pátek 29. ledna 2010

Proč mám vždycky pravdu

Mám vždycky pravdu. Ne, nemusíte argumentovat, je to zcela zbytečné, protože se stejně nakonec pravda ukáže. A budu ji mít já. Pokud vás však zajímá, jak to dělám, tak to není zas až tak složité. Dá se to naučit.



Vlastně je to velmi jednoduché.



Varování.
Tento text naplňuje všechny příznaky intelektuálního rasismu, tudíž jeho četbu nelze doporučit a čitatel tak činí pouze na vlastní nebezpečí. Jmenovatel rovněž.

Smolaři a průseráři
Pro zdravý duševní vývoj jedince je mít pokaždé pravdu velmi povzbudivé. Je prokazatelná korelace mezi schopností mít pravdu a sebevědomím. Ulice jsou plné smolařů, průserářů a ubožáků bez pravdy a sebevědomí, naplněných myšlenkami pochybností o sobě světě a nejbližším okolí, ochotných se při nejbližším sebezničujícím záchvěvu sebepochybností vrhnout pod kola okolosesunoucího dopravního prostředku, od kteréžto akce je odrazuje pouze nedostatek sebevědomí a strach, že by zvorali i tento poměrně jednoduchý úkon.

To by se mě stát nemohlo.

Minimální sebevědomí, minimální vědomosti a téměř naprostý nedostatek schopnosti mít pravdu je výsledkem kombinace různých vlivů. Za hlavní příčinu se dá označit úroveň výchovy v rodině, školský chaos, protože slovo systém je v tomto případě urážkou tohoto slova, sociální stát a všudypřítomné působení vyšších společenských organismů, které pomocí reklamy, televize a masmédií zpracovávají zrosolovatělé mozky ubožáků takovým způsobem, aby jim pokud možno nezbyl žádný čas na přemýšlení.

Schopnost logického myšlení, uvažování a schopnost docházet k vlastním závěrům, je již od dětských let záměrně omezována minimalizovanou výukou matematiky, která je navíc zcela záměrně vykládána naprosto nudně, nesrozumitelně a nestravitelně, takže se stává postrachem i poměrně inteligentních dětí. Výuka založená na kriminalizování chyb a omylů a systematické biflování pitomostí, bez snahy o vyvozování vlastních závěrů, je další nezbytnou ingrediencí. Když k tomu ještě přidáme bulvární společenské ovzduší, kdy nejrůznější pitomci proslavivší se svojí schopností prostituovat se na televizních obrazovkáchv v idiotských soutěžích pro masy, vystavujíce tak na odiv svoji záporných hodnot dosahující mentální úroveň, je výsledek vcelku daný.

Útlak sociálního státu, trestající úspěch a podporující neschopnost a dále pokrytecký tlak prostředí živený bulvární společností, která z vlastní neschopnosti a lenosti prostřednictvím bulváru žije cizí životy a prožívá cizí emoce je poslední z nezbytných ingrediencí nutných k tomu, aby se nadaný jedinec vydal na cestu podprůměrnosti. Nedělejte tohle, nedělejte tamto, co si o tom budou myslet lidi! Poslouchejte autority! My jsme ti hodní lidé a víme co je pro vás dobré, takže nám navalte svoje prachy. A hlavně nám tady neprďte, abyste nezvýšili úroveň globálního oteplování.

Co tedy dělat v případě, že nechcete skončit jako bezduchá, tupá většina?

Je to jednoduché. Naučte se mít vždycky pravdu.

Pravda, mít vždycky pravdu není jednoduché. Je potřeba tomuto cíli něco obětovat. Je to neskonale složitější, než například mít vždycky lež, i když pro pořádek lze dodat, že mít lež není také vůbec jednoduché. Protože však nepředpokládám, že se mezi čtenáři vyskytuje takový pitomec, který si myslí, že existují pečení holubi létající přímo do huby, spokojím se pouze s mírným varováním. Mít vždycky pravdu není vůbec jednoduché. Mít vždycky pravdu vyžaduje celoživotní úsilí. Mít vždycky pravdu vede k potížím v partnerských vztazích. Mít vždycky pravdu vede k získání pouze malé skupiny obdivovatelů avšak obrovského množství lidí, kteří vám nemohou přijít na jméno. Výsledek ale za to stojí.

Nikdo z vás si doufám nemyslí, že jednoho dne vstanete a od toho okamžiku budete mít pravdu. To je silně nepravděpodobné. Mnohem pravděpodobnější je, že ze začátku budete mít pravdu jen občas. Dokonce ještě pravděpodobnější je, že ze začátku nebudete mít pravdu vůbec. Tyto počáteční zážitky mohou být velmi frustrující.

Člověk se ocitá na rozcestí, kdy zvažuje kterou cestou se vydat. Tou nejjednodušší cestou je, když se smíří s tím, že pravdu mít nikdy nebude a pro zachování duševní vyrovnanosti rozšíří řady některé z nesčetných církví, sekt, či ezoterických učení. Tou složitější, když se rozhodne mít pravdu jen občas, podle okolností a svoje duševní zdraví uspokojí konzumací bulvárního tisku a postupem v zaměstnání. Pokud se však v tomto okamžiku jedinec rozhodne mít pravdu vždycky, vydává se na nikdy nekončící celoživotní pouť, plnou nástrah, těžkostí a odříkání. Na jejím konci však je sladká odměna, poznání, že mít vždycky pravdu je naprosto povznášející.

Jak na to?
Nejlepší je začít postupně. Začnete tím, že si nastudujete něco zvláštního a výjimečného. Něco, co není obecně známo. Například vliv počtu slunečních skvrn na průměrný výkon slunečního záření. To vám umožní vyhrát, nebo minimálně zremizovat veškeré diskuze s naprostou většinou globálních teploušů.

Není však možné ustrnout. Připravte se na to, že znalost fyziky minimálně na úrovni středoškolského učiva je základním předpokladem k tomu, abyste se mohli do takových diskuzí pouštět. To samé platí o matematice. Z hlavy provedený výpočet, že státní dluh ve výši 200 gigaKč zvýší dluh každého živě i mrtvě narozeného kojence o 20 kiloKč, aniž by s tím mohl něco dělat, vám přinese body v politických diskuzích.

Když zvládnete matematiku a fyziku, poohlédněte se po něčem dalším. Je vhodné začít přírodními vědami, takže pokračujte chemií a biologií. Přírodní vědy jsou přece jen o něco náročnější, takže je lepší se jim věnovat v době, kdy mozek ještě není příliš opotřebován a funguje bez problémů. Ke společenským vědám se můžete vrátit kdykoli, protože žvanivé diskuze o tom, jestli může být cihla esenciální, vyžadují jen minimum duševního úsilí.

Naučte se argumentaci. Věnujte pozornost způsobům argumentace. Naučte se, jak se vede útok, jak obrana, zjistěte si, jaké jsou nejčastější argumentační chyby a omyly. Naučte se používat argumentaci ve svůj prospěch. Většina lidí nemá o správné argumentaci ani páru, takže správně volenou argumentací často vybruslíte z polemiky, která se ve váš prospěch zrovna nevyvíjí.

Naučte minimálně jeden, ale spíš dva světové jazyky. Znalost angličtiny, kvůli přístupu ke zdrojům informací, je naprosto nezbytná. Pokud však ovládnete navíc třeba čínštinu, máte vyhráno. Znalost čínských zdrojů vám poskytne naprosto nepřekonatelnou konkurenční výhodu. Že se naučit čínsky trvá minimálně osm let? A od čeho máme automatizované překladače z čínštiny do angličtiny? Výsledek je sice velmi malebný až exotický, ale k získání obecné představy o co asi jde, postačí.
Nikam nepospíchejte. Máte dost času. Když si na každý obor vyhradíte rok času, tak na vás během pár let nikdo nemá.

Stanovte si nějaké postupné cíle. Měli byste si stanovit, jak dlouho bude trvat, než budete mít pravdu aspoň jedenkrát ročně, jedenkrát měsíčně, jedenkrát týdně, jedenkrát denně. Zjistěte si, kolikrát denně se průměrně dostanete do situace, kdy můžeme svoji schopnost mít pravdu uplatnit. Začněte si situace, kdy jste měli pravdu uvědomovat a těšit se z nich.

Mnohem důležitější však je analyzovat situace, kdy jste pravdu neměli. Rozebírejte si tyto situace. Jaké argumenty váš protivník použil? Kdy a kde jste udělali chybu. Proč se vám nepovedlo oponentovo naprosto idiotské tvrzení vyvrátit? Byl protivník lépe připraven? Měl jste promyšlené veškeré možné argumenty, či protiargumenty? Disponoval váš oponent nějakou vědomostí, která vám dosud nebyla známa? Doučte se to.

Trénujte.
Kdykoli se objeví možnost uplatnit svoji pravdu, jděte do toho. Žádný učený z nebe nespadl, to jen blbce, jako by shazovali.

Nejlepší je začít s jehovisty, nebo biblisty. Nepočítejte s tím, že by se vám některé z nich podařilo přesvědčit, ale můžete si na nich potrénovat techniku a také zjistíte, jaké to je, když se mluví do dubu. Většinou jsou naprosto nezatížení znalostí logiky a jejich používání teorie pravděpodobnosti je natolik svérázné, že jeden nestačí žasnout. Ale pro případ, že by vzdorovali, si můžete připravit vhodné otázky typu, odkud sebrali Kain a Ábel manželky, když Adam s Evou měli jen dva syny, případně požadovat vysvětlení, proč je všemohoucí bůh takový idiot, že umístil vagínu mezi vyměšovací otvory.

Dalšími vhodnými diskutéry jsou globální teplouši a greenpiss. Bohužel jsou to jednoduché bytosti bez základních fyzikálních a matematických znalostí, takže je lehce dostanete dotazem, o kolik se zvýší cena elektřiny při nahrazení jednoho Temelína slunečními kolektory, když výrobní cena 1 kW elektřiny z jádra je okolo 1-2 Kč a solární elektřinu stát vykupuje za 13 Kč, nebo jakou plochu zabere 1000 větrných elektráren nahrazující jeden temelínský blok a jaký vliv to bude mít na stabilitu přenosové soustavy.

Obě skupiny jsou poměrně lehkým cílem pro zvýšení sebevědomí. Výhodou je jejich nadprůměrná dávka fanatického zapálení pro věc, pravidelně přerůstající do emocionálních výlevů, což vám umožní natrénovat své reakce na jejich útoky ad hominem.

Do obtížnější situace se dostanete, pokud narazíte na specialistu. Jít do sporu se specialistou v jeho oboru má smysl pouze v případě, že chcete rychle ovládnout nový obor. Specialista vám to v diskuzi natře takovým způsobem, že se během chvilky o jeho oboru dozvíte vše podstatné. Pokud ho svými pitomými argumenty vhodně usměrníte, dostanete perfektní nalejvárnu, včetně posledních poznatků i dosud nezodpovězených otázek, takže nemusíte plýtvat svým časem na studium.

Pokud však chcete v debatě se specialistou vyhrát, převeďte diskuzi na pole, o němž můžete s jistotou předpokládat, že mu nerozumí. A jaké pole to bude? Libovolné jiné. Specialista totiž kromě svého oboru, ničemu jinému nerozumí.

Provokace, jako metoda.
Pokud se dostanete do diskuse s kvalitním oponentem, diskuze často uvázne v rovnovážném, nerozhodném stavu. Samozřejmě víte, že máte pravdu, ale oponent je kvalitní a jeho argumenty se vám nedaří překonávat. V tuto chvíli by pomohlo, kdybyste se o svém oponentovi dozvěděli i něco jiného, než co je předmětem momentální diskuze. Použijte tedy metodu řízené provokace.
Řízená provokace je něco jako průzkum bojem. Oponenta se snažíme lehce vyprovokovat a jeho reakce využít k zjištění, jak reaguje, jak se chová, jaký má smysl pro humor, případně jak se změní jeho myšlení, když se nasere. Pokud se soupeř vyprovokovat nechá, dozvíme se o něm velmi mnoho a nabyté znalosti můžeme s úspěchem použít v další diskuzi. (Kromě jiného je tato metoda velmi oblíbená u příslušníků silových složek při výslechu.)

K řízené provokaci můžeme použít následující věci. Vhodný je váš nějaký, opravdu naprosto idiotský, argument. A proč nepoužijete ke kalibraci Schrödingerovu kočku? Nebo je vhodná nějaká humorná dvojsmyslná poznámka. Pokud bych převedl vaše tvrzení na velikost pyje, tak by měřil asi tak šest metrů. Také velmi sebevědomé, arogantní tvrzení není od věci. Požírači kořínků jsou pro boj v Afghanistánu zhruba stejně použitelní, jako rohožka proti žralokovi. Vhodné je také lehce urážlivé tvrzení. Ke studiu filozofie se stejně hlásí jenom odpad, který se neuplatní na technice, medicíně, ani na právech. Pozor, v žádnem případě nesmí jít o útok ad hominem, protože v takovém případě diskuze končí vaší prohrou.

Řeč těla
Pokud se dostanete do blízkého kontaktu, nastudujte si řeč těla svého protivníka. Zaujímá obranný postoj (schoulená silueta), nebo je sebevědomý (široce roztažená ramena, ruce za hlavou). Kouká se nahoru, jako by hledal inspiraci (mozkové centrum pro vizuální obrazy), nebo hledí zpříma (centrum pro zvuk), nebo hledí dolů (centrum pro hmat). Dívá se při tom doleva, nebo doprava? Bubnuje prsty, má zkřížené nohy, je vůči vám otočen a o jaký úhel. Jaká používá gesta? Jakou má modulaci hlasu. Mluví pomalu, nebo rychle?

Umíte vyvést z pohody protivníka tím, že se mu nejprve rytmem svojí řečí přizpůsobíte a potom zrychlováním a zpomalováním tempa své řeči si ho rytmu své řeči přizpůsobíte, takže ho pak vodíte, jako na provázku?

Závěrem
Připadá vám to těžké? Ale já jsem nikde netvrdil, že to je lehké, jen jednoduché. Mít vždycky pravdu je náročný celoživotní úkol vyžadující spoustu úsilí a námahy. Jakmile však překonáte počáteční potíže, čeká vás něco úžasného. Vaše sebevědomí by mohli krájet. Vaše sebedůvěra zastaví i jedoucí vlak.

Když vás přestanou snášet spolužáci, jste na dobré cestě. Když vás přestane snášet rodina je to vynikající. Když vás přestanou snášet všichni, cíle bylo dosaženo.





Studijní materiál:
Thank you for smoking





Související články

Intelektuální rasismus
Slintající idioti
Definice blbce

 


Rubrika: Šepoty a výkřiky | 29.01.2010, 12:38:00

13 komentářů:

  1. Bať. Pravda je jen jedna. Proto je důležité vnímat, co nám kdo říká. I když každý rozumný ví, že nejdůležitější je to, kdo nám co říká!

    OdpovědětVymazat
  2. P.S. Jinak nejsem intelektuální rasista. Jsem spíš intelektuální xenofob.

    OdpovědětVymazat
  3. \"Žádný učený z nebe nespadl, to jen blbce, jako by shazovali.\" - můj velmi oblíbený citát :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Miloši, vzhledem k tomu, že xenofobie je nadmnožinou rasizmu soudím, že váš vztah k inteligentnu je mnohem komplexnější.

    nomineku, taky se mi líbí. Jinak na základě zjištění, že blci jsou vždy ti druzí lze rekurzivně odvodit, že blbci jsou naprosto všichni. Liší se od sebe jen mírou blbosti, která má tvar inverzní gausovy křivky a jednotkou je 1 blb. (běžná lidská blbost)

    OdpovědětVymazat
  5. Bať. Někdy je prostě rozumější být blbý.

    OdpovědětVymazat
  6. Ano, říká. A z toho pramení moje xenofobie.

    OdpovědětVymazat
  7. Doporučuji osel.cz - je zajímavé sledovat reakce člověka, který vám přednese jak úžasně bojuje s globálním oteplováním, když mu vysvětlíte že nás pravděpodobněji čeká další doba ledová.

    OdpovědětVymazat
  8. Lenko, je opravdu zajímavé zjistit jak na přípomínky reaguje osel.

    OdpovědětVymazat
  9. Doporučeníhodná četba:

    Arthur Schopenhauer - Eristická dialektika
    Platón - Sofistés
    Dále slovníkové heslo Inflace ega, Wittgensteinův životopis a jeho Tractatus Logico-Philosophicus, Nietzscheův životopis.

    Pokud by ani tato terapie nezabrala, pak Martin Heidegger - Bytí a čas.

    Pokud libido bude i nadále nezkrotitelné, pak lze doporučit už pouze kastraci.

    OdpovědětVymazat
  10. Uvedené příklady pěkně ukazují, že přílišná specializace a zanedbávání širšího vzdělání se lehce může zvrhnout v prosazování vlastních názorů kastrací, kterážto je však jako řešení filozofického sporu poměrně neúčinná, pokud již došlo k populačnímu rozptylu.

    OdpovědětVymazat
  11. a.) pisatelé příspěvků na tomto blogu mají vždy pravdu.
    b.) nemají-li pisatelé na tomto blogu pravdu, pak platí ad a.)

    OdpovědětVymazat
  12. Jste divní a já mám skoro vždy pravdu!

    OdpovědětVymazat