Lidstvo je čím dál tím vzdělanější a nahromaděné vědomosti umožňují čím dál tím víc využívat přírodní zákony. Vezměme si jen průmyslový pokrok za posledních dvěstě let, který odstranil bídu v masovém měřítku. Lidstvo se dnes má nejlépe a žije si nejlépe v historii. Má úžasné znalosti. Pokrok v lékařství vymýtil většinu tradičních infekčních chorob. Pokrok ve vědě a průmyslu dokázal vyrobit tak úžasné hračky, jako je trvale obyvatelná kosmická stanice, nebo mobilní telefon.
Každý, kdo nadává na poměry, by se měl povinně vzdát používání elektřiny, internetu a benzínových motorů. Možná by se mu po nějaké době rozsvítilo a začal by si vážit pokroku a přestal by plácat kraviny o udržitelném rozvoji a zásadách předběžné opatrnosti. Opatrnost totiž není matkou pokroku. Kdyby byla opatrná, nestala by se matkou.
Pokrok dosahovaný každým novým rokem je zcela fascinující. Kdo by řekl, že se internet začal masově rozšiřovat před pouhými 20 lety? To je jedna generace. Masově dostupné počítače jsou staré dvě generace. A co mobilní telefony? Lidstvo se ubírá tak prudkým tempem kupředu, že nositelé starých názorů a přesvědčení o tom, že to nejde, nestačí dostatečně rychle vymírat.
Nyní by se slušelo porovnat dva myšlenkové experimenty.
První myšlenkový experiment z minulého článku by se dal shrnout do teze: „Lidstvo čím dál tím víc blbne.“ Druhý myšlenkový experiment z úvodních odstavců můžeme shrnout takto: „Lidstvo je čím dál chytřejší.“
Máme tu problém.
Který myšlenkový experiment je správný? Jak se to pozná? Oba naznačené myšlenkové experimenty vedou k navzájem opačnému závěru. Když použijeme trochu matematické abstrakce, tak se dá každý myšlenkový experiment převézt na nějakou logickou rovnici, která za pomoci logického součtu, součinu, implikace a negace vede k nějakému řešení. Ale protože se jedná o myšlenkový experiment, lze také provést myšlenkový experiment, opačný k původnímu, kdy do původní logické rovnice zavedeme negaci všech tvrzení. Dostaneme druhý myšlenkový experiment, který je negací toho prvního. Negací ve smyslu opačných vstupů. Výsledkem pak musí zákonitě být, že pokud je výsledkem prvního myšlenkového experimentu výsledek A, pak výsledkem druhého myšlenkového experimentu musí být výsledek negace_A.
A včil mudruj.
Který z obou myšlenkových experimentů je ten správný? Teď filozofe vyrukuj s řešením. Filozofie má pro tyto případy připraveno plno keců, jako že myšlenkové experimenty jsou přínosem, protože vrhají světlo na nové zatím neuvažované skutečnosti, ale zjistit jestli je správný (pravdivý) myšlenkový experiment číslo jedna, nebo jeho druhá, negativní varianta, nedokáží.
Celé to připomíná klasickou výrokovou logiku.
Výrok 1. Měsíc je kulatý.
Výrok 2. Sýr je kulatý.
Z toho plyne: Měsíc je ze sýra.
Z hlediska výrokové logiky je to pravda, a když si někdo klepe na hlavu, že to tak není a že jen blbec si dneska může myslet, že Měsíc je ze sýra, tedy kromě filozofů, má pravdu.
Řešení problému ovšem nepřišlo z výrokové logiky, protože ta je z hlediska logiky správně. Řešení problému přišlo z experimentální zkušenosti, kdy se lidstvo tak dlouho pokoušelo zjistit, jestli je Měsíc ze sýra, až experimentálně dovezlo z Měsíce nějaký materiál a zjistilo, že o sýr se v žádném případě nejedná.
Každý myšlenkový experiment, tedy může vést k určitému logickému závěru, který je z hlediska logiky pravdivý, ale rozhodnout, který ze dvou vzájemně opačných myšlenkových experimentů je ten pravdivý může jen experiment. Tedy něco, co dodá fakta z vnějšku. Pokud se tato experimentální fakta shodují s výsledkem myšlenkového experimentu, máme za potvrzené, že to tak opravdu je.
Pokud však experimentální data nejsou k dispozici, myšlenkové experimenty ať sebesofistikovanější, nikdy nebudou zdrojem nového pravdivého poznání. Sice to budeme moci považovat za jistou zajímavost, ale fakt, že kterýkoli oponent zkonstruuje opačný myšlenkový experiment pouhou záměnou výroků za jejich negace, by měl každého filozofa, který se myšlenkovými experimenty zabývá dohnat k pláči, nebo ke studiu přírodních věd.
Závěr
1. Není myšlenkový experiment, jako experiment.
2. Pouze ty myšlenkové experimenty, které lze experimentálně ověřit, mohou přinášet nové poznání.
3. Pokud je v myšlenkovém experimentu zařazena logická funkce implikace, je zcela nezbytné, aby všechna tvrzení vstupující do implikace byla naprosto pravdivá. Pokud nejsou, dostaneme se do logické skluzavky typu: „Bojeschopnost britské armády je závislá na počtu starých panen v Anglii.“ 1)
4. Filozofové se rádi matlají v myšlenkových experimentech, ale téměř vždy jim uniká podstata logické věci. Ostatně na filozofii se obvykle chodí proto, aby se člověk vyhnul matematice.
5. Jediné filozofické závěry, které jsou k něčemu, jsou ty, které lze porovnat s experimentálními výsledky.
Kolik filozofů je potřeba ke stavbě atomové ponorky?
A co lidstvo? Blbne, nebo je čím dál tím chytřejší?
1) Čím víc je v Anglii starých panen, tím víc chovají kočky, čím je víc koček, tím je méně myší, čím je méně myší, tím je více zrní, čím je více zrní, tím jsou krávy vypasenější, čím jsou krávy vypasenější, tím víc hovězích konzerv má britská armáda, čím má armáda víc konzerv, tím větší jsou příděly jídla, čím větší mají vojáci příděly jídla, tím jsou spokojenější, čím jsou vojáci spokojenější, tím víc jsou bojeschopní. Z toho jasně plyne, že bojeschopnost britské armády záleží na počtu starých panen v Anglii.
Související články:
Lesk a bída myšlenkových experimentů
Argumentace kontra síťová a pyramidová struktura myšlení
Modernizační filozofické úvahy
Proč mám vždycky pravdu
Konečný protidůkaz
Intelektuální rasismus
Žádné komentáře:
Okomentovat