Rodina je mrtvá 2

Minule jsme se zabývali rodinou v živočišné říši, funkcemi rodiny a okolnostmi jejího vzniku. Nejsa profesionální rodinolog, mohu si dovolit bez mrknutí oka přeskakovat několik tisíc let a ocitnout se dle potřeby v přítomnosti, nebo v minulosti. Jako rodinolog amatér mohu také vysvětlit jevy a skutečnosti, které by bez tohoto výkladu nevznikly, nebo se kterými si převládající oficiální názory neví rady.




Potřeba jistoty.
Jednou ze základních a zároveň největších psychologických potřeb lidstva je potřeba jistoty. Potřeba jistoty se vyvinula jako reakce na nejrůznější nebezpečí zuřící evoluce. Psychologové vám vysvětlí, že potřeba hromadit věci, je jedním z projevů snahy o dosažení jistoty. Potřeba jistoty v duchovní oblasti si evolučně vynucuje vznik náboženství. Potřeba jistoty vyvinula věštce, astrologii a spiklenecké teorie. Potřeba jistoty si vynutila vznik sociálního státu. Potřeba jistoty pro účely reprodukce vynutila vznik sňatku. Sňatek totiž představuje jistotu.

Prahistorická odbočka.
Pokud se podíváme do hlubiny věků na naše prapředky, uvidíme asi následující obrázek. Reprodukce lidí probíhá tak, jak příroda žádá. S přechodem od sběračství k lovectví jsou samci nuceni kvůli lovu opouštět tlupu na delší čas. S prodlužujícím se výukovým procesem mláďat se prodlužuje i doba po kterou je mládě nesamostatné a neschopné samostatného přežití. Rodina tedy potřebuje samčí péči v delším časovém období. Kvůli tomu, aby se samci věnovali své rodině si samice vyvíjejí prsa a upravují sexuální chování tak, aby samci necítili potřebu realizovat se mimo rodinu. Na druhé straně samci potřebují jistotu, že doma zanechaná samice nebude po vůli jiným samcům v době lovu, kdy hrozí dlouhodobější odloučení od rodiny.

Všeobecně přijatelným řešením této situace je vznik sňatku. Jde o veřejné prohlášení, že konkrétní samec a konkrétní samice hodlají vytvořit základní jednotku pro přežití a pro zplození a výchovu potomstva. Sňatek tak představuje pro oba jistotu v budoucím životě. Zároveň se tím dává najevo ostatním příslušníkům společnosti, že tito dva jedinci budou podstupovat reprodukční proces spolu, a ostatním nezbývá, než se poohlédnout jinde.

Kromě veřejného prohlášení, které je určeno okolní společnosti, dochází zároveň k vymezení vlastnictví. Muž vlastní ženu/y, a žena vlastní muže. Oba se tak stávají závislými jeden na druhém. Muž se stará o blahobyt rodiny, žena se stará o reprodukci a výchovu potomstva. Je to práce na plný úvazek a oběma jde doslova o život. Širší rodina pak pomáhá v boji o přežití a řeší situaci v případě neštěstí.

Vedlejším efektem tohoto uspořádání je vznik péče dětí o rodiče. S prodlužováním doby života nastala situace, kdy dospělé děti žily paralelně se svými rodiči, až do doby své reprodukční dospělosti. Tím se zdvojila péče o potomstvo, kterému se tak začalo dostávat pozornosti nejen od rodičů, ale i od prarodičů. Výměnou za tuto péči se dostalo rodičům od svých dětí péče ve stáří. Tímto způsobem se vytvořila dvojitě jištěná reprodukčně úderná jednotka na přežití – trojgenerační rodina. Vznik tohoto uspořádání se ukázal být natolik evolučně výhodným, že se dochoval až do našich dnů. Rodiče se měli ve stáří tím lépe, čím víc dětí během života vyprodukovali.

Tato struktura tří generací se dvěma zpětnými vazbami, se ukázala být velmi odolná proti chybám. Redundance jedné generace a jedné zpětné vazby, odstraňovaly poruchy způsobené v případě úmrtí/poškození jedné, nebo i většího množství dospělých osob. Toto uspořádání také umožnilo snížit počet potomstva na úmrtnostně přijatelnou míru a soustředit se na zvýšení kvality potomstva formou neustále prodlužujícího se procesu výuky.

Všechny ostatní pokusy o rodinné uspořádání, zvláště pak pokusy o soužití v nejrůznějších komunitách typu hipies a různé varianty návratu k přírodě selhávají. Je vysoce pravděpodobné, že je to tím, že v těchto případech chybí životní zkušenosti a stabilizující faktor nejstarší generace, která se těchto pokusů nezúčastňuje.

Sňatek vymezuje majetkové poměry.
Dokud trvalo rodové zřízení, kdy náčelníkem se stával zpravidla alfasamec (ten nejlepší), nebylo potřebné zvláště vymezovat sňatkem majetkové poměry. Toto období ovšem netrvalo moc dlouho (odhaduji jednu/dvě generace). Se sílícím rodinným uvědoměním, každý rodič chtěl předat svým potomkům nejen rodinný majetek, ale případně také nějaký ten náčelnický, či jiný titul. S přechodem na dědičné zvyky začalo být potřebné vymezit pomocí sňatku i majetkové poměry a dědičné nároky. Sňatek tak získal druhou a postupem doby čím dál tím významnější funkci. Funkci právní. Nyní začíná být jasné, že historie se svými rodokmeny a údaji o tom, kdo kdy kde jak a koho pojal za manželku a manžela, není špatně skrývaná četba pornografie se silným fantazijním prvkem, ale prachsprosté účetnictví.*

Rodina je základ státu.
Během historie sice dostával institut rodiny nejrůznější rány, ale ta vždy přežila, takže základní funkce rodiny tj. reprodukce nebyla ohrožena. Sňatky povoloval panovník/feudál. Sexuální život regulovala církev/ideologie. Nadbytečné mužské potomstvo odebírala vrchnost za účelem vedení válek. Všechny tyto negativní jevy, byly institutem rodiny absorbovány a bylo s nimi naloženo tak, že i přesto rodina dál fungovala.

Náznaky potíží nastaly, když si rodiny povšiml stát. První to odnesly, jak už to bývá, děti, které místo toho, aby vesele skotačily na loukách, nebo smutně dřely na polích, byly donuceny povinně navštěvovat školní docházku. Výsledkem bylo první zpochybnění autority rodičů. Děti ztratily jistotu důvěry ve své rodiče a bylo jim infikováno, že pravdu má státní ideologie. Stát jako vyšší společenský organismus začal na rodinu pohlížet jako na prostředek k dosažení svých cílů.

Vznik sociálního státu
Dokud se stát zajímal o rodinu ideologické pozice převládajícího náboženství, zdálo se být vše v pořádku. Problémy nastaly, když se do ideologie státu propracovaly sociální myšlenky.
Národně sociální ideologie pohlížela na rodinu, jako na dodavatelku mužů pro účely války. Stát prostřednictvím Hitlera uzavřel s rodinou smlouvu: Dejte nám své děti, my je vychováme, pošleme do války a po vítězství se postaráme o vás a o vaše rodiče. Díky krátké době experimentu, se nestačily důsledky tohoto pokusu projevit. Komunistická ideologie pohlížela na rodinu podobně. Požadovala od rodiny děti ke svému použití, vyžadovala však naprostou poslušnost ideologii, a jako odměnu pak slibovala sociální rovnost a jistotu ve stáří prostřednictvím vyplácení důchodů.

Sociální stát po odstranění ideologických výstřelků převzal modifikovaný model smlouvy s rodinou. Stát říká rodičům: vychovejte tolik dětí, abychom z jejich daní mohli vyplácet vaše důchody, my to spravedlivě přerozdělíme a vy budete mít ve stáří jistotu přežití.



* Na kamufláž tohoto účelu byli najmuti nejlepší básníci, kteří tak založili tradici červené knihovny.



to be continued...



Související články:
Rodina je mrtvá 1
Rodina je mrtvá 3
Rodina je mrtvá 4



Rubrika: Teorie všeho | 2.06.2008, 1:28:00