Intelektuální rasismus

Upozorňuji, že následující text se bude hemžit poněkud silnějšími slovy a bude silně insultační. Takže prosím slabší povahy, aby dále nečetly, nebo si vzaly preventivně uklidňující prostředek. Pokud se rozhodnete číst dál, tak činíte jen na vlastní nebezpečí. Pokud se budete cítit následujícím textem uraženi, pobouřeni, nebo jinak emocionálně excitování, nebude to autorova chyba, ale vaše.
Nemáte to číst! Byli jste předem varováni!





Nadávky.
Ty debile! Ty kreténe! Ty idiote! Ty pitomče! Je vám to hodně povědomé, že? Zajímavé je, že nadávky se točí pouze kolem několika věcí: Kolem rozmnožovacích orgánů, sexu, vyměšování a kolem inteligence, tedy přesněji jejího nedostatku.

Každý národ má své oblíbené nadávky. Zajímavé je, že Češi v nadávkách preferují vyměšování, nikoli sex, jako to dělají ostatní národy. Proto je také velmi těžké překládat průměrné anglicky hovořící filmy, kde se to odbornými výrazy týkajícími se primárních i sekundárních pohlavních orgánů, případně konkrétních technik, a toho kdo s kým, jen hemží. Zkuste odpovídajícím způsobem přeložit z černoštiny třeba ekvivalent velmi populárního slova „motherfucker".

Nadávky se vyvíjejí a výrazy dříve považované za nepřijatelné pozvolna plní stránky slovníků. Slovo „fuck" se stává běžným přídavným jménem označujícím jistou, ale ne velkou, míru nepříjemností. Dříve se šlo setkat s nadávkami týkajícího se neurozeného původu, ale ty prakticky mizí a setkáváme se s nimi již zřídka, protože je už nikdo nebere vážně.

Jestli si ovšem někdo z vás hlupáků myslí, že dneska se budeme zabývat teorií nadávek obecně, tak se mýlí. Dnes probereme otevřeně rasistické chování týkající se intelektuálního rasismu.

Antropocentrismus.
V lidské společnosti se inteligence a vzdělání cení nade vše. Dokonce nějaký naprostý idiot, vymyslel pro biologické pojmenování lidské rasy termín „Homo sapiens sapiens", neboli „Člověk rozumný rozumný". Kde na ten kretenismus přišel není známo. Jako by nestačilo mít jedno přídavné jméno rozumný. Debilní předkové v záchvatech sebeobdivování a z pýchy nad tím, že to dotáhli o několik stromů dál než opice, nazvali sami sebe rozumnými, rozumnými! Chápete to? Samozřejmě, že nechápete, na to vaše inteligence nestačí. To totiž nemůže pochopit nikdo!

Kdo má trochu rozumu v hlavě, tak nechápe, jak je možné, že taková idiotská rasa, jako lidstvo, považuje samu sebe za nositele veškeré inteligence, obraz boží, za vyvolené, kteří přináší vzdělanost a inteligenci přinejmenším celému vesmíru a přilehlému okolí. Vždyť jen shodou okolností a náhod, a protože dopad asteroidu a následná doba ledová vymazaly několikrát po sobě slibně se rozvíjející inteligenci, běháme po povrhu zeměkrychle my a ne vzdělaní dinosauři.

Rozum.
Lidstvo je posedlé vlastní chytrostí. Hodnocení podle inteligence a vzdělanosti je základním hodnocením, které odlišuje jednoho od druhého. Význam, který lidstvo přikládá rozumu vede k otevřeně rasistickému chování. Slovo analfabet hanlivě označuje osobu, která neumí číst a psát. Pro méně inteligentní jsou vytvářena koncentrační místa v podobě zvláštních škol. Populace je prosévána a tříděna během školní docházky a méně chápaví jsou označováni pomocí čtyřek a pětek objevujících se na vysvědčení. Kastovní systém třídící lidi do různých skupin podle dosaženého vzdělání pokračuje na středních a vysokých školách. Po absolvování příslušného vzdělanostního stupně dostane každý absolvent papír, který mu umožňuje v práci šikanovat osoby s nižším dosaženým vzděláním.

Tyto otevřeně rasistické projevy jsou ještě násobeny zpravidla tím, že absolventi vyšších vzdělanostních tříd zpravidla pobírají vyšší mzdu. Touha po získání příslušné vzdělanostní licence je tak silná, že kdejaký blb prahne po vzdělání. Pokud se mu totiž povede získat vzdělanostní papír, může se vyvyšovat nad ostatní. Už je vám jasné kam tím mířím, kreténi?

Oproti všeobecně sdílenému názoru spolu vzdělání a inteligence moc nesouvisí. Inteligence je schopnost docházet k vlastním, novým závěrům (mohou být i mylné) na základě získaných vědomostí. Podle definice je inteligence „rozumová schopnost řešit nově vzniklé nebo obtížné situace; schopnost učit se ze zkušeností; schopnost přizpůsobit se; schopnost správného určení podstatných souvislostí a vztahů, pomocí nichž řešíme nové problémy a orientujeme se v nastalých situacích".

Vědomosti.
Vědomosti můžeme získat i o naprostých pitomostech. Vzdělání, pokud je chápáno jako zapamatování určité sumy vědomostí nevypovídá nic o inteligenci. Pouze to znamená, že konkrétnímu jedinci funguje paměť. Ano, může být fascinující vidět, jak si je někdo schopen zapamatovat telefonní seznam se všemi čísly a na požádání uvést správnou odpověď. To ovšem neznamená, že dotyčná osoba je inteligentní. Pouze to vysvětluje fakt, proč se tak veliké množství dementů vyskytuje mezi právníky. U úředníků se pak nedostatek inteligence a zároveň schopnost zapamatovat si tuny nejrůznějších vyhlášek a zákonů stává přímo podmínkou pro vykonávání jejich práce, jinak by se z toho museli zbláznit.

Pokud se panovník rozhodl založit univerzitu, nebo školy, tak jeho cílem bylo vyprodukovat vzdělané úřednictvo, které by naplňovalo jeho záměry a cíle. Hlavním záměrem bylo pouze donutit studenty zapamatovat si určenou sumu vědomostí. V žádném případě nebylo žádoucí, aby o nich studenti přemýšleli, nebo dokonce vyvozovali vlastní závěry. Panovník potřeboval sice vědomostně nasycenější, avšak nikoli samostatně myslící poddané. Všechny projevy samostatného myšlení byly potlačovány a tento model postupně přebíraly vládnoucí třídy jedna od druhé bez ohledu na momentální státní ideologii. Pokud se někdo z tohoto scénáře vymykal vlastním myšlením, nebo hlasitým projevováním vlastních názorů, byl likvidován dříve, než stačil předat své geny svým potomkům. To mimo jiné vysvětluje deficit inteligentních lidí v populaci. Také to vysvětluje obecnou schopnost pamatovat si vědomosti. Ale hlavně to vysvětluje současnou úroveň našeho školství.

Intelektuální rasismus
Tento nedostatek inteligence v populaci a zároveň vysoké množství potvrzenek o dosaženém vzdělání vede zákonitě ke strachu z odhalení intelektuálního deficitu mezi duchem slabšími jedinci. Strach z neznámého vede ke xenofobii a rasismu. Strach z odhalení vlastní intelektuální nedostatečnosti pak vede k projevům rasismu intelektuálního. Nadávky týkající se vzdělání, snižování inteligence a vyvyšování vlastního vzdělání jsou jeho základní složky.

Intelektuální rasismus je ve společnosti pevně zakořeněný, že dokonce v tak vznešené právní úpravě, jako je „Listina základních lidských práv a svobod", není o nepřípustnosti intelektuálního rasismu ani zmínka. Vezměme si onu slavnou větu: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení." Vidíte, vy idioti, v té větě nějakou zmínku o inteligenci?

Anatomie konfliktu.
Intelektuální rasismus se okamžitě naplno rozhoří, pokud se oponenti dostanou do sporu. To pak člověk slyší věci, že se nestačí divit. Po vyslechnutí nějakého idiotského názoru (tedy tvrzení, které není naše), dojde k samonasírací urážce vlastní osoby tím, že si někdo může takovou hovadinu myslet. Cítíme se osobně uraženi. Tento nesouhlas s oponentovým názorem vyvolá prudkou emocionální reakci, která vede k okamžité snaze o eliminaci, nebo ještě lépe o vyhlazení protivníka. Reagujeme slovní agresí s využitím některého okruhu urážlivých tvrzení. Pokud se protivníci nachází v blízkém fyzickém kontaktu, skončí spor většinou rvačkou, protože protivník si to samozřejmě nenechá líbit. Pokud se spor o prosazení vlastního názoru začne týkat většího počtu lidí, nazýváme ho válkou.

Ne každý však je natolik fyzicky vybaven, aby mohl jít do takového sporu. Pokud civilizační tlak vykonal své a dotyčný se považuje za inteligenta, zaútočí spíše na úroveň vzdělání a inteligenci svého oponenta, než na sexuální výkonnost, či jeho vyměšování. Takto vedený spor se totiž považuje za civilizovaný.

Nejprve zaútočíme slovní agresí, kdy označíme protivníkovo tvrzení jako idiotské, navrhneme protivníkovi, aby si doplnil vzdělání, případně označíme protivníka za duševně méněcenného, pokud své tvrzení myslí vážně. Jestliže tento první výpad oponenta nezastraší a naopak dostane se nám kvalifikované logické a konzistentní odpovědi, nastává druhá fáze. Okamžitě se dostaví nasranost na sebe, na vlastní nedostatečnost, na vlastní neschopnost okamžitě, jednoznačně a nezvratně vyvrátit oponentovo blbé argumenty. Pak hledáme evidentní chybu v terminologii, nebo definici a zaútočíme na nějaký nepodstatný fakt. Když ani to nepomůže, spokojíme se s pravopisnou chybou, nebo překlepem. Když oponent i nadále vzdoruje, nazveme ho tupcem a ignorantem, označíme jeho vzdělání za nedostatečné a inteligenci za nulovou.

Zaútočit na neznalost faktů je také velmi populární. S oblibou se s tím setkáváme v oblasti společenských věd: „Redaktor asi neví, že Fuckletta Öhnekündová vydala první album již v době studia na Střední frigidní v roce 1298, pod názvem „Kreténi, seru na vás", což svědčí o jeho idiotismu a neznalosti základních faktů." Přeceňování encyklopedických znalostí se zase projevuje takto: „Jak to, že nevíte, že malpistická forma střevlozubých ichtyí se rozmnožuje v zásadě v kyselině!" Hrdost na to, že dotyčný dosáhl jisté vzdělanosti v jednom z oborů pak vede ke kategorickým tvrzením a přehlížení veškeré ostatní vzdělanosti. „Kdo používá Linux je debil a kretén, který nechápe výhody integrovaného tahání myší po ploše." Kdo se chce vzdělat v oblasti yntelektuálního rasismu, ať si projde nadávky a argumentaci v internetových diskuzích: „Máš chibu ve sově, armatére."

Moudrost
Co myslíte, dementi, je možné výše uvedené chování označit za inteligentní? Myslím že ne. Vcelku jednoduše ve všech výše uvedených příkladech lze detekovat jeden společný jmenovatel a to je naprostý nedostatek empatie. Lehce nyní identifikujeme, že nedělitelnou složkou inteligence je dostatek empatie, dostatek emocionální složky myšlení, toho co se moderně označuje „soft skills". (Slovním spojením soft-skills označujeme to, co sahá od empatie či znalosti lidí přes komunikativnost či sebekritičnost až po schopnost prosadit se, vést tým anebo schopnost nadchnout ostatní pro společný cíl.) Pokud je dostatečné vzdělání doplněno schopností rozumového a emocionálního myšlení, tedy dostatkem inteligence a soft skills, vzniká ideální stav, který označujeme jako moudrost.

Závěr
Pokud by se lidstvo řídilo rozumem, neexistovaly by volební kampaně.
Člověk může být vzdělán i v naprostých nesmyslech.
Ve společnosti vládne přesvědčení, že vzdělání a inteligence jsou jedno a to samé.
Mezi vzdělaností a inteligencí není rovnítko, což vysvětluje existenci vystudovaných hlupáků.
Pokud neumíme vyvrátit argumenty, obvykle provedeme útok ad hominem, se zaměřením na neznalosti faktů, a na nedostatek inteligence.
Každý by měl být schopen na základě vlastní „Současné úrovně poznání" korigovat svoje názory. Celoživotní setrvávání na jednom názoru je spíš vada, než přednost.
Nedílnou složkou inteligence je kromě rozumové vybavenosti, i vybavenost emocionální.
Intelektuální rasismus zůstává do budoucna největším problémem lidstva.
Takže, jestli vy debilové nechápete, co jsem vám tím chtěl říct, tak se seberte a mazejte si doplnit vzdělání.





Související článek:
Všichni děláme chyby.

 
vlada | Rubrika: Šepoty a výkřiky | 21.09.2008, 21:47:00