Co neznám, neexistuje

Když s někým hovoříme, probíráme nějaký problém. Ten problém existuje, protože jinak bychom o tom přeci nemluvili. Každý na to máme nějaký názor a můžeme se k problému vyjádřit. Co však ve chvíli, kdy se setkáme s tvrzením, o kterém jsme do této doby neměli ani potuchy?


Je to jednoduché. Co neznám neexistuje.

Tento univerzální princip platí naprosto pro všechny lidi, možná i pro delfiny, automatické pračky a vědecké pracovnice pohlavních studií (gender studies), a je základní příčinou nedorozumění mezi lidmi stojícími tváří v tvář (Facebook to face) výzvám současné doby. Sice není jasné, co pohlavní pracovnice na tak jednoduchých objektech, které jsou po tisíce let stále stejné a myslí jen na to jedno, chtějí stále zkoumat, ale když na druhou stranu uznáme, že se zkoumá i globální oteplování údajně vzniklé prděním brontosaurů do atmosféry, tak proč ne. Základní poučka zní, když ti někdo/stát dává peníze, je třeba je prošustrovat dřív, než si to rozmyslí.

Zde by se hodila malá odbočka týkající se toho, jak současnou dobu nazývat, protože úderně pozitivní přívlastky jsou již rozebrány a názvy jako: rudý říjen, světlé zítřky, moderní doba postmoderní doba, informační věk, věk rozumu, vyvolávají u osob, které mají alespoň minimální pojem o tom co se děje „tam venku“, záchvaty trudomyslnosti, pásové opary a vymírání celých filozofických fakult, jejichž bystřejším členům začíná pozvolna docházet, že na tom co si nějací historicky provaření ňoumové typu Aristoteles, Nitzche, Heideger, Descartes, Hegel, Marx a další mysleli, dneska prd záleží.

Ti bystřejší a rychlejší z účastníků akademického života pak nastupují k nadnárodním firmám a stávají se prodejci stále širšího sortimentu medikamentózní chemoterapie, ti méně bystří prodávají tachyonové produkty a zahnívající zbytek zvolna zapadá prachem a obrůstá pavučinami při sepisování traktátu, v čem konkrétně se liší pohled Schopenhauera od pohledu Weiningera na biologickou funkci žen, čímž se stále víc a víc podobají svým středověkým předchůdcům diskutujícím do zblbnutí o tom, kolik tančících andělů se vejde na špičku jehly.

Tam venku totiž zuří vědeckotechnická revoluce, takže není radno vystrkovat nos a lépe počkat až se celá ta věc přežene.

Pokrok v přírodních vědách za posledních sto let vytvořil nesmírné bohatství, díky kterému žijeme nejpohodlněji nejrozmařileji a nejlenivěji za posledních deset tisíc let. Na druhou stranu naprosto zrušil po staletí budované povědomí o fungování světa, vesmíru a vůbec, čímž z představitelů klasického humanitního vzdělání udělal naprosté pitomce, přičemž nejhůře to odnesli vzdělanci v oblasti teologie, snažící se vypadat alespoň trochu příčetně, když vysvětlují cool pařanovi, který právě zdolal 25. level Warriors and Angels, že všemocná, nepřemožitelná božská síla se projevuje tím, že zapaluje keříky a pak z nich juká na kolemjdoucí*1.

Kdykoliv na vás nějaký věrec, či esoterik vybalí svoji mytologii, přemýšlíte, jestli je vůbec možné, aby rodiče toho chudáka byli opravdu takoví sadisti, že mu v dětství tloukli hlavou o kolejnici do zblbnutí tak dlouho, až byla placatá.*2

Kradmé úsměšky, neslušná gesta a důrazná doporučení, aby dotyčný navštívil módní salón, kde dostane bílý, slušivý moderní obleček se zavazovacími rukávy vede po několika setkáních s příslušníky mladé generace studenty teologie k tomu, že přecházejí na fotbal, protože to je z dnešního pohledu jediné náboženství, které je logické, má srozumitelná pravidla, je založeno na matematice, takže se dá logicky dojít k tomu, kdo vyhrál a zpěv na stadionu je minimálně stejně společensky a emocionálně uspokojující, jako zpěv věřících v kostele, přičemž plný stadion poskytuje mnohem hlubší emocionální zážitek, rozhodčí nejsou pedofilové a travestiti a nikdo vás nebuzeruje, když chcete souložit u zdi na stojáka.

Nejde se o nic překvapivého. Představitelům humanitních věd uniklo matematické, fyzikální, kvantové, přírodovědné, chemické, biologické, neurologické, kybernetické a informační vzdělání, tudíž neexistuje. Co neexistuje, tím se není třeba zabývat a lze dožít konce starých časů setrvavše na sto let starých vědomostech a do poslední chvíle zaclánět a překážet co nejdéle to jde.

Nemilé je, že mladá generace velmi dobře tuší, že existuje něco jako google, a bez mrknutí oka, díky nástupu chytrých telefonů rozčísne oblíbené opilecké hádky, co kdo kdy řekl, čeho je kolik, co se kde stalo a kdo za to může bleskovým namačkáním dotazu do příkazové řádky a během několika sekund vyplázne na podroušeného seniora správnou odpověď. Ten se pak nezmůže ani na slovo a vzteky pění, až mu přetéká pivo, protože je už zase za pitomce. Nepříjemným vedlejším důsledkem je to, že již není o co, se opilecky hádat.

Historie se opakuje dvakrát, jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. 
Absolventi humanitního vzdělání si nemohli nevšimnout, že jejich technicky a přírodovědně nadaní konkurenti díky patentování svých objevů nezřízeně bohatnou, zakládají prudce rostoucí nadnárodní firmy, pořizují si úžasné hračky, s lacinou výmluvou, že to potřebují k výzkumu, raketoplánem a raketami počínaje a 28 km dlouhým tunelem velikosti metra napěchovaným od shora až dolů senzačními přístroji s detektory v rourách o velikosti několika pater konče, takže rozdíly v příjmu na kg živé váhy jsou tak obrovské, že to je podle Aischyla zpěv kozlů, neboli po našem - tragédie.

Rozhodli se tedy vyrazit do útoku a díky obvyklé chybě úsudku*3, se rozhodli zbohatnout tím, že stejně, jako jejich šťastnější souputníci budou publikovat zásadní objevy ze svého oboru. Tím se dostaly na světlo boží takové perly vědecké práce, jako například: Význam komunikace pro proces učení; Perspektiva venkovské turistiky v kraji Vysočina; Nástroje e-businessu k podpoře rovných příležitostí; či Inteligentní prostředí na pracovištích, což je už samo o sobě oxymoron,*4 čímž byla celá ta fraška dokonána.

Porucha úsudku spočívala vtom, že pokusy udat upocené výsledky svého snažení do soukromého sektoru se setkaly s natolik očividným nezájmem, že při pokusu najmout na tuto nevděčnou práci Jehovisty, které nějaké to odmítnutí nerozhází, docházelo u těchto k hromadným sebevraždám transfuzemi krve a masovému přechodu na islám.

Nezbylo než nakecat politikům, což jsou osoby s mentální úrovní někde na úrovni ovcí, že pokud nebudou tento výzkum financovat, mohlo by dojít k jevu známému jako nezvolení, protože množství humanitních fakult spolu se vším tím osazenstvem tvoří nezanedbatelnou část voličského elektorátu. Financování tak převzal stát, občas s mírnou změnou, kdy financování přechází na Evropskou unii. Rozdíl v životní úrovni se sice setřít nepodařilo, protože to co pronikne až dolů ke grantům, je dáno tím, co zbyde po rozkradení na úrovni státu, ale na uživení to stačí, tak co.

Nicméně úspěchu státem podporovaného produkování pitomostí si povšimly i některé odstrkované přírodní obory, takže téměř okamžitě následoval výzkum globální zimy, a když se nedostavila, rozhodli se zůčastnění nepřerušovat výzkumný penězovod a překlopit výzkum do globálního oteplení, což se ukázalo být natolik výnosné, že kdejaký pitomec teď zkoumá vliv rozkladu vyměšovacích produktů lesní zvěře na lokální teploty v oblasti Kralického Sněžníku.

Když vám na výzkum volovin přistane na stole půl giga euro, tak by to nevzal jen naprostý debil.

Je evidentní, že neregulovaný přítok peněz ze zdrojů, kde o přidělení rozhoduje politická duševní impotence zaměřená na následující volby, poněkud stírá rozdíly mezi tím, co je ještě realita a co již ne. Pokud podáte dostatečně fundovanou evropským newspeakem prošpikovanou žádost na výzkumný grant zaměřený například na podporu vzdělávání seniorů s hranicí 90+, dostane se vám zcela jistě pozornosti, zvláště pokud je podpořena rozdělením vysoutěžeho množství peněz mezi zůčastněné politiky, nejrůznější parazitické firmy a nezbytnou vše dokumentující administrativu*5, spolu s třemi outsorcovanými, indickými, vysokoškolsky vzdělanými obyvateli, kteří dostanou na starost odbornou stránku textu.

Bohužel se ukazuje, že díky slábnoucímu hospodářství a stále dražší koruně dochází k postupnému nahrazování cizinců učenci z vlastních zdrojů, což se pozná hlavně podle toho, že pokud se dříve ve výzkumné práci tu a tam objevovaly nějaké myšlenky, tak dnes již zcela chybí.

Jak tedy postupovat a zjistit, co je ještě realita a co už není? 
Pomineme-li fakt, že realita je představa způsobená nedostatkem alkoholu, tak nám zbydou v zásadě tři*6 možnosti.

Realita a duchovno
Můžeme realitu zkoumat z hlediska duchovního a z hlediska materiálního. Tomu se věnovala v podstatě veškerá historická éra lidského snažení. Po několik staletí převládající názor, že realita je duchovního původu, poněkud narušily zásadní vědecké objevy, takže do té doby převládající názor, že Bůh stvořil zemi za šest dní, aby sedmý den proplakal, že se mu to nepovedlo, vzaly rázem za své a v současné době je bůh vytlačen ze všech dříve přijímaných tvrzení, takže se už nemá kam vrtnout a zaujímá okrajový prostor v oblastech*7, na které dosud nebyl vypsán vědecký grant.

Nicméně všeobecně přijímaný názor, že realita je původu materiálního, což lze poměrně jednoduše, stejně jako Galileo, dokázat pokusem s cihlou hozenou z výšky šikmé věže v Pisse na hlavu oponenta, poněkud nahlodává pojem informace, což je velmi nejasný pojem s přebytkem antropocentrických definic a jenom se třemi, které se dokázaly vyhnout lidem, což jsou a) Informace je jev, o kterém umíme rozhodnout, jestli nastane, či nenastane; b) Informace je regulační člen zpětnovazebního obvodu; c) Informace je míra složitosti systému.

Pojem informace se pohybuje volně někde na pomezí duchovna a materiálna a do poměrně solidně vykolíkovaného kolbiště vnáší nežádoucí tektonické poruchy. Ani duchovno, ani materiálno, pomineme-li univerzálně tupé vysvětlení, že informace je Bůh, se nedovede s pojmem informace nějak důstojně vyrovnat, což se projevuje hysterickými výlevy obou zúčastněných stran ve snaze o přivlastnění a vysvětlení toho, co to ta zatracená informace vlastně je.

Realita a poznání
Realitu můžeme také zkoumat z hlediska poznání. Obvykle se za realitu považuje to, co lze zkoumat vědecky, tj. co je vědecky ověřitelné. Pokud to vědecky ověritelné není, o realitu nejde.

Tady narážíme na základní problém, spočívající v tom, že mozky uvyklé během staletí myslet stále stejným lineárním způsobem myšlení, nejsou s to pochopit, jak vlastně věda funguje. Kdykoli narazíte na text „vědci dokázali, že...“ máte jistotu, že autor je nemyslící hovado, které chybělo ve škole, když se probíral logický součin protože věda nedokazuje, věda vyvrací. Můžete mít svoje tvrzení podepřeno desítkami experimentů a je vám to k ničemu, protože stačí jeden, který to celé vyvrátí. Z hlediska matematiky jde o funkci logického násobení, které má tu vlastnost, že kdykoli je na vstupu nula, je na výstupu taky nula. Jedině v případě, že jsou na všech vstupech všude samé jedničky, je výstupem jednička.

Pro matematicky nezdatné je to stejné, jako když chcete dokázat nevěru. To jde poměrně lehce a je na tom založena nejedna zápletka kriminálního žánru. Ovšem dokázat věru nejde. Schválně si to s nějakým žárlivcem zkuste.

Neexistují dokázané teorie, existují jen momentálně nevyvrácené. Někdy to trvá dlouho, než se vědecká teorie odebere do věčných lovišť, v Newtonově případě trvalo okolo dvěstě let než to Einstein vyvrátil. Explozivní kumulativní nárůst nového poznání způsobuje, že poznatky starší než patnáct let působí podezřele a věci starší než 30 let jsou prakticky mrtvé.

Nicméně nebylo by to tak jednoduché, kdyby tu nebyl jeden zádrhel. Věda se zabývá opakovatelnými jevy, které se vyskytují natolik často, že je lze podrobovat experimentům. Pokud se vyskytne jednotlivý jev, nebo jev s naprosto nepravidelným a časově nezařaditelným výskytem, nejde v současnosti takový jev zkoumat jinak, než hypoteticky. Vymyslet teorii, odvodit četnost a pravděpodobnost výskytu a pak se snažit tento jev objevit a identifikovat.

Telepatie neexistuje, protože se ji všemi myslitelnými i nemyslitelnými experimenty nepodařilo prokázat. To však neznamená, že k tomu jednou nemůže dojít. Jestliže se někdy podaří telepatii prokázat, bude to zahrnuto do součtu veškerého poznání a pak se nad tím už nikdy nikdo nebude pozastavovat a budoucí generace se nám budou smát, stejně jako se my smějeme předkům, kteří si mysleli, že je Země placatá. Nezbytně se také, kolem vyrojí kolem spousta „mysmetořikali“ a „již před válkou jsem o tom hovořil s obecním hejtmanem“, což je daň pokroku a působení zákona o konstatním výskytu blbců v libovolně velké populaci.

Ovšem do té doby, než se tak stane, telepatie neexistuje.

Realita a existence
Pozorované jevy můžeme z hlediska existence hodnotit na základě jejich existence podle současné úrovně poznání.

Tím nám vzniknou čtyři třídy jevů
a) reálně existujících (ověřitelných)
b) reálně existujících (neověřitelných)
c) reálně neexistujících (ověřitelných)
d) reálně neexistujících (neověřitelných)

Je evidentní, že za realitu lze považovat vše, co se dá ověřit, a pokud existují ověřitelné duchovní projevy, můžeme zahrnout i je. Tím se vyznačuje první třída v pořadí.

Do druhé třídy zařadíme zatím nepoznanou realitu a její projevy. Může jít o řídce se vyskytující se neperiodické jevy, které zatím nelze zkoumat vědecky. Pracovně si do této kategorie můžeme zařadit paranormální jevy, zázraky, léčitelství, neověřitelné duchovní projevy a všechno to, co zatím nelze prokázat, ale o čem můžeme s nějakou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že nastává.

Třetí třída je vyhazena tomu, o čem bezpečně víme, že neexistuje. Typickými představiteli je fantazie, lži, literatura, bílé myšky vzniklé nemírným požíváním alkoholu, jevy vzniklé závažnými poruchami správné funkce mozku působené chemickým působením lysohlávek.

Čtvrtá třída je poměrně dost obtížně pochopitelná, protože do této třídy patří všechno, co se nedá zařadit do a) až c). Typickými představiteli jsou veškeré esoterické a náboženské mytologie a pověry. Jejich zastáncům se to však z pochopitelných důvodů nelíbí a všemi silami se snaží přepravit svoje mytologie do třídy „reálně existuje, nejde dokázat“. To by však vedlo k potížím, protože je evidentní, že vesmír vznikl z chrchlu velkého bílého mloka a toho tam přestěhovat prostě nejde.

Realita a lidstvo
Z hlediska lidské interakce můžeme jevy rozdělit na ty, které vznikají vzájemným působením lidí na sebe a na jevy, které vznikají bez tohoto působení. Za realitu se obvykle označuje ten druhý případ. Ovšem někdy vzájemným působením lidí na sebe dojde u toho druhého z neznámého důvodu k náhlému a nevysvětlitelnému zlepšení zdravotního stavu, což je vykládáno jako důkaz existující iracionality a ne placeba. V tomto případě lze použít již uvedenou definici, že realita je to, co jde zkoumat vědecky. Jinak se dostaneme do obvyklých filozofických problémů vyjádřených typickou otázkou: „Vydává padající strom zvuk, když ho nikdo neslyší?“

Že se tím někdo zabývá, považujeme za důkaz humorné popletenosti, kterým jsou tito typičtí představitelé humanitních věd zapsáni u laické veřejnosti.

PS
Ve skutečnosti nikdo nepochuje tom, že Země je natolik báječné místo pro život, že v souladu s příslušnou mystologií jsme již po smrti a protože jsme byli za života fakt hodní, ocitli jsme se v ráji. Nikdo tu nechce umřít, protože by se tak narodil zpátky do normálního života a sem k nám by se dostal až prostřednictvím reinkarnace, když tam zase umře.*8



Závěr
Humanitní vzdělanci jsou nedovzdělanci.
Náboženstvím dneška je fotbal.
Když vám někdo cpe peníze, tak si je samozřejmě vezmete.
Nikdo neví, co je to informace a jaký je její vztah k sebeorganizaci hmoty.
Realita je to, co lze vědecky zkoumat.
Realita je to, co existuje i bez lidí.
Je úplně jedno, co si o problému myslí filozofové.
Kritériem pravdy je vědecký experiment.
Komu to nevyhovuje, nechť nadále myslí způsobem:
„Co neznám, neexistuje.“






*1 protože se mu hořely větve, měl popálené pysky a blbě se mu vyslovovalo, tak jen nesrozumitelně mumlal JHVH, z čehož vzniklo Jehova.

*2 na placato je ta kolejnice, ne hlava.

*3většině humanitních vzdělanců ztroskotává na negaci, ještě tak pochopí logický součet a součin, ale pojem implikace je jim jasný jak tunel, což vede k malebným důkazům typu „Tma je rychlejší než světlo.“

*4 Oxymoron je tvrzení, které si protiřečí.*
* Věta „Autor je vůl,“ je toho typickým představitelem, což lze lehce vyvrátit tím, že již došlo ke genetickému rozptylu.

*5 Pokud vše důkladně zdokumentujete, nejde o loupež, ale o selhání výzkumu.

*6 Pro obzvláště veliké hodnoty tří se 3 limitně blíží čtyřem.

*7 Pro svoji schopnost vcucnout se i do té sebemenší škvírky, se mu posměšně říká bůh mezer**
** někdy taky filozofie mezer.

*8 (c) Terry Prachett





Související články:
Současná úroveň poznání
Pozitivně lineární myšlení
Tma je rychlejší než světlo
Informace, entropie a zblbnutí vesmíru
Intelektuální rasismus
Modernizační filozofické úvahy
Definice blbce
Argumentace kontra síťová a pyramidová struktura myšlení




.