Podobenství, výuka, aha efekt a kritické myšlení

V procesu poznání má největší hodnotu to, na co člověk přijde sám. Pokud například ležíte ve vaně, nafukujete břicho (pánové vědí o čem mluvím) a v antickém Řecku pozorujete vodou přetékající vanu, můžete se dokonce dostat do historie.




Nic se nezapíše do paměti takovou silou, jako poznání, na které přijdeme vlastním přičiněním.
Pro tento druh poznání dokonce v psychologii existuje výraz „Aha! efekt". Což je ten okamžik, kdy se vám rozsvítilo. Takových okamžiků v životě sice moc není, ale stojí to za to. Emocionální prožitek spojený s poznáním, myšlenka, která se náhle vyloupne čímž je vše náhle krystalicky jasné má za následek, že si ten okamžik navždy zapamatujete. Tedy rozhodně si zapamatujete ten první z okamžiků, pokud máte to štěstí, že jich máte víc. Někdy si dokonce zapamatujete i to, na co jste přišli.

Pokud k Aha!_efektu dojde při zkoumání duchovního, esoterického nebo náboženského problému můžeme označit tento jev jako osvícení, prozření, či vnuknutí.

Tento proces poznání je sice až zázračně účinný, ale v praktickém životě je poněkud nepraktický. Přece jenom množství nahromaděných poznatků je veliké a zkoušet na všechno přijít sám je časově vysilující. Nejlepší bude, když se doposud nahromaděná poznatky nejdřív naučíme a Aha_efekt si necháme pro nový výzkum. Tím ovšem před námi vyvstává otázka výuky.

K poznání vedou různé cesty
Nikdo nepochybuje o tom, že něco se naučit vyžaduje rozdílné vynaložení námahy. Můžeme si opatřit učebnici a požadované vědomosti se naučit sami. Když si pořídíme učebnici, máme tam destilované poznání v podobě jasného textu, který cosi tvrdí. Stačí to přečíst. Někdy jsou v textu uvedena tvrzení, důkazy a vazby mezi nimi, což vyžaduje určité pochopení, ale pokud vše přeskočíme a naučíme se pouze předkládaná tvrzení, můžeme být velmi rychle považování za vzdělance.

Nevýhody. Při takovém přístupu existuje reálné nebezpečí, že pokud si pořídíme učebnici, případně literaturu, která není v souladu se Současnou Úrovní Poznání, tak se naučíme pitomosti. Jiné nebezpečí číhá v použitém způsobu výuky. Pokud vědomost získáme pouhým zapamatováním, tak z principu rychle dochází k zapomínání nabyté vědomosti a ta se nám v krátkém čase z hlavy vykouří. To ostatně ví každý, kdo chodil do nějaké školy.

Nehodlám rozebírat nejrůznější metody výuky, protože ani v oboru, zvaném pedagogika nemají zcela jasno, která metoda je nejlepší. Moderní pedagogika, po strastiplném a bolestivém vývoji procesu poznání došla k poznatku, že nejlepších výukových výsledků se dosáhne tím, když žák překládané učivo pochopí. Že žák, na základě předkládaných tvrzení, dojde k závěru sám. Nepřipomíná vám to aha efekt? Pokud při výuce zapojíme kromě zraku i sluch, nebo další smysly, (například formou hry) dojde i k lepšímu zapamatování. K nejlepšímu zapamatování dojde, když kromě rozumové části zapojíme také emocionální oblast mozkové aktivity.

Podobenství
Říká se, že k vyššímu poznání člověk nedostane doslovný návod. Texty v nichž je shromážděno vědění nejsou nikdy polopatické. Pokud se člověk chce dobrat moudrosti, nevede k ní přímá cesta. Historický vývoj nám však zanechal metodu výuky, která žáka správným směrem navádí, a která pro účely pochopení sdělení, metody Aha!_efektu využívá. Dáme-li žákovi nějaká morálně podmíněná vodítka a necháme ho samotného vyvozovat závěry, žák sám pomocí vodítek, projde celou cestu a závěrečný poznávací efekt, většinou spojený s určitou formou emociálního zážitku, toto poznání zafixuje. Jedná se o výuku pomocí podobenství.

Podle definice „podobenství spočívá ve vyjádření obecné myšlenky, životní moudrosti, mravního ponaučení apod. na základě podobného výjevu či příběhu". Podobenstvím většinou označujeme tyto tři literární druhy: přirovnání, metaforu, nebo fiktivní příběh se zápletkou. K výkladu podobenství je třeba nejprve najít hlavní myšlenky a pak se pokusit o výklad některých detailů. Tolik učebnice.
Podobenství pomocí expresivně zabarvených, případně citově zabarvených slov žáka navádí tak, aby sám došel k výukovému cíli. Využívá se kontrastu mezi pozitivně a negativně zabarveným výrazem slov (antonyma), s tím, že žák by se sám měl vydat cestou, kterou ukazují pozitivně zabarvená slova, nebo výrazy. Hojně se využívá schopnost žákova rozlišení podoby dobra a zla. Dobro – správná cesta, zlo – špatná. Stejně poslouží i jiné příklady radost/zlost, drahocennost/bezcennost, moudrost/hloupost.

Druhým principem, který podobenství využívají, je používání víceznačnosti slov (homonyma). Využívá se toho, že některá slova mají různé významy a jejich použití v různých větách, ač na prvních pohled stejných, docházíme k různým významům v závislosti na ostatních významech. V první větě je slovo použito ve prvním významu, v druhé a následujících větách se použije ve významech dalších. Dochází k posunu vyznění, ačkoliv se zdánlivě jedná o jedno a to samé slovo. Podobenství také pro zvýšení literárního a emocionálního účinku pečlivě popisují a vyličují nepodstatné detaily.

Specializovaným druhem podobenství jsou bajky. Hlavní zdroj podobenství hojně nacházíme v náboženské literatuře. Podobenství určitým způsobem odráží náš svět a tím, že na problém ukazují z nečekané strany, přispívá lépe k pochopení propagované skutečnosti. Podobným způsobem pracuje i humor, který staví do kontrastu nečekané souvislosti a tím vyvolává smích.

Podobenství pracuje se selským rozumem. K pochopení podobenství je vhodné, aby člověk ovládal schopnost porozumět psanému textu. Také se hodí základní znalost logického vyvozování. Není to však nezbytné.

Podobenství a kritické myšlení.
Proč podobenství v kritickém myšlení nefunguje? Podobenství nepracuje pouze s racionální (logickou) složkou poznání, ale mnohem raději pracuje spíše s emotivní složkou, kde se na faktickou přesnost tolik nehledí. Podobenství nepracuje s absolutními pojmy jako je pravda a nepravda, ale s morálně podmíněnými jevy. Morálka, jak víme, se v čase mění, a je různá pro různé skupiny lidí. Proto má jedno podobenství různé výklady u různých skupin lidí s jinak chápanou morálkou. Také při práci s emocemi se nedá správně rozhodnout jestli poskytují pravdivý, nebo nepravdivý výsledek. Z těchto důvodů se podobenství nedá používat v kritickém myšlení, neboť můžeme dojít k nejrůznějším možným variantám odpovědí. Ve vědeckém, nebo odborném textu nemá smysl podobenství hledat.

Tato vlastnost podobenství, dojít k různým závěrům, je naopak velmi žádanou v případě propagace náboženských, nebo esoterických učení, protože tápající osobu můžeme snadno navést žádaným směrem.

Podobenství jsou krásná, pro svůj vybroušený literární jazyk a na rozdíl od poezie, která působí pouze na emoce, je v nich skryto i nějaké poučení. V době nedostatku záznamových prostředků se snadno šířila ústním podáním a předávala tak informace v nich obsažené dalším generacím.

Praktický příklad.
Tento příklad je doslovně převzat z cizího zdroje (děkuji za upozornění) a byl pro potřeby dalšího výkladu upraven číslováním. Pro zvýšení emocionálního zážitku doporučuji navštívit originální stránky. A nyní tedy samotný text:

1. K sufijskému Mistru, Pírovi přišel mladík a říkal, že sufiové se mýlí.

2. Pír si stáhl z prstu prsten a podal mu jej: "odnes si jej ke kupcům na trh a uvidíš, co ti za něj nabídnou." Nikdo na trhu nenabízel víc než jedinou stříbrnou minci. A tak jej mladík přinesl zpět.

3. "A teď," řekl mu Pír" zanes prsten ke skutečnému klenotníkovi a uvidíš, kolik ti zaplatí". Klenotník za ten šperk nabídl tisic zlatých. Mladíka to ohromilo.

4. "Tak vidíš," řekl mu sufijský Mistr" Ty toho víš o nás tolik, jako trhovci o klenotech.

5. Chceš-li ocenit drahokamy, staň se klenotníkem "...

Prvoplánový závěr.
Pochopit a promyslet zamýšlené poselství sice vyžaduje trochu zamyšlení, ale není to zas tak složité. Prakticky první, co nás napadne je „nesuď druhé, o nichž nic nevíš" pokud si trochu pohrajeme s významy slov, můžeme dojít k jinému významu: „k opravdovému poznání (drahokamy) dojdeme po dlouhé cestě (musíme se stát klenotníky)". Třetí význam, který se přímo nabízí je „člověk na sobě musí tvrdě pracovat, ale odměnou je poznání a moudrost" (je správné se chtít stát klenotníkem).

Další možnosti.
Víme, že podobenství nám poskytuje morálně podmíněná vodítka, které nás vedou k určitým závěrům. Co třeba zkusit veškerou expresivitu a citové zabarvení z textu odstranit a podívat se na výsledný text z tohoto hlediska. Upravený text, by potom mohl vypadat například takto:
1. Osoba_A tvrdí, že osoby_B se mýlí.
2. Obchodníci_1 nabízejí za Zboží cenu 1.
3. Obchodník_2 nabízí za Zboží cenu 1000.
4. Osoba A si cení osob_B stejně, jako si Obchodníci_1 cení Zboží.
5. Osoba A by se měla stát Obchodníkem_2.

Nyní to podobenství vypadá úplně jinak. Pokud se v tom budeme chvíli vrtat dojdeme zhruba k těmto závěrům.

1. Osoba_A tvrdí, že osoby_B lžou.
4. Cena Osoby_B = 1
5. Pokud se Osoba A stane Obchodníkem_2, bude muset za Zboží nabízet cenu = 1000.

Celé to dohromady silně připomíná nesmysl. Nevím jak vám, ale mě zdá, že původní závěr, že je vhodné se stát klenotníkem, se mi nyní nějak nezdá.

Nelineární myšlení.
Další pokus tedy provedeme s nelineárním myšlením. Zkusíme se na celý problém podívat z nejrůznějších úhlů. Můžeme se na problém podívat například z hlediska učence, z hlediska trhovce, z hlediska klenotníka, z hlediska mladíka, z hlediska ceny a také z hlediska naší životní zkušenosti. Použitím nelineárního myšlení, můžeme dojít k naprosto odlišným závěrům. (Třeba, že trhovci jsou dobří obchodníci > tedy je lepší se stát trhovcem.) Na závěr uvádím, některé vybrané nelineární závěry. Kdo chce, může se přidat.

Je lepší být bohatým klenotníkem, než chudým trhovcem.

Klenotník ani mistr, na rozdíl od trhovců, nepoznají falešný klenot. Sufiové se tedy opravdu často mýlí, když jejich mistr nosí něco takového.


Trhovci, na rozdíl od klenotníka, dokonale ovládají umění obchodu, protože na první pohled poznají blbečka a nabídnou mu směšnou cenu.


Trhovci nosí na tržišti při sobě ze strachu z krádeže malé množství peněz. Na rozdíl od klenotníka, který je zalezlý v bezpečí v krámě.


Klenotníkovo zákaznictvo je podstatně movitější, než zákaznictvo trhovců.


Trhovci se domnívají, že prsten je horké zboží. Proto nabízejí tak málo. Je jasné, že takovou drahocennost by nikdo jiný, než zloděj, na trhu nenabízel. V zájmu své bezpečnosti, budou muset kámen vyloupnout a drahý kov přetavit, čímž prsten přijde o svou historickou a uměleckou hodnotu.


Trhovci ovládají umění cenové arbitráže, takže o klenotníkovi ve městě samozřejmě vědí. Pokud by se jim podařilo prsten koupit, okamžitě ho prodají klenotníkovi se ziskem 999%!


Klenotník chce legalizovat peníze pocházející z trestné činnosti. K tomu potřebuje komplice z řad komunity známé pochybnou pověstí. Komplic najme bílého koně. Klenotník zaplatí za bezcenný šmejd (což ostatně trhovci poznali) nesmyslně vysokou sumu, čímž dojde k legalizaci peněz. Komplic na závěr nabídne bílému koni další spolupráci.




Souvisejicí články:
Mistr smaragdů





Rubrika: Teorie všeho | 6.09.2008, 18:57:00