Struktura mysli 4 - Sluch

Uvidíme, řekl slepý hluchému.





Sluch je smysl, který je z fyzikáního hlediska velmi dobře prozkoumán. Zvuk je fyzikálně podélné vlnění, které se šíří pomocí molekul, které do sebe narážejí a předávají si akustickou energii. Frekvenčně jsme schopni detekovat zvuky od zhruba 300 Hz do 20 kHz. V důsledku stárnutí se u člověka frekvenční rozlišovací schopnost snižuje zhruba na 16 kHz. Uši máme dvě, takže jsme schopni detekovat směr zvuku, což je dáno časovým rozdílem, dopadu zvukového podnětu do jednoho ucha a do druhého.

Ve vzduchu se zvuk šíří zhruba rychlostí 330 m/s, což umožňuje lehce spočítat, jak daleko uhodil blesk. Po spatření blesku počítáme vteřiny a poté co uslyšíme hrom, vydělíme napočítané vteřiny třemi, z čehož vyjde vzdálenost v kilometrech. Poznámka pro UB – ve vodě to neplatí!

Pokud má zvukové vlnění frekvenci vyšší, než 20 kHz jedná se o ultrazvuk. Pokud je nižší, než 300 Hz jedná se o infrazvuk. Ultrazvukem lze zjišťovat, jak to vypadá uvnitř nějakého pevného tělesa. Toho se dosahuje tím, že se vyšle ultravukový puls, ten se uvnitř tělesa odrazí na překážce (rozhraní) a snímač sejme odraženou zvukovou vlnu. Z časových rozdílů vypočítá, jak daleko rozhraní je. Je to podobný princip, jako u radaru. Ultrazvuková detekce je neinvazivní, takže nic nepoškozuje. Nejznámější je těhotenské vyšetření, ale lze tím zkoumat i cokoliv jiného.

Zvuk můžeme kromě uší detekovat i za pomocí hmatu. Když se postavíte na koncertě pod basové reproduktory, tak cítíte, jak vámi zvuk rezonuje v oblasti břicha. Zvuk může rezonovat s dlouhými kostmi s lebkou, i s vnitřními orgány. Nicméně tato detekce je možná až od určité hlasitosti, protože zvuková energie musí mít dostatečnou sílu vás rozkmitat.

Každé zvýšení hlasitosti o jeden stupeň znamená, že musíme přidat dvakrát více zvuku. To znamená, že vnímání hlasitosti je lineární, ale zvuková energie je exponenciální. Jestliže si vzpomeneme na logaritmy, tak si uvědomíme, že pomocí logaritmů se násobení převádí na sčítání. To je přesně to, co pro zvuk potřebujeme. Jestliže chceme lehce počítat hlasitost, tak ji počítáme pomocí decibelů, což je počítání za pomocí logaritmů. Komu není jasné spojení slov exponenciální a násobení, nechť si uvědomí, že dva krát dva je dvě na druhou, což se vyjádří jako dvojka s exponentem 2, dva krát dva krát dva je dvojka s exponentem 3. Každé zvýšení zvuku o jeden stupeň (to znamená, že to slyšíme dvakrát silněji) je zvýšení o 3 dB. Zájemci o další detaily, nechť si nastudují předmět základy akustiky.

Fyzikální vlastnosti sluchu jsou velmi dokonale prozkoumány, což bylo potřeba pro rozvoj veškerých zdrojů hluku, jako jsou přehrávače, rádia, televize, atd. Vyšší dívčí je potom digitalizace, která vyřešila přenos zvuku bez degradace vzniklé kopírováním analogového záznamu.

Pokud je zvuk periodickým signálem, který po rozkladu fourierovým rozvojem do sinusovek má vlastnost, že poměr frekvencí jednotlivých sinusovek jsou celá čísla, pak se jedná o hudbu. Jestliže celočíselné poměry frekvencí mezi jednotlivými tóny vhodně, lehce rozladíme, dostaneme temperované ladění klavíru.

Ačkoliv jsou fyzikální vlastnosti zvuku poměrně velmi dobře prozkoumány, a to až na úroveň molekulárních motorů, které udržují sluchové struktury v neustále napnutém stavu, zůstává naprostou záhadou, proč při šíření zvuku rozhlasem, na všech myslitelných frekvencích naladíte pokaždé jedno jediné, naprosto příšerné rádio.

Mírný nesoulad do všeobecné platnosti fyzikálních zákonů ohledně zvuku vnáší poznatek, že ženy naprosto neomylně slyší to, co nemají, a naprostou katastrofou pro fyzikální popis je tzv. domovnický ječák, jehož i nepatrné navýšení vyvolává vjemy natolik přesahující práh bolesti, že při tom praskají bubínky. Z této oblasti asi pocházejí armádní snahy o využití zvuku v boji. Historické záznamy o dobývání Jericha v bibli, toto využití zvuku potvrzují popisem rozpadu opevnění, což pravděpodobně vzniklo tím, že shromážděné nadkritické množství žen s domovnickým ječákem bylo synchronně štípnuto do zadku.

Sluch má dvě základní funkce. První je detekce nebezpečí, což je funkce historicky starší. Pokud slyšíme nějaký neočekávaný zvuk, tak okamžitou podvědomou reakcí je snaha o jeho směrovou lokalizaci. Dalším procesem je analýza nebezpečnosti. Jestliže je zvuk identifikován jako nebezpečný, spouští se algoritmy řešící nebezpečí, což znamená, že se organismus rozhodne, jestli situaci bude řešit bojem, nebo útěkem. V průběhu učení se mozek učí rozeznávat nebezpečné zvuky a způsoby, jakými na ně má reagovat. Nebezpečné zvuky jsou neperiodické nelibozvučné rány a výsledkem toho je vybuzení strachu tím, že se lekneme. Teprve s určitým zpožděním se informace dostávají na vědomou úroveň a jsme schopni analyzovat, co se stalo. Když se náhodou octneme na stromě, jsme většinou schopni rekonstruovat, že příčinou bylo zařvání lva v bezprostřední blízkosti, protože ti kteří to nestihli, již nejsou mezi námi.

Druhou funkcí je detekce a rozeznávání řeči. Řeč je periodicky se opakující zvuková struktura, ve které je zákódována sdělovaná informace. O vzniku řeči existuje množství nejrůznějších teorií od inteligentního designu, kteréžto pojmenování je v přímém rozporu s rozumovými vlastnostmi jejich hlasatelů, až po nejrůznější konstrukce, jejichž odtržení od neurologické podstaty umožňuje jejich autorům vytvářet teorie typu: "Tma je rychlejší, než světlo." Já se kloním k názoru, že jednotlivá slova původně vznikla pojmenováním dorozumívacích gest, zvuků, obrazů, vůní, chutí. Tyto nejprve konkrétní významy postupně začaly získávat i alternativní významy a s dalším evolučním vývojem došlo i ke vzniku empatie, abstraktního prostoru a následnému vývoji inteligence.

Pokud se zamyslíme nad významem jednotlivých slov, jsme schopni vysledovat, z kterého smyslového centra pojmenování původně pochází. Slova jako jasný, temný, zářící, velký, nepatrný, i když jsou použita v nejrůznějších významech (jasné, jak facka, temné pohnutky, zářící idea, už jsi velký, nepatrná pozornost), ukazují na svůj původ odvozený od zrakových vjemů. Naopak spojení jako: hřmotný muž, vyladit spolupráci, harmonické vztahy, mají původ od sluchu. Pokud však řeknete: sametový hlas, ostrý pes, jemný čaj, hrubý předpoklad, neomylně identifikujete v těchto slovních spojeních jejich hmatový původ.

Přestože nyní mají taková slova jiný význam, jejich senzorický původ znamená, že na jejich aktivaci se podílela příslušná smyslová centra.

Pokud by tvrzení v poslední větě nebylo vhodně podpořeno pozorováním, tak by je samozřejmě šlo označit za stejné blábolení, jaké s oblibou provozuje většina humanitně zasažených vzdělanců, kteří pro vysvětlení jednotlivých jevů vymýšlejí složité teorie za použití implikativního dokazování, což v naprosté většině vede k závěrům typu: „Bojeschopnost britské armády závisí na počtu starých pannen v Anglii“*, nebo případně: „Bůh je. Prostě je!“

Poznámka: Tohoto nebezpečí si jako první povšimli filozofové a pro vyloučení těchto systematických chyb vyvinuli experimentální filozofii, kterážto zhruba spočívá v tom, že dva experimentální filozofové nejdříve hodinu pozorují šneka, a pak se pohádají jestli se šnek chová spíš podle Kanta, nebo podle Nitscheho.

Ale zpět k tématu. Zhruba 80% lidí, pokud vyslovuje slovo, které má původ ve zrakovém smyslu se podívá nahoru doprava, pokud si vzpomněli, nebo nahoru vlevo, pokud vymýšleli nějakou volovinu. Pokud má slovo původ ve sluchovém smyslu, dívají se oči rovně doprave při vzpomínání, rovně vlevo při vymýšlení konstrukce. Pokud zvuk pouze slyší a vyhodnocují dívají se doprava dolů. Pokud má slovo původ v hmatu, dívají se oči doleva dolů. Pro upřesnění stranové orientace – z našeho pohledu jsou popsané strany obráceně, tj. doprava se dívá protivník, my se díváme doleva. Jenom pro zajímavost – kam se bude dívat váš odraz v zrcadle?

Tyto poznatky jsou naprosto zásadní pro manipulaci, ale zdaleka nejvíce se používají při obchodních rozhovorech, či policejním vyšetřování. Zaměřením pozornosti na tyto mimické projevy můžeme vhodně strukturovaným rozhovorem zjišťovat, jestli mezi slovy a mimickými projevy není rozpor. Jestliže někdo říká na otázku “Ano” a přitom kroutí hlavou zleva do prava, tak to asi není pravda, samozřejmě pouze za předpokladu, že nejsme v Bulharsku. Ovšem ani pokud se odpovídající při odpovídání na otázku podívá nahoru vlevo, pořád to ještě nemusí znamenat, že lže. Možná jen patří mezi těch 20% lidí, u kterých je to jinak. Asi není třeba zdůrazňovat, že umět bleskově analyzovat smyslový původ slov je považováno za naprosto samozřejmé.

Pro vyvozování správných závěrů z těchto pozorování je potřeba nejprve rozhovor vhodně strukturovat a pomocí otázek si nejprve zjistit, jak vyšetřovaný vypadá, když odpovídá na zaručeně pravdivé otázky (jestli při vzpomínání kouká nahoru vlevo), jak odpovídá při odpovědích na nepravdivé otázky (jestli se kouká nahoru vpravo). Ale ani to není směrodatné protože se může jednat jen o vhodně přizpůsobenou konstrukci – mírně upravenou (racionalizovanou) pravdu.
Kalibraci je nejvhodnější provést během uvítacího rozhovoru, před vlastním obchodním jednáním, protože tehdy je pozornost všech ještě oslabena. Taková zdánlivě nevinná otázka: “To jsou překrásné hodinky. Jsou vaše?” nejenom, že pozitivně naladí klienta lichotkou, ale zároveň vám umožní zjistit, jak klient vypadá když mluví pravdu. Musíte si ovšem dát velký pozor, jestli nejde o značkové, nebo diamanty ozdobené hodinky. Jistě chápete, že v takovém připadě vaše obchodní schůzka skončí dříve, než stačila začít. Není potřeba zdůrazňovat, že bez této kalibrace, která je velmi dobře známá z filmů, ve kterých se používá detektor lži, není možné usuzovat vůbec na nic.

Jak však provézt kalibraci, pokud na svého partnera nevidíme? To je zcela zásadní pro pracovníky call center, kteří nás svými nabídkami obtěžují čím dál tím více.

Když s někým mluvíte, tak záleží na modulaci a rychlosti řeči. Pokud s někým hovoříte, je vhodné se mu přizpůsobit a svůj hlas přizpůsobit způsobu a rychlosti jeho řeči, protože pokud to neuděláte, tak máte jistotu, že k vzájemnému porozumění nedojde. Také je dobré vědět, nakolik vám posluchač věnuje pozornost.

Pokud si chcete zjistit, jestli vás posluchač pozorně poslouchá, provedete to následovně. Začněte dialog. Například něco začněte vysvětlovat a zároveň to prokládejte kontrolními otázkami. Posluchač bude nějakým způsobem reagovat. Tím se dostanete do vzájemného dialogu. Potom začněte svoji řeč pomalinku zrychlovat. Jestliže se vám posluchač přizpůsobuje rychlostí řeči, můžete opět zrychlit. Když slyšíte, že se vám partner zase přizpůsobil, začněte zpomalovat. Pokud se vám posluchač rychlostí své řeči přizpůsobuje tak víte, že vám věnuje naprostou pozornost a máte ho na lopatě.
Obavy z toho, že by si tohoto manipulativního způsobu rozhovoru váš diskutér všiml mít nemusíte, protože to je zcela pod jeho rozlišovací schopností. Vám to však umožňuje tímto způsobem řeči provádět manipulaci, protože neustále víte, jak velká pozornost je vašemu sdělení věnována.
Není třeba připomínat, že nejvhodnějšími detektory lži jsou naše partnerky, či manželky, které naprosto neomylně detekují sebemenší známky pokusů o alternativní rozmnožování, což vnáší do soužití jistý nesoulad, zvláště pokud máte dojem, že ten sex už není to co býval. U mužů se tato schopnost záhadným způsobem nevyvinula a postižený jedinec se o všem dozví zpravidla jako poslední, když mu chlapi v hospodě začnou říkat paroháči.

Řeč je základním komunikačním kanálem mezi lidmi. Pokud se opice rozhodne vyvinout v člověka a chce sdělit svému tlupoblízkému soukmenovci, že vynalezla oheň, tak si vymyslí řeč. Jestliže začne učit řeči své potomky, potom lze získané informace předávat směrem do budoucnosti. Problém nastává, když nastane nějaká událost, která vyhladí jednu generaci. Potom jsou staré informace ztraceny. Tomu lze zabránit tím, že si vymyslíme trojgenerační model rodiny.

Z energetického hlediska je nevýhodné se starat o prarodiče, protože ti svoji biologickou povinnost již splnili, takže jejich výživa a péče stojí energetické zdroje, kterých nikdy není nadbytek. Vnucuje se otázka, proč tomu tak je. Z ekonomického hlediska by bylo výhodnější prarodiče vyhnat, nebo zabít, jako se tomu často děje v přírodě.

Důvodem proč tomu tak není, jsou v prarodičích skladované znalosti, které předávají dalším generacím. To však není jediná jejich funkce. Prarodiče zároveň slouží k tomu, že pokud by došlo k nějaké havárii rodičů, jsou schopni se o vnoučata postarat, zajistit pokračování rodu a nabyté informace tak předat dál. Staří lidé tedy slouží jako záloha a skladiště potřebných vědomostí, takže se rodičům vyplatí je podporovat.

Ve chvíli, kdy chcete předávat informace přes dvě generace, a vyloučit chyby vzniklé jejich zánikem, vymyslíte si písmo.

V tomto místě se zcela logicky nabízí otázka, zda se pořád vyplatí skladovat informace v prarodičích, když je k dispozici google. Tohoto problému si povšiml i sociální stát, který prarodičům začal vyplácet starobní důchod a k jejich odkládání začal budovat vhodné starobince, čímž zároveň padl poslední důvod, proč by se měl člověk o své rodiče starat.

Pro účely našeho modelu ještě určíme, která část mozku zpracovává akustickou informaci, což bude záležet na očekávatelnosti zvuku. Pokud zvuk neočekáváme a překročí nějakou prahovou hodnotu, jde zpracování do programu Pudy s rychlým vyhodnocením a zpracováním. Pokud je zvuk očekávaný, vyhodnocuje ho program Emoce, když jde o hudbu/šum_lesa/šumění_větru/zurčení_vody. Pokud se jedná o řeč, vyhodnocuje to program Rozum.



* Čím víc je v Anglii starých pannen, tím víc je koček, které chovají. Čím víc je koček, tím méně je myší, čím méně je myší, tím více je zrní. Čím je více zrní, tím jsou krávy tučnější, čím jsou krávy tučnější tím je více hovězích konzerv. Čím je více hovězích konzerv, tím mají vojáci větší příděly. Čím mají vojáci větší příděly, tím jsou spokojenější. Čím jsou vojáci spokojenější, tím jsou v boji vytrvalejší a bojeschopnější. Logickým závěrem je, že bojeschopnost britské armády přímo závisí na počtu starých pannen v Anglii.
(Cyril Northcote Parkinson)



... to be continued




Související články:
Struktura mysli 1
Struktura mysli 2
Struktura mysli 3
Struktura mysli 5 – Zrak





.