Pozitivně lineární myšlení

Pozitivně lineární myšlení (PLM), neboli selský rozum, se dá vyjádřit logicky takto: jev A způsobí jev C, nebo také jev A „operand" jev B dají jev C. V této logické rovnici se nevyskytuje negace, proto slovo pozitivní. Slovo lineární je tam proto, že se mi líbí. Kromě toho navozuje představu přímého, rovného, jednoznačného (lineárního) působení.




Slovo „operand" nahrazuje libovolnou logickou operaci. Jde o logický součet, logický součin, implikaci, výhradní nebo, a ekvivalenci. Předpokládám, že se mi povedlo vyjmenovat všechno, ale kdyby ne, tak to někdo jistě doplní. Pro selský rozum je operand tvořen hlavně logickým součinem a ostatní operandy se vyskytují v podstatně menší míře, případně vůbec. Jak možná víte, evolučně vzniklo pozorováním a shrnuje historickou zkušenost. Přísloví: „Nejblbější sedlák má největší brambory," shrnuje zkušenost, že dokud to funguje, nemají se měnit výrobní postupy.
Lineární myšlení přesto někdy vede k chybným závěrům. Zkuste třeba uvážit toto: Lopatička a kyblíček stojí 110. Kyblíček je o stovku dražší než lopatička. Kolik stojí lopatička?*

Pozn.: Prosím čtenáře, aby rozhodně nesrovnával inteligenci příslušného sedláka se selským rozumem jako takovým.

Nelineární myšlení.
Při zkoumání nějakého problému, je výhodné se umět podívat na zkoumaný problém i z jiných stran. Když do rovníce pozitivního lineárního myšlení zamontujeme negaci, a uděláme výčet všech zbývajících možností, pak dojdeme ke zbývajícím logickým rovnicím:

Not A rovná se C, příp. A rovná se Not C pro jednu proměnnou. Pro dvě proměnné potom:

Not A operand B rovná se C,
A operand not B rovná se C,
Not A operand not B rovná se C.

Všechny tyto ostatní způsoby myšlení jsem nazval nelineární, což může být opak k lineární, nebo to může navozovat pocit jisté křivolakosti v myšlení. Jisté je, že nelineární myšlení používají různí šťourové, kteří strkají nos do věcí, do kterých jim nic není, a na základě toho pak kladou provokující otázky. Například:

„Co by se stalo, kdyby Bůh nebyl?"
Mnohem zajímavější mi však připadá otázka:
„Co by se nestalo, kdyby Bůh byl?"
A otázka: „Co by se nestalo, kdyby Bůh nebyl?" jen dovršuje erupci myšlenek, které se začínají vynořovat z hlubin mozku.

„Umí udělat Bůh tak těžký kámen, že ho sám neuzvedne?"
„Umí neudělat Bůh tak těžký kámen, že ho sám uzvedne?"
„Umí neudělat Nebůh tak netěžký nekámen, že ho nesám unezvedne?"
„Neumí neudělat Nebůh tak netěžký nekámen, že ho uzvednou všichni?"

To už jsou hodně nelineární otázky, dokonce velmi křivolaké. Obvyklá rada zní: takové myšlení je třeba zakázat, knihy spálit, myslitele inhumovat.**

Když se vrátíme trochu do reality, tak pokládání takových otázek může pomoci při promýšlení osobních rozhodnutí.

„Mám jet na chatu s rodinou, pohádat se tam s manželkou a pak se rozvést?"
„Nemám jet na s rodinou na chatu, pohádat se kvůli tomu s manželkou a pak se rozvést?"
„Mám jet na chatu s rodinou, nepohádat se tam s manželkou a i přesto se pak rozvést?"
„Mám nejet na chatu s rodinou, nepohádat se proto s manželkou a proto se nerozvést?"

S množstvím záporů a proměnných exponenciálně roste množství různých otázek, takže se jeví rozumné snížit jejich množství na čtyři základní. I tak se při tom užije spousta legrace, a v případě, že vašimi oponenty jsou osoby s vyšším tlakem, elegantně se jich zbavíte.



*Pokud jste odpověděli, že lopatička stojí 10, jste obětí PLM.
** Zeměplocha (logická negace exhumace)




Rubrika: Teorie všeho | 20.05.2008, 2:39:00