Technovztek

Veliké popularitě se před jistou dobou těšily záběry průmyslových kamer, zachycující muže systematicky, v záchvatu vzteku, roztloukajícího počítač, počínaje roztřískáním monitoru, rozkopáním bedny a nakonec rozlomením klávesnice až vystřelily do vzduchu jednotlivé klávesy, podobně, jako by vybuchl granát. Závěrečné trhání drátů k myši bylo už jen milým završením tohoto náhle propuknuvšího šílenství.



Toto řešení technických problémů je každému důvěrně známé a máme pro ně naprosté pochopení. Tato forma odplaty nebohému zařízení přináší okamžitou úlevu a prudké snížení hladiny stresu u vykonavatele, ale nezenedbatelné snížení hladiny nasranosti a náhlý příval rozjařenosti přináší také přihlížejícímu okolí, které fascinovaně sleduje, jak někdo realizuje to, na co oni by si netroufli, protože jim dosud dostatečně nehráblo.

Dřív nebyl technovztek tak viditelný, protože u tupých strojů se rozumí tak nějak samosebou, že tu a tam přestanou fungovat a pak se musí dostavit osoba v zamaštěných montérkách a za neustálého ohýbání, klení a mumlání nesrozumitelných výrazů vám pak oznámí, že kdybyste byli, co k čemu, tak si vyměníte vycuk na rakuji ve chvíli, když vidíte, že se vám šustl zacukává, čímž by neodešel kerbl a celé by se to neposralo. Takhle nezbývá než objednat originál součástky za sto litrů a počkat dva měsíce než přijdou.

Celé je to doprovázeno sprostým klením a větami, že ten kdo vám to opravoval minule je hovado, protože kdo to kdy viděl, aby se dělalo takhle a můžete být rádi, že máte škodu jen za půl milionu. Na vaši zoufalou otázku, jestli by to nešlo udělat nějak jinak, se vám dostane minutového zamyšleného pohledu a po podepsání opravenky na dvacet tisíc a lamentaci, že výrobu musíte rozjet za každou cenu, zamaštěnec připustí, že by to možná nějak obejít šlo, ale že za nic neručí. Když mu v mrtvolných představách, co by se stalo, kdyby se to do večera nepovedlo opravit, strčíte desítku do kapsy, vzpomene si, že viděl u vaší konkurence, že když se tady tím čudlíkem zakroutí sem, a tady se povolí tenhle čudl, že to celé začne provizorně chodit.

Nicméně od té doby, co jsme přístrojům pořídili inteligenci, se technovztek stává denní součástí našich běžných životů. Když přestane na klávesnici psát písmenko „a“ a máte za chvíli odevzdat desetistránkový dokument, je to chvíle k zamyšlení. Můžete sice chvíli s klávesnicí bojovat, a pak jít do skříně, kde se válí staré vyřazené klávesnice, ale po výměně zjišťujete, že pro změnu nepíše „m“ a „r“.

Jako nejlepší se ukazuje v takovém případě vzít klávesnici na obou koncích pevně do rukou a prudkým úderem o hranu stolu ji rozlomit. Nefunguješ, táhni! Slastně znějící zvuk praskajícího plastu, svist kláves kolem uší a emocionální příval vědomí vlastní síly přináší neskonalou úlevu a nedá se s tupým telefonátem do IT oddělení s dvacátou pokornou žádostí o výměnu klávesnice ničím srovnat.

Kromě duševní úlevy přináší tento přístup k věcem i nezanedbatelné ekonomické výhody.

Za prvé tímto způsobem utvrdíte závadu. Nejhorší jsou závady, které se projevují jen občas, nepravidelně a přístroje vystrašené příchodem technika s perspektivou utracení začínají zázračně fungovat, takže po posměšné úvodní větě „Tak mi ukažte, co to zase dělá,“ vypadáte ZASE jako pitomec. Proti viditelně rozlomené klávesnici se argumentuje dost těžko tím, že stačí zmáčknout RESET.

Za druhé se vám ve skříni nepovalují vyřazené klávesnice, a pokud si ajtý chce opravdu ulehčit práci, dá vám tam nové.

Za třetí existuje nepominutelný makroekonomický pohled, protože zvýšená potřeba klávesnic vede ke zvýšení světové výroby a odvrácení ekonomické krize.

Pokud stejným způsobem budete řešit i situace, kdy vám IT oddělení dodá klávesnice s „aktuálně novým vymazleným rozložením kláves“, mohlo by je to donutit k tomu, aby uvěřili, že OPRAVDU potřebujete TU klávesnici s velkým entrem. Nic člověka nepřesvědčí, jako to, když mu s úsměvem podáváte úplně novou rozmlácenou klávesnici s podotekem, že s tímhle se opravdu dělat nedá.

Pozitivní na celé situaci je, že věci instinktivně vycítí, že jim od vás hrozí nebezpečí a začínají fungovat. Když začne haprovat myš, urvěte jí ocásek. Ta další si to už nedovolí. Když pravidelně zamrzá počítač, stačí rána pěstí do bedny a umoudří se. Že se tříská do televize má starší generace ještě v živé paměti a je to považováno za obecně přijatelnou formu údržby chodu přístrojů.

Přístroje jsou neustále složitější a donutit je k práci je mnohdy problém. Je to dáno tím, že přístroje nedělají to, co se po nich chce, ale co se jim řekne. V 99 % případů je chyba na straně zadavatele. Když do Excelu zadáme =IF(A1="Službu má Eva"; "koupitflasku"; "stvrdymspat") a nezafunguje to, většinu ani nenapadne, že je to proto, že český Excel neumí anglický VisualBasic.

To však nesmí vadit a ve chvíli, kdy se o nebohý přístroj roztříští ona prázdná flaška, protože si Eva nečekaně vzala volno, vyděsí to procesor natolik, že místo toho aby kecal se serverama na síti, začne zběsile jeden přes druhý spouštět testovací programy v zoufalé snaze najít a potrestat periferii, která zase něco posrala. Procesory jsou inteligentní kusy šutru a ve chvíli, kdy zjistí, že je nějaká blbá periferie ohrožuje na životě, zafungují pudově a ohlídají si, aby k tomu podruhé už nedošlo.

Technovztek historicky vychází z rozbíjení keramiky o zem. Rozbití keramického hrnečku vám přinese okamžitou úlevu a kdo neslyšel to dokonalé „puk, drťdrťdrť“, neví o co příchází. Ostatně i úvodní scéna z filmu „Císařův pekař“ se nese v duchu rozbíjení keramiky ve snaze císaře ulevit si od bolesti zubů.

Je však nezbytně nutné, aby při rozbíjení hrníčků a váz bylo dodrženo jedno pravidlo. Musí jít v každém případě o keramiku a ne o porcelán. Zatímco při rozbití keramiky se krásně uklidníte a následný úklid vám nedělá problémy, při rozbití porcelánu se sice uklidníte, ale při následném uklízení porcelánových střepů se pořežete a skončíte nasraní mnohem víc než předtím.





Související články:
Chvála padoušství
Slintající idioti
Definice blbce
Tlumiče tvůrčího procesu
Proč mám vždycky pravdu
Intelektuální rasismus





.