Slintající idioti

Že lidstvo blbne je zjevné a děje se tomu již od nepaměti. Dějiny jsou plné idiotských rozhodnutí, která zarazila slibně se vyvíjející pokrok na několik let, desetiletí, století i tisíciletí. Pokud má někdo pocit, že lidstvo je stále vzdělanější a chytřejší a žene se vstříc světlým zítřkům, žije v bludu a měl by se nechat vyšetřit.






Kupříkladu takové křesťanství. Tomu se podařilo zarazit pokrok na několik tisíc let, konkrétně na jeden až dva. Teprve během posledních dvouset let dochází k jakémus takému pokroku, protože některým lidem začalo být divné, že placatá Země hází na Měsíc kulaté stíny. To poněkud narušilo převážně panující názor, že Bůh je neomylný a touto trhlinou se pak začaly šířit i další vybočující poznatky. První, kdo se rozhodl komerčně vsadit na to, že bůh je kretén, byl Kolumbus, který se rozhodl vykašlat na názor, že je Země placatá a rozhodl se, že dojede do Indie v protisměru, což se mu k jeho neskonalému úžasu povedlo.

Naprostá zblbělost náboženství se projevuje v náboženských matematických definicích typu 1 = 3, což samo o sobě je známkou vychýlené racionality v uvažování. Kdo by mi chtěl ozřejmit, co mám udělat s Ježíšem, který po mě údajně chce, abych mu telepaticky vzkázal, že ho uznávám, a když budu jíst jeho tělo a pít jeho krev, tak mě po smrti zachrání, postavte se do fronty. Proč by mě mělo zajímat, co po mě chce nějaká masochistická zombie? Jestliže bůh stvořil člověka k obrazu svému, tak již z několika výše uvedených příkladů vyplývá, že je to naprostý idiot.

Evoluce je nevypočitatelná a rozum je jen jedním z náhodně objevených evolučních výdobytků, který poskytuje určitou výhodu. Co je však mnohem podstatnější, je fakt, že pokud se držitel rozumu nerozmnoží, tak je to lidstvu plat prdné, protože do další generace přechází hlavně jedinci s inteligencí limitně se blížící nule, avšak množivostí blížící se nekonečnu.

V konečném důsledku pak průměrná inteligence lidstva klesá, čehož si ostatně povšimla i lidová moudrost a zanechala nám úsloví „… bývali staří Čechové statní junáci“. Obdobná úsloví lze nalézt napříč všemi národy a tak není divu, že ve veřejnosti panuje převažující názor, že dříve bylo vše lepší, tráva byla zelenější, slunce víc svítilo, i ten sex byl mnohem zábavnější a člověk si nemusel dávat boty na skříň ve snaze využít Pavlovův reflex k vyvolání erekce.

Nezávislý pozorovatel sledující životní projevy nalézá neklamné známky postupující degenerace. Lidstvo je nyní sice mnohem vědomostně nasycenější, ale prudce se snižující výkon v oblasti rozumu vede ke zdánlivě nevysvětlitelným jevům jako je existence filozofie, sociálního státu, astrologie, feministek a globálního oteplování.

Nejviditelnější oblastí, na které se dá dokumentovat všeobecně se rozmáhající úpadek duševních sil je politika. Ostatně to není nic nového. Politika je tradičně místem, kde se idioti sdružují a prosazují. Pokud je idiot natolik inteligentní, že ještě neslintá, podvědomě cítí, že pokud by ponechal svůj osud v rukou každodenního boje o prosazení ve společnosti, nemá šanci v lítém boji konkurenčního prostředí pracovního trhu se prosadit.

Jediné, co zbývá je vstoupit do politiky, svým působením naprosto otrávit poslední zbytky normálních lidí natolik, že „moudřejší ustoupí“, a pak se již cele věnovat vyžírání veřejných zdrojů. Poté nastupují nejrůznější, z dějin známé, mechanismy, jako dosazování kamarádíčků, korumpování konkurence, vydírání pomocí kostlivců ve skříni, za vhodných historických podmínek pak fyzická likvidace protivníků, národů a celých tříd, jakož i všechny ostatní tradiční metody známé pod souhrnným názvem „politický boj“. V poslední době se však zdá, že úroveň všeobecné debility dosáhla hranice daleko za úrovní slintavosti.

Protože v demokracii platí, že dva idioti jsou víc, než jeden chytrej, máme tu vymoženosti typu "zelená úsporám, sociální záchranné sítě, státní dotace, státní dluhy, jakož i evropské fondy a vyrovnání s církvemi". Soustředěné úsilí zvolených idiotů o vlastní blaho sem tam řízlé nějakou utopickou ideologií způsobilo, že „zdroje už NEjsou a lépe již bylo". Jelikož už není co rozkrást, je rvačka o poslední zbytky mnohem úpornější a tím pádem zvenčí lépe viditelná. Vedlejším produktem je, že bučící stádo již nedostává do žlabu, na co bylo zvyklé a kope. Odbory se radikalizují, protože vidina toho, že by museli začít chodit do práce, jejich předáky děsí.

Velkolepý experiment pod názvem sociální stát se zmítá ve smrtelných křečích a krysy opouštějí loď odchodem do daňových rájů. Veřejnost, která si zvykla dostávat peníze od státu, se začíná probírat z mejdanového opojení a nastávající kocovina nevěští nic dobrého. Jestli si někdo ještě myslí, že bude dostávat od státu nějaký důchod, protože si na něj šetří, žije v hluboké iluzi. Peníze na penze neexistují, protože důchody stát vyplácí z toho, co se ten rok vybere na daních a předpokládat, že nedostatek peněz půjde řešit i nadále tištěním dalších peněz tj. vydáváním dluhopisů je iluzorní.

Tento stav je důsledkem rozvoje nástupu MBA do řídících funkcí. Týká se to nejen státních institucí, kde se obvyklá úroveň debility obecně předpokládá a která má i své historické označení slovem byrokracie, ale obecná zblbělost se začíná dotýkat i managementu soukromých firem. Pokud totiž soukromá firma překročí jistou mez a vzniknou tělesa s názvy jako "správní rada" a "dozorčí rada", je evidentní že nastal konec a do řídících funkcí se začnou hrnout takzvaní MBA. Jakmile totiž někam nastoupí Mladý Blbý Ambiciózní, vede to zpravidla k tomu, že jako první se seberou nejzkušenější a nejchytřejší a odejdou, protože s idiotem v řídící funkci se fakt vydržet nedá. U soukromých firem to sice není až tak pozorovatelné, ale kupříkladu lze tento proces ilustrovat na současné situaci na Ministerstvu školství, které opouští ve stále zrychlujícím se tempu jeden člověk za druhým.

Opravdová groteska však vznikne tím, když se zkombinují síly byrokracie a MBA. Já na bráchu, brácha na mě, státní slintoš dá nažrat slintošovi v soukromé firmě a naopak. Vznikají tak řetězce navzájem propojených idiotů vršící jeden třeskutý nápad za druhým. To, že vojenské auto je dražší, než kdyby bylo celé ze zlata, že sice umí plavat, ale je potřeba mu zesílit pancéř, takže v důsledku toho plavat zapomene, je jen vrchol frašky. Lidi to sere, takže davu předhodíme slintajícího úředního idiota, který byl natolik debilní, že si uspořádal oslavu narozenin za 3/4 megaKč. To by mělo zklidnit situaci. Alespoň na čas.

Úpadek inteligence lze obzvláště dobře ilustrovat na reklamách. Reklama je ve svém důsledku nástroj, který má za cíl vydělávat peníze. Druhá poučka, kterou je třeba mít na paměti je, že nejlépe se vydělává na idiotech. Spojením těchto principů do jednoho je to, že reklamy cílí na co nejširší skupinu zákazníků, aby ji pochopili, co možná všichni. To má za následek posouvání reklamního sdělení do oblasti polopatistismu, protože idiotů, kteří mají peníze, neustále přibývá. Neustálý posun ke stále stupidnějším reklamám je přímým důkazem soustavně klesající úrovně inteligence v populaci.

Když už jsme u televize, nejpřesvědčivějším důkazem, kromě obvyklého vysílání pro běžné idioty, jsou speciální televizní programy pro slintající idioty. Začněme kupříkladu pořady o vaření. Vrcholem intelektuálního výkonu je, když se přítomní pohádají jak se „správně“ vaří, co do jídla „patří“ a vrcholným výkonem je pak způsob, jakým je flákota, než se sežere, na talíři poskládána. Protože jsou blbci šíleně vynalézaví, tak to končí geniálními vynálezy typu „molekulární kuchyně“, kdy vám na prázdný talíř dají půlku jahody a na to kápnou kapku smetany ze shora ozdobenou lístkem máty a „teď kul voči degustêre“.

Zvláštní oblibě se mezi idioty dostává i pořadům typu „Hledá se supertalent“, případně „Hledá se antitalent“. Slintající masa si zapíná televizi a kochá se pohledem na svíjející se zoufalce, snažící se proniknout na světla ramp, přičemž největší aplaus skýtají vystoupení tzv. „hvězdné pěchoty“, což jsou takoví zoufalci, že se jim i slintající idioti pozorující výstup z tepla televizních plyšáků mohou beze studu vysmívat, jelikož jasně rozeznávají, že úroveň dotyčného zoufalce je ještě o dva řády horší než ta jejich. Závěrečná kola již nepřináší takovou sledovanost, proto dramaturgie zcela záměrně věnuje zvýšenou pozornost těm největším kreténům. Stejný princip je použit při soutěžích typu „Big Brother“, kdy se debilové koukají na jiné debily v očekávání, zda mezi sledovanými nedojde k souloži. Protože je blbost nakažlivá, mají nyní debilové možnost sledovat i to, jestli náhodou nesouloží gorily v zoologické zahradě.

Avšak pravou perlou mezi televizními pořady jsou esoterická vysílání. Tajemně se tvářící, již notně odkvetlé osoby pravděpodobně ženského pohlaví za použití tajemných pomůcek odpovídají na dotazy telefonujících diváků a za použití tajemně znějících slov typu „reiki, osud, čakry, blíženci“ se snaží udržet volajícího na telefonu co nejdéle, protože délka hovoru je to, co se počítá. Vydělávání na idiotech tím zde dostává opravdu masový rozměr. Volající frustráti bez mrknutí okna vypláznou několik tisícovek za telefon do televize, ale zaplatit si psychologa by nezkousli ani omylem, přičemž z naprosté většiny dotazů je patrné, že než psychologa, potřebovali by raději psychiatra.

I když je pokles průměrné inteligence v populaci vlivem množivosti méně intelektuálně zdatných nezvratný, existují jevy, které tento proces ještě urychlují. Kupříkladu školství. Ti přirozeně inteligentní jedinci jsou záměrně diskriminováni frustrovanými pedofobkami, charakterizovanými nejlépe popisem: „Seděly v kavárně, seděly tam tři, blbá, hnusná a ta třetí taky učitelka.“ Pokud se podaří mladému jedinci projevit nějaké nadání, skončí většinou na některém z přírodovědných, nebo matematicko-fyzikálních oborů. Naproti tomu tupá hovada zhusta končí na fakultách humanitních věd, kde lze utajit naprostou nezasaženost matematikou a základy logiky. Absolventi nejrůznějších obskurních škol typu „plzeňská práva, katedra marxismu-leninismu, vyšší škola obchodní, či filozofická fakulta“ pak zabírají pracovní místa lidem možná bez schopnosti nasát tak vysoké kvantum specializovaných pitomostí, ale zato přirozeně inteligentních.

Nejviditelněji se projevuje polarizace na úrovni vědy. Porovnáme-li průměrného matematika, či fyzika s libovolným absolventem filosofické, či jiné humanitní školy, vynikne naprosto zřetelně, že úroveň humanitního vzdělávání je v naprostých sračkách. Dokud bude největším lákadlem škol humanitního zaměření ke studiu poukazování na fakt, „nebojte se, matematiku nevyučujeme!“, tak se nedá čekat žádné zlepšení situace. Diskutovat s filosofy o kosmologii nelze, je to stejné, jako vysvětlovat filosofii debilům. Zkuste diskutovat o platnosti gravitačního zákona, s někým, kdo neumí ani trojčlenku. Filozof nikdy nepochopí, jak je možné, že Achiles dohoní želvu, když to filosoficky nejde.

Dalšími pozorovatelnými projevy rozmáhající se debilizace společnosti je existence zelených hnutí a organizací typu Greedpiss. Není třeba se nijak zvlášť rozepisovat o rozumových schopnostech protagonistů zelených ideologií. Dražší potraviny v málo rozvinutých zemích, protože z jídla se vyrábí nafta pro auta. Kácení pralesů, aby bylo kam sázet plantáže s bionaftou. Vystřílení vesničanů, kteří si naopak nechtějí nechat násilně zapralesit svá pole, aby si firmy mohly odškrtnout křížek v kolonce boj s oteplováním. Rozvoj slunečních elektráren a větrníků, které vyrábějí energii, když jsou vhodné podmínky a ne když je potřeba s následným přetěžováním přenosových sítí, kdy se elektřina chaoticky přesouvá po drátech Evropou, dokud se nenajde někdo, kdo ji spotřebuje. To všechno jsou průvodní jevy toho, jak to dopadne, když si zelení slintoši vymyslí nějaký geniální nápad. Třešničkou na dortu je pak už jen konstatování, že elektřina není potřeba, protože televizi lze sledovat i při svíčkách.

Vydělávání na idiotech dostává v podobě zelené ideologie naprosto nový rozměr: „Dejte nám své peníze a my zachráníme planetu!“ Otázkou zůstává před čím. Hlavním škůdcem planety je podle zelené ideologie člověk, takže dovedeno do důsledku: „Za od vás vybrané peníze zachráníme Zemi od lidstva, nejlépe tím, že vymře v důsledku pokusů o záchranu planety.“

Ti rozumově zdatnější, avšak morálně flexibilnější již dávno pochopili, že nejlépe se vydělává na strachu. Kupříkladu v současné době letí strach z globálního oteplování. To je byznys „ako krava“. Stačí říct „bacha otepluje se“ a na stole vám přistane půl miliardy eur na zkoumání katastrofické změny klimatu. Není divu, že i poměrně inteligentní a vzdělanostně nasycení jedinci rezignují na předstírání příčetnosti a ve rvačce o to, kdo se dostane dřív k lizu, se derou do výzkumných organizací typu Czech Globe. Má to však i své výhody. Rozumně uvažující člověk nemusí pracně zjišťovat, kde všude se mohou zelení slintoši vyskytovat a má je pěkně na hromadě v několika vhodně k tomuto účelu zřízených institucích.

Hlavním poznávacím znamením všech slintajících idiotů je to, že věří každé pitomosti. Jestliže se někomu udělá názor, znamená to automaticky, že je to pravda. Nejsou schopni kritického myšlení a nelineární myšlení je jim naprosto cizí. Zaměňují si dojmy s pojmy. Pokud se jim přece jen podaří nasát nějaké pitomosti, mají z toho takovou radost, že je šíří s energií atomové pumy. Mají neotřesitelné názory a jsou schopni je hájit do krve na protivládních demoństracích, nebo vyhlašováním stávkové pohotovostí. Jejich argumentace o logiku nezavadila ani omylem a samotný pojem logické uvažování jim nic neříká, protože naprosto netuší o co jde. Na druhé straně jsou naprosto přesvědčeni o své výjimečnosti a brilantnosti svých myšlenek. Dokazovat idiotům, že jsou idioti postrádá smyslu, protože idioti díky své debilitě nejsou nikdy schopni pochopit, že jsou idioti. To dovedou jenom chytří lidé. Idioti nerozlišují pojmy pravda a morálka, protože jim splývají. Je jich moc a neustále přibývají další.

Slintoši podvědomě nesnáší chytré lidi. Mají hrůzu z toho, že by ve srovnání mohla vyniknout jejich blbost. Proto se obklopují sobě rovnými, pokud možno ještě blbějšími jedinci, o jejichž přísun se stará neustále zoufaleji pracující konstrukce, které se už jen z historických důvodů říká vzdělávací soustava a na jejímž konečném zničení se horečně pracuje dokonce až na vládní úrovni. Doufejme, že k tomu dojde již brzo a nezabrání tomu ani případná demise ministra, nebo vlády.

Boj s blbostí se nedá vyhrát. Vše jest ztraceno, veškerý odpor je marný.
Naděje neumírá poslední, protože už je dávno po smrti.

Na druhou stranu existence slintajících idiotů přináší z hlediska jejich vytěžení dříve netušené možnosti.

Mějte se na pozoru debilové, chytří lidé ještě pořád existují.

I když je nás málo!



Související články:
Definice blbce
Modernizační filozofické úvahy
Proč mám vždycky pravdu
Dějiny vzniku křesťanství
Medvědi příčinou globálního oteplování




.