pondělí 21. září 2009

Jak zvládat stres 1

Stres je dnes naprosto samozřejmou součástí našeho života. Dříve nepoznané životní tempo, pracovní nasazení i osobní život produkují stres v nebývalém množství. Obvyklá rada, kterou dostane účastník lékařského řízení, zní ve smyslu: „A pokud možno se vyhýbejte stresu," ale jak to máte udělat, se již většinou nedozvíte.





Stres je civilizačním strašákem. Všechny rady, které dostáváme, hovoří o stresu, jako o něčem, čemu je nutné se vyhnout, zničit, spálit, popel vysypat do řeky. Pokud se o problém zajímáte víc, tak objevíte nejrůznější obskurní spolky, organizace, a hlavně nepřeberný zástup prodejců všeho druhu, kteří vám nabízejí zaručeně protistresové bio, bylinko, přírodno předražené sračky, které vám sice nepomohou, ale naštěstí většinou ani neuškodí. Pokud podlehnete vábení a zjišťujete, že to pomáhá, nepropadejte panice, jedná se o placebo efekt.

Mezi zaručené návody na odstranění stresu patří také nabídka nejrůznějších placených masážo, vonno, solno, čchi, jing-jang, jógo aktivit, spojených s pobytem v nějakém zapadákově, bez tekoucí vody, splachovacích záchodů a pohodlné postele, o televizi, internetu, alkoholu, povolných ženách a dalších nezbytnostech moderního života ani nemluvě, přičemž libovolné ženské účastnice podobného antistresového podniku, byste byli se ochotni dotknout maximálně tak třímetrovou tyčí.

Co zkusit nějakého lékaře? Ti by vám přece měli být schopni pomoci. Mohou vám předepsat léky, a naordinovat způsob léčení.

To je taky problém. Lékaři se setkávají až se stavy, kdy stres přechází do chorobného stádia s klinickými projevy. To umějí léčit, tedy aspoň si to myslí, protože vám předepíší nějaký lék a vy jim pak za týden řeknete, že se cítíte lépe. Když ne, tak vám předepíší něco jiného a tak to jde do té doby, než jim řeknete, že už se cítíte dobře. Jestli zabrala léčba, nebo jestli si organismus pomohl sám, těžko říci. Pokud v tomto postupu shledáváte jistou podobnost s popsaným placebo efektem, nejste moc daleko.

Jestliže chceme stres nějakým způsobem omezit, tak máme k dispozici několik možností. Nejobvyklejší je léčba alkoholem. Není nad to reagovat na stresovou situaci tím, že se důkladně ožereme. Bohužel, tato metoda je silně riskantní v případě, že nemáme gen zabraňující rozvinutí alkoholismu, a ke všemu díky narušenému rozhodovacímu procesu se můžeme na záchytce dozvědět, že ten gen opravdu nemáme, i když jsme si mysleli pravý opak.

Další variantou je útěk. Pokud chodíme do práce, kde nás vedoucí stresuje svými idiotskými připomínkami ohledně našeho nedostatečného pracovního výkonu, je lepší změnit zaměstnání a nastoupit do státní správy, nebo se dát na politiku.

Můžeme se někomu svěřit. Sdílená radost se zvětšuje, sdílená bolest se zmenšuje. Můžeme se svěřit kamarádům, rodině, nějaké vyšší autoritě, třeba knězi, nebo státním orgánům. Můžeme navštívit lékaře, nebo léčitele. Můžeme si postěžovat naprosto cizím lidem, na zastávce hromadné dopravy, nebo v hospodě.

Tudy cesta nevede.
Uvedené příklady mají společné to, že v naprosté většině případů nefungují. A pokud fungují, tak jen krátkodobě, přičemž v delším časovém období se jejich účinnost snižuje. Řešení pomocí alkoholu, může nakonec vést k výsledku, že místo vystresovaného člověka, vznikne vystresovaný alkoholik. Utíkat se také nedá pořád a ucházejících míst ve státní správě je stálý nedostatek.

Dalším důvodem je ostych. Jestliže chceme radu, nebo pomoc, od terapeuta, tak abychom mu dali veškeré podklady pro kvalifikovanou radu, je třeba mu zodpovědět velké množství všetečných otázek a ne všechny jsou takového druhu, že bychom se o tom chtěli zmiňovat cizí, natož osobě blízké.
Jak tedy zvládat stres? „Když ti nikdo nepomůže, musíš si pomoci sám." To je nejlepší rada, kterou můžete dostat.

Nikdo vás nezná tak dobře. Ani váš osobní právník, nebo psycholog, lékař, manželka, kamarádi, ani děti vás neznají natolik dobře, aby vám byli schopni poradit, jak stres zvládat. Nehledě na fakt, že mnozí ze jmenovaných se na vytváření vašeho stresu osobně podílejí.

Poznej svého nepřítele.
Stres je reakce organismu na zatížení. Vždy, když se něco děje, tak má organismus na výběr ze dvou možností. Může utéci, nebo může přijmout boj. Pro obě tyto varianty je potřebné organismus nějakým způsobem mobilizovat, je třeba produkovat adrenalin a uvést do pohotovosti příslušné svaly. Jestliže se něco děje a pak zase neděje, děje, neděje, děje neděje v rychlém tempu, tak neustálé mobilizace a jejich odvolávání vyrábí únavu, která se projevuje psychickým a následně i fyzickým vyčerpáním, i když se vlastně nic pořádného nestalo.

Navzdory všeobecnému přesvědčení, však nejsou všechny druhy stresu špatné. Kupříkladu taková tréma. To je typ stresu, který naopak pomáhá aktivizovat organismus před uměleckým nebo sportovním výkonem a umožňuje nám naopak dosáhnout lepších výsledků. Nemusí se jednat jen o umění, nebo sport. Stres připravuje náš organismus na výkon, před libovolnou činností a připravuje organismus k tomu, aby v nadcházející situaci obstál.

Stres se stává naším nepřítelem ve chvíli, kdy je ho moc. Pokud nás opakovaně stresují situace, kterým se nemůžeme vyhnout, tak vznikající stresová reakce přináší nejprve psychické a posléze i fyzické vyčerpání. Organismus se brání, jak nejlépe dovede, a když množství stresu přesáhne určitou míru, reaguje třeba vyvoláním nějakých fyzických obtíží typu, nevolnost, zvracení, bolesti žaludku, případně nějakou nemocí, která nás donutí ulehnout na lůžko.

Stres je nebezpečný tím, že při větším stresovém zatížení, nám přestává správně pracovat rozhodování. Během stresu se rozhodovací proces vychyluje z obvyklého stabilního stavu a rozhodování se stává chaotické a velmi pravděpodobně nesprávné. Není třeba být jasnovidec, abychom si domysleli, k čemu to vede. Chybné rozhodnutí vytváří další stresovou situaci, takže místo původní stresové situace máme dvě. Tu starou a novou vytvořenou naším špatným rozhodnutím. Vzniká kladná zpětná vazba, která vede k exponenciálnímu nárůstu stresu se všemi negativními důsledky.

Takže, jak je to s tím stresem?
Obvyklá rada ohledně stresu zní: „Vyhýbejte se stresu, nedostávejte se do stresové situace, nerozčilujte se, buďte v klidu." Není třeba dlouhého přemýšlení, abychom dospěli k názoru, že to je rada na dvě věci. Na prd a na hovno.

Stresu se nedá vyhnout, stres je nedílnou součástí našeho života, do stresových situací nás dostává zaměstnání, rodina, dovolená, prostě všechno. Stres je třeba přijmout jako stálý doprovod našeho konání. Stres tu byl a bude. Bude s námi stále. Bude nás doprovázet na každém kroku. Na stres je třeba si zvyknout.
 
Pokud si zastánci militantního zeleného životního stylu myslí, že se stresu vyhnou tím, že se odstěhují do zemljanky, budou žrát brouky, topit dřívím a užívat si přírodního života, tak mám pro ně smutnou zprávu. Stejně budou ve stresu, protože neseženou tolik jídla, nebudou mít dostatečnou zásobu dříví, do zemljanky poteče a k dovršení všeho ani nebudou moci zlikvidovat překypující stres chlastem.
Jestliže jste v této chvíli propadli naprostému zoufalství, beznaději a lomíte rukama nad ztrátou času věnovanému čtení, tak nepropadejte panice. Stres sice odstranit nejde, avšak co jde, je potlačit, odstranit, či eliminovat NÁSLEDKY stresu.

Stres je tedy nedílnou součástí života a je třeba zvládat jeho následky.

Příště si povíme něco o tom, jak se stres dá měřit.





Související články:
Jak zvládat stres 2
Jak zvládat stres 3
Jak zvládat stres 4





Rubrika: Teorie všeho | 21.09.2009, 13:19:00

8 komentářů:

  1. problém buď má řešení,a pak ho řeším,anebo nemá-a pak ho nechám plavat,a po stresu ani památky.Ale zajímá mě jiná věc..jak můžete tvrdit,že stresu je dnes víc než dřív..si myslíte,že našim předkům lítali pečení holubi do huby?určitě ne..ba dokonce bych řekla,že měli méně času než my,a proto například při kácení lesa nepřemýšleli o blbostech..:-)

    OdpovědětVymazat
  2. dano, je to přesně řečené v poslední větě. Stresu je víc, protože lidi mají čas myslet na blbosti a tím si ten stres sami vyrábět (mimo jiné).

    OdpovědětVymazat
  3. Nechci dělat zbytečný vlny, ale nesouhlasím hned s první větou. Např. v mým životě je stres wellmi vzácným úkazem a depka ještě vzácnějším. Prostě jsem si tenhle psychobalast jednoduše zakázal a poslechl se. A hlavně mi netvrď, že kecám nebo mě vystresuješ... :o)

    OdpovědětVymazat
  4. @Teo, nechci stresovat, ale jedná se o adaptivní antistresové chování, které se vyznačuje tím, že se stresem nestresuješ, což je pro okolní stresující prostředí zdrojem stresu, což relativně vede ke svýšení stresu na staně jedné a snížení stresu na straně druhé. Celé to pak vyúsťuje v to, že stresátor je vystresovaný a stresenec naopak.

    OdpovědětVymazat
  5. ja ve stresu naopak fungovat zacinam jelikoz musim

    OdpovědětVymazat
  6. ratko, to je ta aktivační role stresu, která tě povzbuzuje k výkonu. Někdo začíná fungovat, protože musí. Třeba jsou tím pověstní pisálci, kteří nevytlatčí nic, dokud je netlačí termín.

    OdpovědětVymazat
  7. hana tomášová5. července 2010 13:45

    Chce to umět relaxovat, odpočívat a když Vám něco chybí, zkusit to nějak řešit. Protože stres je zátěž a projeví se taky somaticky... Jsou celkem dobré i doplňky stravy na trhu, které mohou posílit imunitu, minerály a vitamíny. Dobrý je třeba enzymový produkt curenzym - z rostlinných enzymů, pak je dobré céčko, klidně z bezinkového sirupu apod.

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj,
    no sice s vami nasouhlasim, ale vubec nemam chut neco kritizovat.. Originalne pojaty nazor na vec.. Pobavilo me to, coz byl mozna ucel. Je mi lip a to jsem jeste pred chvili premyslela nad miloonem veci, ktere nezvladam, takze jo.. bomba.. pekny den:)

    OdpovědětVymazat