věřících*4), pro potěšení, jako odměnu po namáhavém dni, občas vojedou
nějakého ministranta.
Sdílení společných hodnotových systémů a dalšími osobami
je také příčinou naprosto idiotské argumentace typu: „To, co tady tvrdíte,
nemůže být v žádném případě pravda, protože jsem se ptal všech ve svém
okolí a všichni na to máme stejný názor!“ Kdykoli se pár idiotů na něčem
shodne, tak to MUSÍ být pravda. Z toho plynou záhadné úkazy, jako jsou
odborářské demonstrace, blokování výstavby dálnic, boj proti potratům, filosofické
disertační práce, protestní cyklistické jízdy, televizní poplatky, podpora
solární energie, pochod proti rakovině prsu, dotační politika EU, zelená nafta,
katechismus, boj za globální ochlazení, státní maturity, a kultura genderově
vyváženého vyjadřování.*5
Sdílení společných hodnotových systémů je pak i
rozlišovacím znakem politických stran a hnutí. Politické strany se označují
názvy vyjadřujícími tradiční hodnotové systémy, a zařazují se do některé
z historicky vzniklých škatulek tak, aby debilové neměli problémy
s rozlišením, kdo kam patří a kdo co prosazuje. Někdy však dochází ke
zmatení davů, například když se nově vzniklá politická strana pojmenuje po
hlodavcích, takže zmatek v názvu a zmatky v hlavách členů zakrátko
vyústí v naprosto chaotické chování vedoucí až k celkové destrukci,
zvlášť když si do svého čela ustanoví exota na vodítku s inteligencí
houpacího koně, což však může být považováno za politicky nekorektní vyjádření,
neboť uráží především toho koně.
Společný hodnotový systém politické strany je pak rozbit
různými hodnotovými systémy jejích členů. Hodnotový systém bývalého předsedy
strany (nahrazeného tím houpacím koněm) to nevydrží a majitele strany toto
pochybení časem dožene až k pláči. Během nastalé krize se pak vyjevují
hodnotové systémy jednotlivých členů, od militantně útočných přes pragmatické
až k systémům na hranici sebeobětování, což vede k totální
destrukci a vymazání strany z politické mapy.
Vidíme tedy, že hodnotové systémy mají jednotlivci a
stejné, nebo jiné hodnotové systémy mají i vyšší společenské organismy. Jak
jednotlivci, tak i společenské organismy se chovají v souladu se svým
hodnotovým systémem a pokud se nám podaří tyto hodnotové systémy nějak
definovat, můžeme při rozpoznání příslušného hodnotového systému zhruba odhadnout,
jakým způsobem se bude příslušný jedinec, nebo společenský organismus chovat.
Struktura hodnotových systémů
Hodnotové systémy mohou být definovány podle
nejrůznějších kritérií. Můžeme použít filozofické hledisko spočívající
v tom, že se filozofové pohádají o to, jestli se sledovaný objekt chová
spíš podle Kanta, nebo podle Nietzscheho. Můžeme použít sociologické hledisko a
bádat jaký výsledek dá dohromady postoj k nezaměstnanosti, rovnému
zacházení s afroameričany, k organizaci školství, k poskytování veřejných
služeb v energetice a bydlení a dále postoj k aktivismu v zahraničí,
hospodářské pomoci chudým státům a vojenské pomoci proti komunismu. Také
psychologický přístup by mohl vysvětlit příslušný hodnotový systém jako
posunuté vyjádření touhy spatřit matčino přirození, což by v případě
politiků nebylo až tak moc překvapivé.
My si však definujeme strukturu hodnotových systémů z hlediska
reakce na vnější prostředí. Jednotlivé hodnotové systémy si rozdělíme do osmi
skupin, které si označíme pro názornost tupým, leč osvědčeným způsobem 1, 2, 3
a budeme tak pokračovat do té doby, než skončíme číslem 8. Komu by to
nevyhovovalo, nechť si je označí třeba takto: *j, #, Ť, &, ^fň, %, 2a,
<. Pro úplnost je třeba dodat, že na rozdíl od nejrůznějších desater má
tento osmiskupinový výčet základ v přirozené binární soustavě, takže je
mnohem obecnější.
Použít při definici hodnotových systémů působení vnějšího
prostředí přináší zásadní výhodu v tom, že nikdy neexistuje hodnotový
systém sám o sobě, ale vždy zde také působí hodnotový systém okolní
společnosti. Hodnotové systémy jednotlivce se často přizpůsobují hodnotovým
systémům vyššího společenského organismu, v jehož rámci jedinec působí, a
velmi často dochází ke kompromisu. Například když se člověk s hodnotami
v duchu křesťanské morálky dostaví na swingers party upravuje svůj
hodnotový systém podle okolních podmínek na: soulož ano, felace ano, střídání
ano, ale anál už ne, zvlášť pokud je dotyčný muž a mělo by se to týkat jeho
osoby*6.
Definice hodnotových systémů
Následuje výčet hodnotových systémů. V každé
kategorii jsou uvedeny základní charakteristiky a občas i nějaké příklady.
Výčet není definitivní, nebo ustálený a dává každému možnost se zamyslet nad
tím, co do příslušného hodnotového systému ještě patří a co už ne.
1. Oko za oko
První hodnotový systém pochází z říše zvířat a je
založen na zákonu džungle. Zabij, nebo budeš zabit. Sežer, nebo budeš sežrán.
Oko za oko, zub za zub. Je to velmi primitivní systém a setkat se s ním
můžeme v primitivním prostředí. Z tohoto hodnotového systému vychází
krevní msta, zákon mlčení organizovaného zločinu, pomsta a pomstychtivost. U
civilizovaného člověka bychom se s tímto hodnotovým systémem neměli
setkávat, ale u politiků si člověk nemůže být jist ničím. Pro zajímavost lze
uvést, že politika jaderného odstrašování vycházela z tohoto hodnotového
systému.
2. Zákon džungle a strach z vyšší moci
Další hodnotový systém vychází z prvního, a je jeho
rozšířením o morální kritéria daná strachem z vyšší moci. Na úrovni jednotlivce
jde pořád o zákon džungle, ale chování je regulováno strachem z toho, co
by tomu řekli lidi, strachem z toho, co by tomu řekl bůh, strachem
z osudu který trestá a oplácí bezdůvodnou a nepřiměřenou odplatou. Tento
hodnotový systém je typický strachem ze silnějšího. Silnějším je v tomto
případě vyšší moc a člověk s tímto hodnotovým systémem upravuje své
chování strachem z postihu vyšší mocí.
3. Zákon smečky
Tento hodnotový systém vzniká z druhého tím, že se
vůdce vykašle na nějakou vyšší moc a rozhodne se vzít osud do svých rukou. Zákon
smečky, zákon silnějšího, je hodnotovým systémem vyznávajícím násilí.
Nejsilnější jedinec se stane náčelníkem. Nejsilnější jedinec se stává vůdcem.
Kdo má víc síly, má pravdu. Kdo má víc síly (peněz, přívrženců), se stává novým
vůdcem. Tento hodnotový systém je vlastní partám, gangům, organizovanému
zločinu, komunismu, fašismu, totalitním strukturám, středočeskému hejtmanství,
policejním, armádním a mocenským strukturám. Společenské struktury s tímto
hodnotovým systémem mají hierarchickou strukturu, přesně rozdělené pravomoci a
systém zodpovědnosti, vždy je zřejmé, kdo je nadřízený a kdo podřízený, kdo má
větší moc a kdo menší. Z tohoto hodnotového systému vyplývá struktura
armády, policie, církví, donucovacího aparátu, totalitních mocenských struktur,
organizovaného zločinu. Jedinci vyznávající hodnotový systém 3 se uplatňují
nejlépe ve společenských strukturách systému 3 (armáda, policie, mocenské
struktury, církevní struktury, sekty, organizovaný zločin). Pro lidi s hodnotovým
systémem 3 představuje politika výtah k moci. Pokud se jim podaří zaujmout
vedoucí pozice, může to skončit nastolením totalitních praktik.
4. Vláda zákona
Čtvrtý hodnotový systém vzniká ze třetího, když vůdci
smečky, náčelníci gangů, náčelníci kmenů, kteří si v mládí vybojovali své
čelní místo, zestárnou a začínají čelit pokusům o své odstranění. Jsou již
staří, v přímém boji by pravděpodobně podlehli, ale chtějí se udržet u
moci, takže zavedou vládu zákonů. Pravidla již nestanovuje vůdce, ale zákon.
(Finta je v tom, že zákony stanovuje opět vůdce, ale ke zmatení
obyvatelstva to stačí.) Stačí přijmout zákon, že svrhnout vládce se nesmí a
mladí, odhodlaní zločinci shnijí ve vězení. Nebo lze přijmout zákon o rasové
nadřazenosti, nebo lze přijmout zákon zakazující odstoupení od víry, nebo lze
přijmout zákon o zvýhodnění solární elektřiny. Všechny zákony ale nejsou
nesmyslné, takže se vyplácí zákony dodržovat a neporušovat. Náboženské
předpisy, zákonná ustanovení, nepsané zákony, zvyklosti představují hodnotu,
která má být respektována. Dodržování zákona se stává hodnotou samo o sobě.
K mocenskému prosazení vlády zákona se pak používají struktury hodnotového
systému 3 (zákon silnějšího).
5. Král krysa
Další hodnotový systém v pořadí pátý představují
jedinci, a struktury, které umí systém 4, vládu zákona, přelstít a využít ke
svému prospěchu. U jednotlivců se jedná o myšlenkový pochod: „Sice se po mě
chce, abych dodržoval zákony, ale já jsem chytřejší a umím ho obelstít, takže si
na mě nepřijde.“ Typickými představiteli tohoto hodnotového systému jsou
zloději, pojídači sociálních dávek, stavitelé slunečních elektráren, korupčníci,
konzumenti eurodotací, daňových úlev, uživatelé neoprávněných výhod a všichni,
kdo v tom umějí chodit. Nejžádanější služby v oblasti hodnotového
systému 5 jsou daňoví poradci, finanční experti ale hlavně právníci, kteří se
umí pohybovat na těsně na hraně, nebo i za hranou zákona a využívat systém ve
svůj, nebo klientův prospěch. Tu a tam se najde někdo, kdo přecení své síly a
od zákona to schytá, ale to je daň kterou jsou nositelé tohoto hodnotového
systému ochotni platit. Mezi politiky je rozšíření tohoto hodnotového systému
největší. Lidí, kteří jdou do politiky s představou služby národu je
minimum.
6. Objímači stromů
Někdy nastane situace, že člověk, který by byl bez
problémů schopen se pohybovat v prostředí hodnotového systému 5 (král
krysa) to dobrovolně nedělá a v důsledku svého morálního postoje ho to ani
nenapadne. Takoví lidé dobrovolně rezignují na boj se systémem a společenské
postavení a věnují se pro ně důležitějším věcem. Obvykle se jedná o příslušníky
nejrůznějších pacifistických skupin, vegetariánů, vyznavačů nejrůznějších
esoterických mytologií, pozitivního myšlení, pojídačů kořínků, objímačů stromů.
Do této skupiny patří věřící, kteří jsou se svou vírou vnitřně spojeni, že ji
nedávají na odiv a nemají potřebu, spíš je ani nenapadne, svou víru před někým
jiným obhajovat. Pokud v této skupině skončí politici, tak od obvyklé
skupiny 4 se odlišují vyšší inteligencí a viditelnějšími hranami morálních
kritérii. Společenské struktury založené na systému 6 nefungují, nebo jen
omezeně. Typickým příkladem jsou komuny hippies, nebo nejrůznější utopie a
pokusy o návrat k přírodě, které končí katastroficky, při nejlepším
ponorkovou nemocí a rozpadem komunity. Z této skupiny vychází nejrůznější
pokusy o sociální inženýrství.
7. Věrozvěsti
Věrozvěsti a bojovníci za víru pravou se vydělují ze
systému 6 (objímači stromů), když je pohltí přesvědčení o své pravdě, za jejíž
prosazení jsou ochotni jít na hranici a pro pravdu i zemřít. Z této
skupiny pochází charismatičtí vůdci, hlasatelé pravd, hlasatelé morálky, lidé,
kteří nepřistupují na kompromisy a jsou pro své přesvědčení obětovat sebe, své
postavení, svůj život, svůj národ a v případě nouze i celé lidstvo. Pokud
se dostanou k moci, vyznačují se politikou prosazování dobra, která ve
většině případů končí nějakým totalitním systémem s hromadami mrtvol.
Věrozvěsti jsou vyhledávanou komoditou pro struktury 3 a 5, protože ihned za
nimi následuje změna systému 4, která změní mocenské poměry. Věrozvěsti si buď
uvědomují svůj charismatický potenciál a budují kolem sebe mocenské struktury
s využitím struktur 3, 4, a 5, nebo si ho neuvědomují a pak za nimi buduje
tuto mocenskou strukturu někdo jiný. Věrozvěsti jsou natolik přesvědčeni o své
pravdě, že ji neváhají prosazovat silou i za cenu vlastního sebezničení.
8. Autorita moudrosti
Posledním hodnotovým systémem je malá skupina vzniklá
z věrozvěstů, kteří rezignovali na prosazování své pravdy silou a dělají
to silou svého příkladu. Svoji autoritou, svým životem. Do této skupiny patří
náboženské mytologické postavy, postavy se silnou autoritou moudrosti, postavy
se silnou morální autoritou. Pokud se vyskytnou v politice, nemohou jim
skupiny 3, 4, 5, přijít na jméno, což vede k jevu v češtině
označovanému jako okopávání kotníků. Osoby s hodnotovým systémem 8
vyznávají mravnost, což je něco jiného než morálka. Mravnost se vynutit nedá,
morálka ano. Mravní lidé jsou mravní sami o sobě, nepotřebují jako berličku
morálku, dokonce někdy mohou jít i proti ní.
Posuny hodnotových systémů
Život je samozřejmě složitější a i kdybychom
předpokládali, že žádné další hodnotové systémy neexistují, což není pravda,
protože jde jen o jeden z možných způsobů popisu skutečnosti, stejně
v průběhu života dochází k přechodům z jednoho hodnotového
systému do druhého. Lidé si většinou jsou nějakým způsobem vědomi toho, ve
kterém hodnotovém systému se pohybují a také si dost dobře umí představit, jak
vypadá o stupeň menší hodnotový systém a jak vypadá o stupeň větší. Je proto
vcelku obvyklý přesun do nižšího, nebo vyššího hodnotového systému.
Například člověk pohybující se ve sféře systému 3
(násilí) přechází do systému 4 (vláda zákona). Nebo člověk pohybující se
v mládí na úrovni systému 4 (vláda zákona) s nabytým sebevědomím
přechází do systému 5 (král krysa). Umíme si také představit, že věrozvěst
(systém 7) přejde do úrovně morální autority (systém 8). Stejně lze očekávat
přechody o jeden stupeň dolů. Objímač stromů (sytém 6) dojde
k přesvědčení, že to k ničemu nevede a protože se neumí jinak uživit,
přechází do systému 5 (král krysa) jako parazit na sociálních dávkách. V podstatě
nikdy nedochází k přechodu mezi více stupni. Asi se nedá očekávat, že by
systém 2 (strach z vyšší moci) přešel do systému 5 (král krysa).
Hodnotové systémy vzdálené od sebe více jsou si natolik
vzdálené, že představitelé těchto systémů se nejsou schopni ani pochopit, natož
aby byli schopni spolupracovat. Pokud do armádních struktur (3) přijmete
objímače stromů a pojídače kořínků (6), tj. lidi, kteří NEvyznávají násilí, tak
s nimi toho asi moc nevybojujete.
Společenské organismy
Stejné hodnotové systémy, které platí pro jednotlivce lze
nalézt i u společenských organismů. Společenské organismy lze podle projevů
rozdělit do zhruba do stejných skupin jako jednotlivce. Například struktura STB
(státní bezpečnost) má hodnotový systém 3, stejně jako struktura katolické
církve. Je zajímavé, že zatímco STB využívala systém donašečů a konfidentů, církev
se bez něj v pohodě obešla, protože v církvi má každý za povinnost napráskat
na sebe všechno už u zpovědi.
Do kterého hodnotového systému by šlo zařadit státní
orgány, policii, soudnictví, univerzity, spolek zahrádkářů, výrobní firmy a
obchodní řetězce nechám na úvaze čtenářově.
Pokud se podíváme na politické strany, tak vcelku
jednoznačně vychází, že komunisti, fašisti, dělnická strana a strany podobného
typu jsou na úrovni hodnotového systému 3. ODS, ČSSD budou na úrovni 4, VV na
úrovni 5, zelení na úrovni 6 až 7. Ostatní obskurní spolky a pidistrany si také
své místo najdou.
Politici
Pokud se týká jednotlivých politiků tak by šli zařadit
zhruba takto: Paroubek (3), Němcová (4), Nečas (4), Kalousek (4-5), Sobotka
(4), Bárta (5), Jarolím z VV (7), Peake (6), Dobeš (5), Kočí (2, 5),
Škarka (1), Němcová (4), Dientsbier (4, 6), Filip (3), Zaorálek (3), John (7).
John (7) je použit jako nosič charisma Bártou (5),
kterého podporují další (5). Když dojde ze strany Škarky (1) a Kočí (5, 2?)
k destrukci, povstane bojovník za PRAVDU Jarolím (7), který je mučednicky
ochoten obětovat celou stranu. Peake (6), se realisticky rozhodne z celého
spolku vypadnout, ale protože se jí nepovede sehnat dost lidí, tak jí Bárta (5)
dodá chybějící lidi (4; 5), protože jinak podnik zkrachuje v předčasných
volbách. Jarolím (7) se dobrovolně upálí a vyklidí pozice, čímž vznikne firmě
VV prostor pro parazitování (5) na systému do doby řádných voleb. Události se
totiž řítí šíleným tempem, takže je možné, že případ Rath (3; 5) překryje
minulé události a lidé do voleb zapomenou.
Zajímavý je příklad bývalého ministra školství Dobeše,
který se pohybuje v systému 5, ale k řízení ministerstva používal
metodu systému 3, což je účinné v případě, když chcete vybičovat debily
k aktivitě, ale v případě inteligentních lidí, kteří zcela jistě
v oblasti školství tvoří většinu, se tento druh řízení zcela míjí účinkem.
Zatímco debily donutí k aktivitě až strach o vlastní život, u vzdělaných a
inteligentních lidí nepochodíte. Obecně je na vyšších úrovních řízení vhodnější
použít systém řízení s vysvětlením cílů tak, aby se s požadovanými
cíli mohli pracovníci ztotožnit. V opačném případě dochází k bojkotu,
pasivní resistenci a mírnému pokroku v mezích zákona, což se přesně stalo.
Dobešovi se podařilo svoji totální neschopnost řídit složitější strukturu než
šlapací kolo zamaskovat rezignací pod záminkou obhajoby morálních principů,
takže o chlup vyvázl, aniž by ztratil tvář. Nicméně jeho manažerské eskapády
spojené se zběsilým vyměňováním vysokých úředníků ve čtrnáctidenním rytmu budou
ještě dlouho strašit v učebnicích.
Za zmínku ještě stojí řidič Smetana (7) a výtvarník Týce (7),
který svým přístupem znejistili převládající zákonné struktury (4), což může,
ale nemusí vést ke změnám zákonů, nebo alespoň ke změnám v přístupu mocenských
struktur (3) k těmto druhům porušování zákona. Mocenské struktury (3)
většinou tupě realizují literu zákona a nezajímají se moc o jeho smysl.
Vznik fanatismu
Fanatismus může vzniknout v libovolném společenském
organismu počínaje spolkem pro ochranu zvířat, spolky na záchranu Šumavy,
globálním alarmismem, teorií sociálního státu až po náboženské struktury konče.
Většinou se zjeví nějaký hlasatel nové PRAVDY, nebo MORÁLKY, který jako
představitel systému hlásá nově vzniklou ideologii (7). Za ním v zákrytu
vyrukují jeho souvěrci a mezi nimi organizačně zdatní organizátoři (5), kteří
vycítí svoji příležitost. Ti zabudují do struktury mocenské prvky (3), které po
dosažení moci (4) slouží k jejímu udržování. Kdo se nechce podrobit nově
zjeveným pravdám je za pomoci (4) a (3) odstraněn. Poté, co je ustanoven nový
status quo (4) se fanatismus omezuje na udržování moci. V současné době, kromě
obvyklých náboženských, či sportovních, lze indikovat rozvinutý fanatismus v případě
globálního oteplení a fanatismus ve fázi pokusu v případě budování jednotné
Evropské Unie.
Inteligence a morálka
Obecně by mělo platit, že směrem k vyšším hodnotovým
systémům by se měla inteligence zvyšovat, ale neplatí to obecně. Třeba John, je
v systému 7 zařazen kvůli svému charisma, nikoli kvůli inteligenci, která
zde hraje zcela podružnou roli. Stejně tak morálka. Již jsme si ukázali, že
morálka je neuchopitelná a pohyblivá složka, takže se nedá říct, u kterého
hodnotového systému hraje morálka významnou roli. Dá se však předpokládat, že
se s dodržováním morálky setkáme spíš u systému 2, 4, 6, 8, než 1,3,5,7.
Závěrem
Hodnotových systémů je mnoho
Zde uvedené hodnotové systémy umožňují zařadit
jednotlivce do jedné z osmi skupin
Do stejných osmi skupin lze zařadit i vyšší společenské
organismy.
Do stejných osmi skupin lze zařadit i chování jednotlivců.
Do stejných osmi skupin lze zařadit i chování
společenských organismů
Každý společenský organismus nasává především osoby se
stejným nebo alespoň podobným hodnotovým systémem, jako má sám.
Osoby tvořící společenský
organismus upravují své individuální hodnotové systémy.
Společenské systémy se
přednostně zbavují lidí se sklonem k sebedestrukci, které by je mohly
ohrozit.
Pokud by chtěl někdo zkusit kam zařadit Klause, Havla,
Zemana, Vondru, Klasnovou, Béma, Haška a další politiky a veřejně činné osoby,
může se o to pokusit v komentářích.
*1 opak exhumace
*2 plísňáci jsou ti, na které když míříte, hystericky
řvou „Please no!“
*3 Podle sčítání provedeného katolickou církví v roce
2004 tvoří počet věřících pravidelně docházejících na bohoslužby 4% populace.
*4 Podle katolické církve můžete lhát, krást, zabíjet a
hřešit v případě, že to na sebe napráskáte u zpovědi.
*5 Při čurání je doporučeno používat současně, jak ženský
tak mužský princip. Ženský princip je, že se čurá vsedě. Mužský princip je, že
je při tom zvednuté prkénko.
*6 U křesťanských žen si to netroufám ani odhadnout.
Související články:
Dekomprese politiky - morálka
Dekomprese politiky - morálka
vlada | Rubrika: Teorie všeho | 29.05.2012, 7:29:00
.
Žádné komentáře:
Okomentovat