Módní policie

Je zajímavé, že nejmilitantnějšími módními policisty jsou staré břécy v pytlovitých úborech skrývajících nadměrnou kyprost, nebo cosi mezi kamenným uhlím a smrtí v tuctovém kostýmku s příšernými módními doplňky typu šátek elegantně přehozený přes vyschlý xicht a kostnaté končetiny trčící z čehosi, co má presentovat nedbalou eleganci.




Příslušné módní policistky vypadají spíš jako účastnice soutěže o nejpřitažlivější zombie, přičemž umělecký dojem se posuzuje, podle spotřeby mejkapu na kilo živé váhy. Občas se mezi nimi vylíhne i nějaký zženštilý pomatenec s napomádovanými vlasy, náušnicí v oku a afektovaným vokálním projevem, oblečený do některé z verzí oblečení, kterou by normální chlap použil maximálně jako materiál na vytření kravína.

Příslušní módní zoufalci se pak zamýšlí nad fotografiemi finančně podstatně úspěšnějších spoluobčanů, a když už si nemohou dovolit model od Versaceho, nebo nedbalou eleganci vyšší společnosti, vykřikují do bulváru své představy o tom, co za oblečení by měli ti DRUZÍ nosit. Je naprosto evidentní, že hlavním hodnotícím kritériem je vztek, že se příslušný módní specialista pohybuje na sestupné křivce životní kariéry, protože mu/jí nezbývá nic jiného, než se prostituovat jako nájemní pisálek od kterého redakce očekává pár vzteklých vět, které zvyšují náklad.

Tupost a představy o svých odborných kvalitách se přímo vylučují s tímto druhem špinavé práce, protože kdyby to byli takoví odborníci, tak by se bez problémů uživili a nemuseli by plivat své jedovaté sliny na nás ostatní, profesně úspěšnější spoluobčany. Dokonce i ta nejblbější čtvrtbritální mlaďoška, která je zajímavá jen tím, že jí vypadávají prsa z výstřihu, je podstatně společensky úspěšnější, protože když už nic jiného, tak může posloužit jako sexuální objekt a zakladatelka nového úspěšného rodu, pokud podrží vhodně zvolenému kandidátovi. To se žádné módní dozorkyni stát nemůže ani omylem, ledaže by narazila na slepého, ovšem i ten by ji musel zdálky osahávat minimálně třímetrovou tyčí.

Stálá frustrace a defektní vkus spolu s matnými vzpomínkami na to, co se nosilo v době, kdy bylo v módě hnědé uhlí, pak dává vzniknout slabomyslným představám o tom, co se k sobě hodí a co ne, která kabelka se nosit smí, a jestli se džíny smí zastrkávat do bot.

Není divu, že působením sociálního státu zdegenerovaná masa tupounů, jejíž schopnost prožívání vlastních emocí atrofovala natolik, že jí je musí dodávat bulvár, lačně dychtí po tom, aby si zvýšila své defektní sebevědomí aspoň tím, že nadšeně souhlasí s názorem stejně tupé módní policie, že ty boty se k účesu naprosto nehodí a vkus napadené osoby je příšerný. Tato duševní hygiena umožňuje lidské spodině učinit svůj život aspoň trochu snesitelnější, protože bez této emocionální masturbace se prudce zvyšuje míra frustrace a domácího násilí.

Je typické, že osoby s mdlým intelektem, což je poznávací znamení všech politiků, podléhají tomuto módnímu terorismu a najímají si pak nejrůznější radiče a dojmology v zoufalé snaze vylepšit si u veřejnosti svoji zkorumpovanou pověst. Existuje celý dojmoprůmysl, který vám na požádání poradí, jak máte vypadat, jak se máte tvářit, co si máte vzít na levou nohu, co na pravou a naučí vás profesionálně lhát. Jediné, co vás naučit nemůže, je přirozená inteligence, vědomosti, charisma a sebevědomí.

Charismatický, sebevědomý, inteligentní, vědomostmi a bohatstvím přetékající člověk, v případě muže nic takového nepotřebuje. V případě ženy dokonce nepotřebuje ani tu inteligenci a vědomosti. Takový člověk může přijít v roztrhaných džínách, nebo v pytli a vzteklý řev módních rudých brigád pak jen potvrzuje naše exkluzivní místo ve společnosti.

Je jedno, co si o vás druzí lidé myslí. Lidé, kteří se snaží chovat podle toho, co od nich očekává okolí, se propadají do větší a větší podřízenosti a pak stačí: „Co by tomu řekli lidi,“ aby člověk sám sobě poslušně nasadil chomout a skončil jako troska snažící se zalíbit úplně všem. Módní policií to začíná a totální destrukcí osobnosti, zhusta končící v náruči scientologů, to končí. Tedy pokud máte štěstí. V horším případě končíte v nějaké církvi, nebo jako prodejce tachyonových produktů.

Co si tedy vzít na sebe?

To v čem se cítíte příjemně. Co se líbí vám. Jestli vás chce někdo hodnotit, podle toho co máte na sobě, je to jeho problém a neexistuje důvod, proč by vás to mělo zajímat. Jestli se rozhodnete dodržovat nějaké konvence, dělejte to ne kvůli nějakým bulvárním zoufalcům, kteří se neumí uživit vlastní prací, ale proto, že svým oblečením chcete vyjádřit, že si vážíte osob, se kterými se setkáte.





Související články:
Kravatový průmysl a modelky
Smradlavý průmysl






.