Jak zvládat stres 4

Stres můžeme částečně omezit, pokud vědomě omezíme nepříjemné nálady. Stres si však můžeme také sami vytvářet tím, že se špatně rozhodujeme v obtížných situacích. Pak není od věci zjistit, jak takové naše rozhodování vypadá a co z toho plyne.


Pokud nastane obtížná situace, tak ji nějakým způsobem vyřešíme. Pokud situaci vyřešíme dobře, tak si to zapamatujeme a příště stejný přístup použijeme znovu. Tímto způsobem se naučíme řešit vzniklé situace. Takto si zafixujeme určitý model chování v obtížných situacích, a pokud to funguje, tak tento způsob řešení (již podvědomě) preferujeme.

Bohužel, ne pokaždé je tento způsob řešení pro vzniklou situaci optimální. Pokud vyřešíme situaci špatně, má to za následek zvýšení stresu v důsledku tohoto špatného řešení. Proto je lepší mít v zásobě více způsobů, kterými je možné nastalé situace řešit a pokud možno se snažit je vyřešit takovým způsobem, aby se úroveň stresu nezvětšovala. (Pro úplně blbý* – vyřešit to dobře.)
Vzhledem k tomu, že jsme se naučili řešit situace nějakou strategií, tak nám nic nebrání se naučit řešit situace strategií jinou. Pro řešení nastalé situace dokonce můžeme použít nejrůznější možné metody, a pokud vedou k požadovanému cíli, jsou správné všechny. Jinými slovy, nelze tvrdit, že k řešení konkrétní situace existuje jediný možný správný způsob. Někomu funguje A, a jinému zase B, přičemž ani C, nebo D nemusí být od věci.

Jak ale zjistit, jakým způsobem obtížné situace řešíme? Nejlepší bude popřemýšlet a vzpomenout si, jakým způsobem jsme se v té které konkrétní situaci chovali. To funguje poměrně spolehlivě. Pokud však ani tato snaha nevede k cíli, můžeme použít následující dotazník.

Strategie řešení problémů
Odpovězte bez velkého přemýšlení, kolikrát v posledním měsíci jste řešili problém podobným způsobem, jako je popsáno v uvedené větě. Číslo pak přepište do tabulky pod otázkami.

Množství výskytů:
0 – skoro nikdy; 1 – občas; 2 – zřídka; 3 – často; 4 – skoro pokaždé.

1	Trval jsem si na svém.	množství
2	Nenechal jsem se tím vzrušovat.
3	Snažil jsem oprostit od svých pocitů, aby mě neovlivňovaly.
4	Svěřil jsem se někomu.
5	Kritizoval jsem se.
6	Přál jsem si, aby ta situace už skončila.
7	Vytvořil jsem si plán akce.
8	Zkoušel jsem něco tvořivého.
9	Vyjádřil jsem svůj pocit marnosti.
10	Zjistil jsem, o co jde.
11	Zkoušel jsem nejednat ukvapeně.
12	Požádal jsem o radu, někoho koho respektuji.
13	Slíbil jsem si, že udělám změny.
14	Vyhýbal jsem se jednání s lidmi.
15	Vyřešil jsem to na základě minulých zkušeností.
16	Poučil jsem se ze situace.
17	Vzniklý problém jsem neprodleně řešil.
18	Dělal jsem, jako by se nic nestalo.
19	Začal jsem přemýšlet o tom, co budu dělat.
20	Přijal jsem cizí pomoc.
21	Zjistil jsem, že jsem příčinou svých problémů.
22	Doufal jsem, že se situace zázrakem změní.
23	Zvýšil jsem úsilí ve snaze vyřešit problém.
24	Osobně jsem se změnil.

Pokud máte vyplněno, tak sečtěte čísla v příslušných řádcích, čímž dostanete čísla vyjadřující, jaké strategie při řešení situací preferujete.

25	Konfrontační přístup	(1 + 9 + 17)	součet řádků
26	Odtažitost od problému	(2 + 10 + 18)
27	Sebezdokonalování	(3 + 11 + 19)
28	Hledání cizí podpory	(4 + 12 + 20)
29	Přijmutí zodpovědnosti	(5 + 13 + 21)
30	Vyhýbání se problému	(6 + 14 + 22)
31	Plánovité řešení	(7 + 15 + 23)
32	Pozitivní přístup	(8 + 16 + 24)

Vyhodnocení testu
Je tu 8 různých strategií, které určují způsob, jakým se vypořádáváte s problémy. Nejprve vyhledejte strategie s nejvyšší a nejnižší číslem. Pak porovnejte, jestli nemají některé strategie relativně stejné hodnocení. V případě, že je číselné hodnocení v jednotlivých řádcích relativně stejné, znamená to, že k řešení svých problémů používáte mnoho různých strategií. Jestliže je číselné hodnocení u některých strategií vysoké, znamená to, že je pro vás tato strategie velmi důležitá při řešení problémů a že svoje problémy řešíte převážně tímto způsobem. Pokud je u příslušné strategie malé číslo, znamená to, že tuto strategii používáte málo, nebo vůbec.

Důležité! Neexistují správné, nebo špatné strategie. Všechny strategie v dotazníku mohou být velmi efektivní, nebo i naprosto bezcenné. Z dotazníku se dozvíte pouze to, jaké strategie používáte málo a jaké častěji. Také zjistíte, zda používáte jednu, nebo více strategií a jejich relativní poměr.
Jak se pozná, že používáte správné strategie? Nebo jak zjistíte, že strategie, které používáte, jsou neefektivní? To závisí na prvním dotazníku!

Jestliže máte Index Stresu vysoký, (tedy více duševně strádáte, než jste v duševní pohodě), tak evidentně používáte problematické strategie řešení nesnází. Jestliže jste však v pohodě, tak strategie, které používáte k řešení problémů, fungují tak dobře, že máte rozumnou rovnováhu mezi pohodou a strádáním. Jinými slovy, pokud je váš Index Stresu nízký, nemáte důvod na svých strategiích nic měnit.

Jen tak na okraj. Málokdo si uvědomuje, že pokud přestane čučet na vytlemené xichty politiků a konzumovat zprávy plné negativních emocí, tak se mu bude žít mnohem lépěji a radostněji. A pokud na vás někdo vybalí, že v Africe umře každých 6 vteřin dítě, nařiďte si stopky a nechte jich umřít za hodinu najednou 600. Budete z toho mít mnohem lepší pocit*. Zbyde vám hodina naprosto volného času bez toho, abyste cítili vinu za něco, co nemůžete ovlivnit.

Zatím je všechno jasné? Skvěle, můžeme pokračovat.

Ti, co jsou na tom se svým Indexem Stresu dobře, dál nemusí číst a mohou čas strávený čtením využít nějak smysluplně, například pomocí sexu, nebo práce na zahrádce k dodopořízení si dodatečných příjemných zážitků. Ostatním nezbude, než se zamyslet nad vyplněným dotazníkem.

Strategie vzešlé z dotazníku vám ukazují, jakým způsobem řešíte konfliktní, nebo problematické situace. Tyto situace evidentně řešíte špatně, protože jinak byste přece ve stresu nebyli. Takže první věc, která bije přímo do očí, je pokusit se změnit používané strategie.

Používáte Konfrontační_přístup? Zkuste Přijmutí_zodpovědnosti. Používáte Vyhýbání_se_problému? Zkuste Hledání_cizí_podpory.

Pokud se vám úroveň stresu v důsledku změny chování sníží, je pravděpodobné, že jste si zvolili natolik vhodné strategie, což se projeví poklesem stresu. Pokud však toto úsilí nevedlo ke zlepšení, nic vám nebrání zkusit něco jiného. Tento proces může být dlouhodobý, přičemž jeden měsíc od druhého se může lišit. Co fungovalo v minulém měsíci, nemusí fungovat v dalším.

Cílem hry je stát se sám sobě terapeutem, stát se svým vlastním pozorovatelem. Nemůžete změnit své chování, když si nejste vědomi toho, co právě děláte. Pokud chcete měnit své chování, tak se musíte naučit se vyhodnocovat svoje chování v obtížných situacích. Zjistit co funguje, co nefunguje a v případě potřeby to nahradit nějakou strategií, která je účinnější.

Souběh několika strategií
Je pravděpodobné, že u většiny lidí nebude převládat jedna výrazná strategie, ale bude se u nich vyskytovat souběh několika strategií. To se pozná tím, že několik strategií v dotazníku bude mít relativně stejné číselné hodnoty.

Co to znamená? Představte si nějakou složitou situaci, která vede k tomu, že se naserete*. To je hned. Pokud bude takových situací v měsíci víc, tak vyjdou vysoká čísla u Konfrontačního_přístupu. Když pak přejde zlost a začnete se kritizovat, tlučete hlavou do zdi, kopete do skříní a křičíte, jaký jste debil*, tak to také znamená, že vám vyjdou vysoká čísla u Přijmutí_zodpovědnosti. Není třeba být jasnovidcem, aby bylo jasné, že souběh těchto dvou strategií, není moc šťastný, protože tato kombinace vede ke konfrontaci sám se sebou.

Úplně opačným případem jsou lidé, kteří používají současně strategie Plánovité_řešení a Pozitivní_přístup. Jestliže se jim něco zvrtne, zkoušejí vytvořit plán pro zvládnutí situace a také zkouší na celé situaci najít něco pozitivního. Souběh těchto strategií většinou používají lidé, kteří nemají důvod se zabývat stresem, protože žádný nemají.

Další strategie, které se obvykle vyskytují spolu, jsou Odtažitost a Vyhýbání_se. To používají všichni, kdo se vyhýbají řešení problémů. Možná to funguje krátkodobě, ale zcela jistě ne dlouhodobě. Existují však situace, kdy Odtažitost funguje pozitivně. Například, když vám vzplanou emoce (Konfrontační_přístup), pomůže udržet si odstup od sebe a svých pocitů a vyhnout se jim. To také umožní, lépe se soustředit na řešení problému. Jestliže však používáte Odtažitost a Vyhýbání v delším časovém období, tak se nedá zjistit, jestli si berete ponaučení ze svých chyb, protože potíže vždy vytlačíte ze své mysli. Tak se může stát, že nepostřehnete důležitý problém, který může vézt ke katastrofě.

Poslední dvě strategie, které se často vyskytují spolu, jsou Sebezdokonalování a Odtažitost. Sebezdokonalování znamená, že se snažíte aktivně sám sebe ovlivňovat. Odtažitost zase znamená, že si uvědomujete svoje pocity, pátráte ve svojí mysli, sebezpytujete se. Z krátkodobého hlediska to možná funguje, ale když se to přežene, tak šťourání v negativních emocích může přinést jistou formu duševního strádání. Pokud používáte strategii Sebeřízení a Odtažitost a zároveň máte malé skóre v Hledání_cizí_podpory, pak můžete začít mít obavy z toho, jestli vytváříte dostatečné množství pozitivních zážitků, které odbourávají stresující pocity vzniklé v nepříjemné situaci.

Takže tyto strategie nehodnotíme pouze individuálně, ale také, jak pracují v souhrnu. Všichni z nás používáme více strategií a jejich různé kombinace. Někdy to funguje skvěle, někdy je to problematické.

Posloupnost strategií
Poslední myšlenka spojená s dotazníkem je, že existují posloupnosti strategií. Například, jako první použijeme strategii číslo jedna, jako druhou číslo dvě a jako poslední strategii číslo čtyři. V mnoha případech záleží více na pořadí jednotlivých strategií než na izolovaných strategiích samotných. První co vyvolá nějaké frustrující zážitky, nejsou jednotlivé strategie, ale jejich posloupnost.

Prožil jsem si nějaké zážitky, které vyvolala Konfrontační_strategie. Mám nepříjemný zážitek ze situace. Jsem sám sebou frustrován. Poté, kdy tyto pocity zmizely, použiji strategii Sebezdokonalování. Říkám si v duchu: „Musíš na to přijít, pojďme na to," zaměřím se na řešení a zkusím utlumit svoje myšlenky a své pocity. A tak ze strategie Sebezdokonalování přejdu ke strategii Plánovitého_řešení_problémů. „Takto chci situace řešit, když to budu takhle dělat, budu to dělat dobře."

Když mi řešení problému moc nejde, a zjistím, že se začínám chovat Konfrontačním přístupem, měl bych se vyhnout frustraci a pocitům frustrace tím, že přejdu na strategii Odtažení a Vyhýbání. Jak to udělám? Jednoduše. Zkusím situaci vytěsnit z mysli podle přísloví: „Zítra je taky den," nebo „Ráno je moudřejší večera." To, co jsem udělal, byla změna časového rámce. Tím jsem se odtáhl od problému a vyhnul se frustračním pocitům. Samozřejmě, může se stát, že se během té doby stane něco, co problém ještě víc vyhrotí, ale to už je riziko tohoto přístupu.

Záleží na posloupnosti strategií a ne na tom, která z nich jednotlivě je použita A co chceme změnit je nejdřív identifikovat strategii a potom změnit jejich posloupnost. Jakmile jednou poznáme pořadí nevhodných strategií, začneme si to uvědomovat, zůstává nám v mysli všechno o strategiích chování a našich reakcích, takže si své vzorce začneme uvědomovat a poznávat je. Je důležité přerušit nevhodné posloupnosti strategií, okamžitě jak jen to jde.

Jestli vzniká nepříjemná situace, musím začít přemýšlet. „Jak jsem to řešil minule?" „Ale počkat, posledně jsem se tím způsobem dostal do potíží!" Takže se uklidním a zjistím, co se s tím dá dělat. Prostě je třeba přerušit posloupnost strategií a uvědomit si, že v minulosti v podobném případě došlo k nějaké chybě, k něčemu co bolelo. To vám pomůže získat odstup od situace. Nyní řídíte své strategie vy. Neřídí ony vás.

Jak konkrétně?
A jde do tuhého. Až do teď to všechno byly jenom kecy. Známe to všichni. Udělej tamto, udělej tohle, ale nikdo vám nevysvětlí KONKRÉTNĚ, jak to máte udělat! Navíc v takové nesmyslné činnosti jako jsou sebezdokonolovací pokusy. Aby toho nebylo dost, tak je zcela evidentní, že každý jsme jiný. Co zabírá na jednoho, nezabírá druhému a třetí jen kroutí hlavou, co se tu radí za blbosti.
Tudíž. Pokud vám některý konkrétní návod nebude fungovat, nenechte cloumat svým majestátem, nenadávejte. Zkuste něco jiného! Nefunguje taky? Tak další. Že vám nezabírá vůbec nic? Hohó. Neříkejte, že jste taková nemehla, že nic sami nevymyslíte? Kdo by vás měl znát lépe, než vy sami sebe? A mimochodem, to že jste si problém uvědomili, je úspěchem samo o sobě.
Pokud vám některé rady budou připadat povědomé, není to náhoda.

Metoda nepřítel
Pokud jste zjistili, že strategie, kterou používáte k řešení situací je nevhodná, tak jedním ze způsobů, kterým ji můžete eliminovat, je metoda nepřítele. Nevhodnou strategii začnete považovat za nepřítele. Neustále si budete připomínat, jak moc vás tato strategie poškodila. Měli byste se dostat do bodu, kdy začnete tuto strategii nenávidět. Měli byste se sebepřesvědčit, že se v budoucnosti odmítnete zachovat tímto způsobem znovu. Nemůžete se přece identifikovat se vzorcem chování, který zároveň nenávidíte. Cílem je rozeznat své obvyklé strategie a zůstat si emocionálně vědomi negativních důsledků těchto strategií tak, abyste je znovu nepoužívali. To vám pomůže je zachytit, identifikovat a vyhnout se jim v reálném čase.

Metoda nepřítel je vhodná pro soutěživé lidi. Pokud se rádi poměřujete s ostatními, sázíte se, nebo rádi přijímáte výzvy, mohla by to být vhodná metoda pro vás. Se vší soutěživou energií, se můžete zapojit do boje proti svým negativním strategiím. Pokud budete své neúspěšné strategie považovat za své nepřátele, tak s těmito nepřáteli bojujte a porážejte je.

Pozitivní vymezení
Pokud chcete docílit dlouhodobější změny, tak negativní vymezení není vhodné. Nevýhodou negativního vymezení je, že na to musíte neustále myslet. Jakmile na to myslet přestanete, vrátíte se podvědomě do původního stavu a tím pádem, ke svým starým strategiím.

Problém s podvědomím však je, že podvědomí neví co to je zápor. Nerozeznává negaci, neví co to je a neví, co s tím má dělat. Dá se to lehce dokázat. Co si představíte, když vám někdo řekne: „Nesmíš myslet na růžového slona!" Růžového slona. Co vyrobí podvědomí, když se žena motivuje slovy: „Nechci být tlustá!" Tlustost. Co vyrobí podvědomí, když se muž motivuje: „Nemám chuť na pivo!" Chuť na pivo. Pokud se takto motivujete, tak to vydržíte jen po tu dobu, pokud na to vědomě myslíte. Tento jev je podstatou jo-jo efektu při držení nejrůznějších diet. Ve chvíli, kdy na to přestanete myslet, tak vám podvědomí začne vyrábět tlustost, alkoholismus a růžové slony.

Negativní motivace je proto úspěšná jen krátkodobě. Pokud chcete trvalejší změnu, musíte motivování přeformulovat tak, aby v tom nebyla negace. Příkladem takto pojatého sebepřesvědčování je věta typu: „Chci používat nové strategie, protože jsou lepší," („Chci být hubená, protože se pak lépe cítím." "Střízlivost mi umožní řídit auto.") Taková motivace vám umožní po delším tréninku přenést tuto změnu až na podvědomou úroveň, kde zůstane zafixována. Pokud chcete dlouhodobější změnu, musíte několikanásobným opakováním zafixovat nový stav ve svém podvědomí, abyste na to nemuseli pořád myslet.

Nezúčastněný pozorovatel
Metoda nezúčastněného pozorovatele pomáhá získat odstup od situace. Máme tři možnosti, jakým můžeme nějakou situaci pozorovat. Každý umí pozorovat situaci přímo. Být jejím účastníkem. Někdy však pomůže se na probíhající situaci podívat ze strany. Odpoutat se od situace a pozorovat sebe, své chování a celou situaci z odstupu. Tomu se říká zaujmout postoj nezúčastněného pozorovatele. Poslední možností je způsob, kdy sebe, své chování a celou situaci pozorujeme jakoby očima libovolné cizí osoby. Pozorujete situaci způsobem, jakým by se jevila někomu cizímu.

Ve chvíli, kdy zaujmete pozici nezúčastněného pozorovatele, tak mnohem lépe zjistíte, jaké strategie používáte. Získáte potřebný odstup. Při pozorování z odstupu najednou s údivem zjišťujete: „Ten idiot*, co tohle dělá, jsem já?"

Změna měřítka
Změna měřítka umožňuje získat odstup od situace změnou vzdálenosti, nebo času. Pokud řešíte nějakou situaci, může být užitečné vstát, vzdálit se několik kroků dál a pokračovat z větší vzdálenosti. Změna vzdálenosti vám poskytne odstup a možná v celé situaci postřehnete něco, čeho byste si jinak nevšimli. Nebo se můžete k celé situaci přiblížit a celou situaci si tak zvětšit. To umožňuje pominout rušivé vlivy a soustředit se na detail.

Pokud na vás ječí manželka z předsíně, dává mnohem lepší výsledky, když tam přijdete (zmenšení vzdálenosti) a zeptáte se, co chce, než když na ni budete ječet cože to chce od televize. Úroveň oboustranné nasranosti* se tím citelně zmenší. Když vám někdo odře lak auta na parkovišti, poodstoupením o několik kroků (zvětšení vzdálenosti) můžete dojít k závěru, že to vlastně není až tak vidět, takže celou situaci můžete vyřešit zcela jiným způsobem, než jste měli původně v úmyslu.
Stejný princip platí pro posun v čase. Pokud si dáte 5 minut přestávku a potom celou situaci proberete znovu, tento časový odstup se projeví v odlišném vnímání celé situace. Z časového odstupu jednoho dne se situace může jevit zcela odlišně. "Ráno moudřejší večera."

Fyziologický stav
V impulsních situacích vzniká stress, takže naše pozdější reakce vaší mysli a vašeho těla je stresem ovlivněna. Do těla proudí adrenalin, tep srdce se zvyšuje, galvanický odpor kůže vzrůstá, svalové napětí se zvyšuje a biologická zpětná vazba indikuje prudký vzrůst. Za této situace se přestáváte správně rozhodovat. Vaše myšlení je daleko od normálu a produkuje neuvěřitelné množství chyb.
Pokud jste ovlivněni fyziologicky, udržet se pod kontrolou a dobře se rozhodovat je velmi složité, takže nejlepší věcí, kterou můžete udělat jako první, je uvědomit si stav svého těla. Pokud si tento stav uvědomíte, možná vám pomůže pár minut ke zklidnění.

Nejlepším způsobem, jak toho docílit, je pomalé hluboké dýchání. Podobně jako při meditaci. Tím, že zpomalíte dýchání, také ovlivníte a zklidníte biologickou zpětnou vazbu. Snížíte své mozkové vlny, snížíte napětí svalů, zpomalíte tep srdce. Vaše myšlení se pozvolna vrací do normál. Jakmile se fyzicky zklidníte, je mnohem jednodušší zjistit, o co jde a získat nad sebou kontrolu. Vždy, když se dostanete do vypjaté emocionální situace, zkuste si uvědomit si svůj fyzický stav, stav svého rozhodování a vyřešte to několika minutami klidu. Získáte zpět svoji vyrovnanost a teprve poté se můžete vrátít k řešení situace. Naši předkové to vtělili do úsloví „Nejdřív napočítej do deseti!"

Společnost
"Sdílená radost je dvojnásobná, sdílená bolest je poloviční." "Když nevíš co, svěř se kamarádům." "Chlapi v hospodě řikali..."

Velmi efektivní způsob je hledat radu a pomoc ve společnosti jiných lidí. Pokud máte přátele, se kterými můžete probrat své problémy, získáte pohled z druhé strany. Nemusí to být jen kamarádi, nebo známí. Může to být rodina, náhodný známý, nějaká vyšší společenská autorita. Probrat situaci s někým jiným může být velmi efektivní.

Bohužel, není všechno zlato, co se třpytí a není kouře bez ohně. Vždy, když se vydáte napospas cizí osobě, vystavujete se tím zároveň nebezpečí, že s vámi bude manipulováno, že do vás budou promítnuty cizí tužby a přání. Navrhovaná řešení pak mohou být vedena snahou ovlivnit vaše chování požadovaným „správným" směrem, přičemž není jasné, zda je to nejlepší pro vás, nebo jestli je to „správné" z hlediska raditele. To se týká hlavně rad od nejrůznějších vyšších autorit, různých guru, pana faráře, otce rodiny, policejního náčelníka, či Paroubka*.

Další nepříjemnou věcí je, že když se nezachováte doporučeným způsobem, tak se stává, že se raditel osobně urazí. Na to ovšem nesmíte brát žádné ohledy. Je dobré vyslechnout všechny rady, ale pak je naprosto nezbytné zařídit se podle sebe. Každý má právo si svůj život posrat*sám. Raditel nemůže znát všechny souvislosti, takže když vám poradí změnu měřítka a odlet na 14 dní do Thajska, nemůže vědět, že to nejde, protože po mnohaletém snažení Andulka od vedle konečně slíbila, že vám v sobotu podrží*.

Pozor na přílišné plánování
Mozek nemá vypínač. Jakmile se jednou mozek zapne, tak se nedá vypnout. Mozek přemýšlí. Přemýšlení je jeho jediná radost. Jestliže má mozek hovno*co na práci, začíná vymýšlet kraviny. Projevuje se to nejrůznějšími koníčky. Někdo sbírá prezervativy, jiný porovnává ceny v krámech, někdo šikanuje lidi, další se vyžívá v zušlechťování obydlí. Jen málokdo se učí anglicky.
Někteří lidé jsou tak plánovití, že se stávají nadmíru přemýšlivými a selhávají v rozhodné akci. Mnozí lidé jsou velmi přemýšliví a hloubaví, promýšlejí všechno ze všech stran, promýšlejí nejrůznější kombinace, varianty situací a správný postup na každou očekávanou i neočekávanou událost. V tu chvíli je mozek nejšťastnější. Má co dělat. Když se začne něco dít, tak analyzuje, analyzuje a analyzuje a vytváří plán pro řešení problému.

Tento způsob avšak však často koliduje s přímou akcí. Někdy je méně podstatné, jak se rozhodneme, ale důležité je rozhodnutí samo. Pokud máte na dovolenou odletět dnes večer, je dost jedno, jestli poletíte na Kypr, nebo do Norska. Druhý den byste necestovali nikam. Za takové situace je snaha o vytvoření důkladného plánu kontraproduktivní.

Pozor na lítost
Lítost velmi často vzniká ze snahy o perfekcionismus. Velmi často se snažíme udělat pro dobro věci všechno, co jen jde a pořád to nestačí. Dobře se to demonstruje na sportu. Neumíte bruslit a jdete na stadion, sotva se udržíte na nohou, začne vám být líto, že neumíte bruslit dozadu. Jen se to naučíte, začne vám být líto, že neumíte piruety. Když se je naučíte, litujete se, že neumíte skákat. Prostě ať děláte, co děláte, pořád se litujete. Místo radosti z toho, že jste si ještě nezlomili nohu, litujete nedosaženého cíle.

Lítost však může někdy pomáhat. Pokud jste zmeškali projížďku na kole s kamarády a je vám to líto, tak vám velmi pravděpodobně tato lítost pomůže zorganizovat si budoucnost tak, aby se vám to příště povedlo.

Ještě jednou
Neexistují vyloženě správné, nebo špatné strategie. Každému funguje něco jiného. Pokud vámi provedená změna nazabere, zkuste něco jiného. Zkoušejte to tak dlouho, dokud něco nevyjde. Že nová strategie zabrala poznáte podle toho, že se zbavíte stresu.

Závěr
Když ráno ve spěchu vyjdete z domu a šlápnete do hovna*. Jak zareagujete?
a) „To se může stát jenom mě, já jsem takovej vůl!"
b) „To je hrozný, je krize, teď se musím jít přezout, přijdu pozdě do práce, šéf mě vyhodí, co jen se mnou bude?"
c) „Ještě, že jsem do toho šlápl, jinak bych byl za blbce, co chodí venku v bačkorách!"
d) ...


Stresotero

Stres je reakce organismu na vnější podmínky a může organismus mobilizovat, nebo vyčerpávat, pokud působí opakovaně.

Stres jde eliminovat odpovídajícím množstvím příjemných zážitků

Stres by neměl přerůst v duševní strádání.

Stres jde snížit, pokud nenecháme cloumat svým majestátem a omezíme projevy nasranosti.

Pokud si stres vyrábíme opakovaně svým vlastním blbým rozhodnutím, je nejlepší to změnit.

Nejdřív je nutné zjistit, jaké strategie při řešení problému používáme.

Strategií řešení může být více.

Při řešení problémů často používáme charakteristické posloupnosti strategií.

Je důležité, abychom nefungující strategie, nebo posloupnosti strategií co nejdříve rozeznali a přerušili.

Změnu můžeme způsobit vhodnou technikou. Negativním vymezením, pozitivním vymezením, zaujmutím pozice nezúčastněného pozorovatele atd.

Velmi pomáhá odstup od situace a zklidnění pomocí cvičení, řízeného dýchání, změny časového měřítka, či změny prostorového měřítka.

Neanalyzujte příliš. Okamžitá, účinná akce je mnohdy lepší.


Literatura:
Steenbarger, Brett – The Psychology of Trading
Douglas, Mark – Trading in the Zone
Dyer, Wayne – How to Became Non Limit Person
Bandler, Richard & Grinder, John – Structure of Magic Vol. I, II
Bandler, Richard – Frog Into Princess
Shermer, Michael – Why people believe weird things.
Heuer, Richards J. Jr. – Psychology of Intelligence Analysis

Vysvětlení
Text vychází převážně z prací amerického psychologa Bretta Steenbargera, který se zabývá obchodní psychologií. Obchodníci na finančních trzích jsou lidé, kteří v krátkém čase musí provést většinou velké množství obchodních rozhodnutí, přičemž jejich chování a rozhodovací procesy mají extrémní vliv na jejich finanční zisk, nebo ztrátu, což vede k vysokému stresovému zatížení. Proto jsou jejich rozhodovací strategie, vzorce chování a způsoby myšlení předmětem intenzivního zájmu psychologů. Oba dotazníky vyvinul Brett Steenbarger pro obchodníky, aby si výši stresu, a své rozhodovací strategie mohli sami sledovat. Poznatky z obchodní psychologie jsou však natolik obecné, že si z toho může vzít poučení naprosto každý.


* Tento text je politicky nekorektní.




Související články:
Jak zvládat stres 1
Jak zvládat stres 2
Jak zvládat stres 3


Rubrika: Teorie všeho | 5.12.2009, 22:19:00