Lítám v tom

České překlady názvů filmů jsou pověstné svojí naprostou tupostí, což je výsledkem snahy producentů, když už je ten film debilní, aby měl aspoň marketingově využitelný název. Tohle není ten případ.





Název „Up in the air" dobře vystihuje prostředí, kde se děj filmu odehrává tj. v oblacích na trasách leteckých linek, ale hlavně vystihuje, životní příběh hrdiny, hrdinů, kteří v tom lítají, plavou, nemají jasno, procházejí peripetiemi, nejsou ukotveni, hledají se, procházejí vnitřní změnou, hledají naději, hledají svoje já a je možné, že ho i nalézají.

Není zvykem, že se ve filmu nevyskytuje žádná mrtvola, žádné násilí, žádná facka. Není zvykem točit filmy, které mají natolik jednoduchý děj, že se dá vylíčit třemi větami. Není obvyklé, že jednání, motivace a psychologie a chování postav je natolik předvídatelné, že nemáte problém je s nimi prožít, pochopit jejich jednání, pochopit jejich motivaci, pochopit proč se chovají tak, jak se chovají.

Tento film je hlavně pravdivý. Pravdivý v motivacích, pravdivý v příběhu, pravdivý v tom, že se může stát každému z nás, tedy samozřejmě, že ne doslova, ale něco podobného se může přihodit každému. A jestli se to nepřihodilo vám, určitě znáte někoho, komu se něco podobného stalo.

K dispozici máme tři hlavní postavy. Sebevědomého a úspěšného muže okolo čtyřicítky, který miluje pohodlí a výhody, které mu poskytuje jeho práce, sebevědomou a úspěšnou ženu, která tvoří jeho hlavní protějšek a mladou kolegyni, ambiciózní, plnou elánu a snahy, která je našemu hrdinovi pracovně přidělena.

Kdo by očekával nějaké milostné trojúhelníky, čtverce a obecné mnohoúhelníky si na své moc nepřijde, což neznamená, že lásku, nebo svatbu ve filmu neobjeví. Hlavním tématem filmu jsou však vztahy. Vztah k sobě a druhým, vztah ke kariéře a práci, vztah k sobě a otravným příbuzným, přístup k lásce a milostným vztahům, vztah k pohodlí a výhodám, které poskytuje pracovní zařazení, vztah ke štěstí, vztah k životním cílům, vztah ke svému okolí, vztah k sobě.

Věkové rozvrstvení hrdinů pak umožňuje přistupovat k hodnocení všech těchto vztahů z hlediska věku jejich nositelů. Životní zkušenost středního věku v konfrontaci s elánem a naivitou mládí, které stále hledá určitý ideál a přístup životem otřískaných zkušenějších, kteří na hledání ideálu již rezignovali. Každá z postav přistupuje ke svému životu ze svého pohledu a každá má ze svého pohledu pravdu. Není to však pravda jednoznačná, občas se něco změní a pevné názory a postoje se tu a tam nahlodají, dochází k vychýlení a změnám, přičemž některé změny jsou již nevratné.

Čínské přísloví tvrdí: „Nepřejte si nic moc silně, mohlo by se vám to splnit.“ Hlavní hrdina je představitelem člověka, kterému se vyplní to, o co dlouhou dobu usiloval, ale neznamená někdy, že vyplnění životního cíle zanechává v lidech místo radosti pocit prázdna a deziluze? Co s načatým životem? Jinou odpověď nabízí mládí a jinou nabízí střední věk.

Když vám někdo řekne: „Co tu chceš? To je můj život!“ Co to s vámi udělá? Bude vám to jedno, vyrovnáte se s tím, přežijete to, půjdete dál, vrátíte se ke svému životu, přejdete to mávnutím ruky? Nebo to vás to zasáhne, a ačkoliv všechno vypadá stejně jako dřív, ocitli jste se ve zcela nové situaci, ve které se neorientujete, a i když všechno dopadne dobře, máte pocit, že jste někdo jiný?

Film neposkytuje definitivní odpovědi. Klade otázky. Atraktivní povolání hlavního hrdiny, který se živí tím, že vyhazuje lidi z práce, tvoří jen půdorys, který dovoluje ostřeji projevit postoje jednotlivých postav. Všudypřítomná životní nejistota, kdy hrozba ztráty zaměstnání se týká naprosto všech, tvoří jednu rovinu filmu. Shodou okolností se tento motiv trefil do společenské nálady Ameriky v krizi, plné nejistoty z budoucnosti, výpovědí z práce a deziluzí ze ztráty společenského postavení, takže prvoplánově vyznívá, jako kritika bezcitného systému, ve kterém jde všem hlavně o přežití.

Druhou, podstatnější rovinou je však protiklad mezi osobními vztahy a budováním pracovní kariéry. Vztah mezi nadšením a naivitou mládí vrhajícího se bezhlavě do sebenáročnější práce v potřebě dokázat sobě i ostatním, že žádná překážka není dost vysoká a úsilí dost malé, ve srovnání s rutinou a monotónností přístupu k práci střední generace, která se brání přijmout jakékoli změny, které by narušily zavedené pohodlí.

Třetí rovinou jsou pak vztahy k rodině a příbuzným, vztahy k ostatním lidem, které jsou náročné, obtěžující a přinášejí nežádoucí vyrušení z příjemné, zažité rutiny, kdy každá změna je k horšímu a nejlepší obranou je odstup, protože pak člověk není svým okolím zranitelný. Obrana přes světem, snaha o eliminaci nežádoucích vlivů nepředvídatelného jednání ostatních lidí, snaha o maximální nezávislost na druhých, snaha o odstup, který nevystavuje člověka nebezpečí zklamání. Snaha vyloučit vše, co by mohlo narušit zavedené pořádky a vystavit stávající život nepříjemnému pohledu z druhé strany.

Někdy je nejlepší, co se člověku může přihodit, když ho osud vyhodí ze smrádku, ale teplíčka na mráz, ať už se jedná o mráz zimního Wisconsinu, nebo jde o mráz nefungujících rodinných vztahů. Musíte začít topit, začít hřát, protože tím můžete zachránit druhého, i když nemáte čas nejdřív zahřát sebe a ve svém důsledku to znamená, že ..., že se dostanete někam, odkud není návratu.

Každý divák si z filmu odnese to, co je mu nejbližší, co s ním nejvíc souzní. Postaví se na stranu postavy, která mu vyhovuje věkem, nebo názory. Promítne si do filmu své osobní postoje a preference. Hodnotí chování jednotlivých postav podle svých kritérií a podle svého životního názoru. Proto není hodnocení filmu jednoznačné. Každý si může nalézt to svoje a každý si může najít rovinu, která ho osobně nejvíc oslovuje.

Konec filmu přivádí děj opět na začátek. Situace se opakuje, je stejná, jako na začátku. Co však naši hrdinové? Zůstali stejní? Zanechalo to v nich nějaké stopy? Změnili se? Rezignovali? Jaký bude jejich osud? Nevíme přesně. Jediné, co víme je, že pokud nás tento film zasáhne, změní nás to.

Ne hrdiny filmu, ale diváky.

Režisér Jason Raitman, syn Ivana Raitmana, českého režiséra, který stejně, jako Miloš Forman emigroval a nejvíce se proslavil sérií filmů „Ghostbusters" (Krotitelé duchů), je důstojným pokračovatelem rodinné tradice, kterou nasával v rodině od svého dětství. Již jeho prvotina „Thank you for Smoking“ (Děkujeme, že kouříte) ukázala, že filmařské řemeslo dokonale ovládá. Nadhled, ironie a humor vyvěrající z českých kořenů, se projevil i v tématu druhého filmu „Juno“, který na příběhu těhotné mladé dívky dal vyniknout hereckému umění herečce Elen Page, která byla nominována na Oskara za svoji roli ve filmu „Inception“ = vnuknutí, (debil který to přeložil jako „Počátek“ by podle svého pohlaví zasloužil pověsit za koule do průvanu, nebo za kozy mezi dveře). Film „Up in the Air“ se od předchozích dvou liší tím, že to není třeskutá legrace. Ironie a nadhled jsou sice stále přítomny, ale jen lehce v pozadí podkreslují a odlehčují podstatně vážnější tóny.

Hlavní hvězdou filmu, kterou není třeba blíže představovat je George Clooney. Role elegantního, pracovně úspěšného posla špatných zpráv, jehož odstup a cynický pohled na svět je hlavně obranou proti emocionálně vyčerpávající práci, mu sedne jak přišitá. Je to Clooney, jak ho známe a jak ho máme rádi. Když se objeví v záběru, rozšíří se ženám zorničky a začnou si učurávat do kalhotek. On tu roli nemusí hrát, stačí, že prostě je. Na druhou stranu, dokáže vyjádřit i to, co se skrývá pod povrchem a díky němu nevyzní žádná subtilní situace příběhu směšně, nebo trapně.

Vera Farmiga je důstojnou protihráčkou a její blankytně modré oči fungují hypnoticky. Je prudce elegantní a pod společensky uhlazeným pohledem se skrývají přísliby, že se v ní skrývá sopka. Charakter její postavy vnášející společný názor na život a na svět, přináší vyplněná i nevyplněná očekávání a pod elegantně roztomilým zevnějškem chvílemi probleskuje povaha ženy, která přesně ví, co chce. Mohli jsme ji vidět ve filmech „Autumn in New York" (Podzim v New Yorku), „The Departed“ (Skrytá identita), nebo ve filmu „15 minut“, kde si zahrála s Karlem Rodenem. Zajímavostí je, že na otázku proč se v nahé scéně nechala zastupovat dublérkou odpověděla, že by jí to osobně nevadilo, ale točila nedlouho po porodu, kojila a určitě by nepůsobilo dobře, kdyby v milostné scéně stříkalo její mléko partnerovi do obličeje.

Nejmladší z celé trojice je Anna Kendrick, která je známá rolí Jessiky z filmové ságy „Twighlight“ (Svítání), upířího, ikonického díla pro pubertální dívky. Zde představuje mladou, ambiciózní, navrčenou absolventku prestižní školy, která se plnou parou pouští do budování kariéry a střet jejího ambiciózního až mládežnického nadšení koliduje s rutinním a cynickým přístupem jejího kolegy. Právě střet jejího mládí a Clooneyho postavy tvoří stěžejní část dějové linky celého filmu.

Film byl šestkrát nominován na Oskara. Clooney na nejlepšího herce v hlavní roli, Farmiga a Kendrick na nejlepší herečku ve vedlejší roli, Jason Raitman byl nominován za nejlepší scénář, nejlepší režisér a film byl nominován na nejlepší film roku.

Jsou filmy, které jsou třeskutě veselé, ale šíří pesimismus a beznaděj. Jsou filmy, které se zabývají tragédiemi, ale přinášejí naději a optimismus. Jsou filmy, které není třeba vidět vůbec, jsou jiné, které stačí vidět jednou.

„Up in the Air“ je vyzněním pozitivní film, který je možné zhlédnout několikrát a pokaždé vás překvapí něčím novým. Jestli máte rádi příjemné, přemýšlivé filmy, je to film pro vás. Jestli hledáte jen odreagování a zábavu, nebude se vám to líbit.




Související články:
Přednosta stanice
Pieces of April





vlada | Rubrika: Šepoty a výkřiky | 17.02.2012, 23:38:00