úterý 24. dubna 2012

Dekomprese politiky – paraziti

Minule jsme si ukázali, že použití morálky v politice vede k masovým ztrátám na životech, také jsme se podívali na rozdílné pojetí morálky voličů a politiků. Dalším krokem v pochopení chaotického chování politiků je prozkoumat jestli neexistuje nějaká spojitost mezi politikou a parazity.



Pohledem do přírody zjišťujeme, že parazitické chování organismů je jedním ze základních projevů života. Jmelí obtáčí vzrostlé stromy, blechy se živí na psech, vši na lidech, roupi si s oblibou vybírají ke svému životu děti. V podstatě se dá konstatovat, že každý neparazitující organismus má jednoho, nebo několik specializovaných parazitů. Dokonce i paraziti mají své parazity. Pokud to budeme sledovat směrem ke stále menším velikostem, dojdeme po čase až k jednobuněčným organismům, takže za parazity můžeme považovat i různé bakterie a nejmenší paraziti, na které narazíme v živočišné říši, jsou viry. Ty už jsou natolik líné, že se ani neobtěžují s tvorbou celistvé buňky a ke svému životu a rozmnožování používají hostitele. Jakmile vir pronikne do buňky, začne využívat její zdroje a genetickou informaci pro svoje rozmnožování. Nebezpečnost virů je různá, některé virové nákazy jsou smrtelné, ale taková chřipka je pro zdravý organismus jen mírnou komplikací, která po nějaké době odezní.

Nejzajímavější jednobuněčnou formou parazita je jednobuněčný pes. Jednobuněčný organismus s genetickou výbavou psa, který se asi před 16 tisíci let rozhodl, že bude mnohem lepší rezignovat, na mnohobuněčné orgány, nohy a běhání a rozhodl se parazitovat na psech, kterým vytváří nádor v oblasti čenichu, nebo pohlavních orgánů a přenáší se tak své potomstvo do dalších jednobuněčných generací.

Když postoupíme na velikostní škále dál, zaregistrujeme nejrůznější červíky a parazity žijící uvnitř větších organismů. Pokud paraziti proniknou do svého hostitele, dostanou se nezřízenému bohatství, k živinám a zdrojům, které jim vystačí na celý život. Zde mohou v klidu prožít celý svůj život v hojnosti a bez problémů. Nemusí nic řešit a jejich jedinou starostí je to, aby jim hostitel vydržel co nejdéle, protože kdyby to přehnali a hostitel jim umřel, tak zdechnou i s ním. Hostitel většinou nemá schopnosti se nákazy a parazitů vlastními silami zbavit. Takže léčba musí přicházet zvenčí.

Paraziti mají natolik jednoduchý život, že nepotřebují mozek. Jejich jediným cílem je bezpečně ovládat metody průniku do organismu a pak v něm spokojeně žít. Neznamená to však, že by paraziti neměli problémy. Pokud svého hostitele vyžerou, umírají s jeho zánikem. Samozřejmě se vyskytují paraziti, kteří napadnou hostitele a jednoúčelově ho zničí, například vosička naklade larvy do housenky a ty ji vyžerou. Pokud je však hlavním cílem parazita spokojené přežívání, musí regulovat své chování.

Paraziti a morálka
Zatímco hostitel se při shánění potravy a boje o své přežití docela zapotí, paraziti jsou přímo u zdroje a mají jedinou starost. Zabezpečit, aby jim to vydrželo co nejdéle. Dokud je parazitů v hostiteli málo, tak o nic nejde. Problém začíná ve chvíli, kdy je parazitů víc, nebo když se začnou rozmnožovat. Vždycky existuje nebezpečí, že se nová generace parazitů utrhne ze řetězu, vyžere hostitele a způsobí jeho zánik.

Paraziti toto nebezpečí zániku své civilizace řeší v zásadě dvěma způsoby. Regulací svého sexuálního chování, případně vykopnutím mladé generace do světa.

Regulace sexuálního chování spočívá v nepohlavním rozmnožování. Pohlavní rozmnožování přináší genetickou variabilitu. U nepohlavního rozmnožování je další generace geneticky shodná se svoji rodičovskou generací, což zvyšuje pravděpodobnost, že se potomci budou chovat stejně jako rodiče a nevyskytnou se tam jedinci, kteří by hostitele začali nezřízeně vyžírat. Tito paraziti jsou schopni v hostiteli přežívat v mnoha generacích bez toho, že by došlo k vyžrání zdrojů. Naproti tomu, pohlavní rozmnožování přináší geneticky odlišné jedince s variabilním chováním a pravděpodobnost toho, že v nějaké generaci dojde k přemnožení, nebo k vyžrání hostitele je vysoká.

Pokud chtějí paraziti nějak ukočírovat svůj večírek a nechtějí se sexuálně omezovat, řeší problém tím, že rodičovská generace zůstává v hostiteli a potomstvo je vypuštěno do světa, aby si hledalo vlastního hostitele. Tím je zaručeno, že parazit v hostiteli přežívá a nebezpečí plynoucí z nové generace je eliminováno. Jak si povedou potomci, již není rodičovská starost a to jak se budou mít záleží na tom, jestli se jim povede proniknout do nového hostitele.

Někteří paraziti musí projevit při pronikání do svého hostitele vysokou míru dovedností. Například toxoplasmóza, která se umí rozmnožovat jen v kočkách, používá k proniknutí do svého hostitele jako prostředníka myš (vektor)*. Infikovaná myš má snížený pud sebezáchovy a je pravděpodobnější, že se kočkou nechá sežrat. Někdy se toxoplasmóza netrefí, nakazí člověka a tady její cesta končí, protože pravděpodobnost toho, že člověka sežere tygr, je v podstatě nulová. Maximálně se stane, že člověk, který neměl rád kočky, si je zamiluje.

Pokud získané zkušenosti trochu zobecníme, tak vidíme, že paraziti jsou vynálezci morálky a morálního chování v zájmu vlastního přežití. Paraziti vynalezli regulaci sexuálního chování. Paraziti vymysleli, že nejlépe zachovají svůj životní standard, když vykopnou další generace z domova.

Paraziti a politika
Není se třeba moc namáhat, aby člověk viděl, že analogie mezi chováním politiků a parazitů je do očí bijící. Pokud si přečtete celý text od začátku znovu a zaměníte při tom slovo parazit za slovo politik a slovo hostitel za slovo stát, nemusíte na napsaném textu toho moc měnit. Chování politiků vyjadřuje rysy parazitického chování, průnikem do hostitelských struktur počínaje, svým chováním v těchto strukturách a chováním po jejich opuštění.

Například používají politici k průniku do mocenských struktur nějaký vektor ve formě občanského hnutí, nebo mimoparlamentní strany. Poté, co se jim povede proniknout blíže do centra moci, přestupují do silnější strany (cíl). Pokud se jim povede se přisát k nějakému zdroji, likvidují kolem sebe konkurenci tak, aby nedošlo k narušení stability vysávaného systému, což označujeme tím, že politika má jistou sebečisticí schopnost.

Hlavním efektem tohoto systému je to, že všichni zkušení politici se chovají víceméně stejně. Jejich hlavním cílem je nenarušit zaběhlý pořádek, který by ohrozil stabilitu. Změny jsou mírné, hlavní pokrok je v mezích zákona. Když však dojde k infekci nositele novou generací politiků, která nemá ty správné parazitické vzorce chování, může to narušit stabilitu hostitelského systému. Nepředvídatelně se chovající jedinci ohrožují nejenom ideologicky spřízněné strany, ale svým chováním ohrožují stabilitu celého mocenského uspořádání. Těchto nepředvídatelně se chovajících parazitů je třeba se přednostně zbavit, čemuž aktivně napomáhá i politická opozice, jejíž hlavním cílem je převzetí moci, a nikoli ohrožení stability, či dokonce zánik celkového uspořádání.

Pokud do politiky vstupuje nový jedinec, než je připuštěn k lizu, je po dobu několika let podroben kritickému pozorování. Je třeba ověřit a otestovat jeho chování v různých situacích. Je třeba zjistit, jestli z jeho chování nemůže vyplynout nějaké ohrožení, které by narušilo zavedené pořádky. Pokud mají možnost, přibírají politici do systému své geneticky příbuzné, manželky, děti, bratry, případně známé a kamarády, které důvěrně znají, protože tím je zajištěno, že se budou chovat předvídatelným způsobem. Pokud však někdo shání členy své politické strany pomocí inzerátu, svědčí to o jeho politické nepříčetnosti, protože se lehce stane, že najatý mentálně deprivovaný subjekt, chaotického sebedestrukčního chování, zajímavý snad jedině tím, že si objednává i rakev do Y, aby nemusel dávat nohy k sobě, rozvrátí během chvilky celou parazitickou formaci natolik, že to ohrozí stabilitu celého politického systému.

Hostitelský systém je projektován pouze na určitý počet parazitů. Je to dáno počtem subjektů ochotných odvádět daně, což jsou jen zaměstnanci a několik firem, pro které je zdejší trh natolik zajímavý, že se rozhodly zde zůstat, nebo jsou natolik malé, že se jim nevyplatí přesunutí jinam. Zdroje vyschly a zvyšovat parazitické zatížení systému nad únosnou mez již nelze. Proto při politické obměně jsou nejslabší jedinci vysr/láni do světa a hledají si nové hostitele. Pokud jsou vybaveni těmi správnými parazitickými vzorci chování, tak končí většinou v dozorčích radách podniků se státním podílem, kde se opouzdří a vzdorují všem pokusům o své odvolání.

Závěr
Paraziti jsou nejrozšířenější formou života.
Paraziti korigují své chování tak, aby neohrozili hostitele.
Paraziti používají morálku k vynucení žádaného chování.
Také k tomu používají regulaci sexuálního chování.
Regulaci sexuálního chování vyžadují i církve, komunisti, fašisti a bulvár.
Paraziti nepotřebují inteligenci.
Ani politici nepotřebují inteligenci.
Politická praxe vykazuje silnou korelaci s parazitickým chováním.
Dokud zdroje jsou, není vyžírání patrné a systém funguje.
Vyschnutí zdrojů způsobí, že nastane rvačka o to, kdo zůstane.
Jedinci vysr/laní ze systému způsobují, že se provalí minulé aféry.
Pokud se paraziti přemnoží, může zaniknout celý stávající politický systém.
Nejhorší je nový gubernátor. Ten si ještě nestačil nakrást. (Ruské přísloví)

Vykouknou z prdele dvě tasemnice, a ta menší se ptá:
„To je nádhera mami. Co to je to barevné na tom zeleném?“
„To jsou květy na louce, synku.“
„A co to je to zářivé žluté, co tak příjemně hřeje na tom modrém?“
„To je sluníčko na obloze.“
„A proč my žijeme v té smradlavé prdeli, když je svět tak nádherný?“
„Protože je to naše vlast, chlapče.“





*bacha, není to matematický vektor, ale biologický vektor. Šipka mířící k cíli parazitovy cesty.






Související články:
Dekomprese politiky – morálka
Dekomprese politiky – hodnotové systémy





vlada | Rubrika: Teorie všeho | 24.04.2012, 5:46:00

8 komentářů:

  1. heheheh, úchvatné :o)) ta první část je velmi zajímavá. Na to jsi přišel sám? čtivé a vtipné. Během čtení mě napadly paralely z vlastní zkušenosti: poradenská firma a výrobní podnik

    Takový poradce musí podnik vysávat pouze po kouskách aby ho nepoložil, když přijde amigo co chce za služby milion tak se firma definitivně složí (pokud peníze nedosype majitel :o))

    OdpovědětVymazat
  2. ratko, parazitologie je, ač se to nezdá, překvapivě inspirující věda plná zajímavostí. Parazitologii vyšších společenských organismů jsem v zájmu kompaktnosti textu do něj nezahrnul. Dík za komentář.

    OdpovědětVymazat
  3. rádo se stalo. tvůjčlánek je ohromně inspirativní a myslím to fakt vážně. úplný gejzír sebereflexe.

    sama si připadám jako parazit, a zrovna jsem se dodívala na krásný dokument o buddhovi kde je jasné že úplně všichni jsme paraziti na té vyšší celozemské úrovni a jak se zdá po své smrti možná ještě budeme parazitovat na úrovni duchovní. Teda pokud nezhyneme se svým nositelem.
    od určité doby cítím že i jako parazit se musím chovat odpovědně ke svému hostiteli a to na všech úrovních. teda v této poloze to teď naprosto chápu. možná mi bude časem stačit jen hrstka rýže :o))

    OdpovědětVymazat
  4. Tak tohle je trefa do černého, to není plané tlachání, ale přírodní zákony. Až se z toho tmí před očima. To přísloví a vtip skvělý, neznala jsem!

    OdpovědětVymazat
  5. ratko, ze zjištění, že kromě morálky jsou nositeli i náboženských principů musí paraziti řvát nadšením.

    zuzi, přírodní zákony ošulit jen tak nejde. dík.

    OdpovědětVymazat
  6. :o))) to řvou :o) nadšením :o) nechceš dát odkaz k Chris?

    OdpovědětVymazat
  7. Já tedy nejsem parazit, ale nadšením řvu taky :)
    Skvělej článek!

    OdpovědětVymazat
  8. Evropanko, stojí za úvahu se zamyslet nad tím, zda parazitismus nezačíná tím, že si nějaká sobecká gravitace pro sebe nárokuje shlukovat hmotu do větších celků a zbytek vesmíru parazituje na tomto úsilí vytvářením složitějších a složitějších struktur hmoty, které parazitují na tomto úsilí.

    OdpovědětVymazat