Vůně sena

Máte-li štěstí, vzpmínáte si na žhavou letní noc, kdy jste v hluboké tmě leželi na kupce čerstvého sena, koukali do nebe plného hvězd, které na vás začalo padat, až vás po chvíli zcela pohltilo a přitom jste poslouchali šum větru v korunách, cvrkot cvrčků a vzdálený šum letního ticha pomalu slábnul, až jste zůstali sami s hvězdami, obklopeni vůní léta, vůní sena, vůní posekané louky.


Existuje jedna věc, která je pro dnešní zahnívající společnost charakteristická. Každá osoba, víceméně ženského pohlaví, předtím než vyrazí do civilizace, pocáká sebe a své okolí nějakým obzvláště odporným smradem, který se pak libě nese v jejích stopách, pročež všichni cestou potkavší psi zešílí, začnou se rvát a klubko bestií s vyceněnými zuby trhá jeden druhého, jen aby pach krve přebil tu strašnou ránu palicí do čumáku.

Používání deodorantů a dalších ušlechtilých smradů se považuje za civilizované, a pokud například finančního poradce doprovází nevtíravý, leč postřehnutelný libosmrad exkluzivní značky, prudce to zvyšuje jeho šanci na úspěch u duševně tupější, leč finančně movitější části jeho klientely.

Vnímání vůně je evolučně starší než sluch a zrak a senzorický vjem působí na podvědomí, protože putuje zkratkou přímo k vyhodnocovacím strukturám mozku, které rozhodují o reakci na přijatý vjem. Teprve potom přichází informace do vědomí a v kombinaci se zrakem se podílí na identifikaci toho strašného puchu, který jak se ukazuje, prýští z uvadající sousedky se syndromem zavírajících se dveří, která v zoufalé snaze přivolat na sebe pozornost používá stále agresivnější a agresivnější vůně, ve své tuposti netuše, že mnohem rychlejší a účinnější by bylo, kdyby v úvahu připadajícím samečkům místo smradu poskytla větší díl pohledu na svá evidentně vyvinutá prsa velikosti F90/5.

Každý, i ten sebeslepější chlap, ať se jedná o pacoše s mokvajícími boláky v oblasti očí, nebo o intoše s brýlemi o síle tloušťky dna hořčičných skleniček, který si zničil zrak v průvanu kavárenských ventilátorů, vidí nahá prsa na vzdálenost tří kilometrů. My normální na pět.

Mnohem horší situace, co se týká smradu, panuje, když navštívíte libovolný příměstský šmoulov, plný podnikatelského baroka, odkud je všude daleko a jediná možnost, jak se dostat do civilizace je strávit se stejně postiženými hodinu v autě na cestě mezi obchodem, zaměstnáním a domovem, neboť jen šílenec by se vydal pěšky s kočárkem na nákup do místního hyperhokynářství, protože s pravděpodobností blížící se jistotě by ho v první zatáčce srazil sousedův značkový SUV řítící se domů po úzké silničce spojující šmoulov s historickou aglomerací, jejíž původní výstavba zvící pěti domů nese ještě stopy původních partyzánských bojů mezi hajným a ustupujícími jednotkami wermachtu, kteréžto se místní zastupitelstvo rozhodlo odstranit tím, že prodají obecní loučku „U Sáhlů“, které se místně neřekne jinak než bažina, developerovi, který na místě kde choroboplodné zárodky zamořují ovzduší i v parném létě, vybuduje extrémně koncentrovaný šmoulov s tak velikými pozemky, že když je chcete obejít, musíte se prodírat mezi nosnými zdmi těsně sousedících residencí.

Lidé, kteří se rozhodli zvýšit svůj společenský status rezignací na panelákový byt v osmém patře, jehož vchod obléhá v každé roční i denní době houf nepřizpůsobivých občanů, což má za následek, že nikdo opravdu nebezpečný se k domu ani nepřiblíží, a odstěhují se do šmoulova, jsou infikování nejpozději druhý den po přestěhování záhadnou duševní poruchou, která se vyznačuje náhlou mentální retardací s vidinami, že se postižení ocitli v lůně přírody, stali se solí země, zapustili kořeny a srostli se svou půdou. Tato duševní nemoc se okamžitě projeví návštěvou hazardní herny, kde točí kolem štěstí tak dlouho, dokud nemají auto plné sekaček, křovinořezů, motorových pil, traktůrku a soupravy na zavlažování, načež následuje nevyhnutelná katarze a úleva srovnatelná snad jen s aplikací tvrdé drogy do žíly, poté co napadený jedinec sekačkou poseká trávu na předzahrádce.

První a jedinou snahou každého typického šmoulováka je mít typický anglický trávník, přičemž obecné povědomí o tom, že se to dělá sekáním, hrabáním a vláčením má víceméně každý. Ne každý však má povědomí o tom, že na to abyste měli dokonalý anglický trávník, je třeba vykonávat tyto činnosti pětset let.

Další vývoj pak záleží na individuální odolnosti. Někomu se podaří, za cenu rozvodu, tuto závislost překonat, ale naprostá většina vysmaženců v okolí se předhání, kdo má lepší stroj, kdo má lépe a níže sestřižený trávník, kdo seká častěji, což má za následek, že není úniku a každý volný den začíná nesnesitelným ječivým řevem motorů, smradem benzínu a po zbytek života vás již nikdy nepřestane pronásledovat tupý a neodstranitelný smrad hnijící a rozkládající se posekané trávy.

Kde jsou ty doby, kdy jste poblitý výtah a všeprostupující odér moči v přízemí považovali za něco odporného.

Související články:

Smradlavý průmysl
Domácí mazlíčci
Kravatový průmysl a modelky
Módní policie






.