Reinkarnace v číslech

Někteří lidé věří, že po smrti jejich duše přechází do nově narozeného dítěte, a tak se vrací zpět do života. Toto dítě pak nachází útržky starého života, přebírá bývalé vzorce chování a příbuzní/přátelé/známí v něm poznávají osobnost zemřelého. Tomuto procesu se obecně říká reinkarnace. Názory se liší, jestli se samotný fakt reinkarnace týká pouze lidí, nebo soustavy člověk-živočich, nebo soustavy člověk-živočich-rostlina případně soustavy člověk-živočich-rostlina-šutr.





Nahození tématu reinkarnace ve společnosti vám dokonce může pomoci k seznámení.
Matematický reinkarnační paradox jsem zachytil ve filmu Before Sunrise. Pro ty z vás, kdo chrochtáte blahem, když sledujete film, kde se nic neděje, jenom se kecá a řeší se pouze otázky potenciální sebereprodukce, pak je to film právě pro vás. Vřele doporučuji i jeho pokračování Before Sunset, který geniálně navazuje a tvoří tak dohromady s prvním defuckto jednofilm, takže vůbec nemá cenu shlédnout pouze jeden z nich, anebo dokonce prohodit jejich pořadí. Vůbec nejlepší je shlédnout oba v jednokuse. Varování, oba tyto filmy jsou naprosto nevhodné pro rambožrouty a většinu mužů.

Pro účely tohoto článku definuji nejprve pojem duše.

Chci se tak vyhnout dvěma věcem.
1) tomu, aby se některé konkrétní magické/duchovní/náboženské učení cítilo uraženo, že jsem použil koncept duše, který třeba zrovna propaguje konkurence.
2) aby mi do toho někdo kecal.

Takže vocogou?
Abych se vyhnul námitkám, že duši nemohou/mohou mít kromě lidí i další životní formy, rozdělím to na dva kousky, i když to vlastně vyjde nastejno.

Definice životní síly
Životní síla je hypotetický informační komplex, který je tvořen spuštěným softwarem a daty potřebnými k provozování života.

Definice duše
Duše je životní síla potřebná k provozování života člověka.

Omlouvám se za použití tautologie v definici. Trochu to připomíná: „Gravitace je tvořena gravitací", ale některé definice jsou takto konstruovány, takže proč ne.

Pro vlastní pohodlí se budu přidržovat reinkarnační soustavy člověk-člověk. To znamená, že po úmrtí člověka, se příslušná duše přemístí do nějakého novodítěte. Předpokládejme, že příslušný novodítěnec je někde zrovna rozen, nebo plozen, případně něco mezi tím, takže je připraven k opětovnému dušopoužití.

Nechci zde řešit možnou otázku vzdálenost a rychlosti přesunu od jednoho těla k druhému. Nebudu také řešit, co se děje s příslušnou mrtvoduší, v případě prodlevy, když nějaký novodítěnec není momentálně k dispozici, ani problémy vzniklé případným konkurenčním bojem několika různých mrtvoduší o přednostní právo použití. (dochází k dohodě/násilí/losují?) Také ponechám zcela opuštěn problém téměř naprosté informační ztráty o staroživotě, která je velmi obdobná mazání staré informace a následnému zformátování datového úložiště k novému použití v novoživotě. Je známo, že k tomu aby si novodítěnec vybavil staroživot, je v naprosté většině nutné používat speciální techniky a postupy jako je holotropní dýchání, nebo hypnóza, a i tak se mu dostane pouze útržkovitých, kusých a nejasných informací. Celé to velmi připomíná zrychlené formátování disku, kterým se vymaže pouze FAT tabulka, takže při procházení sektorů nacházíme naprosto zpřeházené, napůl vymazané a nic neříkající útržky informací, které postupně začneme přepisovat daty z novoživota.

Na začátek trochu čísel.
Díky genetickému výzkumu zabývajícímu se genetickým hledáním našeho prvního společného předka víme, že od předpokládané doby jeho narození uplynulo okolo 60 tisíc let. Některé prameny odhadují, že množství lidí typu Homo Sapiens Sapiens v tomto kmeni čítalo 2000 jedinců, jiné zdroje hovoří o 10000 jedinců, já ze soukromých důvodů budu tvrdit, že jich bylo 6000.
Dalším číslem, které budeme potřebovat k našim úvahám je celkový počet lidí v současnosti. Počet lidí na naší planetě je v současnosti odhadován na 6 miliard. (už chápete těch 6000?)
Případné vyznavače nevímjaksetomenuje, (jak sčítají a odčítají magicky ty čísla), bych chtěl upozornit na krásnou číselnou symboliku 6000 – 60000 – 6000000000. A to teprve počkejte za chvíli:

Každých 10000 let se počet lidí zdesetinásobil.
6000x10 = 60000 – tolik jich bylo před 50 tisíci lety,
60000x10 = 600000 – před 40 tisíci lety,
600000x10 = 6000000 – před 30 tisíci lety,
6000000x10 = 60000000 – před 20 tisíci lety,
60000000x10 = 600000000 – před 10 tisícem let,
a konečně 600000000x10 = 6000000000 – nyní.

Promiňte, ale tohle jsem si nemohl odpustit, a navíc tato číselná elegance jen potvrzuje, že budu mít se svými dalšími tvrzeními pravdu.

Vy, kdo budete namítat, že rychlost přibývání obyvatelstva nebyla takto přímočará, že se mohla měnit rychlost přírůstku obyvatelstva, že docházelo i k úbytkům díky nemocem a válkám, máte pravdu. Ta čísla znamenají jen to, že pokud jsou výchozí předpoklady správné, průměrně každých 10 tisíc let se počet lidí zvýšil desetkrát. Pro další argumentaci toto tvrzení naprosto postačí.

Reinkarnační paradox
A nyní se konečně dostáváme k podstatě věci. In medias res, jak říkají latiníci, což v doslovném překladu znamená: zaříznout se do středně vypečeného bifteku.

Reinkarnace, jak ji chápu, je definována tak, že duše při smrti opustí mrtvé tělo a přemístí se do těla nového. A právě zde číhá onen reinkarnační paradox. Vždyť přece soustavně vzniká víc novodítěnců, než je k dispozici mrtvoduší. Jak moc velké množství duše se přemístí? Vždyť se přece rozhodně nemůže přemístit celá! Mrtvoduše se tedy nějakým způsobem musí „naředit", aby žádný z připravených novodítěnců nezůstal na ocet. Také díky tomu, že přesný počet aktuálních novodítěnců k dispozici se náhodně odlišuje od průměru, musí se naprosto stejně náhodně „ředit" i mrtvoduše. To však znamená, že do některého novodítěnce přechází relativně více mrtvoduše, než do jiného. A navíc, pokud by takto k reinkarnaci docházelo, pak nyní každý z nás obsahuje pouhou jednu milióntinu, (všimněte si toho magického čísla) jednu milióntinu mrtvoduše původního člověka. To už jsou takové ztráty na životním software, že by nepomohla sebevětší informační redundance ani sebelepší samoopravné kódování.

Na tak ztrátový a neefektivní způsob předávání vysoce důležitých životních informací se můžu vykašlat.

Z výše uvedeného reinkarnačního paradoxu vyplývají dva závěry.
a) k žádné reinkarnaci nedochází a reinkarnaci tohoto typu je třeba nahradit novou hypotézou,
b) pokud přesto k reinkarnaci tímto způsobem dochází, je jasné proč lidstvo na reinkarnaci věří, je to proto, že jako celek víc a víc blbne*.


* Tato hypotéza však může být pravdivá podle hypotézy postupného blbnutí celého vesmíru**.
** O tom někdy jindy.




Rubrika: Teorie všeho | 26.05.2008, 0:50:00