Molekulární imbalance

V poslední době se na stránkách odborného tisku objevilo několik statí, ohledně techniky molekulární imbalance. Autoři (konkrétně dva) zaujímají co se proponované účinnosti a fyzikálních dopadů týká protichůdná stanoviska, ale v jednom se shodují.

Jde o perspektivní záležitost.



Nejprve se pokusím stručně vysvětlit o co konkrétně jde.

Při pokusu o elementární kvalifikaci fázově posunuté chemické reakce, dochází v mozku k perspektivnímu zkreslení monoutilitárního děje, což se na úrovni vědomí projevuje rozostřením hypersonických pochodů a tím pádem i k zostřenému vnímání konkrétní fyzikální sloučeniny.
Pokusná osoba je pak schopná reagovat nejen na folikulární podněty z vnějšku, ale zároveň se u ní projevuje tunelový efekt, v podobě personifikace.

Jinými slovy, hyperdextróza zaútočí na naše smysly, až dojde k psychofyziologickému posunu. Toto chování se dá paradoxně vysvětlit náchylností přechodu sloučeniny A* do své izomerické varianty, ale vzhledem k současné rozlišovací úrovni, je toto množství tak nepatrné, že leží na samé hranici detekovatelnosti, takže se pohybujeme na úrovni statistické chyby.

Druhý autor se naproti tomu zaměřuje na konkrétní psychosomatické projevy příslušné izomerické sloučeniny na atomové úrovni. Podle jeho názoru nezáleží až tak na konkrétním prostorovém rozmístění jednotlivých molekul, ale na tom, že ve sloučenině musí být přítomna izotopická varianta uhlíku C14. Některé teoretické práce předpokládají, že substitucí by mohlo dojít ke zvýšení počtu valenčních elektronů, čímž by se uvolnila jedna vazba, ale zatím všechny laboratorní testy ukazují, že pokus o náhradu nevede k požadovanému cíli.

Teoretickým základem pro zkoumání tohoto jevu je experimentální poznatek, že při balancovaném vychýlení molekulární struktury některých sloučenin ze stabilního stavu může dojít ke kvantově izomorfnímu potenciálnímu jevu, čímž dojde k narušení energetické hladiny. I tato velmi nepatrná změna je pak neurolingvisticky biologickým systémem detekována, což se projevuje ve změně chování.

Proč je tento potenciální objev tak významný?

Pokud by tomu tak skutečně bylo, otvíraly by se před námi poměrně široké možnosti praktického využití. Mohli bychom například zkoumat konkrétní psychohistorické pozadí zkoumaného děje bez využití kontrolních skupin s placebo efektem. Také by se tím teoreticky vysvětlilo zdánlivě podivné chování celých skupin chovných myší, pokud jsou laboratorně vystaveny stresu. Kromě nezanedbatelných ekonomických úspor by tak došlo i ke zrychlení podávaných metabolitů, čímž by se celý výzkum ještě více urychlil.

V každém případě se jedná o velmi perspektivní záležitost a nezbývá než doufat, aby se co nejrychleji prosadila v praxi.
* Do ukončení patentového řízení není jméno sloučeniny uvolněno

Literatura:
Das Buch der Physik, Berlin 1956.
Chimija dlja načinajuščich, Moskva 1971
Psychological aspects of Natural Language use, Annual Review of Psychology, 2003
Placebo effect in clinical practice, National Center for Complementary and Alternative Medicine, 2001





Související články:
Posvátné texty rembramtabharáty
Modernizační filozofické úvahy



Rubrika: Šepoty a výkřiky | 23.05.2008, 1:36:00