Posvátné texty rembramtabharáty.

Jdouce za sebou v řadě, poznání nepřichází k mravencům po svých. Jen celistvost cesty obchází balvany a souznění vyššího řádu vede k cíli.

Dno vesmíru sklání cestám směry, že hledající marně bloudí v pochybnostech nitrem svým. Kdo rozhodne zda nitro mé jest vnějškem svým, či dno vesmíru plní let čmeláků?

Na čí stranu se skloní Pravda, životem svým kruh žití obchází. Kdo léku nemaje bolestí směr svůj hledá?

Cesty jsou křivolaké, ne každý prochází zahradou duše vesmírné, vyvolený vynese duchovní silou svítání.

Tráva kořen svůj zapustí, keř statný se zvedá, strom statný listů se nevzdává silou je zrozený.

Vichřice zášť vždyť vláhu přináší, moudrý protivením se bičování deště nestaví, vláhou lépe moudře hospodaří.

Své úsilí, kdo napne k sobě sám, těžknoucí cesta však nekončí, smyšlenky samy své místo naleznou.

Kdo nenachází mistra svého, nenachází sebe sama, v míru svými smysly koně hladí.

Kmen o světlo soupeří, moudrý skloní hlavu svou a sláma je žlutá. Květ bez včely svár svůj nenachází, stokrát by pohladil, lítosti se nedočká.

I kámen lne neslyšně tichem věků, hrouda hlíny se však pomalu rozpouští.

Hledači cest mnohé naleznou, rákos však v údolí řeky se skrývá.

V žáru polední noci skřivan tichem zní. Kdo tygru poradí, proč dítěte i slon se obává?

Kamkoli vychází cestou jinou, sám se pokaždé vrací.

Stříbro mraky pokrývá, obloha utichá a vítr tiše zní. Hledejte a budete nalezeni.
--------------------------------------------------





Související články:
Molekulární imbalance
Modernizační filozofické úvahy





vlada | Rubrika: Šepoty a výkřiky | 28.05.2008, 0:22:00