Dějiny vzniku křesťanství

Zdálo by se, že natolik provařené téma, jakým jsou dějiny vzniku křesťanství, neposkytuje již žádnou možnost, že by se k němu dalo cokoli smysluplného dodat. Pokud se chceme dozvědět něco nového, je třeba se zaměřit na psychologické, sociální a ekonomické motivace jednotlivých účastníků.




Úvod
Při studiu oficiálního popisu událostí v bibli narážíme především na problém, že text byl v průběhu dějin upravován tak, aby odpovídal aktuálním ideologickým požadavkům. Některé biblické texty byly z ideologických důvodů vypouštěny, jiné přidávány a na věrohodnosti tohoto textu se podepsal hlavním dílem fakt, že popis probíhajících události přítomnými svědky je plný vzájemných rozporů a nepřesností.

Na tom však není nic divného. I v současnosti při vyšetřování libovolné dopravní nehody, nebo zločinu, je policie při výslechu očitých svědků svědkem naprosto protichůdných tvrzení a to i u osob, které nebyly v době činu pod vlivem návykových omamných látek. Biblické texty jsou ovšem neustálým přežvykováním nekonečného zástupu badatelů sežvýkány až na dřeň, takže z tohoto směru rozhodně nemůžeme nic nového očekávat. Pokud chceme zjistit něco nového, je třeba se zaměřit na životní postoje a osobní motivace jednotlivých účastníků.



Události vedoucí ke vzniku současného křesťanství.

Během let okolo počátku našeho letopočtu došlo na středním východě k několika politováníhodným událostem, které uvedly do několik set let trvajícího chaosu zavedené společenské zřízení a společenské zvyky veškerého tehdejšího civilizovaného světa. Díky tomuto společenskému chaosu, vzniklému zásluhou tehdejších zběsile se vyvíjejících historických událostí, se například nepodařilo do kalendářního systému zabudovat rok nula, což způsobuje potíže v kalendáři až do současnosti a není tomu až tak dávno, kdy nebylo jasné, zda se má slavit nové milénium v roce 1999, nebo 2000, což mnozí z nás dodnes považují za krajně nezodpovědné.


Během zmiňovaného období, jeden z do té doby bezvýznamných, lokálních bohů, pověstný svojí mimořádnou brutalitou a agresivitou při vynucování poslušnosti svému náboženství, oplodnil manželku zcela nezajímavého chudého tesaře. Pro pořádek je nutné zmínit, že samotný akt nevzbudil až takovou pozornost, protože to bylo v té době považováno za zcela legitimní boží chování.


Z pověstí a bájí je známo, že tu a tam si leckterý z bohů odskočil zpestřit svůj sexuální život s obyčejnými smrtelnicemi. Dokonce víme, že i jeden z poměrně velmi významných bohů, se rád před smrtelnými ženami vytahoval a předváděl tím, jak se měnil v býka, nebo labuť, čímž uváděl své pozemské milenky v rámci sexuální předehry do vytržení.


O potomstvo vzešlé z podobných radovánek bylo většinou dobře postaráno, dostalo se mu plného života s množstvím hrdinských činů, a není známo, že by si některý levobohoboček vzešlý z takového svazku na svůj osud nějak stěžoval.


V případě Marie se však starý Jahve zachoval naprosto bezcharakterně. Sice se nejprve přihlásil k otcovství, ale místo toho, aby svého potomka zahrnul svojí přízní, provedl na počest narození pouze pár levných triků s betlémskou hvězdou, takže se Marie musela spokojit s několika cetkami, které dostala od jakýchsi tří pobudů, kteří kvůli tomu ztratili orientaci a zabloudili.


Není divu, že mladý Ježíš rostl jako dříví v lese, obklopoval se pochybnou společností a svoji popularitu podporoval několika varietními triky, z nichž historie zmiňuje chůzi po vodě, zázračné uzdravení komplice, případně několik triků s vínem, kterými udivoval prosté a nevzdělané obyvatele malého provinčního městečka. Jeho naprostá společenská nepřizpůsobivost, pocit vlastní výjimečnosti a přehnaná sebedůvěra, ho brzy dovedly ke konfliktu se státní a politickou mocí. Za slovní útoky, organizaci protistátních skupin, pobuřování, a další protistátní činnost ho jeho cesta dovedla nejprve do vězení a po šikmé ploše posléze vystoupal až na šibenici.


Pokud se Ježíš bezstarostně spoléhal na pomoc svého biologického otce, tak se dost šeredně přepočítal. Jeho povedený tatík se na něj totiž naprosto vykašlal, nehnul pro něj prstem, a dopustil, aby Ježíše bez sebemenší špetky jím projeveného zájmu ukřižovali. Toto naprosto neomluvitelné rodičovské selhání pak mělo za následek naprosto zásadní změny v do té doby živořícím, křesťanském náboženství.


Není známo, k čemu přesně došlo po smrti mezi Ježíšem a jeho otcem, ale následné uspořádání církevních struktur hovoří poměrně jasně. Při setkání otce se synem muselo dojít k prudké výměně názorů, a konfliktu takové úrovně, že na nejvyšší míru vlastní smrtí rozzuřený Ježíš dosáhl toho, že Otec Bůh odstoupil z čela firmy. Jejich dohadování a rozdělování vzájemných kompetencí trvalo několik dní a dovedeme si živě představit, že nebylo vůbec jednoduché.


Nakonec však přece jen k nějaké domluvě muselo dojít, protože Ježíš vstal z mrtvých, aby mohl svým spolunásledovníkům předat podrobné návody a instrukce nutné k postupnému převzetí veškeré náboženské moci křesťanstvím. Pro úspěch celé operace bylo nezbytně třeba předat kompletní a nezkreslené plány na organizační strukturu církve, pravidla konspirace pro pobyt v ilegalitě, předpisy pro služební postup, postupy pro získávání nových členů, jakým způsobem se budou noví členové zavazovat ke spolupráci, jaké sliby je možno dávat věřícím atd.


Ježíšovo zcela nelogické oživení bylo tedy naprosto nezbytné pro konečný úspěch celé operace. Je naprosto evidentní, že ze záhrobí se taková věc vysvětluje poměrně složitě, nehledě na nejrůznější přeslechy, lokální zájmy přísedících a další předvídatelné události. Další nespornou výhodou tohoto zvoleného postupu byl marketingový potenciál využití celé události, která mohla být později oficiálně prezentována jako zázrak.


Organizační struktura
Organizační struktura křesťanské církve z doby těsně po rozdělení dělby moci, tak jak je jí možno rekonstruovat z historických událostí, vypadala zhruba následujícím způsobem.


Formálně zůstal v čele křesťanství Bůh Otec, avšak pouze ve funkci čestného předsedy a bez rozhodovacích pravomocí. Jeho zástupcem, ve skutečnosti však hlavou celého podniku s veškerou výkonnou pravomocí se stal Ježíš, jehož formální titul byl stanoven na Bůh Syn. Posledním řídícím orgánem byl, zřejmě na nátlak odborů z řad božích zaměstnanců, takzvaných "andělů", jmenován jeden s formálním oslovením Duch Svatý. Tato funkce a důvody, které vedly k obsazení tohoto řídícího místa nebyly nikdy spolehlivě objasněny, takže se lze domnívat, že to byl jen zastírací manévr k tomu, aby zvenku nebylo na první pohled patrné, že ve firmě došlo k převzetí moci.


Rozdělení kompetencí bylo následující. Ježíš, jakožto nová hlava církve získal do své pravomoci veškeré lidstvo s cílem vybudovat ze starého křesťanství moderní nové monopolní náboženství. Po Ježíšově příchodu k moci totiž ustaly chaotické a kontraproduktivní, skupinové nebo individuální tresty za sebemenší náboženské prohřešky, tak jak je praktikoval starý Jahve. Také marketing a reklama se dostaly s příchodem Ježíše na kvalitativně novou úroveň. Ačkoli je Ježíš formálně uctíván jako Bůh, byl přece jenom pouhým člověkem, takže mu nedělalo problémy přizpůsobit křesťanství myšlení a psychologii lidí, stejných jako on sám.


Bůh Otec, dostal pravděpodobně za úkol vyvraždit a zlikvidovat veškerá konkurenční božstva, protože jeho prchlivá a násilnická povaha byla pro podobný úkol jako stvořená. Je zcela evidentní, že se tohoto úkolu ujal s velkou pílí a dychtivostí, protože trvalo pouhých několik set let, a po ostatních božstvech nezůstalo v okolí křesťanství ani stopy.


O tom, co měl skutečně na starosti Duch Svatý je známo jen to, co uvádějí oficiální dokumenty církve a to není, jak známo, zrovna důvěryhodný zdroj.


Tyto organizační změny ve vedení byly natolik úspěšné, že se v následujících letech křesťanství stalo jednou z nejdynamičtěji rostoucích náboženských organizací tehdejšího světa. Na rozdíl od ostatních náboženství používalo přísně hierarchickou strukturu, která vyplynula z počáteční nutnosti pobytu v ilegalitě. Dále zde působil propracovaný systém odměn a trestů, přičemž každý náboženský uchazeč se na úvodním školení dozvěděl, že brutální tresty přicházejí ihned a odměny přicházejí na řadu až po smrti.


Marie a její kult
Naprosto rozhodující součástí křesťanského úspěchu se však stal podpůrný náboženský kult Ježíšovy matky Marie. Ježíš, jako jedináček, o kterého se jeho skutečný otec naprosto nezajímal, na své matce velice lpěl. Jejich vztah byl natolik silný, že se Ježíš nejen neoženil, ale dokonce se má za to, že neměl s opačným pohlavím žádný poměr. Stejně však není známo nic o tom, že by měl nějaký poměr s pohlavím stejným, ačkoliv jeho zženštilý vzhled a záliba v pánské společnosti umožňují i tuto interpretaci. Pravděpodobnější je však varianta, že Ježíš byl člověkem, který se dá z dnešního pohledu označit jako "maminčin mazánek".


Ve srovnání s otčímem Josefem o kterém z historie není známo o moc víc, než že má od boha nasazené parohy, byla Ježíšova matka jedinou blízkou bytostí, které se dostalo po smrti oficiálních náboženských poct a která zaujala významné místo ve firemní hierarchii.


Na Marii se obracely se svými žádostmi a modlitbami především ženy, které naprosto instinktivně vycítily, že coby matka bude mít na svého jedináčka neodmítnutelný vliv. Jestli si byl Ježíš, tohoto ženami představovaného náboženského potenciálu vědom není známo, ale je evidentní, že v Mariině náboženském kultu, ženy viděly podstatně účinnější náboženskou strukturu, než kupříkladu v náboženství, které provozovala některá osamělá bohyně.


Mariin kult byl formálně zařazen do křesťanských náboženských struktur a dostávalo se mu plné logistické podpory z vedení. Svojí přesně cílenou marketingovou orientací na rozhodující skupinu klientů (žen) pak přispěl nejvýznamnější měrou k získání většinového tržního podílu ve prospěch slibně se rozvíjejícího křesťanství. Naprostá většina mužů se totiž ke křesťanství přidávala, ani ne tak z touhy po novém náboženství, ale aby už konečně měli doma od svých manželek pokoj.


Tento geniální marketingový tah se ukázal být natolik úspěšným, že po krátkém počátečním pobytu v ilegalitě a pronásledování ze strany vládnoucího establishmentu, se křesťanství stalo monopolním náboženstvím, přičemž se mu podařilo naprosto zničit a vyhladit původní náboženské struktury.





..... Pokračování někdy příště





Související články:
Problémy náboženství
Konkurz na osobního boha
O bibli
Piva, vína, alkoholy, stěnolezy a sedmichlapová pití
Podobenství, výuka, aha efekt a kritické myšlení
Boží ekvivalence
A zde je místo, kde chybí bůh
Komerční magie





Rubrika: Šepoty a výkřiky | 13.08.2009, 14:02:00